Piruety letní noci, svatojánek k tomu svítil

Tři hodiny. Ráno. To ne. To se otočím jen krátkým kouknutím. 

Dnes opravdu nikam a nic nemusím. Čeká mě krásný den. Plán: Naložit pár okurek. Přesadit kytky.

Dopoledne jako každé jiné. Přípitek horkou vodou na zdraví, osvobození lidstva, na MÍR!

Kočky. Já. 

Procházím FB. 24.6. jsem vkládala text a kratičké video o Ležácích. Měla jsem husí kůži. Běs a děs mě obešel. Naši současí přátelé nám tu vraždili, vypalovali, kradli, zavírali. Brrr, dýchla na mě hrůza. Bezohlednost. Nelidství. Dravčí touha po krvi. To my Slované nemáme. 

Osudový den Ležáků padl na středu 24. června 1942.

Ráno vyjela od pardubické služebny gestapa ozbrojená kolona aut. Starostové Louky a Miřetic museli vydat gestapákům policejní přihlášky obyvatel Ležáků, soupisy dobytka, parcelní protokoly.

Kolem půl jedné byly Ležáky neprodyšně uzavřeny jednotkami SS (asi 500 mužů) a českým protektorátním četnictvem. Proběhla kontrola policejních přihlášek. Nacisté soustředili obyvatele, většinou dělníky z lomů, u silnice probíhající osadou. Chybějící děti přivezla ze školy, případně od příbuzných eskorta.

Před pátou hodinou odpolední Němci odvezli do pardubického Zámečku 46 starců, mužů, žen a dětí. Načež v osadě rabovali. Poté jednotlivá stavení zapalovali. Domy hořely celou noc. Následující úpravy terénu zajišťovala jičínská stavební firma.

Ještě téhož večera nacisté zavraždili nedaleko Zámečku

33 obyvatel Ležáků, 18 žen a

15 mužů.

Čtyři osoby z Ležáků a dalších více než čtyřicet spolupracovníků parašutistů zastřelili 25. června a

2. července 1942.

Všech 13 dětí odvezli ještě v noci z 24. na 25. června do Prahy, poté do internačního tábora v Lodži, případně do dětského domova v Puščikovku nedaleko Poznaně. Sestry Jarmilu a Marii Šťulíkovy uznali za vhodné k poněmčení a předali je pod cizími jmény do německých rodin. Po válce je přivezl do vlasti policejní inspektor Josef Ondráček.

Jedenáct ležáckých dětí našlo smrt 25. července v plynovém voze v polském Chelmnu, spolu s nimi jedna dívka z Lidic, stejně jako již dříve 81 dětí z Lidic.

Příbuzní parašutistů a jejich spolupracovníci v počtu 254 osob byli hromadně popraveni 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen. Vraždění českých vlastenců v souvislosti s heydrichiádou probíhalo v Mauthausenu ještě v lednu 1943.

Další muži a ženy buď z blízkosti Ležáků, nebo z pardubického regionu, zatčení jako spolupracovníci paravýsadku Silver A, se ocitli v koncentračních táborech Osvětim, Buchenwald a Ravensbrück, tři z nich nelidské podmínky nepřežili.

Lom Hluboká byl začátkem března 1943 prohlášen za propadlý říši a podhodnocený prodán pod dohledem šéfa pardubického gestapa Clagese jeho synovci K. H. Becherovi. Clages navštěvoval lom i v civilu a měl značný zájem na jeho prosperitě. Součástí Becherovy firmy se stává i někdejší podnik-žulové lomy Františka Vaško.

Od konce října do poloviny prosince 1943 srovnalo zbytky Ležáků definitivně se zemí asi pětašedesát káranců pracovních táborů. Při likvidačních pracích našel dělník Josef Bezvoda ve dvou konvích pod kamenem domu čp. 13, v němž bydleli staří a mladí Boháčovi a Čeněk Bureš s manželkou, zbraně a peníze. Obyvatelé je ukryli dobře – nacisté je nenašli ani při vyhlazení Ležáků 24. června 1942, ani později.

https://t.me/SvetKolemNas

U textu krátká ukázka z filmu. Rázné německé povely. Vojenské holínky. Děti neděti – zabít. Zákeřně. Bez výčitek. Ve válce se smí všechno. 

Pod vzpomínkou teprve dnes napsala paní koment:

Pavlína Pokorná

Bydlíme kousek od Ležáků. Každý den přes ně jezdím.Nikdy tam nevidíte zvíře. Zvláštní energie smutku a smrti se tam vznáší tím údolím stále. K naší rodině se tento smutný příběh váže také. Lidé ze sousedních vesnic jeli tenkrát hasit,tak se dříve pomáhalo,když někde hořelo, ale nebyli vpuštěni...A pro Marušku Hrdou z Ležáků si gestapo dojelo až do Skutče do školy. Taková ,,preciznost" ...... Nikdy nezapomeneme ❤️ ...

Pryč od toho. Čistím zeleninu. Volám Petrouškovi. Ještě není poledne. Bude se divit. 

- Copak potřebuješ?

- Peťuš, nechce se mi pro křen. Prosím tě…

Venku dusno. Mám si vzít práci ven? Ne. Jdu se koupat. Pohoda. Už se umím smočit, aniž bych sykala, že je voda ledová. Konečně má mých oblíbených třicet. Petroušek je tu.

- Sehnat křen je umění.

- A český. Krásný. Děkuji.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-28-nekdo-mi-poslal

Podává mi balíček. Prozrazuje, kdo mi psaníčko posílá. Překvapení. Čokoládový pozdrav jsem dostala. Celý život v tento den zaplavena kyticemi. Hele, někdo si vzpomněl. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-28-leto

K fotečkám na FB přidávám text: Miluji zimu. Sníh. Lyže. Běžky. Hory. Jaro. Probuzení. Oživení. První květy. Léto. Hodně práce. Česání úrody. Nakládání. Vaření marmelád, džemu. Sušení bylin. Mrazení. Neláká mě už vůbec jakákoli cesta do ciziny. Vůbec. Podzim. Usínání. Zazimování. Příprava na zimu... Jsme právě v období žhava, léta, krátkých stínů, velkého osvícení. Čas na vědomé žití.

Koupeme se. Povídáme. Pátá. Odchází na rozlučku s kolegou. Prý 43 let pracoval v kotelně. Ještě uhelné. Celý život. Dnes všechno přes počítač, telefon, systémy hlásí poruchu přes zprávu. Petroušek tam pracuje asi tři roky. Miluje svou práci. Nesmírně loajální. 

- Zamknu tě. A buď tady hodná!

- Budu, Petroušku. A dobře se bav!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-28-hotovo

Mám v plánu uvařit lák. Naložit okurky, přesadit kytky. Volá kamarádka; staví se. OK. Změna plánu. Okurky jsem stihla dát do trouby. Vytřít terasu. Připravit sezení venku. Stmívá se. Zvonek do domu. Vyhrává i ten do zahrady. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-28-letni-noc-se-svedskym-ohnem

Podpaluji vonné tyčinky, uhlík s kadidlem. Přináším petrolejku. Svíci. Povídáme. Taky trochu drbeme. To se nemá. Ale nebolí u toho ruce. 

- Mám tu takové špalky. Už od minulého léta. Zkusím ho podpálit.

- Není v tom nějaká petarda?

- Ne. Píšou švédský oheň.

Podpaluji ho. V přírodě se na něm dá ohřát jídlo, voda.

- Já vidím svatojánka!

- Já taky.

- Já už ho neviděla od dětství.

- U mýho bráchy jsme loni viděli hejna svatojánků. A letos nic. Ani jeden. Odstěhovali se.

Její dcerka, která v dubnu zazlobila, se vrátila do normálu. Je to ta, která vídala vílu. Prý její otec je Bůh a matka Příroda. Přinesla samé jedničky. U ní bych i věřila. Je pilná. Cílevědomá. Nadaná. Hraje na housličky.

- Ale víš co je divné? Oni nemusí mít čtenářský deník!!

Mluvíme o skřítcích, dévech, vílách. Jedním slovem elementálech. Naši předci ještě nedávno, před sto lety, se skřítky komunikovali. 

Elementál, též elementár, elementární či přírodní duch, je v západním esoterismu duch tvořený jedním z klasických živlů, podle kterých jsou rozlišovány tyto čtyři druhy: gnómové, duchové země salamandři, duchové ohně sylfové či sylfy, duchové vzduchu undiny či nymfy, duchové vody Wikipedie

Přítelkyně mi říká, že i starší její dítě vidělo domácího skřítka. Nechtěla si uklidit hračky. Prý ho dodnes vidí, jak za sebou táhne svou špičatou čepici pokojem. 

- Mně jedna paní povídala, že viděla na zahradě nějaké skřítka. Ale jak si jí všiml, zaběhl za neviditelnou stěnu. Jsou tu. 

Z domu slyšíme Petrouškův hlas.

- Kdopak to tu je?

- Ahoj, to bys neuhád.

Vaří si kafe. Přisedá k nám.

- Peťuš, prve tu letěl svatojánek.

Kamarádka doplňuje:

- Ale jen jeden.

Petroušek se svým smyslem pro humor:

- Tak to jsem smutnej, že neměl kamarádku.

No nebyl to krásný den? Mírový. Bezstarostný. Letní. Radostný. Nechal ve mně jednu otázku. Existují děti, které by neměly samé jendičky? To tu jsou všichni takoví lumeni? Nebo to jsou budoucí pracovníci montoven s těmi svými jedničkami. Já byla vzorná. Dobře jsem se učila. Ale nosila jsem někdy i dvojky. Pět dvojek bylo ještě vyznamenání. O to jsem se snažila. Ale samé biče, ty skončily v nižších třídách. Že ony se snižují nároky na naše potomstvo! Debilizace jede prudkým tempem.  Už několik let slyším o zázračných dětech. A pak se jich zeptám na bitvu na Bílé hoře nebo na aspoň jedno dílo Karla Čapka. Nečtou. Neumějí. Neznají. Ale umí anglicky! Blbí jsou až za ušima. Se samými jedničkami. Knihy Dobrovský mají slogan: 

Kdo nečte s námi, nečte proti nám ale proti sobě sám

A Oskar Wilde, autor hezkého citátu, který se občas hodí na mě – Každá žena neví, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane. :-) Tak ten pronesl:

Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj.
No, podle mě nečtenáři jsou chudí. Žijí prázdný život. Doživotně se nedovzdělávají. Umřou blbí. A to já teda nechci. 

Tak na samé jedničky! Ale ty podložené prací, studiem, učením, četbou.

Dobrou noc!

P. S. 

https://www.astrohled.cz/clanky/prirodni-bytosti-8211-naucte-se-mluvit-s-vilami-a-skritky/

Jak komunikovat s přírodními bytostmi
Na rozdíl od andělů, kteří jsou posly z nebeských říší, jsou přírodní bytosti ryze pozemské, bydlí na Zemi, oživují ji a chrání. Jsou to bytosti čtyř živlů – ohně, vody, země a vzduchu. Proto se jim někdy říká taky elementálové nebo elementární bytosti (element = živel). Jejich těla nejsou hmotná, ale složená z neviditelných energií. Kdo má vrozenou schopnost jasnozřivosti nebo vysoce vyvinutou intuici, tomu se může povést spatřit je na vlastní oči. A každý z nás s nimi může navázat přátelský kontakt a získat si je za své spojence, kteří vám pomohou najít radost ze života a třeba si i vyléčit zlomené srdce.