Půlnoc. Co já tady zas dělala? Do čeho jsem zírala. Co jsem kde poslouchala? Co mi přišlo pod oči, že jsem to chtěla číst? Např. připomenutí, jak nás naši američtí osvoboditelé zbombardovali tak, že umíraly i děti. Navíc zničili náš majetek, který v budoucnu připadl pod sovětskou zónu. Kdyby se USA včas neprobrala z úleku, Stalin by osvobodil celou Evropu.

Dostala jsem mailem- Zajímavé!!!

Fakta 1945: USA zmasakrovaly třídu plnou dětí a Plzeň o tom mlčí!

Zveřejněno: 7. 5. 2018 7:41

Nikdy nezapomeneme

Americké "omyly" na konci války, nebo začátek celosvětového terorismu USA, o

kterém se mlčí? Plzeň na Doubravce - v bývalé konzervatoři, která je již několik

let opuštěna, je umístěna pamětní deska na vzpomínku za zahynulou celou třídu – 38

dětí a učitelku.

V závěru války se město stalo cílem "spojeneckého

bombardování," uvedla na začátku krátkého pitního aktu Hana

Vočadlová.

Noc se změnila v den

"Dne 17. dubna 1945 přišel první velký nálet. Z 16. na 17. dubna to byl britský nálet. Tuto noc se nad Plzní objevilo 222 bombardérů typu Lancaster. Nejprve označily cíle barevně hořícími pumami. Podle výpovědi pamětníků se noc změnila v den. Ve vzniklé záři bylo prý možné číst noviny. Během 17 minut shodily spojenecké letouny 891 trhavých a 4 tuny zápalných bomb." Kromě nádraží bombardovaly část obytné čtvrti Doubravky, Roudné, celou Jatečnou kolonii a tak&eac ute; Plzeňské pivovary, uvedla dále Vočadlová. "Bilance náletů byla hrozivá. Obětí bylo kolem jednoho tisíce, zbořeno bylo 120 domů, těžce poškozeno dalších 154. Památku dětí, které při tomto bombardování zahynuly, připomíná pamětní deska v chodbě konzervatoře a lípa, vysazená v Habrmanově parku, která nese jméno paní učitelky

– Květa."

https://www.youtube.com/watch?v=u1V8YRJnr4Q

Tahle písnička letěla, když jsem chodila na gymnázium. Já dnes byla na své alma mater taky.

Ale od začátku. Na desátou paní. V dáli slyším z postele zvuky kopání, zvuky strojů. Už od osmi pracují v zahradě LP s dvěma pomocníky. Mně mohou střílet u hlavy. Spím.

Oči nechávám ještě klidné, promašťuji víčka. Každé ráno jsou mírně oteklé. Věnuji se jim. Nemusím se malovat. Mohu, nemaluji. Ať odpočívají. Tím ušetřím hodně času.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-30chlebicek

Rychle zadělávám na chlebíček.

Zvonek. Paní přichází asi po dvou měsících. Starší než já. Hlásí: 

- Mám deset kilo dole.

- Fakt? Hlavně máš nádherné překrásné šaty.

Má na sobě bílé letní elegantní šaty s černými květy. Je jak manekýnka.

- Nemohla jsem je nosit. Už se do nich vejdu. Ale už mi to stačí. Nechci utrácet.

Chjo. Mně se už ani nechce vysvětlovat, že kupujeme prázdné krabičky od lentilek. Možná, že v některé najdeme jednu lentilku. Ale to je vše. Zeleň listová se z přírody u nás ztratila. Lidi začnou pít Herbalife výživu. Tělo se vyživí, poskočí, naskočí, začne prosperovat. Odpálí pupky, naroste svalovina. Chjo. A to si jako někdo myslí, že když zhubne, může přestat? Copak v obchodech už začali prodávat plné krabičky naplněné lentilkami? Ne. Vitamíny se vytratily. Banány jsou prázdné. Nebo snad myslíte, že v nich je draslík a jiné minerály a vitamíny?
Připadám si jak kávomlýnek. Vysvětluji, vysvětluji. Marně. Prý to zkusí. Prý to dokážou. Prý to dají. Tak hodně štěstí! Tělo není na gumu. Slinivka není hlavní vypínač. Je to jen záložní zdroj. Když je tělo nedovyživené, je žravé. Chce výživu. Tak mu hodíme rohlík se šunkou. Přece dieta, ne? NE!

- Byla jsem u kardioložky. Divila se, že jsem zhubla deset kilo.

- Řeklas´   ´jí, že se dovyživuješ Herbalife?

- Řekla. Víš, co se mě zeptala?

Čekám.

- Vy jíte ty sračky?

Chce se mi za paní kardioložkou zajít… Kašlu na kjavu. Potřebuje mít nemocné. Místo aby paní pochválila, zeptala se dál.

- A to vám z toho není blbě?

- Ne, není. Je to dobré.

Ano. Bílé pláště. Chamtivé. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-30-uz-se-to-rysuje

Běžím do zahrady. Moji dělníci mají tolik dřiny za sebou.

- Dnes končíme v poledne nebo v jednu.

- Jé, já mám pro vás upečený chleba! Tak to jdu vařit! Ať to stihnu!

Vybírám čtyři pytlíky rýže ve varnách sáčcích. Už to kupovat nebudu. Plast. Namáčím v octové vodě, aby se vyplavil arzén. Dávám na páru. Jsem trkvoň. To se nemůže rovnoměrně provařit. Z mrazáku vybírám mořskou rybu z Polska. Neumím vařit. Sádlo. Cibulka. Jdu pro sklenici hub. Plátky ryb kořením. Vkládám na pánev. Trošku balsamika. Ještě přidávám medvědí česnek a přisýpám česnek. Čoveče, je to jedlé! Ale kdybych to měla připravit zítra znovu s tou samou chutí, to ne. Nikdy.

Ještě rozdělávám meruňky, jahody, třešně. Zaslouží si. Nadřeli se za týden. Zítra nepřijedou. Tím pádem dnes pro mě nastal pátek. Neblbnu náhodou?

Obědvám s nimi. Na sluníčku. Mám radost, že to slupli. Hlad je nejlepší kuchař. Mrzí mě, že jsem jim nenabídla svačinku – chleba. Jenže časově mi to nevyšlo. Paní odešla okolo jedenácté. V uších mi zní Lindino:

- Mami, moc se jim rozdáváš!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-30-v-zahrade

V zahradě děláme úpravy. Nasela jsem trávní semeno. Začala jsem uklízet terasu. Vynesli mi ven ibišek. A dva květináče asparágusu.

- Petroušku, večer jdu na gympl. Děti budou předvádět, co umějí.

Stále ještě dodělávám to a ono. Fotím si kameny. Rovnám je na sebe. 

- Už bys měla jít. Je pět a minuta!

- To neva. Já to doběhnu.

- Já tě tam odvezu.

Oblékám se. Sice je teplo. Ale dle šablony posledních dnů se do chvíle ochladí. Dny začínají sluncem a přecházejí plynule do hnusné stříbrné, do větru a zimy. Jde nastartovat auto.

- Peťuš, organizuje to pan profesor Šimek. Je milý, usměvavý, vždycky dobře naladěný, sympatický. Mám ho ráda.

- Já ho mám taky rád. Máš pravdu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-30-pisnickareni-na-gymnaziu-jaroslava-zaka-za-me-gymnasi

Vystupuji u gymnázia. Tady jsem strávila překrásné čtyři roky života. Právě teď někdy jsem tu v roce 1975 maturovala. Cítím srdce. Vzpomínky. Poslední fotky s holkami na schodech před Gymnasiem V. Lindy. Dnes Gymnáziem Jaroslava Žáka. Učil tu. Z naší třídy nejprve jako mladičká odešla Magda Tarantíková. Nadaná. Pak Zdena Kunová. A loni na podzim Věrka Cejnarová. Už z chodníku slyším zpěv. Na nádvoří postává pár diváků. Asi rodiče nebo přátelé. Jdu si sednout až ke schodům na lavici. Pan profesor mi nese kávu. Milé. Je rád, že tu je někdo z ulice, nejen z rodičů a studujících.

První zpívá při kytaře své texty z obyčejného života studentka. Líbí se mi. Nastupuje hoch. Ten jen anglicky. Ale taky hezky zpívá. Pak absolvent, který už dnes studuje "fildu" a archeologii na UHK. Tedy na Univerzitě HK. Tu tam dost pozvedl můj přítel; dávný z mládí. Pak ve fci děkana PF Vladimír Wolf. Tenhle kluk vysvětluje svůj umělecký postup a jak říká "progres". Nezná noty, převádí své nápady nějakou aplikací… Ke zpěvu se doprovází z tabletu svou hudbou. Dobré. Zhudebnil na svou melodii učivo z jeho poslední písemky z biologie z genetiky. Vnímala jsem soustředila se, vzpomínala, jak nás to učila naše třídní prof. Věrka Glosová. Zdravím!  Jsem už staromódní. Používá v textu vulgarity. Avantgarda. Důležité je - tvoří. Pak ještě zpívá dvojice. Jeden na ukulele a kytaru. Druhý na klávesy. 

- Teď vám zahrajeme jeho píseň, tu jsem si vyprosil. Moc se mi líbí.

A pak totéž, ale naopak. Kluci se povzbuzují, chválí. Ten na klávesy se ptá, jestli tu je maminka v publiku. Není? Zpívají. Je vidět, že na maminku čeká. Ukulelista mu něco sděluje.

- Teď jsem dostal znamení, že mamka už je tu.

Zpívá překrásné klučičí synovské vyznání lásky své mamince. Dojal mě k slzám. Tak to jsem nečekala.

Další kluk vitpný. Taky se mi líbí. Nyní je prostor pro někoho z publika. Nikdo se nehlásí. Přichází zase úvodní zpěvačka. I ta vyšila moc krásné vyznání své mamince v první řadě.

Nemusím zas tak zcela lámat hůl nad mládím. Tihle předvedli, že se snaží, že mají cit; doufejme, že i teoretické znalosti. Jdu domů. Ještě chvilku hovořím s panem profesorem. Sděluji své zážitky. Chválím studenty. Říkám, jak jsme ho v autě ohodnotili.

- Vyřiďte Péťovi, že ho mám taky rád.

To je dojemné. U gymnázia a cestou domů fotím krásu. Strom s ozdobnou mříží. Tak to bylo okolo stromů v mém mládí a dětství. Pak se to zničilo. A najednou! Máme tu skvělého šéfa odboru životního prostředí. Chodí městem pěšky. Okukuje. Kontroluje. Hlavně – stále doplňuje výsadbu. Takže se u nás nemusíme bát likvidaci stromů.

Jsem doma. Vyřizuji pozdravy. Líčím koncert.

- Dáš mi koktejl?

- Dám. Ráda. 

Odchází spát. Píšu. Ukládám. Klimbám. Zjišťuji, že jsem si polovinu práce smazala. Chjo, jsem ťulpas.

Večer jsem nasdílela obrázek z mého dětství. Jen jak jsou děti v postýlkách. Uložené v peřinkách. Ne jako dnes na zemi na podložce. Rozvinula se debata ze směru na Phu najednou na Košice. Šlo mi o postýlky, o bačkůrky u nich. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-30

Hana Lhotská

Šílenost pro děti i matky. Tak malí tvorečkově od maminek bylo hodně kruté

Irena Hrobská

Hana Lhotská Ale leželi v postýlkách a ne na zemi, kde jdou spodní studené proudy. Jak to máš dnes? Malé tvorčeky zavřou ne do jesliček, ale do školky§! Hrůza

Marie Zittová

Hana Lhotská , jesličky byly i pro 2,5leté děti a to už taková hrůza není. Každá matka mohla zůstat do 3 věku dítěte doma a měla nárok na zaměstnání zpět. Sice ne na přesně stejnou pozici, ale vrátit se mohla. Já jsem dávala své děti do jesliček od 2,5 roku.

Rita Štanderová

Do jesliček jsem nechodila, pouze do mateřské školky a to od 4 let. Jak si to kdo udělal, tak to měl.

Alena Beranová

Hana Lhotská Jesličky byly pro nás jedináčky skvělé, byly tam kamarádi.... navíc jsme se socializovali a to se o spoustě dnešních dětí říct nedá.....brečí bez mámy ještě v první třídě....

Renáta Brabencová

Hana Lhotská bylo no...ale co se dalo dělat když byla mateřská jen půl roku ?Jinou volbu rodiče neměli a do práce museli ...

Alena Beranová

Renáta Brabencová Nerostli z nás mamánci, jako z dnešních dětí..

Renáta Brabencová

Alena Beranová ale noo tak Nejde o mamánctví ale o to ,že ty děti mají být s matkou do 4 let věku. Proto je povinná MŠ až od 5 let... proč asi ? Psychologové aj . odborníci vědí dobře ,proč . Byť si myslíme ,že jsme byly ok ale nee všichni jsou ...

Irena Hrobská

Alena Beranová Mamka mě musela dát do školky, když tatínek umřel. Já tam řvala a řvala jako tur. Jasně, že jsem si zvykla, ale maminku jsem o to víc milovala. Jsem ráda, že jsem si ji užila tak dlouho. Možná bych se nazvala mamánkem dodnes.

Alena Beranová

Renáta Brabencová , Ono je to individuální, mojí dcerce například vyhovovalo všechno, kde byly děti. Od malinkata jsem s ní chodila do parku, kam chodila školka a děti jí měli jako panenku a on byla naprosto šťastná, také jsme chodili se školkovými dětmi do divadla 2x týdně, kde se jí kvůli dětské společnosti moc líbilo. Mně jako jedináčkovi se ve školce také líbilo, nemělo to nic společného s tím, že bych neměla ráda rodiče.

Alena Beranová

Renáta Brabencová Nemám pocit, ž by mi školka nebo jesle ublížily....

Renáta Brabencová

Alena Beranová ok ...to se však jen domníváme,že jsme v poho. Ale ruku na srdce. .jste tak vyrovnaný člověk ,bez psych.problémů..byť malých ?!Vše je u vás zalité ?

Alena Beranová

Renáta Brabencová Jsem hodně vyrovnaná a budete se divit, ale to, co mám v životě za sebou by mnohé položilo....měli jsme například školku v lese, bylo to užasné prostředí a dodnes vzpomínám na to jak jsme stavěli příbytky pro zvířátka z mechu, kamení a větviček.... každý den několik hodin v přírodě s kamarády a jednu z nich mám už 57 let....

Renáta Brabencová

Alena Beranová noo tak to já též ...dávám to ale dalo to práci .

Irena Hrobská

Jsme poznačeni. Měli bychom být co nejdéle u maminek. Proto to takhle řídí... Aby vzali dítě, dnes aby ho indotkrinovali. Ale ten obrázek vůbec o téhle diskuzi není!!! Je to o tom, že každé děťátko mělo svou postýlku. Vyrůstali jsme v jiné době, ale péče o nás byla. I o dospělé. Vládě šlo o zdraví národa. Zatímco dnes jde o nemocné.

Alena Beranová

Irena Hrobská To, že dítě stráví pár hodin ve školce, to neubírá na lásce k rodičům...já měla i dítě ve školce od 3 let, v 5letech jela poprvé sama na tábor, plavala od 3 let, jezdila na soustředění, na mořského koníka od 6 let... všude se jí libilo, všude si to užívala na plné pecky.... Zažívala jsem i desetileté děti, které přivezli na mořského koníka a museli je vzít zpátky domů, protože bez mámy ani krok.... mnoho dětí plaklo maminkám do telefonu, protože jim nechutnal oběd, protože neměli kamarády apod.... já to neznám... mně dcerka do telefonu vyprávěla, že je to všude úžasné, dobré jídlo, skvělá vedoucí.... od malička jsem jí vodila do kolektivu vrstevníků....

Irena Hrobská

Alena Beranová Už nechci diskutovat. jde o to, že děti spaly v postýlkách. v peřinkách. jo - já na všech táborech uřvaná, čekala jsem na pohledy, dopisy, baličky od maminky. Prý jsem jí se strachem po tatínkově smrti říkala, když si lehla. Maminko, ale neumřeš, viď? možná jsem si ji chtěla hlídat. V šesté třídě mě nalákala na bezva tábor ve Vidnavě. Prý od MNO - dělala u vojáků v kanceláři. Jo, bezva tábor. Už jsme laškovali s kluky. Senzační vedoucí. A to je všechno. Můj poslední tábor. Víc už jsem nikam nechtěla. Ani dnes nerada opouštím domov. Cestování mě už vůbec neláká.

Draha Hraničková

Já si myslím , že moje děti pobytem v jeslích nijak netrpěly.

Já zpočátku, když můj roční syn viděl kam se blížíme tak říkal:

...tam ne...

Ale zvyklí jsme si. Oba. Později i mladší syn. Vstávali jsme brzy ráno, ale pak jsme byli spolu celé odpoledne. Takže jsme si to vlastně užívali.

Teď si vzpomínám jak se říkalo:

Víš co je to Domov důchodců?

Pomsta za jesle.

Renáta Brabencová

Draha Hraničková a o to jde ..že ,,zvykli jsme si"

Aleš Macek

https://www.youtube.com/watch?v=iLjHAP9Cho4

Zajímavý dokument. Hodí se na dnešní dobu. Mně se vůbec, ale vůbec do školky nechtělo. Řvala jsem tam jako tur. Pamatui na ty ranní scény. Paní učitelka Proroková mi dělala pomyšlení. Jednou jsem se vyškubla a otevřela obrovské dveře do chodbičky s věšáčky a přihrádkami na bačkorky. Ani nevím, jestli jsem měla květinu, míč, sluníčko. To jsem zapomněla. Ale stále vidím maminku v tmavém kabátě mezi dveřmi. Na hlavě tehdy módní pěnovou čepici. Na kabátě velký perleťový knoflík. V ruce žlutou diplomatku. Tu diplomatku si asi vymýšlím z fotky. Ale to ostatní ne. Stála. Poslouchala, jestli se uklidním. Trpěla. Najednou její Renička mezi dveřmi. Nějak mě asi zas dostali do třídy. Jestlipak tam maminka ještě chvilečku posečkala, až její mrňous přestane vyvádět.

V šesté třídě mě ještě nalákala, spíš přesvědčila na tábor. Prý od MNO bude lepší. Mamka pracovala u vojákův kanceláři. Měla čerstvě maturitu. Jela jsem na ten bezva tábor na Vidnavu. Výlet do Polska. laškování s kluky. Nevinné. Senzační vedoucí. Skvělá strava. Spaní v srubu. Pak už mě nikdy na tábor nikdo nedostal. Jsem ráda doma. Občas si vyjedu. Nerada opouštím Petrouška, který cestování z duše nemá rád. 

Tak takové to tu dnes bylo. Poslouchala jsem Davida Wilcocka. Zajímavé vyprávění. A taky pana Holce a Xavera ve Willsonce. Je totiž čtvrtek. A to je den Willsonky. Zase jsem se řáchala.

Dobrou noc! 

P. S. 

K těm Romanovcům dravčím ze včera:

Kolovrat – o vyvraždení 300 ročných starcov Romanovcami

Publikováno 18.6.2020 | Autor: mojmir

Aj keď len veľmi málo ľudí vie o dekréte Petra Alexejeviča Romanova, predtým dekrét, taký bol jeho otec, Alexej Michailovič, nariadil: "Vyhladenie 300 ročných starcov". To znamená, že za vlády Romanovovcov vyhladili 300 ročných starcov. Prečo?

Teda, oficiálna, akože verzia, že práve oni mali vedomosti o tom, čo bolo pred Petrom I.. Aj aký bol život. A Peter si tvoril svoj vlastný príbeh (históriu), ktorý mu písali Schlitzer (Šlicer), Müller (Miller) a ďalší. Aby nositeľov dedičstva zničili a národ pri-jal (при¬нял) písomnú históriu oficiálnej vlády, čo je nutné? Nositeľov dejín zničiť.

Precestoval som svet, po mnohých, ako sa hovorí, štátoch, mestách. A tak v starých cintorínoch som často videl, nie len v Rusku, Bielorusku, pobaltských štátoch, Ukrajine, Poľsku, Germánii, všade: z XVIII – XIX storočia, kde sa zachovali hroby, je veľmi často vidieť, že ľudia žili 40, 50, 60 rokov a zomreli, ale v dôsledku choroby. A keď popozeráš staré neupravené hroby, 110, 120, 130 roční. A stoja tu buď kríže, alebo kamene, tak, takéto neupravené hroby.

Ale ak sú po európe ľudia, ktorí sa dožili 120. Ale u nás často ukazujú, že práve na Kaukaze tam sú 140, 150 roční. A to je akoby v poriadku vecí. Ale tu sa hovorí o tom, že Slaviani žili aj cez 300 rokov a Peter I. ich prikázal vyvraždiť.

Ale ak žili 300 rokov, potom generačná zmena nebola po 4 generáciách za sto rokov, ale generačná zmena by mohla byť raz za sto rokov alebo raz za 300 až 400 rokov. Súhlasíš s tým? Čo to znamená? Epocha zmeny generácií a odovzdanie znalostí mohlo byť omnoho viac, ako sa nám snažia dokázať, navyše Peter I. zmenil kalendár v Lete 7208 a nahradil ho na rok 1700. Ale 7208 bolo písané bukvami, čo znamená, že písomnosť bola v tom čase minimálne 7208 Liet. A toto si už protirečí oficiálnemu príbehu (histórii).

Aj keď tá istá cisárovná Katarína druhá povedala, že Slaviani mali tisícročia pred narodením krista svoju vlastnú písomnosť. Tak tu je o čom rozmýšľať.

Video Коловрат – об уничтожении Романовыми 300 летних старцев

~~~

Zdroj Vedagor: https://vk.com/wall510552269_4169