Plky staré babky 

Mno! Půlnoc. Klíží se mi zraky. Prve mi zrychlil krok i bez šaratice telefon Rity.

To totiž bylo ráno po desáté hodině. Najednou noc.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-11_S_Ritou/

- Za deset minut! Jedu autem.

- Jé, já na tebe zapomněla. Dej mi čas. Jedu. 

Páne, takhle spěchat, to jsem se divila sama sobě. Během asi patnácti minut jedu na místo setkání. Dopolední práškování vyvolává dráždivý kašel, podrážděné oči. Vracím se domů před půl třetí.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-11_Siesta/

Obědvám. Popíjím vínko. Povídáme si s Petoruškem. Mourek se začlenil do společnosti.

- Dej mi telefon na Mirka.

Domlouvá si s ním na šestnáctou další várku koňského hnoje.

To už se do pracovního strojit snad ani nebudu. Na šestnáctou klientka.

Nějak mě nechalo klidnou loutkové divadlo za pět minut dvanáct. Čestné by bylo od naší milované vlád, kdyby třeba řekla, že už je skoro před půl čtvrtou. Ne, oni si to dají na za pět dvanáct. Frajeři. Kdo tohle vymyslel, ten má asi schopnost naštvávat lidi.

Klientka. Od posledního dne v březnu přes šest kilo hlavně viscerály poprvé dvanáct, druhé měření jedenáct. No, dnes deset. Zmenšuje. Jsem nadšená. Splaskla v obličeji. Tuky odtávají. Teď udržet svalovinku a pěstovat novou. Aby RMR – klidová míra metabolismu – byla co nejlepší. A aby tělo spalovalo i v noci, když spíme.

Jedeme na akademii. Mám ráda celý život pozorovat, co děti umí. Ti, co přišli po nás. Potomci. Sleduji několik let školu, kde učí synovec Mijanek. Dnes jsem si uvědomila, že z toho miminka, které se poprvé nadechlo 15.7.1969, je už velký kluk. Na ten den si pamatuji. Vrátily jsme se s maminkou ze zájezdu na LVT. Liberecké výstavní trhy. Iva nikde. Kluk byl venku. Křepčila jsem radostí. Jsem tetou. Kdybych mohla použít to jejich tlačítko z Akademie. Restart. Křepčila bych, že se narodil člověk, a říkal by mi jménem. No, restart není a nebude!! NEBUDE, jsem tedy už navždycky jeho teta.

Sedíme v poslední řadě. Dobře vidět. Dobře slyšet. Mají pozitivní dějovou linii. Hledají dobré lidi. Dobré skutky. Hezky sestaveno. Co učitelé vymyslí za choreografii, to děti předvedou. A že těch choreografií secvičili. Naše akademie za mých mladých let měla jednu jedinou zkoušku. V PDA. Posádkový dům armády. Na generálce se to všechno vyzkoušelo. Dnes? Prý týden nacvičovali. Oni ztratili celičký týden. Copak to nemohli cvičit odpoledne? A nedávat úkoly?! A třeba nezkoušet? Pro mě jako pro učitelku neslýchaná věc. A ČŠI na tohle vždy velmi, ale nesmírně dávala pozor. Volné dny, představení, zkrátka dny mimo výuku. Ne, tady se ztratí dva roky. A v květnu dvakrát po čtyřech dnech volna! To to dopadá.

Ve foyer si fotím literární a výtvarnou tvorbu žáků. Hm, kolik že mají těch nadaných? Na pět set? Tak to mohli ukázat víc. A taky si to ti žáci mohli v akademii zarecitovat, přečíst, předvést se! Dobrá. Začínají skladbou Poupata. Vzpomínka na spartakiádu jejich babiček. A pak střih. Moderní duc, duc a pohyby, no, dejme tomu… Abych neurazila. Jsou místa, která mě zaujala. Místa, která mně přišla vtipná a k pláči. Vedle mě bručel Petroušek u scény z doby kovidu. Výuka přes počítače. Karikatura flákání. Než se sešli, než něco začali, už se jako ztrácel signál. Pro mě rozporuplné. Vůbec nevím, jak reagovat. Náramně se mi líbil zpěv. Loučení deváťáků s učiteli. V autě mi Péťa říká:

- Nechápu, proč děkovali asistence. Proč ty děti nejdou do zvláštní!?

On ví, že já vím. Učila jsem tam. Děti se vyučily v oborech. Čalouník. Řezník. Mlynář. Byly šťastné mezi sobě rovnými. To není žádná diskriminace. Ve třídě byl jen učitel. Žádný rušivý element odvádějící pozornost. Jsem už stará. Brblavá bába.

Až si tohle přečtou, ty vorle, to zas budu mít nepřátel. OK. Bylo to krásné. Nápadité. Dalo to ohromnou práci secvičit. Děti předvedly vše velmi pěkně. Dokonale. Tančily, hrály scénky, ukázaly svůj um. Závěrečná píseň mi nahodila husí kůži. Měla bych se radovat – tolik šikovných dětí na jednom místě.

- Paní doktorko, jak se vám to líbilo?

- Mně moc.

- Mně tam něco chybělo. Ale nevím co.

Napadá mě Oscar Wilde, že žena neví, co chce, a nedá pokoj, dokud to nedostane.

- Už vím. Chyběla mně tam literární tvorba. Já jsem na každé akademii recitovala verše nebo mluvené slovo. A pak mi tam nesmírně chyběla národní tvorba. Stále duc duc cizí nesrozumitelná ďábelská hudba. Dívky natřásaly boky jako dospělé. Na to jsem dost vysazená.

- Nesmíte toho chtít moc.

- No, vidíte, blížím se k těm sedmdesátníkům, kteří celý život chtěli víc, natahovali se vždycky výš a dál, aby dosáhli co nejlepších výsledků.

Její manžel:

- Ano, kdo chce málo, nikam to v životě nedotáhne.

- A pak se někdy stane, že dotáhne, ale je ÚB. Neumí si spočítat ani s dvaceti poradci státní rozpočet a improvizuje. Nezná vůbec svůj resort. Ale třeba umí mastit hry na telefonu. Nebo umí tančit.

- No, to nám dnes předvedli.

- Ještě jsem neměla tu čest.

Vyjmenovává pár věcí.

- Daně z nemovitostí dvojnásobné.

- To je začátek. Piráti hrají hru. To přijde.

- Ale my máme nejnižší daně v Evropě.

- To vám řekli v televizi? Nebo kde jste to slyšel? Víte jak se platily hypotéky v Americe? Když jste na ně neměl, jen jste se z domu vystěhoval. Zkuste si tady neplatit hypotéku tím, že se vystěhujete.  A na to ještě daně. Lidi si celý život odříkali, šetřili, zaplatili si nemovitost. Necábrovali několikrát do roka do ciziny, koupili si další nemovitost, je jejich a oni budou drát z lidí ještě daně jako v Pyšné princezně?! Tak to s vámi nesouhlasím.

- No, aby bylo na důchody. Já budu vydělávat.

- Tak nejdřív okradli staré na důchodech. My jsme pracovali, my jsme si na ně vydělali. A mám nárok na změny dle zákona a dle inflace. A myslím, že jsem dělala i na vás. Nejen na ty po mně. Ale i na ty přede mnou. Jenže je to vykradeno. Takže nevykládejte.

- No to jo, to jste pracovala.

- A vy pracujte, abyste nám na ty důchody vydělal. Jenže když vám seberou nekřesťanské daně, bude chtít stát odrbat. A na důchody nebude. Tak hezky podnikejte, abychom my mohli žít. Totiž vy se tam dostanete taky. Jen poněkud déle, dělá to pomalu dvacet let rozdíl než u našich rodičů a budete mít důchod menší. Tahle vláda by měla být v Guinessově knize rekordů. Za necelý rok a půl ožebračila celý národ. A ještě jim vykrade úspory, sebere nemovitosti. Dělá se to tak, že lidé je budou chtít prodat, jenže bude tolik domů, že budou pod cenou! Takhle se peníze přelijí do kapes boháčů. Zmizne střední třída.

V autě si povídáme s Petrouškem. Shodujeme se.

- Nechápu ty modrožluté hadry. Slova té písničky, jak ji Mijan učil – že netančí, jak jiný píská, tak to byla jedna velká přetvářka. Lež. Peťuš, ale jinak to bylo hezké. Jen proč třeba nepředvedli cvičení na bedně; nebo chůzi po kladině. Nebo cvičení na lavičkách. Pořád jen tanec a zpěv. No, aspoň něco.

- Musíme si zvyknout, že už je jiná doba.

- Satanská. Kdy holky jsou vedeny k dospělým tancům, pohybům. Rodí děti před patnáctým rokem.

Pouštím si znovu motivy, úryvky. Snažím se pochopit a přijmout. Moc hezká Pasu, pasu písničky; líbí se mi. Děti krásně zpívají. Různé choreografie zajisté daly práci. Aby byla dokonale zatančena.

Tohle je asi vlastní tvorba – takové duchaplné… :-) No - takhle si představují svou budoucí cestu:

Přestože nic nevíme, však se to doučíme.

Bylo s vámi ale prima, vydali jsme svá maxima,

Když se nám zrovna chtělo, těch dnů nebylo mnoho,

Trvalo to hodně let, teď musíme odcházet.

Stálo to ale zato.

?? to pochopí každé pako – špatně rozumět

Budem časy restartovat.

Musíte nám důvěřovat.

Doma. Přemýšlím, že vedle mě seděl malý hošík. Půjde do první. Pozorně sledoval děj na jevišti. Neotravoval, ač jsme seděli v poslední řadě. V tichém místě jsem se postavila, a napomenula tlumený rušivý hovor v promítacím okénku promítací kabiny. Péťa zas okřikl někoho, komu furt vyzváněl telefon. A děti štěbetaly nahlas, to se dnes všechno ctí, povoluje, snáší. Mě to ruší.  Asi před měsícem se na dveřích kavárny objeví nápis, že malé děti ne. Ó! To si teda dovolili. No jo, jako si dovoluji já nyní. Berte děti do divadla, ale učte je, že když se na jevišti hraje, my v hledišti jsme zticha. 

Vzdávám hold učitelům i malým hercům; přidávám informaci, co mi chybělo. Tanec, tanec, tanec nestačí. Cvičení, recitace, národní písničky. NÁRODNÍ TRADICI SE TADY NA TÉTO ŠKOLE PODAŘILO ZNIČIT. Já jsem neslyšela na žádném koncertě národní lidovou píseň. Trojhlas. Neumějí? Po lavičce se mohly prohánět jako baletky menší. Větší místo tance tance tance mohli předvést, jak umějí chodit po kladině a co na ní dokážou. Nebo by snad spadly? Nebo se snad už na nářadí necvičí? To je akademie. Původně Platonova filozofická škola, učitelé a asistenti!!

Už dost. Měli to pěkné.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-11_Kyce%2C_milovane_kyce%2C_moje/

Večer. Ještě fotím své kýče. Přibyli mi dva trpaslíci. Větší a menší. A stromový skřítek. Ach, ten se mi tak líbí. Linda.

- Mami, to je strašné.

- No, je. On kouká ze stromu.

Koupila jsem žárovky na zavěšení na větvičky. S Petrouškem je mordujeme na besídku. Hm. Líbí!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-11_Vladni_blazinec/

Teprve teď mám čas na dnešní vládní televarieté. Tzv. ministr Stanjura vůbec nezná svůj obor. Válek se zapsal do dějin moudrem z minulého týdne, že ATB nebudou do půlky května a s nemocnými pomůže i počasí. Hlavně že umí mastit hry.

To, že tento týden nejlepší premiér Ukrajiny házel bomby, že máme téměř nulovou nezaměstnanost, ekonomika znovu roste, inflace pomalu klesá a ohrožení chudobou je nejnižší v EU, tomu jsem se zasmála. Válek – Fialenko – dost dobrý.

Dnes zajíždím do dvora. Slyším Fialenka vysílat signály:

- Řítíme se k zadluženosti, a jestli nedupneme rázně a ihned na brzdu, tak…

Aha. To se stalo během týdne – tahle změna.

- Chápu-li dobře, ze tří daní vytvořily dvě. Ale stojí to za to. Stanjura na akademii asi ani netančil, protože předvedl, že nezná svůj resort.

Zdrav. prostředky 15%. Léky 10% zlevní. Bacha: Zlevní na 12%. Měl aspoň tančit, když ne recitovat. On si myslí, že zdravotní prostředky (15%) – ortéza, hůl, inzulínové pero se rovná lékům (12%). Obsah inzulínového pera je lék. To se musí rozlišovat.

Švec, kadeřník, hospodský – určeni k likvidaci. 21%!!

Vodné o 2% z 10 na 12%. To si povíme. To bude jako u benzínu. Dvou procent se nedopočítáš.

Zdraží komunální odpad z 10 asi o šest procent.

Zdražili f jako fšecko. Ale na své platy si nesáhli. Rozvědčík si přitáhl do své kanceláře devět nových lidí!!! A kritizoval Zemana. Hanba. Pekarová ale pomohla chudým. Donesla v zimě kilo mouky do uliční lednice. Zbyla jí. Víc nemohla dát.

Slyšela jsem, že ten Farský, jak se nechal zvolit a pak chtěl frnknout do Ameriky, tak ten že je nějaký knihkupec. Na knihy bude 0% DPH. Skvělé. Co nerozlišuji – noviny 21% a časopisy 12% - obojí mám za tiskoviny. Tedy 12%. Uvidíme, jestli si to Babiš, Bakala nechají líbit. Myslíte, že potraviny klesnou z 15 na 12? A kdo bude platit přeceňování, inventury skladů? Já bych řekla, že my. Takže žádné zlevňování. O předčasný důchod můžeš žádat až po odpracování 40 let. A přijdeš o strašné peníze.

Jak jsem měla pocit, že Schilerová neumí, dnes mohu říci – Schilerová si to za těch osm let osvojila. Němci mají 19 a 7%. My máme ekonomiku v háji zeleném, máme 21% a 12%.

Sníží se odpisy podnikatelů. Zvýší se jim daně.

Farmafirmy nevytvářejí 100%, odvádějí daně do ciziny. Do šesti měsíců tu bude hromadný exodus. Frrr a poslední zhasne. Já to tu už dožiju. Nikam nejedu.

Jo, prosím, tady prý letěla nějaká ruská stíhačka SU. A prý přistála v MB. Že to není pravda? A všimli jste si té zarolované vlajky Ruska a zároveň vlající sovětské rudé na přehlídce ke Dni pobedy na Rudém náměstí? Mimo Československa se má vytvořit i na východě staronová země. Bez modré zednářské na vlajce. 

Dobrou noc!

P. S.

Vít Blaha

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-11_Duchody/

Matematika se zbytečně přeceňuje, díl 156. tentokrát lidovecký

aneb

Důchodové reforma s poloviční výší důchodu

V posledních měsících jak politici, tak média ale i veřejnost mluví o tom, že se díky Babišovi nebývalou měrou utrhly důchody. Vytváření atmosféry, že za deficity mohou důchodci je majstrštyk vládní PR.

Jestli mne něco zaujalo na té dnešní 1155 roadshow prodejců hrnců, tak to bylo právě to, co (mimo jiné) řekl ministr Jurečka: "…Garantovaný důchod by měl nově dosahovat dvaceti procent průměrné mzdy…".

Protože mluví o procentech průměrné mzdy, dal jsem do grafu právě tento parametr. Mezi roky 1994 až 2022 dosahoval tento údaj nejvyšší hodnotu 45,5% v roce 1998. Právě v období vlády Václava Klause to bylo rozpětí od 42,9% do 45,5%. Během vlád sociálních demokratů tento poměr nepřekvapivě klesal až na 41,5% v roce 2004.

Nejdramatičtější pokles (až na historicky vůbec nejnižší hodnotu 38,1% v roce 2018) ovšem nastal po nástupu ministrů financí z ANO – Andreje Babiše a Aleny Schillerové. Skokové navýšení za rok 2022 na 44,8% průměrné mzdy jako důsledek "administrativního opatření" vlády premiéra Babiše ovšem neznamenal něco abnormálního, ale naopak pouhý návrat do normálu – tedy důchody v pásmu 42 – 45% průměrné mzdy.

Předpokládám, že páně Jurečkův výrok o garantovaných důchodech ve výši dvaceti procent průměrné mzdy je omyl, přeřeknutí, špatně namemorovaných čísel, zlomyslnost od někoho, kdo mu připravoval podklady. Jiné vysvětlení procentně méně než polovičních důchodů proti minulým třem dekádám neexistuje. Pokud ovšem pan ministr není asociální politický a ekonomický idiot. I když u lidovců ani to není zcela vyloučeno.

K překonání výkonů Andreje Babiše a Aleny Schillerové má po dnešní tiskovce pan ministr Jurečka velmi dobře našlápnuto. Jak říká můj nejmenovaný kamarád, oni ten svůj rozběh ve skoku do propasti den ode dne zrychlují.