Plný barák koček, a...
Zas je večer. Prodloužené dny, přesto krátké. Vlastně teď už jedeme k Vánocům. Nejdelší den a nejrkatší noc je za námi... Ale zítra - rituální den!! Svatojánská noc!! Byliny nabývají nevídané síly... Třezalka... Devatero bylin...
Ráno mě vzbudilo Zrzeččino naříkání. nedalo mi to. Něco ji trápí?
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-06-23_Kocky/
- Zrzko, tys´ mě vzbudila!
- Mrau, mrau...
Sahám na ušiska, na bříško... Snad je vše v pořádku. Pod bradou má černý flíček. Beru špejličku, vytírám... Nějaký cizopas. Na veterině nezdvihají telefon...
Na papírku mám sloupeček úkolů. Poslední na patnáctou. Kosmetika. Do té doby nutno vše podělat. No, ono se dá podělat i večer.
Babička Jůlinka vždycky říkávala: Co dřív a co potom? Nejprve chleba. Udělám dnes tři bagetky. Povedly se. Vždycky čekám, jaké těsto mi vyjde. Jak dám hodně hrubé, je to špatně. Jak dám špatný poměr mouk, je to špatné. Chlebíček musí cítit lásku při hnětení. A klid. Dnes byl klid. Dopoledne ještě ano.
Až večer jsem o něj přišla.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-06-23_Jine_cinnosti%2C_jina_zvirata/
Co dál? Převléknout. Prohodím ovčí za letní přikrývky. Nemohu se rozhodnout mezi povlečením. Klouzavé? Plátěné? Nakonec volím plátěné... Vytírám. Holka, vytíráš, cídíš... A nevíš...
Má mp4 byla už jednou v reklamaci. Tahle je druhá. Té první jsem ulomila skřipec; ale to nebyl důvod. Tak drahá a nešla asi po týdnu vůbec nastartovat. Vybrala jsem si tu samou. Slouží mi už asi druhý měsíc. U téhle nové si dávám pozor; skřipec na bundu - nee!! Byla jsem na ni opatrná. A spokojená. Včera bylo vlhko, lepkavo. Na cestě do Šporkova mlýna jsme si povídaly s Martou. Mp4 jsem si vsunula za triko. Vůbec jsem ji nepouštěla. Ta potvora se mi zamlžila. Na to jsem přišla až doma. Zkoumala jsem, jestli na sobě nemá ještě folii. Neměla. Cestou z kravína odcházel zvuk. Stále jsem držela prst na "přidat volume". Začala žhavit. Dnes ráno měla ještě zamlžený display... V poledne už se na obrazovečce rozjasnilo. Holka i hrála. Vypravila jsem se na malou objížďku městem. Mp4 jsem si zas strčila za triko. Během chvíle zalitý nečitelný display. Už jsem nikdy nepřečetla, co hledám. :-)
Na sídlišti jsem koupila letošní nové brambory. Takové ty, jak se škrabou samy. Pokladní chtěla roušku. Nechtěla jsem vnášet neklid. Popadla jsem kousek melouna, pytel brambor. Jsou tu hodní. Nebudu zlobit. Rychle s výrazem hrozného provinění platím. Padám bez roušky ven. Cítím se jako děsný provinilec. Večer na TV Šalingrad - skvělá charkateristika otroka od mladé bulharské ezoteričky. V třiatřicáté minutě - slyš:
Otrok požaduje, aby se o něj systém staral. Potřebuje kontrolu. Potřebuje kontrolovaná masmédia, aby se cítil v bezpečí. Potřebuje vládu, která ho ovládá, aby se cítil v bezpečí. Otrok chce dostávat úkoly od někoho, kdo rozhoduje za něj. Otrok potřebuje plnit příkazy. Otrok je v programu vina a trest. Starý program nainstalovaný křes´tanskou církví - najít viníka... Problém se nevyřeší, ale je to přežitek starého typu chování. Otrok vyžaduje služby - přenechává rozhodování o svém životě na druhých. Tedy chodí k lékaři. Poslouchá, co mu nařídí. (Dr. Lebenhart na jedné přednášce o saturnském věku: V ordinaci mi lidé říkají: Oni mě hnali na rtg... Otrok se rád necháva hnát na rtg.) Otrok potřebuje politiky, kteří ho ovládají. Otrok tvrdí, že nařízení se má plnit. Je mu jedno, jaké následky na jeho život nebo život jeho bližních nařízení má. Otrok vyžaduje kontrolu. Cítí se jako otrok v bezpečí. TAK CO, OTROCI?!
Stavuji se někde, kde mi pomohli. :-) Mám tam svou milou paní. Milé setkání. Pokračuji v cestě. Vyjíždím kopec. Zahýbám na kruháči k domovu. Zastávka už jen v mé oblíbené elektře. Jak já tam ráda chodím! Ale dnes si připadám trapná. (Prvek otroka - ano, cítím vinu.) Potřetí kvůli mp4. Studuj, studuj, hlavně na nic nesahej. Potěšilo mě, že během včera a dneška přinesli tři lidé ulomené držadlo od ledničky. Asi měli taky studovat a na ledničku nesahat. Pravděpodobně dávají silnější magnety. To pak urvete držadlo jedna dvě. Teda - mně se to ještě nestalo... Všeho do času. Všechno je jedno poprvé.
V obchodě jsem vše vylíčila. Poctivě. Tak - co tam napíšeme? Nestartuje. Žhaví. Už mám vše obstaráno. Objížďka končí. Chtěla jsem vyrobit podle Herbalife kuchařky ty slovenské knedlíky. Copak mi bylo přáno? Nové brambory jsem si vzala na loupačku. A tečka. Hodiny bijí. Patnáct. To už mám ležet u Tamary na lůžku.
- Už bys měla jet!
- Ještě ty mě řiď. Stačí, že mě omezují hodiny.
Minule jsem u Tamary měla ještě maminku. Tak dnes - další poprvé. Masáž zad, šíje, kosmetika. Mami, zítra Tě neuslyším.
Aha, už mi pod rukou naskakují řádky písmenek. Je třeba jít spát. Hlava mi padá. Odmazávám stále a dokola řádky automaticky naskakující pod psaním. Urychluji dnešní introspekci. Mám tak, tak popsanou první stránku. Ježkovy voči - vytírám s měkkým i. Ireno, dnes skonči!
Vracím se domů.
- Pojď se smočit.
- Je teplá?
- Jako včera ne, ale je.
Jdu se smočit. Petroušek sbírá z hladiny peříčka osiky. Dle jeho slov- bordel z hladiny. Když ji asi před pěti šesti lety chtěli podříznout, vyběhla jsem ven a na poslední chvíli osiku zachránila. S vědomím, že z ní každé jaro máme binčus v zahradě.
Péťa se smáčí. Funí. Aha. Tak to asi tak teplé nebude.
- Peťuš, mně dnes bude stačit ráchání jen na nohy. Nejdu do toho.
- No jo, teplo vypadá jinak.
Zalévám rychle rajčata. Vytahuji svazeček ředkviček. Ještě v klidu. Stále netuším...
Včera večer Zrzečka útočila na lednici. Myslela jsem, že ji rozčiluje letící mol... Naivka.
Vracím se do domu. Sedím se Zrzečkou u misek. Periferním zrakem vnímám stín kočky za sebou. Jak lehce se necháme oklamat. Mozek vyhodil.
- Hm, stmívá se. Kouzelný čas. A já vidím stín naší Micicindy.
Intuitivně obracím oči. Ne. To není stín naší první kočky. Obchází nás obloukem Mour.
- Moure!
Běží do chodby.
- Moure!
Vrací se proti mně. Nenechá se rozhodit. Ví, kterou dírou do domu tentokráte vběhl. Ano, zadní terasou. Nezatáhla jsem síť. Slyším Péťovo výstražné:
- Zavírej ty dveře!
- Prosím tě, vždy´tady jsou kočky.
Mour je drzý. Vybíhá do zahrady.
- Moure! Drzoune!
Vracím se do domu, abych ho obdarovala něčím na zub.
Stále ještě netuším.
Naservíruju mu to do zahrady.
- No Moure! Opovážlivče! Chladí si břicho na dlažbě na terase.
- A mazej!
Vybíhá ven. Dostává kapsičku, mlíčko.
Vracím se. Zrzečka hypnotizuje horní polici s krabicí s kořením, s foliemi na vakuovačku, s ošatkami na chleba...
- Zrzi, co tam je?
Zrzka ani nedutá. Sedí, hlavu zdviženou. Poslouchám, co to tam ťuká. Zdvihám Zrzku na barovou židličku. Ne, skáče dolů. Vyrušili jsme ji.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-06-23_Tady_radila/
Už jsem měla v obýváku jiřičku nebo vlaštovku, Moura, ale myš, tu mám v pětašedesáti poprvé. NIKDY jsem neměla tu čest. Potichoučku s Petrouškem vyklízíme polici. Moje ošatka - prožraná. Návod u folií - okousaný. Ty vorle! Myš! Teď začne:
- Já jsem ti říkal...
Nebo spustí:
- Já jsem ti povídal, abys...
Taky říká:
- Já ti furt říkám...
To, že právě prve nezatáhnul síť do zahrady, to je v naprostém pořádku. Musí najít viníka stůj co stůj. Přežitek nastavení křesťanské církve - znak otroka. No jo, jsme tu oba.
Jsem úplně zpocená. Zrzka nás upozornila. Myš odjela někam. Nevím kam. Nemám klid. Lisuji. Stále se otáčím do kuchyně.
Na mé fotky Lindě dostávám odpověď její kamarádky:
- Plný barák koček a myš v domě.
No. Jo. Ano. Pravda. Ve všem. Péťa začal to své - já ti furt říkám. Celá jsem se opotila. Musela jsem se jít osprchovat. Ani jsem krabici s koťaty nepřenesla jinam. Hlavně spláchnout strach. Tedy my tu nocujeme s šedou potvorou. Může se nastěhovat všude. VŠUDE. Pro dnešek jsem zahřátá. Probraná. Už mi písmenka pod prsty nenajíždějí...
Jdu se zavřít do ložnice. Zítra na papírku:
- Kameník
- Objednat se na prevenci k zubaři
- Zaplatit sklo na hrob paní Slezákové
Musím připsat:
- PASTIČKU!
Plný barák koček. Bydlí tu s námi - bože, poprvé!! MYŠ!
Zítra mě čeká souboj. Jsem zvyklá bojovat s velkými zvířaty. S šedými skřety nemám zkušenost. No jo, budu zatahovat, zavírat.. Hlavně, aby si sem nenastěhovala rodinku.
DOBROU NOC!