Být Slovanem - denně v skutcích

Ježiš. Zaspala jsem. Půl jedné. Noc. Tak kratičké ohlédnutí. 

Vstávám. Jak bude venku? Odškrtávám lísteček. Nestihla jsem všechno. Začala jsem pojistkou.

- Dobrý dééén! Jak vám mohu pomoci?

- Tak za prvé – neptejte se mě touhle pětatřicet let trapnou větou. Zkuste třeba: Co potřebujete? Nebo – co byste potřebovala? Nebo jaké máte přání? Nebo co si přejete?

Oslím, že chci hovořit s paní Schilerovou.

- A kdo to je?

- Před 14 dny jsem s ní hovořila.

- Aha. A kde pracuje?

- Nevím. Jdu se podívat. Počkejte.

Otevírám ntb. Hledám v poště. Tak tohle bych si opravdu nezapamatovala. Referentka s honosným označením:

ÚSEK DIGITÁLNÍHO OBCHODU

Specialista digitálního obchodu – Odbor digitálního prodeje a retence NŽP

Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

Brněnská 634, Modřice, 664 42

No výborně. Přepojí mě na obchodní odd. Na rozloučenou zaševelí anglikanismus. Kdybych mohla protáhnout ruku displayem, věříte, že bych jí jednu natáhla mezi oči? My, kteří nepatříme na západ!! Snažíme se zachovávat české vazby, české fráze, české tradice. Ne, ne. To byla pomýlenost mládí. Kdo to zavedl tu mylnou větu, že patříme na západ?! Kdo to začal programovat a podsouvat lidem do mysli?! My, kteří patříme dohromady do slovanské skupiny. My, kteří hovoříme překrásným zpěvným bohatým květnatým jazykem, tak my si tady budeme zužovat slovník z dvaašedesáti synonym pro slovo krásný na jedno – úžasný a budeme si řeč prznit anglickými frázemi!

Mějte krásný den! Have a nice day! 

Chjo! V českém jazyce si jen přejeme! Bez slovesa mít! Hezký den! Dobrý den! Dobrou noc! Kapišto?!

Jdu zahradou okouknout, co se zas uřízne, vymění, vyhodí, vyřízne z našeho zahradního domečku. Nejzazší doba k revitalizaci.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-22-zahradou-letos-nic-moc

Letos kvete všechno nějak méně bohatě. Cosi se rostlinám nelíbí. Něco jim škodí. Zrovna tak lidem. Ve skleníku se nám usadili odporní slimáci. Ale hnusní. Fuj! Kde se tady u nás něco tak exotického vzalo? Odkud to sem kdo přivlekl!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-22-revitalizace-byla-potreba

Jsem ráda, že oživení chatičky je v rukou Lindina tvořivého Petra. Mrzí mě roleta, kterou nikdo neumí repasovat. Chaloupka dostane nová okýnka, nové podlahy… Všechno nové. Protože všechno shnilé. Kolik zim by ještě vydržela? To ona by jednoho krásného dne klekla.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-22-povedly-se

Chystám pohoštění. Nesu do zahrady čaj. Upekla jsem bagety. Sklidila jsem obrovský úspěch horkými houskami. V troubě nahřívám poslední maso od Petra. Peču dort. Mám jahody. Je sezona. Domácích vajec co hrdlo ráčí. Hojnost. Děkujeme!

Jedu do Penny. Mají zvláštní systém. Něco z letáku až od zítřka. Ale něco ze zítřka už u pokladny prošlo. Třeba himalájská sůl, kilový pytel jedlé sody. Chaotická doba.

Šlehám šlehačky, mascarpone a ricottu. Peču hranolky. Pro sebe brambůrky z Polska. Omývám salát. Lovím z něj hnědá stvoření. Fuj. Fuj. Fuj.

Rychle nazdobit dort. Přichází klientka na přeměření. A šup, znovu do kuchyně. Blíží se sedmnáctá hodina.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-22-tvorila-jsem-varila-pekla

Jíme venku. Chlapi odjíždějí. Vydávám se do HK na přednášku ing. Mišuna Po stopách Velké Tartárie. Míjím hřbitov. Mozek vyhodil myšlenku:

- Tady tě povezou na poslední cestě.

Snad mám ještě čas. Vaze mi napovídá cestu. Nakoukala jsem si ji v mapách. Na kraji Hradce na Pouchově odbočuji mezi hřbitovy. Kolikrát jsem tu jela cestou do práce na gymnázium. Celý život tu jezdím. Nikdy jsem mezi hřbitovy nezajela. Míjím asi židovskou synagogu. Vitrážové okno s šesticípou hvězdou. To do cesty stopy po kameni. Odbočte vlevo. Vjíždím do sídliště, o němž nemám ani tuchy. Už už si myslím, že jsem tu. Ale pro velký úspěch si dávám ještě jednou kolečko okolo domů.

- Dobrý večer! Prosím vás, kde je tu škola? A mohu tam zaparkovat?

Parkuji u chodníku. Vidím manželský pár a pár mužů.

- Dobrý včer! Nejdete na pana Mišuna?

- Jdeme.

-  Tak to se vás budu držet.                                                                                                                                     Ještě se otáčím, abych věděla, kde mám auto.

Hezká sídlištní školička. Ukazatelé, kudy. Stoupáme po schodišti. Vtipně dětem každý stupínek označili letopočtem, jménem, událostí. Bohužel, dnes už jsem jinde. Jméno Havel – ble!j Já ho tak hltala. Tak posvátně o něm vykládala. Přitom je to jen ráčkující narkoman, alkoholik a homosexuál a zaprodanec naší země. národa; Olga mu byla zástěrkou. No. Jsme nahoře. Dvě třídy jsou uzpůsobeny jako aula. Mají to hezké. Vstupné 290 Kč. Sedám si do druhé řady. Jdu potřást rukou panu Mišunovi. Znám ho ze Svobodného vysílače, z TV Šalingrad, z přednášek na YT, z Klenotů života. Letos v zimě jsem na běžkách poslouchala několikrát se zájmem jeho dvoudílnou přednášku o době okolo Napoleona, o převedení lidí do doby ledové, bídy, neúrody, o padajícím bahně, o zasypaných přízemích domů, která se stala sklepy.

Je nás asi třicet. Moc se těším. Všechno znám, ale neumím to vyprávět. Jen mám povědomí.

V letech 2015-16 se vrátil z Phy na Valašsko. Rodiče mu dali k dispozici chatu. V ní začal revidovat život. Elektroinženýr. Začal objevovat slovanství. Svět je řízen mimozemským parazitem. Uměle vytvořený produkt jsou politici, politika, demokracie. Společnost žije podle nepravých hodnot. Na nás navěšeny programy. Bourají život, člověk může přijít o zdraví, o iluze, rodinu, majetek, přátele… Ano, vnímám to. Duše se začne rozpomínat. Žiju trošičku jinak. A to se nelíbí mladým. Konzumují. Bohužel, rozpory. Anglosaský svět žije z vykořisťování, rabování, z kolonií. Slovanství. Slované. My žijeme z práce. Jsme tvůrčí. Tvoříme, zažíváme plody své práce. Z ní máme hojnost. Slovan si nikdy svou úroveň nevylepšuje na úkor někoho jiného.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-22-prednaska-o-velke-tartarii

Zítra si zapíšu něco z přednášky. Fotila jsem texty, některé víckrát, abych si je doma mohla nastudovat. Já se dožila posledního velkého resetu. Kde by mě napadlo, když jsem naposledy byla s maminkou v březnu 2020 na chodbě DD, měli tam na stáži budoucí krásnou pečovatelku, malovali kolíčky. Tvořili ozdobné květináče – tak kde by mě napadlo, že tam jsem úplně naposledy v životě. A že začíná poslední velký reset. Pak už nikdy v maminčině pokoji. Maminčin majeteček posbíral personál… Ireno, raduj se. Jsi v resetu. Možná tě planeta nechá přežít…

- Čtyřicet let jsem učila mateřský jazyk. Smím se zeptat, jak se vám učí? Mě by dnes vyhodili jako paní učitelku Bednářovou. Literární učivo bych vykládala zcela jinak.

- No, mně se učí dobře, protože učím matematiku.

Smějeme se.

Líbilo se mi, jak škola byla otevřena a hlídána cestou nahoru, a následně i cestou dolů. Nemusela jsem nikde ramplovat dveřmi. Paní mně ukazuje, kterými dveřmi ven. A odemyká. Skvěle naorganizované.

Jedu domů. Zahněte doprava do ulice Truhlářské. To určitě. Tam jsem dnes zahnula už dvakrát. Vlevo nesmím. Vpravo nechci. A co takhle rovně? Jedu rovně a slyším, že jedu na ulici Pouchovská. Jé, to je ta, po níž jezdívám do Hradce. Podívejme se, jak mě intuice nezklamala. A to máme všichni. Všichni lidé, jen ji neposlouchají. Nevnímají. Zas si ji začnu cvičit podle Marka Komissarova.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-22-cenzura-utahuje-srouby

Doma poslouchám pana Holce. Tak my máme cenzora, jo? Aha. Generála. Aha. Pan Holec se obává vojenské junty. Cenzor prý rád chodí v maskáčích. Pane Bože, ochraňuj nás! Začíná teror. Držet hubu a krok!

Nejen Janek Ledecký se povyšuje! Prý kdo nerozezná HDP a DPH by neměl být puštěn k urně. A tenhle - no generál, kterému jeho zapálení voliči tleskali, agent StB, absolvent kulantně řečeno socialistického vzdělávání a komunistických manýr, následně zrádce a služebník západního dravce - NATO, by nám rád vzal základní právo – volit. Lidi, nejste blbečci, to ne, ale on by Vás nepustil k urnám. Odplata za vaše hlasy pro něj.  Spíš by delegoval k urnám vaše dětičky, kterým snížili IQ, duchovní vnímání, odebrali jim znalost dějin, matematiky, o rozhledu po světě ani nemluvě - tak těmhle blbískům zelená! Mně rudá před očima.

Pan Holec miluje lidovovou tvořivost. I já.

https://www.youtube.com/watch?v=0tml05WhRcU

- Europoslankyně?

- Ne.

- Ne?

Hehehe.

- Ne. Europoslankyně ne?

- Ne!

- Tak co?

- Eurokomisařka!

Prožila jsem den naplněný tvořením, radostí, vzděláváním. Plodný.

Děkuji za něj.

Dobrou noc!