Po roce se dozvídám nové informace

17.05.2022

Osm. Jdu si pro ntb. Ještě chvilku. Ihned jsem v limbu.

Devět. Zvonek. Asi pošta veze zboží. Bzíknu domácím telefonem.

- Dobrý den!

- Ahoj Irenko!

Už vím! Přesně vím. Vybíhám v županu. Vítám. Klientka.

- Uvidíš mě jako starou babku.

- Prosím tě! Podívám se na kytičky.

Fofrem obléknout. Umýt obličej. Krém na vrásky. Výživa na oční víčka. Denní krém. Obočí. Rychle s rýčkem do zahrady pro kořen pampelišky. Celou noc byla puštěná nebeská jemná sprška. Ale fakt jemná. Jako vodní mlha na letních restauračních terasách.

- Máš to tu krásné.

- Děkuji. Hledám kořen pampelišky...

- Tady.

- To nevyrýpnu. Zem je tvrdá.

Nacházím krásnou velkou s kořenem jako kořen mandragory. Utíkám si ho opláchnout. Vypadá jak slepičí pařát.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-17_Od_rana_do_vecera/

Dostínit, nalinkovat, řasy. Hotovo.

Deset minut. Jen deset minut zpoždění. Jindy mi to trvá hodinu, dvě. Dnes - úprkem prk, nasnídaná, ustrojená...

Na klienta mám mít maximálně půl hodiny. To bych nebyla já. Povídáme o šamanském výcviku, o duši, měříme zlepšení. Štíhlá, drobná, za tři týdny -12 cm po obvodech. Spokojená. Cítí energii. Vyhovuje jí. Objednává. Spěchá.

Venku prší. Poledne.

- Co vyvádíš?

- Peťuš, pojedu na kole na hřbitov.

- Prší.

- To neva.

- Budeš mokrá.

- To mi vyhovuje, voda nabíjí. Energie.

Krátí se mi čas. Připravuji si oběd. Do zapékací misky brambory s luštěninami z neděle, kousíčky krůtích prsou. Před dopečením vkládám sýr. K tomu salátové srdíčko a lžička smetany. Na talířek přidávám hromádku křenu. Maličko rajčatového protlaku.

Rychle jdu nasadit ledovky. Pojedu autem. Do čtrnácti mám být doma. Docela lije. Dnes nikomu nezapaluji. Mažu k hrobu. Beru konev s vodou. Vyměňuji kytky. Hrob zdobí frézie. Přestavuji květináč, truhlík. Uvědomuji si - manipulační taktika - jsem malá. Nevím, jak to na hrobě uspořádat. Poraď mi. Ne! Ty zodpovídáš. Ty tvoříš. Zkrátka bude to takhle. Tečka. Je třeba zaplnit plochu hrobky. Tvoř!

- Tak mami, tati. Zas přiběhnu.

- Běž, běž, ať to stihneš. Dík!

Nahlížím na FB. Pod včerejšími fotkami slunce z rána obdivné smajly:

Irena Hrobská

Děvčata, i já byla v údivu, než jsem zjistila, že ještě není moje doba vstávání. Zkrátka jsem vylezla, omámila se a okouzlila zvuky, světly, obrazy a dojmy rána a zase jsem zalezla.

Dnes jsem se konečně dozvěděla, jak prožívala poslední den v DD maminka. Bordel. Až přijde čas, napíšu. Zatím si chystám desky. A energii. Nekompetentnost. Ale to my víme. Vždycky tu platí zákon padajícího lejna. Jen počkej, zajíci!

K té manipulaci:

Kdysi jsem si myslela, to už je tak pětačtyřicet let, že manipulace je vrchol eskamotérského umění člověka. Před nedávnem, tak dvě dekádky let, jsem byla vyvedena z omylu. Manipulace je to nejhorší, co můžeš stvořit.

Vyšší moc, vyšší poznání - vše jsi ty. Manipulační taktika- jdeš do toho jako podřízený, jsi takový maličký, aby ti někdo náhodou nevynadal za něco; aby nevypíchl něco, za co sám sebe v sobě soudíš, posuzuješ, něco, za co sám bojuješ. Raději napřímíš vědomí někam jinam. Nebo nasadíš masku Nové země a jdeš do toho. Je to megaspleť manipulačních taktik, kterými jsme si všechno zvykli zabezpečovat. Tomu je konec. Usekávají se dodávky zdroje. Navyšují se ceny. Dokud si lidé nechají skákat po hlavě, nechápou, jak se co tvoří - protože je lehčí být obětí; je to zvyk, být na omezeném příjmu sebe, tedy nedostatek. Celý život si to kompenzuješ. Sobě i ostatním. Tomu je konec. Dej si klapky dolů a další klapky a další. Je to rozpouštění 3D filtrů, přes které se vnímalo. Měníš své vnímání, měníš své perspektivy, měníš vše; měníš úhel pohledu, měníš svou reakci, přeměňuješ to na odpověď, měníš energii, měníš vnějšek. Měníš všechno. Na to se soustředíš. Ne na změnu ostatních, ale na tu svou změnu. Přes tu svou projektuješ. Ty jsi - ta změna. Ty jsi změna v akci. To se bude vyžadovat víc, rychlejší tempo, rapidnější radikálnější změny. Tempo se zrychluje. A zvládat se to dá. Jen z nuly. V nule máš aktivní merkabu. Co s tím? Člověk je zvyklý si ji deaktivovat, jít proti tomu. Není mu to pohodlné, chce to kontrolovat. Spouští to v něm všechny obranné mechanismy, ega, které chce prožít. Je to pro něj neznámé. Chce se chránit. Světlo je pro člověka hrozba. Pro každého z nás, pro každé 3D já je vzestup hrozba. Světlo je hrozba. Máš to vevnitř. Mentální hry sama se sebou jsou venku zobrazované. Vědomí dračí - čistíme si i tmavé padlé draky. Celou škálu jsme se rozhodli zažít, integrovat a přestat si minulost přehrávat dokola. A myslet si, že tvořím budoucnost. Stále se točíš dokola. Ani nejsi přítomný ve svém těle. Ten zdroj všeho je dávno vevnitř, jen se ho učíš zpojízdňovat. Rozpomínáš se. Čerpáš ze svých budoucích verzí na budoucí planetě. Všechno vracíš do rovnováhy. Učíš se rovnováhu mezi dvěma extrémy. Nebojuješ s tokem. Plyneš. Každý pracujeme na očišťování, osvobozování. Čistý chlorofyl bez chemikálií podporuje proces. Vše musí být čisté. Minimum kovů. Vše nám zatěžuje tělo v 3D. Nerozumíš? Použij Google. A pak zkus použít vnitřní božský Google. Ten vnější budeš používat méně a méně. Zavřeš oči, je v tobě tolik světla, že už nikdy nebudeš ve tmě. Vidíš hodně světla. Oči se ti pročistí. Vše, co na tebe bude zkoušet tvé malé já, abys abdikoval moc někomu, něčemu tam venku. Ty mi řekni, co se děje s mým tělem. Ty mi dej tabletky. Ne, ty měníš kódy. Vesmír v nás je dokonalý. Dokáže ti to. Je to tok. Ty se nezastavíš. Jsi uprostřed.

Uvědomuji si to víc, víc, přesněji, jasněji.

Zvonek.

- Máš tu paní.

- Neobjednala jsem si.

Vycházím ven. Starší sestra mé spolužačky z dětství. Neviděla jsem ji celý život. Potřebuje si něco smluvit s Peťulkou.

Petroušek odchází. My si povídáme o světě. O umění říci ne. Ona to umí tak, jako já. 

- Jsem rebelka. 

Překvapila mě. Nejsem rebelka, jen dodržuji zákony. Ona přesně víc, co je nedodržováno... 

Vyprávím jí o policistovi, který byl tak drzý, že mi klidně odmítl sdělit své služební číslo. Jak byl neurvalý. Neprofesionální. Jeho nezákonné jednání. A o jeho tupěně. Vy jste si stěžovala...

Zvrácenost světa.

- Je třeba umět říct ne!

- Od koho to máš?

- Od zetě.

- Toho si važ. Protože zůstáváš silná. Ano, umět říci ne v naší vesmírné existenci je velmi těžké, ale jakmile ho vyslovíš, druhá strana ví, že je třeba ho RESPEKTOVAT. Jenže tady v téhle realitě má všechno svou firmu. Soud, policie, stát, ministerstvo...

Hvězdářka si strčila packu do holandské větračky. :-) Volá Radka. Ukazuje Lucinčinu pacinku, abych byla klidná. Je v pořádku. Jen ječela bezmocí. Zas se chtěla vytratit za kocoury. Na kraji června jde na kastraci. No. Jen aby nebyla už plná koťat. Prý - kam by je dali. Normálka. Přivezou je do Čech a rozdáme je. Jednoduché. Tak, jako si loni přijela ona. Tak jsme se seznámily. Ne, vlastně sbírala jsem podpisy pod nějakou petici. Pak byl odvolán ředitel semilské školy. Protiprávně. Tady právo neplatí. Co to je? Právo! To je soukromá svévole mocných. A jednoho pablba. Hezky zdravím!

Přijela pro podpisové archy. Četla na FB nabídku kočiček. 

- Byla by ta kočka ještě volná?

- Byla. 

- A můžeme se stavit?

- Stav se. Kdy? 

- Za hodinu. 

Byla tu natotata. Hvězdářka chytrá ne moc hezká kočinela udělala štěstí. Odjela do Holandu. 

Žehlím. Poslouchám kolegův webinář jak před grilováním. Dávala jsem ho asi před čtrnácti dny. Petroušek je tu z tréningu. 

- Tady to voní. Co máš v troubě?

- Experiment. Vločky, banán, mléko, vajíčko, oříšky na posyp.

Chystám vaječnou pomazánku z riccoty. Italská má málo bílkoviny. Ale je jemňoučká. Skvělá. Vynikající. Lahodná.

To byl vír! Úterek zmizel v trychtýři. Jen se za ním zabublalo.

Světelnou hojnost naší esence!

Dobrou noc!