Po roce zas na horu hor - Sněženka se zahalila

7.43 hod. bez budíku. Volá Petroušek.

- Nevzbudil jsem Tě?

To je otázka. On zná odpověď předem. 

- Vzbudil.

Povídáme si, jak zvládá kočky. Jak my tady. Linda šla dolů s ntb pracovat. Někdo mu volá. Za chvilenku je tu s hovorem.

- Umřel J.

Spadla mi čelist. Ztratila jsem dech. Ten, s nímž jsme se asi před čtrnácti dny, třemi týdny potkali v jeho domku. V jeho bárku. Já ho viděla po víc jak třiceti letech. Vyprávěl, jak se mu loni v moři udělalo zle. Ztratil sílu. Položil se na hladinu. Říkal - přece tady neumřu v moři. Stav odešel. Doplaval na břeh. Své manželce to řekl až večer. Šli na all inclusiv večeři. Cestou na pokoj se mu dole u schodů neudělalo zase dobře. Prý si pomyslel:

- No, tak tady u schodů už mohu umřít. Líp, než v moři.

Od té doby OK. Až minulý týden nepřišel ráno. "Už" týden byl v důchodu. Bože - důchodová reforma. Teprve týden si užíval výsluhu. Našli ho hned. Mozková příhoda ho skolila. Nemohl mluvit, zdvihnout paži. Ještě v sanitě dostal infarkt. Těch pár dnů jsem na něj myslela. Věřila jsem, doufala, byla jsem přesvědčená, myslela jsem si, že ho zachrání. Ta má naivita. Ireno, vždyť máš informace od balzamovače. Ani jsi ty fotky nedala na net. Hned by se na tebe vrhli, že porušuješ pravidla komunity. Ty bílé provazy vedle rozřezaných končetin zemřelého.

Když se mu to stalo, ptala jsem se na informaci. No jo, byl. Nařídila mu, že musí letět k moři. Aha. Teď mi mozek vyhodil jeho vyprávění. Ty dvě příhody z jednoho dne u moře.

- Když museli letět. No tak museli. 

- Peťuš, to je zlá zpráva. A v srpnu se těšil na vnuka. Ponese jeho jméno. Uvolnil místo. Už se spolu nepotkají v reálu. 

Linda už někde pracuje. Teď se tu otočila. Divila se, že jsem vzhůru. :-) Zvonek kapličky pod bývalou Kovárnou vyzváněl. Beru to jako umíráček za svého nově objeveného a hned ztraceného kamaráda.

Linda i tady vyřizuje práci. Osm.

- Mami, ty už seš vzhůru? Jdu se nasnídat.

Vegetím si v posteli. Devět. Linda má ještě něco k vyřízení. U mě pohoda. Devět. Zastavila jsem se. Linda už dávno zmizela na Výrovku. U mě klid.

- Mami, prosím tě, snídaně je do desíti.

Tak to už moc času nemám. Rozjíždím se. Telefon. Karel. Vydal se na cyklotúru. Prý, kde jsem. V Peci. Tak příště. V restauraci se schyluje k ukončení snídaně. Jogurt, chia, slunečnice, nabírám si do sítka sypaný čaj... Ovocný salát. Meloun. Plním termosku, láhve vodou. Nalévám skleničku perlivého Prosecco.

Ještě že mě popohnala. Báglík na cestu připraven. Ukrajinská pokojská. Milá. Prý už tu je šest neděl. Pracuje. No bodejť by ne. Naši nechtějí.  

Průběžně dostávám zprávy o pohybu rychlonožky. Znepokuje mě. Ona už stoupá bílou tmou tam, kde jsem loni přišla o nehty u nohou a já ještě v hotelu.

- Mami, klid. Stejně na mě budeš na Sněžce čekat.

Opouštím hotel. Dnes mají padat - řečeno Péťovou terminologií - h. s háčky. Smouší se. Nad horami se válí hustá mlha. Strašidelně to vypadá.

- Mami, jsem v bílé tmě. Trošku jsem šla po lesním chodníku. Ne tam na tom loňském padáku. Jen jeden pán z KRNAPu tu čistil cestu. Prý tu nikdo dnes ještě nešel. Mrtvo. Dokonce jsem na chvíli byla bez signálu. Možná tě nepustí na lanovku. Není vidět na krok. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-28_Na_Snezku_a_na_Ruzohorky/

- Pustí. To je má věc, že na Sněžce bude mlíko.

U pokladny mi kombinuje slevu hotelového hosta i stařeckou. Až na Růžohorkách si pročítám, že i na Černou horu včera měla započítat slevu karty hotelového hosta. Potvora mladá. Prý žádné slevy.

Jindy hodinová fronta. Dnes jsem hned u pokladny. Chci jet v kabince sama. Budu si natáčet, nepotřebuji poslouchat němčinu, polštinu, ukrajinštinu. Pouštím skupinku dojčerských důchodců.

Odjezd. Do nepohody. Rozhlížím se z kabinky. Z dálky mě zdraví vysílač Černá hora. Přijíždíme do stanice Růžová hora. V dobách dvojsedačky se tu přestupovalo. Na lanovce byla psí zima i v červenci. Vždycky jsem sebe i děti oblékla do pláštěnky. Neprofoukla.

Mlíko se Krakonošovi rozlilo do kraje. Noříme se do bílé tmy. Matně vidím chodníček v poslední části výstupu. Linda posílá kilometry a čas.

Bývalá Česká bouda - jen kiosek u lanovky. Přecházím do Poštovny. Studenti. Zaplaťbůh za to, že je sem jejich kantoři vytáhli. Osvědčí se jejich křehká kondice? Sedám k manželskému páru z Českého ráje. Starší manželé. Paní šedesát. Vystoupali sem z polské Karpače. Prý byli lanovkou na dvou horách, myslím Mont Blanc a Matterhorn. Na jednu z nich jízdenka 2500 Kč. Taky mlha. Nahoře inverze. Do družného hovoru vstoupila Linda. Dorazila. Mokrá. Ofina vzala za své. Uvolňujeme místo studentům z pardubického gymnázia. Nevadí mi, že dnes Sněženka nedala rozhled z vrcholku. Osahávám si ji nohama. Jsem tu, kouzelná krásko!  Celý rok se díváš na lidské pinožení do kraje. Tak jsem Tě přišla pozdravit, horo hor! Jsem šťastná, že po tobě mohu kráčet. Doufám, že zas za rok. Měj se krásně! Hlídej náš kraj a jeho lidi. Já vím, kdo jsi. Ale pssst! Nikomu ani muk. 

A teď na Růžohorky. Panoramata nakonec kousek pod vrcholem předvádějí překrásné obrazy. Na protějším obzoru propichuje nebeskou klenbu vysílač televizního signálu pro náš kraj. Včera jsem na něm pociťovala chvění. Náš průvodce prý při práci těsně pod špicí vnímá vychylování špice stavby do stran zcela zřetelně. Půl metr sem a tam. A přesto stavba z konce sedmdesátek drží. Asi na sebe mávají - holka a kluk - Černá hora a Ještěd. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-28_Z_Ruzohorek_do_Pece/

Lanovka Růžová hora. Tak už jsme zas tady. Tentokrát pěšky. Růžohorky. Mléčná farma loni už zavřená. Letos stále. Měly jsme chuť na tvaroh... Mléčné farmy se vytratily. A jaké pošušńání nabízely. 

Na boudě Růžohorky si můžeš půjčit lodičky na túru. Dvě vany s vodou na koupání. Fotím vtípky. Krásnou zahrádku. Objednáváme kyselo. U stropu boudy se to hemží čarodějnicemi.

- Dobrý den! Nepatříte náhodou tady do toho hejna?

- Já tomu tady velím.

- Máme si dát kyselo?

- Máme skvělé, doporučuji. Támhle u okýnka vyvolají vaše číslo.

Vskutku. Chraplavý hlas legračně vyřvává čísla tak, že ho je slyšet až na vzdálených lavičkách a stolech. Pochutnáváme si. Čučím na krávy. Krávy v klidu přežvykují. Nikdo je tu neruší. Opětují čučení.

Nechce se mi odsud. Vykračujeme dolů po štětovaném chodníku. Skáču z kamene na kámen. Teď se už výhled do kraje ztratil. Dávám pozor, abych neklopýtla. Loni jsme se sešouply těsně nad přehrádkou. Modralo se borůvkami. Letos ani kulička. Ani jedna. Nikde žádná borůvka. Linda mě vede bezpečněji okolo domů Porubských a Vaněčkových. U Vaněčků jsme pravidelně o víkendech nocovali. Tomáš Porubský vlekařil nad Horizontem. Jak asi vypadá? Kluk určitě zestárnul. Na každém se čas popase.

Sportovní výživa. Sprcha. Odpočinek. Petroušek nám podává zprávu o Kitty. Nechce žrát. Ale jak nás slyší v telefonu, očichává ho. Kočena je u cizích koček v cizím revíru. Holka vydrž! Zas se vrátíš do svého pražského krmítka, pod své túje, do své boudičky, ke svým myšákům.

- Mami, jestli byla půl hodiny venku, znamená to tak pět minut. Péťa nás jen chtěl uklidnit.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-28_Na_veceri/

Vydáváme se na večeři tam, kde jsme se měli dobře včera. Potkáváme německý manželský pár. Linda je fotila na Růžohorkách. Ukázala jim bílou skvrnu mapy republiky. Zdraví. Usmívají se. Bydlí v našem grandhotelu. Jediném v Peci. Přichází mladý pár. Slečna už nemůže dopajdat.

- Mami, ty jsem viděla na Sněžce.

Dáváme se do hovoru. Asi po hodince nás zvou k přisednutí. Komunikace teče, jako bychom se znali sto let. O jeho i její práci, jejich blízkých, straších, o tom, jak po smrti Karla Gotta nemohla dýchat. Tlak na hrudi. Po vyšetření nic nezjistili. Jen to, že jí zlomil srdce. Jo, to naši předci říkali. Ona ho milovala. Vyprávěli, jak už byl nemocen, ale přišel na loď na autogramiádu. Důstojně, krásně oblečen, ve značkových brýlích, milý, ochotný, usměvavý. Osobnost. Důstojnost! I já dávám svůj příběh čtrnáctidenního pláče, uškrceného hrdla po Karlově smrti.

I tihle bydlí v našem grandhotelu. Všichni chodíme za dobrým domácím jídlem sem. Pronajímatel říká, že kuchař fetuje, hulí, ale vaří jako Bůh. Nějak se mi to nesrovnává. Ale prý je to tak. Vydáváme se k našemu hotelu. Ještě chvilku mluvíme do noci.

Spát. Odpočinout.

- Lindo, zítra se navečeříme u nás.

Dobrou noc!

P. S. Nevěřte meinstreamu a radarům ani o počasí. Lžou.

Jedna ráno. Za okny padá voda. Zalijou se louky.