Pocit radosti přináší tělu více užitku než spánek či jídlo
Noc. Pohoda. Klid. Pootevřené dveře do zimní zahrady. Slyším přímotop. Myslím na ptáky. Petroušek mi povídal, jak někde před okny je peří. Prý měla Žofka teplou svačinku. Myslím na ně, na velké i malé, na staré i mladé nezkušené. Jestli jsou zachumlaní v peří. Jestli přežijí mrazy.
Poslouchám tiskovou konferenci vlády. To jsem nedělala. Nezajímala mě ani Nutella. Poslouchám normální řeč, co udělají, co se chystají zrušit…
Úředníci budou mít normální pracovně právní vztah podle ZP; nebudou-li plnit zákonné požadavky, úkoly, které jsou jim dány vnitřními předpisy nebo svěřené úkoly – budou rychleji odcházet. Ruší se princip bazénu. Když odešli, nyní odcházejí domů za 80% platu někdy až tři měsíce a teprve pak odchodné. Záloha se ruší, bazén se vypouští, pracovní poměr se končí podle toho, jestli má nárok na odstupné a konec.
Dotazy médií:
Pro zrušili STRATKOM. Prý jestli nahradí tento institut NĚCO, nějaká další oddělení, která mají na starosti komunikaci s veřejností.
Babiš suše a mile odpověděl:
- STRATKOM končí, protože ho nepotřebujeme. My nepotřebujeme někoho, kdo nám bude dávat komunikační karty. Žijeme v demokracii. Budeme na rozdíl od minulé vlády s vámi komunikovat otevřeně. Vrátíme se k blackoutu, k zásahu na FF. My budeme komunikovat takhle, jak komunikujeme a žádný STRATKOM nepotřebujeme.
Věcně odpovídá na další otázku ohledně bydlení:
- Ohledně bydlení? To jsou neuvěřitelné věci! Dnes jsme o tom jednali. Vůbec nechápu, kam to dospělo. My údajně čerpáme nějaké peníze z evropských fondů, které skončily někde v rozpočtu, ale nešly na bydlení. Kde jsou už nějaké závazky! Zdědili jsme, že když ministr nezařídil peníze, tak to zkouší MMR. Takovéhle nesmysly! Domluvili jsme se, že uděláme inventuru všech věcí, které se týkají bydlení. Nepovažuji za normální, abychom půjčovali peníze za levnější úrok, než si půjčujeme. My máme podpořit bydlení dotacemi konkrétně a cíleně, ale ne tím, že budeme půjčovat peníze i komunálu, kteří mají na účtech pět set miliard, kdežto naše kapsa je prázdná. Podporovat budeme energie, bydlení…
Je na stole stále prodej Balíkovny nebo se přesune zpátky pod Českou poštu?
- Česká pošta je věc, na kterou já dohlížím. A já to budu řídit. Pokud někdo politicky rozhodl o tom, že neděláme čínské balíky a privátní investor – jak se jmenuje – Zásilkovna? – na tom vydělal šest nebo sedm miliard. Tak co to je? To je nějaké hospodaření? Když tady někdo dělá hodnotovou zahraniční politiku, tak proto dnes je Česká pošta minus pět a někdo vydělal šest nebo sedm. Tak na Českou poštu se klidně obracejte na mě!
Má pravdu, přecedo! - Hezky se to poslouchá. Je to klidné, srozumitelné, logické. Usmívám se. Naproti mně svítí dva domečky. Od maminky. Kamna krásně hřejou. Žofka na mě mraucala dost vyzývavě. Napadlo mě, dát jí pár kousků masa. V podvečer opovrhovala. Ani se misky netkla. Petroušek se zlobí, že jsou přežrané. Nikdy nevím, jestli budou snídat, večeřet. Většinou to vyjde. A Mourek si dá říci. Už asi od léta nebo od podzimu z něj spadl syndrom nedosycení. Strach, že nedostane. Touhle dobou, vlastně před Vánocemi, asi před pěti spíš šesti lety odhadem jsem v náručí držela Zrzečku. Kotě. Ztratila se nám naše Micinka. Petroušek viděl prý na fotkách, jak jsem nešťastná.
- Seženeme jinou kočku.
V těch říjnových dnech přijela Iva.
- Renko, musíme si vzít pro mamku právníka. Oni ji budou chtít znesvéprávnit.
V ten den jsme se k ní jeli mrknout, jestli nemají v houfu asi jedenácti koček na dvoře nějakou pro nás. Zrzečka běžela proti mně. Hned jsem ji rafla. Ještě nám Iva nabídla jinou. Ale přišla pohryzaná. Petroušek pravil, že takového sapera nechceme. Zrzečka cestou ze dvora přes cestu k autu srdceryvně zaplakala. Uklidňovala jsem ji, že jde do lepšího. Hned mi v autě usnula. Zjistila, že u nás je u mističky jediná. Dostává na výběr. Zvykla si hned. Vždycky večer se pod okny plížil kocour. Přikrčen jak krokodýl.
- Zrzečko, podívej! Krokodýl.
Otevřela jsem dveře:
- Jedeš! Mazej!
To byl náš budoucí Mourek. Neměl přístup do domu, kde bydlela jeho paní. Bydlel někde přes zahrady. Až asi před dvěma lety se Petroušek dozvěděl, že se jmenoval Ferda. Paní ho jen krmila. Nesměl do domu. Nocoval, kde se dalo. Až příští jaro k nám začal oficiálně chodit na námluvy. Zrzka se mu pak spustila s rezáčkem. Kocourů chodilo víc. Až teď máme zahradu čistou, nikdo nám neobstřikuje dům. Mourek si to ohlídá.
Moureček se nám sem nenápadně vecpal. Na konci prázdnin jsem vezla Zrzečku, sousedka držela Mourka. Píťa nás odvezl na kastraci. Tehdy jsme Mourka ještě chtěli darovat do Phy. Kastrovaný, odčervený. Všechno jsme zaplatili. A to se do mě pustili lidi na FB! Jé! Prý ke mně má důvěru. A já ho daruji do Phy. Měl tam vyjednaný pěkný bejváček. I se zahrádkou.Byl obstarán zdravotně. Nakonec jsme si ho nechali. Nelitujeme. Se Zrzečkou byli kamarádi. A když se ztratila, ach! Dělal nám společnost.
Pomaloučku jsem Mourečka dostala do domu. Péťa se zpěčoval. Nejdřív spal v zimní zahradě. Měl tam pelíšek, mističky, záchůdek. V mrazech jsem mu vyjednala nocleh u kamen. Bál se vyběhnout ven. Co kdybychom ho už nepustili dovnitř? Mourek byl skvělý strávník. Všechno sežral. Totálně a pořád měl apetit. Tak ten mu asi před třemi měsíci najednou vyprchal z těla. Už občas nechá pár kousků masa. Zdomácněl. Uvěřil nám.
Když se nevrátila Zrzečka ze zahrady, dlouho jsme si počekali na Žofinku. Půl roku. Cestou ze Špindlerova Mlýna jsme se stavili u Lindy. Čekalo na nás v košíku vyděšené kotě; naříkalo. Doma jsme ji pustili v chodbě. Běžela k Mourkovi. Hledala cucáčky. On neměl cecíky. Ale hned ji omyl. Stal se jejím adoptivním tatínkem. Taky jako Zrzečka zjistila, že u nás je lépe než v králíkárně. Sophia von Králikáren.
---
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-05-krmeni
Ráno. První myšlenka ptáci. Maličko v krmných válcích ubylo slunečnice. Přípitek kurkumovou vodičkou s pepřem světu, lidem. Hned kočky. Okamžitě šupu do zahrady. Bosá. Sněhem. Včera v noci jsem si šla něco změřit do chaloupky – taky bosa. Je nutno otužovat se. Do vody bych nevlezla ani za nic. I v létě mám co dělat, abych se smočila v letní vodě. Pro mě i devětadvacet je málo.
Krmítka dosypaná. Strojím se. Obouvám. Poledne.
- Už jsi v lukách?
- Ne, teprve startuji. Ale neboj, na oběd budu doma.
Klušu na běžkách do luk.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-05-bila-krasa
Nemohu se donasytit a donaradovat. Ne – dovyradovat se. Dnes jsem četla, že radost a nadšení je důležitější než spánek a jídlo. Nikdo si nedovede představit, jak šťastná letím dolů do pevnostních luk. Dnes se orientuji na obzoru. Je vidět Černá hora a běloučký čepeček Sněženky. To, co jsem si myslela, že je Černá hora, byla Liščí. Na ní je taky vysílač.
https://www.youtube.com/watch?v=8Q6qJECTYpo
Poslouchám do sluchátek o projektu Montauk v rozhovoru dr. Michaela Sally a Dr. Swerdlowa. Hned u branky se dozvídám, jak Swerdlovův prastrýček byl prvním prezidentem Sovětského svazu. Jeho syn Andrej založil něco, co se později nazývalo KGB. Dědeček se přestěhoval z VB do USA. Zakotvil v Los Angeles. Sám Stewart byl účastníkem projektu Montauk. To už jsem dole v lukách. Poslouchám, jak nejprve brali děti narkomanů, bezdomovců, sirotky, po nichž se nikdo nebude shánět. Pak teprve zjistili, že potřebují děti s určitým předurčením. Z tří set tisíc přežilo jedno procento. Stewart je jedním z naverbovaných. (1970-1983)
Jana Tomajková a Nositelia Svetla 💫 *Stefan Burns: povianočná vulkanická aktivita v Taliansku *Dr Swerdlow a Dr Salla: V tomto rozhovore pre podcast ExoPolitics Today s Dr. Michaelom Sallom rozpráva Stewart Swerdlow, bývalý účastník tajného vládneho projektu Montauk, o svojich skúsenostiach s experimentmi s časom, vedomím a kontaktmi s mimozemskými entitami. Tvrdí, že vlády sveta, NASA a súkromné korporácie ako SpaceX už dávno vedia o existencii inteligentných civilizácií v našej slnečnej sústave, najmä v oblasti Kuiperovho pásu. Diskutuje o úlohe Elona Muska, Pentagonu, programoch ako Starshield a Solar Warden, a o pripravovanom odhalení v rokoch 2026–2031. Swerdlow tiež varuje pred mimozemskými skupinami, ktoré podľa neho nie sú pozitivne, a pred "programovaním ľudskej populácie". Záver rozhovoru venuje duchovnému posolstvu a výzve k pozitívnemu konaniu v čase veľkých zmien.
Celou dobu poslouchám s nataženýma ušima pod čepicí.
🔑 Hlavné body rozhovoru:
- Montauk Project – Swerdlow tvrdí, že bol súčasťou tajného experimentu zameraného na cestovanie v čase, psychotroniku a manipuláciu vedomia.
- 3i Atlas a Starlink – podľa neho Elon Musk vie o "kozmickom objekte", ktorý sledujú stovky satelitov Starlink, preprogramovaných na šifrovaný prenos len pre USA.
- Tajné vesmírne programy – existujú projekty ako Solar Warden či Radiant Glory, dnes zjednocované pod jeden velený systém.
- Galaktické organizácie – spomína "the Network", "Silver Fleet" a "Dark Fleet"; tvrdí, že žiadni mimozemšťania nie sú "dobrí", všetci sledujú svoje ciele.
- Ľudstvo ako experiment – Zem je údajne testovacím poľom pre rôzne mimozemské skupiny, ktoré vytvorili alebo priviedli pozemský život.
- Pripravované "odhalenie" – vlády vraj plánujú postupne uvoľňovať informácie o mimozemskom živote, aby predišli panike.
- Trump, Vance a politické zmeny – podľa Swerdlowa Trump odstúpi koncom 2026 a nahradí ho J.D. Vance; obe hlavné strany v USA sa rozpadnú a vznikne nová.
- Antarktída a "Štvrtá ríša" – tvrdí, že v Antarktíde existuje pokračovanie nacistickej ríše s pokročilou technológiou.
- Kvantová AI a singularita – USA sa snažia byť lídrom v oblasti kvantovej umelej inteligencie; do roku 2031 sa má dosiahnuť "technologická singularita".
- Duchovné posolstvo – Swerdlow vyzýva ľudí, aby neklesali na duchu, pomáhali svetu a pripravili sa na duchovnú transformáciu Zeme.
Zdroje: • Volcanic Activity is Increasing Surroundin... • The US, Russia & China Superstates Are Com...
Plachtím okolo řeky. Obdivuji led na ní. Tady v těch místech mě vždycky trošku vystrašila veliká hromada. Jsem myslela krtičince. Jenže ono se to dalo do pohybu. Zmizelo to v řece. Ondatra nebo nutrie. Obojí odporné. Nedovedu si představit, že by to na mě vyskočilo. Pátý den tu lítám. Ale ještě jsem ty óbr myši neviděla. Petroušek i Linda se zlobí, že jezdím se sluchátky… Ale já slyším! Mně to neřve. Poslech mám potichoučku. Abych slyšela i okolní svět. Jak tak klušu, sníh zpívá pod běžkami, ozývá se nějaké cvak cvak cvak… A i tenhle zvuk jsem zaregistrovala, Lindo, Péťo!
Zastavuji. Dívám se do řeky. Ona tam cvaká drápy o led jedna z těch šered. Jede po ledě jak myš. Doslova. Ještě někde něco cvaká. Asi u břehu. Rychle točím její balet. Brr.
Volá pán na počítače. Ne. Teď jsem vyběhla. Ano, až přijdu domů, pošlu SMS. Raději zavolám. Dneska si dvakrát šněruji velkou louku napříč. Od lesíka zpátky k řece. Návrat. Pokračuji k dokončení. Nejhorší terén je u železničního valu. Víc sněhu by to chtělo. A podruhé zas u lesíka odbočuji zpátky přes pole a návrat k lesíku.
Hele, zajímavé:
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-05-shigeaki-hinohara-japonsky-lekar/1701065608
"Pocit radosti přináší tělu více užitku než spánek či jídlo. Vzpomeňte si na dětství - když nám bylo vesele, zapomínali jsme jíst a spánek jsme nepotřebovali. U dospělých je to stejné.
Netřeba své tělo vyčerpávat příliš přísným režimem stravování nebo spánku. Pokud se věnuješ smysluplné činnosti, jídlo přestává být nezbytností.
Najdi si knihu, která tě bude inspirovat. Ať ti pomůže určit smysl a cíl tvého života. Je třeba si klást velké cíle v umění i v životě. Pokud se chystáte nakreslit kruh, ať je tak obrovský, abyste ho nestihli dokončit ani za celý život.
Vidíme jen jeho část - oblouk, zatímco zbytek se nachází za hranicemi našeho zraku".
Shigeaki Hinohara, japonský lékař
Souhlasím.
Doma rychle namáčím a proplachuji rýži v octu. Vyplavuji arzén. Uvařená s hrstkou pohanky a cibulí s hřebíčkem a kurkumou raz dva tři. Ohřívám ledvinky. Vařím nový kompot z jablíček. Dopoledne jsem probrala hromadu shnilých jablíček. Ať mě neštvou! To jsem je nemusela trhat. Přidávám jahody.
- Peťuš, na to, že jsem se bála, aby ledvinky nesmrděly, dobré byly.
Přikyvuje. Taky se bál. Ale zvládla jsem to.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-05-doma
Nakonec počítačový pán přijde až zítra. Napevno. Někdo se mi v noci vloupal do Microsoftu. Měnila jsem heslo. Zdrželo mě to. Neuměla jsem uložit klíč. Vůbec nevím, jak jsem to zvládla. Které heslo platí. Potřebuji kontrolu odborníka. Už zítra!
Zadělávám na bagetky. Krásně vykynuly. Mezitím sklízím něco z vánoční výzdoby.
Dnes jsem na FB četla vtípek, že komando si přijelo pro rozvědčíka. Lidi psali, ať klidně ještě zaplatí, a v dolarech, hlavně ať ho nevracejí. Ale snad prý Medveděv vyhrožuje únosem "neonacisty Merze". Němci reagují, že kancléř je dobře chráněný. No jo, ale v Berlíně si nechali udělat blackout od jakýchsi levicových extrémistů.
https://www.facebook.com/photo/?fbid=855135597300786&set=a.135263289288024
Tuning Cars
"Únos téhož neonacisty Merze by mohl být skvělým zvratem v této karnevalové sérii. Tady už není moc, co by mohlo překvapit. V takovém scénáři je určitá dávka realismu. Má prostě za co být stíhán, a to i v Německu. Takže by to nebyla ostuda. Zvlášť když občané trpí pro nic za nic," řekl Medveděv.
Nu… To už není asi Silvestrovský vtípek.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-05-v-supermarketu-nemarkuji/1701065955
Supermarkety podvádějí lidi. Neplatí jim sociální ani zdravotní, neposkytují nebo neproplácejí alikvotní část dovolené, nemají uzavřený žádný druh pracovní smlouvy. Tedy pro ně nepracuji. Proč bych si sama měla vážit, markovat… Ale mnoho mnoho ochotných ano:
Vzkaz supermarketům a obchodním řetězcům, které masově zavádějí samoobsluhu.
Vidíme přesně, co děláte.
A dobře tomu rozumíme.
Včera jsem vstoupil do vašeho obchodu.
Vybral jsem zboží.
Sám jsem ho naskenoval.
Sám jsem ho zabalil.
Sám jsem zaplatil.
A pak co?
U východu mě zastavíte, abyste zkontrolovali účtenku.
Promiňte, ale…
Já jsem nakoupil.
Já jsem skenoval.
Já jsem balil.
Já jsem zaplatil — bez jakékoli pomoci pokladního.
A po tom všem se na mě díváte, jako bych byl zloděj?
Tohle není pohodlí.
To je neplacená práce dochucená nedůvěrou.
Řekněme si to na rovinu:
pokud zákazníci dělají práci vašich pokladních, zacházejte s námi se stejným respektem a důvěrou jako se svými zaměstnanci.
Nebo ještě lépe — vraťte lidi zpátky k pokladnám.
Protože nejde o "rychlejší nákup".
Jde o rušení pracovních míst, zvyšování zisků a přesouvání veškeré práce na nás.
Bez mzdy.
Bez výhod.
Dokonce i bez obyčejného "děkujeme".
Co se stalo se studentem, který si přivydělával u pokladny?
Samoživitelkou, která počítala každou korunu?
S důchodcem, pro kterého tahle práce znamenala smysl a lidský kontakt?
Kde jsou teď — zatímco já jejich práci dělám zdarma?
Pokud jsem pokladní — kde je můj plat?
Kde je moje zaměstnanecká sleva?
Takhle to nefunguje.
Na dvou židlích sedět nejde.
My jsme zákazníci.
Ne bezplatná pracovní síla.
Ne vaši pokladní.
A ne vaši kontroloři.
Respektujte své zaměstnance.
Respektujte své zákazníky.
Vraťte normální, lidský servis.
A to je vše.
Dobrou noc!