Podmračené úterý - zasvěcené úřadu :-) Neukousli mě

Úterý. Výzva. Jde mi net? No. Ne! No! Jo a ne! Ó, čtu poznámku - zranění. Od milého inteligentního člověka:

 Opet hezky clanek, ackoliv me jeden odstavec zarazi. Ba poburuje. Hazet uhli s kvetinami do jednoho pytle je jaksi dehonestujici a urazlive.

Okamžitě vysvětluji. Má huba byla rychlejší než mozek. Nějaké rozcitlivění nad úpadkem světa. Dekadence. Co se divím? To už tady bylo. Jenže naše generace nemá zkušenost. Netýkalo se nás to. Přece jsem vždy studentům recitovala různé překlady Baudelairovy b. Mršina

CHARLES BAUDELAIRE: MRŠINACo jsme to viděli to letní jitro boží,
vy moje lásko jediná?
V zatáčce pěšiny na kamenitém loži
ležela bídná mršina,a nohy zvedajíc jak prostopášná žena
a plna žáru potíc jed,
strkala nestoudně, nedbale rozvalena
své pařící se břicho vpřed.S hůr slunce pražilo, tak jako by ji chtělo
v tu chvíli celou upéct hned
a vrátit Přírodě, co spojovalo v tělo,
ve stonásobném množství zpět.A nebe shlíželo k té pyšné kostře těla
jak ke kvetoucí květině.
Puch byl tak strašlivý, že jste div neomdlela
na sporé trávě v pěšině.Ze břicha v rozkladu, nad kterým zněl šum hmyzu,
se táhly larvy v tisících,
a oblévajíce ty živé cáry slizu,
tekly jak hustý kal kol nich.To vše se zvedlo hned, hned kleslo jako vlna,
či šumíc trysklo do výše,
jako by mršina, divného dechu plna,
tu žila dále množíc se.A tento svět pak zněl, pln hudby neurčité,
jak šelest větrů nebo vod,
či zrní rytmicky přehazované sítě
a natřásané o překot.Tvar zmizel, spíše sen, nic nežli skizza matná,
dlouhými časy otřelá,
kterou teď umělec, jestli se chopí plátna,
jen po paměti dodělá.Za skálou čekala toulavá strašná fena,
a vzteklým zrakem měříc nás,
číhala na chvíli, kdy by se nerušena,
zas mohla pustit v hodokvas.- A přece budete jak to tak strašné hnití,
sám mor té spouště zteřelé,
vy hvězdo očí mých, vy slunce mého bytí,
má vášni, vy můj anděle!Ba, tak se budete, žel, jednou jevit světu
i vy, má kněžno něžných vnad,
až, s Bohem smířena, pod rovem tučných květů
se budete v prach rozpadat.To, krásko, rcete však těm červům, kteří, hluší,
vás budou líbat kusadly,
že tvář a podstatu svých lásek chovám v duši,
i když se bědně rozpadly.Květy zla (1957) (z francouzštiny přeložil Svatopluk Kadlec)

Rychle dávám odkaz na Zdeňka Chytru a Jiřího Černohorského s odůvodněním: Jen odsuzuji LGBT a Pride Prage. to nikdy nepřijmu. Jmenuji své známé s jinou orientací, kteří ji nevystavují na odiv.

https://www.facebook.com/jirka.bojovny.5/videos/189202952075233/?notif_id=1565464609077713&notif_t=live_videohttps://www.facebook.com/jirka.bojovny.5/videos/189202952075233/?notif_id=1565464609077713&notif_t=live_video

Genderová ideologie 17.11.2017

https://www.facebook.com/chytra.zdenek/videos/2317021161730172/

Jedu do HK. Několik bodů na papírku. Parkuji, chci parkovat; není místo. Anděl parkování se slitoval. Jedno pro mě uvolňuje.

- Odjíždíte?

Jedou. Zasouvám se na jejich místečko. Fotím hmotu autobusového terminálu. Megalomanská stavba... To bylo vždy kritizováno!

Klušu hledat zubaře. Diář s telefonem, jménem doktorky doma. Intuitivně jdu po ohmatu. Nacházím. Jedna paní v ordinaci. Dvě v čekárně.

- Můžete prosím paní doktorce vyřídit, že přiklušu? Odskočím si do Auparku.

Vybíhám z Auparku. Na dohled zubní ordinace. Někdo z chodníku na mě volá:

- Tak jsme to paní doktorce vyřídily.

Super. Už čekají. Prevence. Hotovo. Klušu do auta. Hmota terminálu z druhé strany. Megalománie v každé době.

 Jedu. Matrika KHk v bývalém pivovaru. Bože - bývalém. Spleť chodeb si pamatuji z dob své ředitelské fce. Dopředu se bojím, že se ztratím. Vjíždím do podzemí.

- Pane, prosím vás, jak budu odjíždět?

- Sem dáte kartu a tady mince nebo bankovky.

- Kartu to nebere?

- Jen hotovost.

Hlavou mi proběhne, že jsem v háprdepu. Recepce. Vysvětluji, kam potřebuji nasměrovat.

- Ztratím se?

Ostraha:

- Když vás vidím, raději vás doprovodím.

Lidé tady jsou milí, úslužní, zdraví se tu. Kdo jde okolo mě, zdraví, zdraví. Příjemné. Ťukám na matriku. Vyjíždí paní s kočárkem - ale jakým.

- Mohu si váš stroj vyfotit? Dám ho večer na blog.

- Jasně, můžete.

Paní matrikářka:

- To mám štěstí, jinde bych tolik lidí a situací nezažila a nepotkala.

Ptám se na svou hodinu příchodu na svět. Při té příležitosti si chci upřesnit časy u svých dětí. Před čtrnácti dny jsem procházela deníky... Hlásím místa narození. I své - špatně. Nemohu se ztotožnit s Hradcem? Na žádosti o OP jsem uvedla Náchod. Dnes místo narození Jaroměř. Hlava se probrala. Ne, ne - v Hradci jsem se poprvé nadechla. Chvilenku čekám na chodbě, až se vrátí s matrikou. Jediný biorobot - očividně zdejší - nepozdravil. Jinak všichni.

Fotím si listy, opisuji časy. Tehdy se to zapisovalo na pět minut. Tedy ne 4,38, ale 4,40 hod.

- Asi vás zklamu. Ve Vaší době se čas nezapisoval.

Kvůli sobě jsem přijela. Mám vytestován čas, ale chtěla jsem se ubezpečit. Archiv nemocnice leží v naší pevnosti v katakombách. Nepřehledný, zavezený... Tam čas zapisovali. I tehdy. Tedy už se nikdy nedozvím svůj čas... I když... Nikdy neříkej nikdy.

Ještě jednoho člověka navštěvuji. Krásná, korektní úřednice. Dozvídám se pro mě zajímavé informace. Vcelku lichotivé mé osobě. Překvapivé... OK. K mamince. Mám na ni půl hodiny. Beru ji z temné nádražní haly, vlastně z jídelny, pořád si to pletu. Potkávám Simonku a paní K. Je zhroucená na vozíku. Oslovuji ji. Okamžitě oživne. Rozloupnu švestku. Nevím, jestli ji ukouše. Nechce se mi oloupat kuličku vína... Utíkám k mamince. Kamilka mi s radostí ukazuje certifikát. Absolvovala kurz pečovatelů. GRATULUJI! Tak je pečovatelka nejen srdcem, ale má na to i papír. Juchů!

Beru to s mamkou přes pokoj.

- Proč mě vezeš sem? Já chci ven.

- Jedeme ven, maminko!

Na terasu vychází paní vedoucí. Čeká na mě. 

- Nevyvedla něco?

- Ne, ne. Drbe se.

- Jo, chemie v praní. Nemůžete máchat v sodě bicarboně nebo v octové vodě? 

Jo, proto se snažím ručníky  a osušku prát doma. Jenže jen ty fungl nové nezničené. Takové ty hadry, které má mamka ve skříni, jsou nasáklé jedy. Noční košile, povlečení - vše nasáklé předpisově pracími a máchacími zdraví a mozek ohrožujícími škodlivinami!!! Celou noc je lidské tělo namočeno v chemii. Starám se, abychom se tomu doma vyhýbali...

- Souhlasíte s borovou mastičkou? Byl tady pan doktor.

- Já tomu nerozumím. Jasně že souhlasím. Není to zase svrab?

Dostávám ubezpečení. Není.

- Maminka má krásně promaštěné paže. Podívejte, já se olejuji, ale jsem zcela suchá.

Maminka tomu dává korunu:

- No, mně ještě není ani tolik, co tobě, a taky jsem vysušená.

Paní vedoucí se směje - jestli jsem se neurazila. Ne, pobavila.

Ač podmračno, venku. Pečovatelů nedostatek. Než by vytlačili všechna lehátka, vozíky, stála by práce... Chápu. Nekritizuji péči. Za tu jsem vděčná. Kritiku zaslouží manažering. Nebo rozkradený stát. Nic. Ticho. Mlč.

- Mamko, koupila jsem ti šmuk do uší. Za pajcku.

- Já mám zlaté.

- Mami, všechno zlato jsi mi dala. I řetízek z krku jsi sundala a dala mi ho. Máš tu jen bižu. Tady ty až se onosí, koupím nové. Maminko, nejde nám net.

- To máš jedno, mně taky ne. :-) :-) :-) :-)

Dnes perlí. Řehtám se. Fotím. Telefon!! Ó, naše netová fa. Omlouvají se, že nám dnes nepřijdou předvádět své kousky. Až ve čtvrtek.

Tak to teda ne! NE! Odříkám klienty. Dnes jsem do HK místo vlakem jela autem, abych se stihla vrátit. Legraci ať si nechají pro jiné. Serioznost se nějak vytrácí. Nemohu nic stáhnout. Nemohu vlastně NIC! Klidně ať přijdou večer! Nevadí nám to. Paní už má po pracovní době:

- Jenže to po nich nemohu chtít. Zítra jsou pryč. Tak až ve čtvrtek.

- Nebo v příštím roce. Je to cobydup. Moment - připojuji manžela. Teď mě chvíli neuslyšíte. Vytrvejte.

Manžel je v ráži:

- Takhle to nebude. Vyřídím to s majitelem. Ať mi zavolá.

- Je v zahraničí.

- Tak on si za naše peníze válí šunky v zahraničí a vy porušujete smlouvu.

- Jak?

- V sobotu v noci jsme volali. V neděli jste nám řekli, že si to píšete na pondělí. Dnes jste měli přijet.

- Máme na to tři dny!

- Ano, ale tady je to víc než tři dny. Pošlete je k nám dnes večer. Hlavně ne toho chytrého K.!

- Ještě zavolám. 

A volala. Zítra v osm. Mamince se prodloužil můj čas. Mně utekl můj podnikatelský čas. Čas jsou peníze. Priorita - maminka. Zalévám kafíčko. Aranžuji růže z Keni z Amsterodamu .-) do vázy. Místo osmdesáti za dvanáct. Na etiketě stojí poslední den prodeje: Včerejší datum. To museli, MUSELI, MUSELI!!! prodat. Z osmdesáti na dvanáct korun. Vyplatí se to Afričanům? Potažmo Holanďanům? Modračky - maminčiny oblíbené. Hroznové víno. Miničokoládička. Fotíme se.

- Mami, jedu. Zůstaneš tu sama?

Ty už jedeš? Dnes ne. Chci k lidem. 

Na slunci jo. Pošmourno - ne. Kamilka přichází.

Nákup. Trošku se ve mně zas probrala oniománie. Co bych si tak koupila, když nic nepotřebuji?Babko, nic! Tak aspoň dvoje punčocháče. Puntíkované. Květované. Hodí se k jednobarevné sukni. K těm mým kvítkovaným strakatým neee.  Bych vypadala jako klaun.

Konečně domů. Půl šesté. Jak z pracovního procesu.

- Jak ses měla celý den?

Vyprávím. Jdu si hodit na pánev nádherné mražené zelené fazolové lusky. Přepychové. Vzpomínám, jak jsem je jedla mezi stany v Bulharsku poprvé. Zlatka, moje milovaná celoživotní přítelkyně, včetně jejich emigrace, tam mezi stany se svou sestrou hodily na pánev fazolové lusky.

- Zlatko, to já asi nechci.

- Ireno, jen ochutnej.

Nebe v hubě! Dávám na pánev obrovskou červenou cibuli. Dostala jsem! Děkuji. Kousek papriky, jedno rajče, koření, houby, a ty skvělé lusky. Podusit. Pár brambůrek do malého hrnečku. Zakysanku z farmy. Už má dva dny po expiraci. Ta z obchodu vydrží nekonečně. Tato se musí hlídat. Holt éčka dělají divy. Petrouškovi rybu. Večeříme spolu. Zvonek. Zapomněla jsem na klientku. Pohoršeny výsledky. Tělo stále v normě. Vysvětluje, jak ji propustili, vzala další práci. Ale nemá čas na stravování... Jo. Polepší se. Zvu ji na fazolovou delikatesu. Taky má hlad. Debužírujeme spolu. Chválí. K tomu srdíčko hlávkového salátku. A to je vše. :-)  Jády, jády, jády jády!

Bylo to úchvatné, ne? Měli jste taky krásný podmračený den plný slunečné energie? Teplo. Jen to slunce bylo začarováno, spíš začárováno nad mraky. :-) Slunce nezruší, i kdyby se na hlavu stavěli. 

Už je tma. Ono tam je. 

Dobrou noc!