Podnikání s kočkami

Nikdo by nevěřil, jak tři kocourci kotěcí, jedna kočička nemocná a jeden velký kocour zaměstnají jednoho člověka na plný úvazek.

Včera i dnes jsem měla v úmyslu jet svobodně na borůvky. Do lesa. Pokochat se. Namlsat se. Mám ještě mističku z minulého týdne. Ale chtěla jsem ještě.

Ráno mimísci dadali, spinkali u mámy. Vypadalo to mírově. Jen rozsypané makovičky ze shozené vázičky a pár rozházenách věcí vypovídaly o nočním mejdanu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-03_Kocky/

Nejraději je mám, když se uondaní každý někde uloží. Teď momentálně dva rezáčci drze vylezli do křesla a našli si místečko tam. Hezky nahoře. Asi i cítí pachy paničky. Nevěřila bych, když otevřu do zahrady - mimochodem tak upatlané sklo - to je pro mě šílenost, nemyslitelné a už se těším, až jejich stopy a mušince umyju do lesku. Tak - nevěřila bych, jakou rychlostí a neomylně naskáčou přes parapet do domu. :-) Stádo radostně běží. Hebáčci. Křehoučcí malí tvorečci vkráčející právě do svého kočičího života, do své adolescene, do svého dospělého věku. Muzlíci.

Posbírám z koberce rozsypané makovičky, vrátím je do vázičky. Fofrem utíkám nejprve dát do misek Mourovi. Ale jen si to chystám ne chodbu. Pak metoším do zahrady. Vyrovnávám tři mističky na mlíčko, tři na kapsičku, nesu misku s granulkami, kterou Zrzečka nesmí. Krajáč s mlékem stavím na bednu s polstry. Utíkám domem prostřít na přední terasu Mourovi. Bude zaměstnán stolováním. Honem běžím nandat dětem do trávy. Spěchám pro ně do domu. Šup, kluci, ven! Zrzčce prostírám zbyteček její dietní kapsičky a hrst granulek z vzorkového pytlíčku separé v domě Zrzečka musí mít hlad jak ďas. Ale že by se vrhala na nabízené - to ne. Mám je všechny oddělené. Kontroluji. OK. Utíkám se do koupelny zušlechtit. Rychle mátu s čokoládou. Chtěla bych si jít utrhnout do zahrady a přidat do zdravého jídla. Jenže to bych musela otevřít dveře do zahrady - nevím, jestli by mě stádo tří hříbátek nevběhlo do domu. Mátu oželím. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-03_Kontrolana_veterine/

Jdu si vstrčit do auta přepravku z veteriny. Ne, do té Zrzku už nikdy nezavřu. Zešílela by strachy. Beru koš s dekou. Chystám se na kontrolu na veterinu. Ještě nabírám vzorek Zrzčina hovínka. Už je maličko tužší. Jedeme. Konejšit ji. Vystrkuje hlavu. Ráda by mi z koše zdrhla. Parkuji vedle budovy veteriny. Jsme první na řadě. Nikde žádný pes. Je to dobré. Beru Zrzečku do ordinace jen v dece v náručí. Prosím o zavření okna a dveří. Paní doktorka chválí hovínko. Měří teplotk. Dnes jen 38°, to už je u koček normální. Už maličko v kočkolitu drží při sobě. Koťata už mají být pryč! Oslabují kočku. Dostává tentokrát jen dvě injekce. Ta penicilínová zas bolí k breku, viď, Zrzi? Kupujeme mořskou řasu. Prý na sebe nabalí plak zubů. Beru větší balení. Pak kilo dietních granulek. Ty jedou i kotatům - maminčino slovo. Kotata. Ještě gelík proti průjmu. Tbl. penicilinu na osm dnů. To bude sranda s aplikací. Zrzka nedůvěřuje. Kdopak ji přesvědčí, aby otevtela mordičku. Ještě dvě dietní kapsičky. Mohla jsem koupit víc. Při placení se usmívejte. Dnes nás to přišlo ještě navíc, než včerejší výlet. Smlouváme si termín kastrace Mourka i Zrzečky na jeden den. Stejně pak volám o změnu termínu. Zrzi, ještě jsem chtěla, aby sis užila mateřství. Byla bych v očekávání barev Tvý dětí. Ne. Chemii ne. Ať jsi zdravá, holčičko kočičí naše! Slečna, která půjde na veterinu do Brna, se mnou běží k autu pro bednu na dravce. Zrzku do koše. Rozdělávám pytel s granulkami. Naivně si myslím, že ji zabavím. Sypu jich pár na polštářek na dno koše. Chutnají. Ale strach z auta při výjezdu z nemocnice ji zdvihá opět do pozice: Kam to, sakra, zas jedeme! Nechci tu být! Pusť mě ven! Počkej, já si skočím na zadní sedadlo. Netlač mi tu hlavu furt do koše. Hej, kudy ven? Já už to nedám! Nech mě ty packy na okraji koše. Chci domů! Soustřeď se na řízení a dej mi svobodu!

Zajíždím do dvora. To je breku.

- Zrzko, co blbneš, už jsme doma.

Beru ji do náručí. Nesu ji domem ke koťatům ven na zahradu. Ó, to je odměna. Může si proběhnout revír. Rychlá kontrola, ale jinak se věnuje dětem. 

Stádo opět běží radostně do domu.

V deset klientka. V jedenáct další. Jsme zhruba stejně staré. Mladé. Herbalife nám prospívá. Obě mám ráda. Obě jsou na výživě Herbalife spokojené. A pěkné! V kondici. Dovýživa v dnešní době hraje obrovskou roli. Celý den jíš normální jídla. Už nejsou normální. Chybí v nich v průměru 90-95% minerálů, vitamínů, fytoživin. Lidi jsou žraví, zaplácávají se prázdnými kaloriemi. Stále do sebe sypou něco na zasycení. Ale nikdy se nezasytí. Tlusté střevo - sídlo imunity. Volá nahoru do mozku:

- Haló, pošli mi sem nějaké živiny.

Lidi pošlou - celozrnný rohlík se šunkou. To je přece zdravé! No jo, jenže nulová výživová hodnota.

- Haló, povídalo jsem živiny! Ne lepek! 

A zas - kafíčko a tatranku.

Tyhle bomby pak způsobují, že výdej energie je menší než příjem; lidi jsou jak žáby. Tlustí, neforemní. Navíc - nemocní. Berou mnoho léků. Používají berle, hůlky. Jasně - jejich klouby trpí. Ne, ne, byli jsme stvořeni tak, aby naše tělo nezatěžovalo klouby nadměrně.

Tak teď bych mohla mít chvilenku. - Ne. Kočky mají hlad. Opakuji maratonek - vystrčit Mourovi misky. Umyté mističky pro kocourky vyrovnat do trávy... Atd. Takhle se bavím celé dopoledne, po obědě, zkrátka celý den. Přišel Péťa. Byl na melouchu daleko. Dostala jsem k pochvale hodně modrých papírků. Juchů. Jedu na nákup.

- Paní, vy nemáte roušku.

- A vy ji máte a porušujete nařízení soudu. Bylo jich už asi třicet osm. Máme štěstí, že soudce Nejvyššího správního soudu je astmatik. Nařízení vlády, doporučení, hlášení o ohleduplnosti jsou bezcenné. Základní zákon Ústava a Listina základních práv a svobod, dále mezinárodní úmluva o biomedicíně, Norimberský kodex, zákon 240/2000 sb., par. 31, odst. 4, občanský zákoník... To jsou všechno normy vyšší právní platnosti než ty cancy, co si vláda stále dovoluje vydávat. A - nedodržuje zákon! Zákon je pro mě směrodatný.

- Děkuji hezky za přednášku zdarma. Poznáváš mě?

- Ne.

- Standa Novotný byl můj manžel.

- Aha, vzpomínám.

To byl hodný kluk. Veselý. Říkali mu Samec. Už myslím od základky. Byla s ním legrace. Ani nevím, jakou školu vystudoval. Myslím, něco železničního? Tahle paní je poslušná. Tak když je poslušná, nařizuji:

- A sundej tu roušku, přece nechceš mít zdravotní problémy. Na španělskou chřipku umřelo mnoho lidí z důvodu plísňového zápalu plic!

Jsem příliš rázná. Dává si roušku pod nos. Aspoň. :-) 

Slečny za pultem by si moc a moc přály sundat hadr. Ale šéfstvo před čtrnácti dny jim dalo kartáč. Pamatuji si. Všichni tu sundali roušku nebo ji měli na jednom uchu nebo pod nosem. Asi dva tři dny nato - šup! Zas zabalené.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-03_Prochazka_pevnostnim_hrbitovem/

Měla bych mamince koupit kytku. Do kolika mají na hřbitově? Risknu to. Bude půl šesté. Brána dokořán. Zas metoším na cestu, kudy nesli maminku v rakvi. Stará trasa pro mě zmizela. Tlapkám na její nejposlednější cestičce. Máme tu tolik, ale tolik zajímavých příběhů na pomnících. Fotím některé z nich. Blanka si přečte nápisy v němčině. Zde odpočívá v Pánu... A tady taky odpočívá. Na jedné fotce je slovo kalkant. To byl mačkač měchů v kostele u varhan. Mastek. Doporučuji, pokud se někdo chystá na dovolenou k nám, koupit brožuru Pevnostním hřbitovem. Vyčlenit jeden den na čtení krátkch příběhů a osudů... 

Jedu domů. Petroušek sedí v zahradě u stolu. Vítá mě krásným úsměvem.

- Jé, už seš doma! Pojď si ke mně sednout. 

Běžím pro housky. Včera se povedly. Moc dobré. Zrzka si myslí, že něco dostane. Nedostane. Hodujeme. Jdu se podívat do zahrady. To magisterské pako, co si vedle nás postaví dům, má u našeho plotu kluka s motorovou pilou. Nemůže jít kousek dál. Smrdí nám do dvora. Péťa zavřel všechna okna. Ten hluk! No počkej! Mamka mi povídala, že jsem mstivka. Neboj! Oplatky už se pečou, šmejde! Budeš litovat!

- Jů, já mám rajčat. A okurky! Hurá! Děkuji!!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-03_Hojnost_zahrady/

Volám paní do Týniště. Tisíc výmluv, omluv.

- Už nám dnes přišel balík s kočkolitem, hračkami. My už se těšíme.

- Tak v kolik zítra? Jak jsme se domluvily?

- Jestli by to šlo až o víkendu. Já odjíždím mimo. Bude tu manžel. Jedou na chalupu. On tam bude medovat.

- Tak si kocourka vezmete s sebou. On jde za lidským hlasem.

- Tam je to otevřené. A bude tam dvanáct lidí! Neradi bychom o něj přišli. 

Á, citové vydírání! Sladký hlas. Ty vorle! Tohle jsem měla vědět. Kočka úpí. Sračku jak hrom. Já budu platit veterináře, aby si někdo užil víkend. To jsem měla vědět!
Paní doktorka mi dnes řekla, že koťata už mají být pryč! Kočka potřebuje zesílit.

- Zkusím to zkonzultovat s manželem.

- To budete moc hodná. Tak dejte vědět. Pro mě je každý den nesmírně těžký. Kočka trpí. 

Péťa se zlobí.

- To jsou lidi bezohlední!

- No, dnes už ústní dohoda nic neplatí.

- Nabídni ho!

- To bych byla stejně neseriózní, to nejde. Slíbila jsem to. Už mají hračky, dovolenou, že se mu budou věnovat.

Chjo. Pro dobrotu na žebrotu. Doufám, že to Zrzka přežije. A já taky! Zítra ráno aplikovat penicilin - buď do chřtánu - no, přijde mi někdo asistovat?! Nebo do vlažné vody a do stříkačky. Jj. Svět je právě podělaným nahoru. Nedotýkat se!

Dobrou noc!

P. S. Bratrstvo Kočičí pracky dnes spinká. Jeden na křesle. Jeden na taburetu. Jeden saje Zrzku. Klid.