Podnikání, školení, úklid, muzlání
Pondělí. Žhavé uhlíky ho přenesou do dalšího dne. Bude půlnoc. Otáčím se, co všechno jsem dnes prožila, cítila, zvládla. Chválím se. JSEM JEŠTĚ POŘÁD VE FORMĚ. Ne, jinak. Nekasej se. Jenom JSEM DOBRÁ. Dopoledne vymáchnout pračku prádla. Kočky mi asistovaly. Ntb jsem si dala na zem. Poslouchala jsem u práce školení. Mourek si důležitě sedl k obrazovce na podložku vedle vany. Když Žofka viděla jeho zaujetí, přišla poslouchat taky. Jenže to kočičí dítě vždycky všechno zbourá. Lumpárny jí koukají z očí.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-13-ranko-dopoledne
Petroušek volá. Zapomněl doma dvě nezbytnosti po obědě. Activ mind na zrychlení nervových spojů, postřeh; obsahuje kyselinu listovou a vitamíny C, B6 a B12 pro podporu správné psychické funkce; kyselinu pantotenovou, ta přispívá k normální duševní výkonnosti. Vyvinut s vědecky ověřenou patentovanou složkou máty klasnaté. Zdůrazňovali nám, že tam nejde o chemii, ale zpracování – laicky řečeno – vodou. Ta druhá Phyto Complete s vědecky studovanou a podloženou složkou Fiit-NS™. Každá kapslička bohatá na fytonutrienty, přírodní kofein, vitamín C, B3, chróm, rostlinné extrakty včetně guarany, zeleného čaje, grapefruitu, hroznů a černé mrkve. B3 a C přispívají k normálnímu energetickému metabolismu a ke snížení míry únavy a vyčerpání, chróm podporuje normální metabolismus makroživin. Konec informačního okénka.
- Já ti připravím bylinkový čajíček.
- Přijedu.
Přijel. Čajík z lipového květu a černého bezu z cyklostezky, řebříčku a květů sedmikrásky, svízele přítuly ze zahrady, květu slézu maurského z lékárny s medem, kurkumou, citronem akorát k pití.
Bylinky zabírají, jenže on zas běží bez šálky...
Co práce už jsem měla podělané. :-) Stažené Teslovy podložky z postelí; vymáchané, už se sušily na horké dlažbě, aby byly večer k povlečení. Přerovnala jsem si skříňky. Tam, kde mám dnes komínky šatů, spávala Micicindička. Na triku Saint Tropéz...
Mrskala jsem sebou. Někdo tu se mnou celý den byl. Vylezla jsem na půdu věšet prádlo. Jasně jsem slyšela dupnutí Mourka. Když jde po schůdkách, jeho těžké tělo dupe. A když běží dolů, to je jak když jde kanec z lesa. Volám ho:
- Mourku! Moure! Mourečku, pocem. Jdeme dolů. Pojď!
Slezla jsem bez něj. Nechala schůdky vysunuté. Mourek se na mě díval z podložky v koupelně. Jak tam ležel prve, ani nezměnil polohu. Na půdu vůbec nedošel. Divné. Když jsem myla okno, slyšela jsem něco na chodbě nebo v koupelně. Šla jsem se podívat. Nikdo nikde. Divné. Když jsem pak odpoledne něco dělala na lince, víčko na keramickém sítku samo poskočilo. Ťuklo. Divné. Nějaká znamení. Nebo mi straší ve věži. Ale že zrovna dnes a tolikrát Možná se tu byl podívat hrabě. Totiž – ráno jsem se přistihla při hrozné myšlence. Nevím, kdo mi ji vsadil na mysl. Pomyslela jsem si, že je dobře, že už to tu skončil, a že už hrají karty s krvavou Madlou a zaprrrrodaným Vaškem Flaškou karty v pekle. Paradoxně jsem Havla uctívala. Ještě v den jeho smrti, to jsem se právě vrátila z hotelu Hilton, kde jsme měli školení, jsem plakala, že odešla tak velká postava našich dějin. Takového prezidenta už mít nebudeme. No. Spletla jsem se. Tamten prolomil Benešovy dekrety. Jasně dané zákonem. Neměnitelné. Hrabě na ně útočil už dávno!! A ta současná postava v čele státu, ta bezostyšně, beze studu, bez skrupulí a mandátu československého národa jedná o předání našeho území pod patronaci rodu, kterému byl majetek za spolupráci s Němci odňat. Hm. Mařena – ta si namastila kapsu na ropných polích a ještě u toho cvakala zuby, když přišlo nazmar mnoho slovanských životů. No. Tak možná mě přišlo to rrráčkující individuum obšťastňovat. Spíš tu bylo někdo z mých.
Tak kam teď? Okénko u kamen vypiglováno hned ráno. Proškolena. Prádlo vymácháno, pověšeno. Na bagety zaděláno. Okno umyto. Zboží převzato.
Ve skládku už svítíme. Krásně to tam Lindin Petr vykoumal. Dnes sem zavezl elektrikáře, si může Petroušek něco kutit...
U linky jsem nespokojena s jedněmi dvířky. Petroušek koupil pár nových táhel. Ne, to už nejsou ta originální, když jsme se sem stěhovali. Dvířka už se nezdvihnout tak vysoko, jak je třeba. Stále přemýšlím o nové kuchyni. Teď by byla vhodná chvíle... A novou dlažbu. Ta žlutá je už tak pomlácená...
- Mám dohodnuto, že je odvezu prodejci, on nám tam dá plynová táhla.
Ano, mám ráda plynové písty. Dovírají šuplíky, dvířka plynule. Vždyť tam je základ plyn.
U Lindy už jsou snad taky zdraví. Kamna fungují. Jsou obložena, vystavěna. Tak teď ještě vážit si, že má okolo sebe hodné a šikovné Petry. Z FB se dočítám, jak minulý víkend ležela Deniska. Ale teď už běžela nějaký závod se svým bílým pejsanem.
- Jedu na nákup. Nic nepotřebuji.
- Aha, tak to tě to zas bude stát tři tisíce, viď?
- Uvidíme. Nic nechci.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-13-mnamky
Jedu do Lidlu. Dávám si práci, zkoumám etikety. Mandle v kakau a čokoládě vcelku dobré. Ale mandle v čokoládě, tam už je leštidlo ze šelaku. To slovo mi připomíná šelaková křídla hmyzu. Nestravitelná naší trávicí soustavou. Ano. Zas tam čtu tu větičku Rainforest Aliance Certified, které potvrzuje, že potravina je vyrobená s ohledem na udržitelnost a ochranu přírody. Dezoláti ale vědí. Odhazuji do regálu. Nechám tu dobrotu pro ostatní, aby se na ně dostalo.
Procházím hadry. Nevzhledné. Neoriginální. Nevkusné. Nekvalitní. Stále se opakující. Bez fantazie.
Mám z KIKu košilku. Hezkou. Žlutou. Koupenou nedávno. Na jaře? V létě nenosím. Kolikrát jsem ji tak mohla vyprat? Nemám jednu. Střídám je. Už je řídká! Neuvěřitelné! Když jsem byla malá, chodili jsme na exkurzi do Tiby. Na jedné straně cesty přádelna, na druhé tkalcovna. Továrník Čerich bydlel ve vile na straně tkalcovny. Nevím, kdo ve vile bydlí dnes, ale asi to nebude nic moc. Pamatuji, jak jsem hltala výrobu – ó, všemi smysly. Jak leze na svět látka. Něco jako Jak krteček ke kalhotkám přišel. Nejprve se na takové kónické cívky z natřesené, učesané bavlny navíjela tenká slabá nit. Cívky měly charakteristický čmuch. Postupně se provozem procházelo až k pevným nitím. Přes cestu tkalcovna. Pro mě zázrak. Když jsem byla úplně maličká po tatínkově smrti tu maminka kontrolovala kazy na látkách. - Pamatuji si, jak na začátku výroby u obrovských balíků bavlny na dvoře ten, kdo nás prováděl, povídal, že ta ruská bavlna nic moc. Daleko kvalitnější je arabská. Odkud? Nemyslel egyptskou? Nevím, jak kdo na to přišel. Taky nevím, proč by se sem dovážela arabská. Každopádně si moc často vzpomenu na nespravedlivé hodnocení. Neb trička ze socíku jsem nosila třicet čtyřicet let. Jedno s takovou krásnou holkou v klobouku mám dodnes. A tričko s nádhernou ženou taky v klobouku na houpačce nebo v síti s nápisem Saint Tropéz jsem nosila na zahradu, pod pažím – pravda – větrací díry. Ale látka nepouštěla očka, neřídla. Držela formu. Pouštěla jsem se ho nerada teprve asi před dvěma lety. Dostala ho pod sebe do poličky v ložnici Micicinda. Dnes si koupím tričko. Po druhém praní má dírku. Ta původně krásná žlutá košilka mi zřídla.
Tak tedy hadry nee. Posílám Petrouškovi fotku břízky a třešně. Svítící stromy. Od loňska si přeju vrbu. Břízka se jí větvemi podobala. Posílám k fotkám otázku:
- Břízku nebo třešeň? Jedeš pro mléko?
- Pro mléko pojedu. Líbí se mi třešeň.
Hodný, že nenapíše – už máš dva svítící stromky. Ne, ne. Beru třešeň. A zápichy hvězd do truhlíku. A láhev mladého svatomartinského vína moravský muškát.
Přesouvám se do dalšího řetězce stejného majitele. Ó, tady mají mladá vína. Beru to, to a to. Volá paní. Chce objednávku. Za hodinku se ozvu.
Prší. Zahrady, pole, lesy, louky se napijí. Chladno. V autě teploměr ukazuje 6°C.
Poslouchám o Monetově obrazu, který dal název celé epoše umění. Ráda jsem tuhle látku vykládala při literatuře. A ukazovala obrazy Portálu katedrály v Rouenu v ranním slunci, při západu…
Monetův obraz Imprese. Východ slunce. Přístav probouzející se v ranním rozbřesku. Impresionismus. Poslední čtvrtina 19. století. Výročí. 13.11.1872 vzniká obrazu Clouda Moneta. Tři čluny s veslaři, vzadu stěžně lodí s kouřícími komíny. Slunečný kotouč. Nešlo zachytit realistický pohled. Ale jen dojem. Impresion. Štětec ťupkal po plátně. Za rok v dubnu 1874 on a kolegové Degas, Césanne, Renoir vytvořil výstavu. To byl poprask. Označili je výsměšně po Monetově obraze impresionisté. Odmítnutí společností. Kritik Le Roi v textu pojmenoval směr impresionismus. Sdružení umělců rozpuštěno. Zklamání. Zadlužení. Skrývání před věřiteli. Až v 80. letech 19. století – uznání. Dům. Monet se dočkal. Kontrast světla, stínu, zachycování přírodních jevů. Operace šedého zákalu. Do té doby obrazy temnější. Po operaci jasné barvy. Všechny originály jsem viděla v muzeu ve starém pařížském nádraží Musée d'Orsay.
Ještě hovořili o Slavíčkovi.
Zatápím. Jdu k počítači vytvořit objednávku pro paní z daleka. Hotovo. Spadla jí do košíku zástěra a chňapka. Mně dnes přišly dva balíčky po dvou stech bodech. Mám dvě chňapky a dvě zástěry. :-) A radost. Moje čtenářka, až si to bude ráno číst u kafíčka, taky dnes objednala. A taky jí přijdou tyhle dva dárky.
Mlíčko je tu.
- Pojď, jdeme na tu ložnici.
- Jé, já zapomněla. Jdu vyžehlit Teslovy podložky. Jestli bys byl tak hodný, navlečeš povlaky.
Žehlím na chodbě u ložnice. Žofka mi u nohou sekunduje. Chytá mi pořád za šňůru žehličky. Motá se mi do prostěradla. Odháním ji. Nedbá. Odháním ji důrazně. Zas po mně štěkla. Odmlouvá, mládě jedno! Petroušek nekleje. Společnými silami natahujeme na těžké matrace TMP.
Utírám prach. Hotovo. Čisto. Voňavo. Ještě na chodbě utírám police. Upadla mi ovečka.
- Petroušku, prosím tě, mám už ruce olšové. Slepíš jí nožičku?
- Aha, to je zespoda. A ouško. Ale vůbec to není vidět. Jsi už unavená. Už toho nechej.
Ještě jdu vytřít chodbu. Hotovo. Na koberci mírně cvičím a hraju si s kočkou.
- Peťůůůš? Mám tě ráda!
Hrajeme si. Žofka mě ráda obhlíží na gauči nebo na koberci. Olizuje mi nos. Tváře. Čelo. Vlasy.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-13-jeste-postouchnout-moura-pak-dobou-noc
- Podívej, ona si vlezla Mouroj do koše.
Opravdu. Její drzost nebes se dotýká. Nasunuje se pomaloučku opatrně k Mourkovi. Začíná to muzláním, pokračuje mytím, končí to muchláním, packováním, Mourkovým syčením, jestli nezmizíš ty, odejdu já!
- Peťůůš? Já jsem tak ráda, že tě mám. Máme to tu tak hezké. A teplíčko. A pohoda.
Poslední doušek mladého lahodného vína.
Kéž jsou všechny bytosti světa ŠŤASTNY!
Dobrou noc!