Podnikatelský

Ráno. Sluníčko. Neočekávala jsem. Otevírám okno; beru reklamní letáky do postele. Nebezpečí Zrzky. Hup! A je to tady. Rezatý mumínek si skočil na parapet. Ani nedýchám. Spoléhám na to, že neumí vstrčit hlavu mezi pootevřené dveře a otevřít si je. Neumí?

- Mňau! Mňau!

Já tady nejsem!

Krčím se pod peřinu. Zmenšuji se. Hlavně ať nepopojde mkrnout se, proč se nemám k otevření okna.

A ona jde. Dospěla.

- Mňau, jsem tady!

Zkouší hlavou otevřít okno. ´Daří se. To už musím jednat. Nemíním se na dalších deset dvacet let nechat zotročit. To už tady bylo. Jsem svobodný člověk. Zotročit nééé!

- Jedeš!

Nejraději bych ji vzala do náruče. Pochválila. Musím zůstat chladná. Krutě ji odháním. Zakázané teritorium - ložnice by dobyla zvenku. V noci si zkusila ochutnat, jak to jako je u nás v ložnici. Jenže rozsvítila fotobuňku. Jak ráda bych ji měla v posteli. Kočičku naši. Jen jsem dala nohu dolů z postele. Už jsem viděla mihnout se šerem ten její bílý radar. Metošila ven. Zavřela jsem dveře. A můžeš si tam vykřikovat o nespravedlnosti světa. A nedá si pokoj a nedá. Ráno zkusí útok zvenku. Neslýchaná drzost. Vytrvalost. Opovážlivost. 

Tak, Ireno, je čas! Vylez! Odsunuji síť do zahrady. Seskakuje z parapetu, jen mě slyší. Už je tu! To ona je rychlá, když chce. První - snídaně pro ni. Ne, nejprve kopřivy, pampelišky. Zaběhla do domu. Nechávám malou škvírku pootevřenou. Prošmýkla se zpátky do zahrady. Pro dnešek výcvik ukončen. Naučila se, že hlavou můžeš strčit do křídla okna, rozevře se ti brána do domu. A můžeš hlavou zatlačit na síť, odsune se a svobodně můžeš vyběhnout ven. Neuhlídala jsem. :-)

Trhám kopřivy, ochutnávám mladou bršlici. Skvělá chuť. Fakt unikátní. Určitě mi chutná víc, než čerstvý květ pampelišky.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-12_Snidali_jste_zdrave/

Beru hrst vršků kopřiv; děkuji za pár zlatých  květů pampelišek. Dnes je trhám bez kořene, listů. Včera jsem měla spíš kaši. Zalévám mlékem. Nasávám, než přidám F1. Aha, už kopřiva začíná zavánět hnojem. Do patnáctého. Pak stačilo.

Jdu naklepat postel. Náš místní reklamní plátek. Čtu, že Josef Myslimír Ludvík měl výročí narození. V Dolanech. Tam jezdíme pro mléko do statku, kde je nápis na trámu - už jsem zapomněla... Na úvodní straně dva řádečky a jeho podobizna. Vybavuje se mi hodně informací. Přátelil se s vlasteneckým knězem Josefem Regnerem Havlovickým. Korespondoval s Boženou Němcovou. Za pátera Hrudálka se poprvé v Malé Skalici, součást České Skalice, konaly jiřinkové slavnosti. 1837 to bylo poprvé, Barunka Panklová na nich byla zvolena královnou jiřinkového plesu, zrovna se vdala, tedy už Němcová. Regner Havlovický a Myslimír Ludvík osázeli náchodský zámecký kopec šeříky. Asi před pětadvaceti lety jsem četla na chalupě s výhledem dolů na Rozkoš Jiráskovu překrásnou, ale opravdu nádhernou kroniku U nás. Nevím proč mi v hlavě uvízl úvod kroniky. Dubenus šel se vzkazem na Boušín... Na Boušíně - tam Myslimír Ludvík sloužil. Jiráskovo Padolí bylo v jednom díle svědkem revoluce... Asi před dvaceti lety jsem se na Boušíně byla podívat s děkanem UHK dr. Wolfem. Půjčil mi oči. Ukázal mi, jak se na krajinu dívá archeolog, historik, znalec dějin. Už tu není. + 27.12.2019. 

Znovu se zahloubávám do článku o smrti skvělé archivářky Lydie Baštecké. Už jsem ho asi před týdnem proletěla očima. Tak teď hezky poctivě. Cože? Umřela po krátké nemoci na kovid?! Odhazuji noviny. Tak tohle je fakt fejk! Kdo tu umřel na kovid? Kdo koho pitval? Kdo to potvrdil? Co měla za nemoci? Brala nějaké léky na cholesterol, vysoký krevní tlak, štítnou žlázu...? Byla oslabena? Jakou měla imunitu? Prodělala zápal plic? Dali ji na dýchaí přístroj? Do prčic, to jsem se naštvala! Umřela na kovid! A jak ji léčili? Co jí poskytli za léky? A léčila se? Ty vorle!

To byl budíček. Už jsem si nedočetla, co jsem chtěla. A šup! Rovným nohama do práce. Skončila jsem v půl desáté večer. :-) Poslední objednávka.

Dopoledne hovořím s novou klientkou. Vím, že se její nemocné tělo vylepší, vytuní, že bude spokojená. Vybrala si to nejlepší. Kompletní program. Vypravuji balík. Úřaduji od rána v noční košili. Nenamalovaná.

Zvonek. Aha. Vím. Přeměření. 

- Já dnes poprvé přijímám klienta v noční košili, nenamalovaná.

- To nevadí.

- To vím. Ale mně to vadí. Kdo chce vidět starou babu neupravenou! :-)

Paní H. je ta, jak její tatínek odešel v den, kdy moje maminka slavila narozeniny. Dojímá mě to dodnes.

- Tati, tady tě z toho dostanou. 

Jeho pohled nahoru k dceři. Jeho oči. Pláču ještě dnes; neznala jsem ho. Ale vidím jeho oči. Co asi své dceři říkaly? Věřím ti. Nebo: Holčičko, se mnou je konec. Mám celé tělo v zánětu. Už se nikdy nesetkáme. Až příště...

- Bylas u maminky?

´- No, ona zná tvou maminku.

- Aha, a kde jste bydleli?

- V tom červeném cihlovém činžáčku...

- Jo, u nádraží. Dnes se z něj stal dům spodiny.

-A to mě moc, ale moc mrzí. Protože to byl dům lidí, kteří pracovali na nádraží. My jsme tam dole měli i strojovnu. Znali jsme se. Měli jsme tam krásné zahrádky. To je moje dětství. A oni mi ho boří. Zbourali kovárnu.

- Kde byla?

- Když jedeš na Jezbiny, vlevo je hradlo.

Ona zná ty ajznboňácké termíny. Pro mě neznámé.

- Bylo to tam tak celkově krásné. A když všechno zboří, mamka je v pečovateláku, tak mně z dětství nezbyde nic. Vůbec nic.

- No jo, máš pravdu. Mně zase zbořili Městská kasárna. Tam, kam mamka chodila pár let do army. Tam jsem chodila za maminkou. 

Jednou mě do školy doprovázela moje černá kočička. Schovala jsem si ji u školníků. Když jsem šla z oběda, vyzvedla jsem si ji u Němců. Maminka školníka pana Němce byla Němka. Hotentotovala. Ale nesmírně hodní lidé. Moc. Vykračuji si s tou svou kočkou v náručí. Najednou zastavila u chodníku motorka. Pan Kufner - malohvězdičkový:

- Reni, sedni si. Svezu tě za mamkou. 

Nikdy jsem na motorce do té doby nejela. Vidím přede sebou zelené sukno jeho zad. Kočka se děsně drápala na útěk. Držela jsem ji pevně. Asi své drápky pěkně zaťala do khaki fešácké uniformy pana Kufnera. Dovezl mě v pořádku až k armě. I s kočkou. Vůbec nevím, jak jsem ji mohla udržet.

- Manžel je z vesnice. A naše děti se tam přestěhovaly. On dětství má. Já o něj přijdu.

Konzultujeme a lezou nám oběma oči z důlků.

- Váha před měsícem 79,4 kg. Dnes 79,3 kg.

- To mám stejně.

- No jo, jenže tuky z 32,4% na 29,8% ! Viscerální tuky o jednotku dolů!! Svaly ti narostly z 50,9 na 52,9 kg. To máš dvě kila, ta můžeš odečíst! Tvá krásná kondice 5 - standard je 6! Štíhlý svalnatý! A tramtadadá!!! Metabolický věk - omládlas´ze 45 na 38!!

Cože? Jak se mi to povedlo?

Radujeme se. Dobírá si mě.

- Já vím, mám mít...

- To neváá!

- Vždycky říkáš o patnáct let míň, než je věk biologický.

- No jo, jenže ty máš takové zlepšení, že jsem na to zapomněla!

Řehotáme se. Radujeme se. Vyrábíme endorfiny.

- Já vím, že bych už dnes měla o takových deset patnáct kil navíc. Včera jsem dělala čtyři hodiny na zahradě. Pak jsem si dala hned zdravé jídlo.

- Výborně. A kdybys měla sportovní...

- Já mám sportovní!

- Opraví ti prasklinky ve svalech; dovyživí a dostaví svalovou hmotu.

Chodí ke mně asi osmý, ne-li devátý rok. Tak takhle to je, když se u mě někdo stravuje.

V Pze lije. Jdu rychle do zahrady. Ještě svítí sluníčko. Píchá. Mám pytlíček sazečky. Ani nevím, kde jsem ji koupila. Ale vím, že už potřebuje vsadit. Jsem zvědavá, jestli mi vyroste. Můj poslední pokus asi před třemi lety dopadl excelentně. Vyrostla ještě prťavější, než když jsem ji do země vsadila. To se nepovede leckomu. Moje sestra říká, že má smůlu a kdyby vsadila do země trpaslíka, že by jí vyrostl. No, a mně z cibulek vyrostly mikrocibulky. Napadá mě, že to nebude rukama. Péčí. Jsem totiž šikovná. To bylo sadbou. Určitě. :-)

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-12_S_kockami_na_zahrade/

Beru mamčin krumpáč a rýč. Jdu zkypřit půdu okolo meruňky. Kočičáci mě doprovázejí. Kocourek napucaný. Možná si jeho páníčci, pokud nějaké má, lámou hlavu, že tak málo jí, při tom tělesně nestrádá.

Cibuličky si rozprostírám do koňskými granulemi prohnojené země. A ještě dorývám jedno kolo. Tam sázím brambory. Uvidím, jaký jsem Mičurinec. Mají ležet v hnoji. Dopřála jsem jim. Ještě truhlík zvonků. Petrželák osazuji zeleninou. Byl plný ponrav. Tfuj. Tam jich bylo. Doprostřed sázím jednu ze tří sazeniček rajčete ze Světí. Tyhle tři mohou přijít na záhon. Plísni odolná. Číčáci se vyvalují, vyhřívají. Zrzka se předvádí.

Mrkám na FB. Alemesehelemese. Rámeček z loňska. Vzpomínka. Tak loni ta mrcha s vychlastaným hlasem zaútočila poprvé. Možná zašla na kovid. Jako...

Prve říkám Péťovi: Peťuš, lidi jsou moc hodní.

Telefon: Drbna z Hronova: 

Jedovatá, sladká: Víte, že Váš Petránek má přítelkyni?

Lidé jsou různé - zlé a závistivé. :-)  Parafráze z filmu. Blbé a pitomé.

Sluníčko se ztrácí. Očekávám déšť. Ještě bych potřebovala pracovat. Ale jdu zavolat paní. Je moc těžká, asi je smutná. Nedůvěřuje světu. Tak do světa volá o pomoc. Dobré znamení. Jen ji vyzpovídám. Na pátou přijede klient. Až z Meziměstí. Ne, z - jak se to město stavebnice Merkur jmenuje? Police nad Metují. Chtěla jsem ho navigovat mimo hlavní ucpaný tah. Ale do poslední chvíle jsem telefonovala.

Zvoní. Nebyl tu celou dobu kovidovou. Měl ho on, manželka, tchán... Už v domácím telefonu zvoní úplně jiná hlava. Dřív vypadal jak Zbyněk Pantůček. Vítám ho. Má ještě velké břicho. Ale to on dotáhne. Totiž krupon si vykrmujeme poctivě a velmi dlouho. Jeho odpalování dá nejvíc práce.

Přijel vláčkem. Čtyřicet minut. I s patnáctiminutovým zpožděním. Luxusní. To by autem nedal. Taky bych ráda jela do HK vláčkem. Ale to bych musela ve vlaku stále pít. Nebo lízat lízátko. 

Porovnáváme hodnoty loni a letos. Neuvěřitelné. Loni mě bavil svou apkou. Měl tam všechno. Kolik vypil, co kdy kde snědl. Měl tam zapsané i dva rumánky, když šli s manželkou k sousedce na návštěvu. :-) Účetní. Cifršpion. 

Přišel s jateční váhou 118,9, hlavně tuky 30,3%. Přístroj mu vyhodil u tuků varovná dvě plus. Tedy moc. Dnes má 96,3 kg a 17,5% tuku.

- Hlavně nestrádejte, jezte všechno - i tuky! Jste na hranici jako u podvyživeného. Ale břicho máte ještě velké.

Metabolický věk v loňských 41 měl 56!!! Přitom má mít o 15 let nižší. No, a to on dnes už má. Ve 43 letech metabolický věk 27 let. Ale klesla mu svalovina.

- Švindlujete?

- Ne, já to jím jen ráno.

- Aha. Tak po dobu práce na sobě - neexistuje vynechávat. Doplňujte protein ráno, večer, během dne do svaloviny. Za Emila Zátopka jsme jedli bio. Tedy 80% pohyb, 20% jídlo. Dnes naprosto obráceně. 80% kvalitní jídlo, 20% pohyb. Lidi dnes jedí o dvě třetiny víc než před třiceti lety. Tloustnou, v přírodě ubylo víc jak 90% vitamínů, minerálů... Vaše potřeba proteinu je 141 g na den. Když si to ráno dáte do mléka, máte 30 g. A kde naberete ty ostatní gramy? Jestli máte čas si udělat 350 g jehněčího, 250 g kuřecích (ale zdravých) prs, tři plechovky tuňáka... A pak to pohybem shodit, protože je tam hodně tuků... Ale kuřata ne z obchodu! Z domácího chovu! 

- Jezdím do Polska. Tam oni mají kuřata zdravá.

- Kondici jste měl 3 - obézní, dnes tramtadadá: 6 - štíhlý svalnatý.

Zmenšil se rapidně. Ale jedeme dál.

- Vezmu vás k nádraží.

- Ne, ne, já si tam došlápnu.

Mrskám do obchodu pro zeleninu. Drogerie - bez problému bez roušky. Paní prodavačka - krásná, trošku obézní, kolik? Moc hezká. Tak čtyřicetiletá.

- Já se dám očkovat.

- A proč?

- Abych mohla cestovat.

- Víte, že SÚKL minulý týden přiznal 8 mrtvých, před tím 48? Vy nevíte, že jsou ve vakcínách zárodky potracených dětí - asi mustr pro ženské orgány... A zárodky opic. A a, a, a... 

- Už jste byla v Novém Městě pod Smrkem?

- Ne. 

- Tak cestujte tam a bez píchání!

Klušu do Kauflandu. Vyřádit se. Mají růžové, světle modré a zelinkavé hrnce, hrnečky, mísy. Ty se jim povedly. Kupuji růžovou mísu s deklem. Sice nevím na co. Ale kupuji.

Až skoro u pokladen mě doběhl stařík z ostrahy.

- Ruška!

Vytahuji z kabelky nano. Ukazuje na sebe - měl by problém. Chápu. Nebudu se handrkovat. Dávám si ji na krk. Nějaká závistivá mrcha ho za mnou poslala. On přece stojí u vchodu. :-) Lidé jsou různé - krávy a udavači. Vyberte si! Já si svou krev nechám řídkou. Určitě si ji nebudu zahušťovat zlem, závistí, udavačstvím. Jsem průzračná. 

https://www.youtube.com/watch?v=3F8yNvVEplw

A pak je skupina výjimečných z mého okolí. To jsou lidé srdeční, hodní, vstřícní, s přirozenou inteligencí. Mám je okolo sebe i na FB. Ta udavačka - ta si zavařila. Ona totiž při negativní emoci houstne krev a odkrvují se např. kloubní jamky. Tuhne pohyblivost kloubů. Tak to si opravdu pomohla. Přitom zákon 240/2000 ble ble ble ble... Bléééé!

Nesu si domů cibuli. Ty vorle - kde je naše mrkev, naše cibule, z našich kvalitních skladů? ZAORÁNA!! Zrovna jako dýně hokaido. Cibule. Mohu si vybrat dovoz z Holandska, Německa. Vybírám německou. Jenže je drobounká. Ve stejné gramáži a ceně bych si mohla vybrat velkou holandskou...

Půl osmé. Ještě volám klientce. Nebere. Druhé. Radíme se na objednávku. Ptám se, jak se jí líbila jednadvacetidenní výzva Lepší JÁ.

- Výborné! Skvělý kurz. Pomohl mi. 

Po dvacáté už mám být napojena ve vlastním zájmu na školení. Připojuji se právě včas. Hovor s Inéz. Byly jsme spolu asi dvakrát nebo třikrát ve Špindlerově Mlýně v hotelu Harmony. Nejluxusnější hotel. Pod sebou podzemní bunkr pro papaláše...

Končíme. Kontroluji objednávku. Ještě jí volám. Dobrušujeme její nákup tak, aby neplatila poštovné. Vypravuji balík. Hotovo.

Dobrou noc!

P. S Tak nám tu zas budou jezdit po našem území Američani. Jací budou letos? Hodní, usměvaví, nebo jako před dvěma lety v Bělovsi - oprsklí, odporní, hnusní. A nepřimotá se tam nějaký provokatér? Lidé jsou vnímaví:

Ivo Jurman

Normalní by bylo ,kdyby se presouvali po železnici.Stalo se tu normální,že nám v rámci demostrace síly ucpou zase dálnice.

Jan Liška

Považuju za legrační, jak se všichni vždycky hrozně rozčilujou, když Rusáci pořádaj vojenský cvičení na svym území, ale když Američani pořádaj manévry NATO tu v Pobaltí, tu v Černym moři, tu v Maďarsku, tak je to úplně v rychtyku - last time I checked, ani v jednom případě se nejedná o území USA.

Bohumil Novák

Jestlipak provádí Rusko také takovou mediální masáž a strašení válkou, jakou prováděli veřejnoprávní média u nás, když nedávno cvičili Rusové?

Jiří Balogh

Zvládnout D1 bude jejich první prověrkou