Podzim je tu

Neděle. Venku slunce. Tak jdu. Raduji se, že jsme včera krásně stihli nastěhovat skládek. Petroušek si dnes rovnal své verky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2032-11-05-snidani-hrani

V posledním čase ráno nejsou kočky hned první. Vím totiž, že jim Péťa něco hodí do mističek, když vstává. Dřív jen vyletěl. Odbourávám to jejich panáčkování u misek. Jdu mrknout do FB. Mor. Zloděj času. Závislost. Perfektní je, že ten magor FB včera změnil, šipky k návratu o krok zpět. Původně byla u pravé ruky vpravo dole. Včera – cvičení přizpůsobivosti – vracíš se přes šipku vlevo nahoře. Takže FB vedle vzpomínek má i druhé plus. Cvičí lidi v postřehu. Prve jsem sdílela pořad z Poslů budoucnosti. Výhrůžka – neověřená fakta a ble ble. Zas FB Tě cvičí, co si ještě můžeš dovolit.

- Dobré ráno!

- Dobré ráno. Dal jsem si ke svačině dva krajíce chleba se šunkou.

- Hurá, ty jsi šikovný!

Totiž svačinky mu chystám, zdobím, vkládám do krabičky. Vykrajuji jablíčko, přidám v létě kousek okurky, rajčátko... 

Za dvě hodinky jdu z naší F1 a protein drink mixu vyrobit pár lívanečků. Srazilo se mi už asi potřetí možná počtvrté mléko. Lívanečky málo kalorické, výborné. Borůvkovou mermeládičku. Šátrám po vaj9čku. Hledám očima v přihrádkách tu šunku. Jak on to našel. Jo támhle. Hromádka balíčků šunek. Fakt je šikovný. Muži jsou šikovní, když potřebují. Pamatuji, jak vynalézavý byl můj první manžel Ivulka, který mě stále a stále a pořád podváděl. Jednou se tak zamiloval, že se potřeboval rozvést. Nikdy netušil, kde máme dokumenty. A světe div se, když potřeboval, našel náš oddací lit. Když tehdy odcházel, nebyla jsem doma. Našla jsem srdcervoucí dopis, jak je nešťastný, že nás opouští. Lindička se zrovna naučila capkat, nebyl jí ani rok. Deninka už byla v první třídě.

Vidím Petrouška okolo oken. Vozí na kolečku věci, které už nebude nikdy potřebovat. Přes okno volám:

- Peťuš, tu dřevěnou krabici přivez zpátky!

- Neboj!

Jo, bojím. Kde je asi má sada závažíček! Zas ho vidím jet s kolečkem zpátky. Volám:

- Peťuš, pojď na svačinku. Něco pro tebe mám. 

- Vždyť jsem ráno svačil.

- Ale já pro tebe mám ještě do oběda jednu dobrůtku. Pojď, nezouvej se.

Ne, ne. Obešel dům. Hlavním vchodem. Vidí minilívanečky.

- Joj, tady to voní. No to si dám. To mi přišlo k chuti.

Pošmáknul si. Jdu se mrknout, jak ve skládku.

- Peťuš, ty už tady zas děláš binec. Tuhle roztrhanou krabičku přece vyměníme. A přebereme šroubky a hřebíčky.

- Na to nemám čas.

Aha. Tak budu zas za Popelku.

- Peťuš, a co kdybys je přebíral doma? Vařím zeleninovou pastu. Taky nemám čas to tu přebírat. Jak to můžeš sesypat dohromady. Takové krásné hřebíčky!

Hezky si to zařizuje. Už si našel i klíček ke starému stolu z mamčiny army. Bude pracovat u okna, pod světlem. Linda vybrala světlo v podobě zpětného ventilu. Ty vorle, dílna vyšperkovaná do poslední zásuvky. 

Včera jsem si mu postěžovala, že jsem měla takovou papírovou krabici, tam jsem měla malé skleničky, i patentní, jen na marmeládky. 

- Hele, našel jsem tu krabici. 

Udělal mi radost. :-) Kdyby ještě našel ta závažíčka. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-05-dnes-rano-jaro-po-obede-podzim

Dopoledne svítilo slunce. Podzim se předváděl v barvách. Třešeň pouští listí. Ptákům jdu podstrojit. Na jaře mi dělali radost. Lítali mi okolo hlavy jak motýli. V létě bylo potěšení pozorovat je. Mají tu své království. I když!  Se škodnou. Na jaře pod budky natáhneme jemnou síť. Žofka - člověk - moc chytrá. Takovou jsme tu ještě neměli. Střídala by boudičky. Vždycky by si hrábla pro teplou svačinku. Jen by peříčka lítala. Tu hezkou keramickou malovanou budečku jsme zavěsili na kmen tak, aby se k ní Zrzečka nedostala. A to byla taky šikovná šplhalka!

- A je po slunci!

- Peťuš, podívej na ty poryvy! To je krása! Jako když foukne  nějaký obr. 

Snažím se fotit. Vždycky když dýchne  nebe, sype se listí z korun. Lístečky kreslí ve vzduchu ornamenty. Moc se snaží, než dopadnou na zem. Začíná pršet.

- To jsme to stihli minutu po dvanácté.

Jsem šťastná. V kapkách deště utíkám doplnit přední krmítka. Větrníky se točí, až tvoří jednolitý kruhový vzorek. A to já ráda. Miluji větrníky. Mám je zapíchané v květináčích, v záhonech, na Rozinantě v sedle…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-05-masox

Domů. Tvořím zeleninovou pastu. Vlastně masox s krůtími prsy. Maminka vždycky mlela na masovém mlýnku zeleninu. Mami, nadřela seś točením klikou. Mohla jsem ti to sjet na robotu. Její pasta v sobě měla máslo. Voněla česnekově. Stačila lžička do polévky. Ta chytla vynikající chuť. - Pomáhala jsem jí mlet rybíz na marmeládu. Byla ráda, že se nemusí dřít na ručním strojku. Přitom měla ETu taky. Pak jsem změnila vozový park. Důmyslnou sestavu Bosch jsem po práci rozložila. Nenamáčela jsem všechno. Jen kovové díly. Mamka se s tím nepárala. Hupsla mi do kbelíku s vodou i díly, kde jsem úpěla. Jak jednou zateče voda do plastových štěrbin, už to nevysušíš dokonale.

- Ale prosím tě!

Dodnes se s Lindou řehotáme, když si vzpomeneme, jak jsem valila oči, když plastové součásti zmizely v kbelíku se zbytky rybízových peciček. Já tak opatrná na věci. Mé pokojíčky, obýváčky, kuchyňky, koupelničky – opatruji pro vnuky. Když jsem půjčila igráčky po mých holkách té jedné, našla jsem pak nožíčky, sběračenky, hrnečky v trávě. Měla nakázáno, co jí upadne, sebrat. Ne. Neváží si. Pohrajou, rozlámou, poztrácejí, zahodí. A když mají kousek uběhnout, jsou hin. Před měsícem jsem našla oranžové magnetické ucho zajíce z magnetické tabulky. No jasně, v trávě.

Melu si jednu várku zeleniny na jemno. Krásně to voní česnekem. Prý jeden stroužek! Palici. A porek, cibuli, petrželku, sibiřskou cibuli, pažitku, kořen mrkve, celeru, petržele. Hotovo. Ještě melu druhou várku víc nahrubo. Zásoba na rok.

Obědváme. Venku se deštěm setmělo. Svítím na stole petrolejkou a svíčkou.

- Jak je venku tma, viď?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-05-duha

- Peťuš! Vidím duhu!

Vybíhám od oběda přede dveře. Žofka by ráda za mnou. Měla by špinavé packy. Petroušek ji vevnitř okřikuje. Jsem okouzlena obrázkem tmavé oblohy, osvětleným komínem a omítkou na sousedově domě. Duha stoupá kolmo k nebi. Fantazie. Imaginace. 

- Petroušku, je čas, aby sis lehl. Odpočiň si.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-05-chvilku-zlobim-pak-odpocivam

I Žofie chvíli zlobí, pak odpočívá. Myslím, že i zvířata cítí silné energie. Naše tělesné schránky padají, motají se. Odpočinout a vydržet. 

Mám hotovo. I já se jdu na chvilenku složit.

https://www.youtube.com/watch?v=Vx4reGGSoWY

Pod oko se mi na You Tube dostala reportážíčka z cesty po Americe Romana Bauera se ženou. Loutkoherci.V zimě vidím přes řeku střechu jejich domu. Roman vede loutkoherecký soubor v Boučkově divadle. Sledovala jsem je od jejich odletu do Ameriky až po příjezd. S chutí poslouchám Romanův komentář. Dělá velkou převelikou práci pro rozvoj dětské psychiky, fantazie, mluvení. Romane, díky!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-05-kocici-laskovani

Jdu se pomuzlat s Mourekm. Žuch. Slyším Žofii. Odněkud seskočila. Jde do holportu. Ještě chvíli mám hlavu zapíchnutou v Mourkově kožichu na jeho velkém břichu. Žofinka se vnucuje, obchází, tře se. Zdvihám se. Pozoruji jejich kočičí lásku. Jsem tak šťastná, že ji Mourek v první den srdečně přivítal. Ona si z něj udělala maminku. Měla taky mourovatý kožíšek. I dnes mu hledá cecíky. On ji myje, olizuje, pacénkou přidržuje. I ona mu oplácí…

Na podzim slavila Marta Vančurová 75. narozeniny. Pročítám si její CV. Netušila jsem, že její manžel byl kameraman Jan Malíř. Martu nemusím, je pro mě příliš vílovitá, éterická, mlžná, introvertní… Čtu, jak ji ten Malíř zklamal, že si pořídil mladou ženu a sám si vyrobil vnouče. Ale ani slovo o Uršule König Malíř. Krásné jeho asistentce, příjemné ženě s rozkošnou češtinou. Když tu Hřebejk v době, kdy byl ještě normální svět a lidi se nedělili, natáčel film Musíme si pomáhat, Uršula chodila s megafonem u pusy, organizovala "akci". I cikáni (jsem ještě ze staré školy, tak se to za mě zpívalo v písničkách a říkalo) se sami okřikovali na pavlači – držtehuby, akce! Milá souhra. Když odsud filmaři napevno odjížděli, nechali pro lidi na dveřích staré radnice milý vzkaz s poděkováním. Divné, o Uršule, jejíž dédecek sloužil v Josefstadt za válka… Sličná Uršula odešla mladá. Na její místo nastoupila ještě mladší… 

https://www.facebook.com/photo/?fbid=10160027640237947&set=a.10150248394857947

FB - Martin Novák

- Moje milovaná tetička a kmotřička Yvetta oslavila včera své 95. narozeniny.

Yvetta slavila. Pro mě milovaná elegantní a vždy vkusná zpěvačka mého dětství Yvetta Simonová. Pamětnice dob, kdy jeden z jejích manželů Karel Vlach, ještě onikal. :-) Dob, kdy stačila na důkaz slibu podat ruka. Dob, kdy se ženy oblékaly s šarmem, ladností, vkusem, půvabem.

Projela jsem asi tři rozhovory s Ivankou Devátou. Mám její povídání ráda. Všimli jste si jejích lalůčků? Takové měla Ivanka Trumpová.

No, nádherný podzimní den se slunečným dopolednem a s děsivými poryvy větru skončil. Jdu za Petrouškem. Žofie spí na koberci. Hlavičku vytočenou vzhůru. Dělá, že spí tvrdě, ale jen se hnu, skočí mi do vany. :-) 

Dobrou noc!