Podzim v zahradě

Co je za den? Neděle. Už říjen. Dny se kutálejí jak sudy do sklepa. Jestli se tedy ještě vůbec sudy do sklepa kutálejí po ližinách. Ano, ližinách od slova líha. Z plošiny nákladního auta se sudy kutálely k okénku do sklepa. Jak se kutálely ven, to si vůbec nepamatuji.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-01-rano

Slečna Žofka, zlobivá kočka, na mě čeká u dveří ložnice. Aha, v koupelně srolovala ručník na zemi, podložku přetáhla jinam, kobereček vysunula na chodbu. Demoliční kočka. Snídaně. Hraju si s ní. Skáče. Dovádí. Říkám si, tak třeba nám dnes nic nerozbije. Naivní myšlenka. Ještě večer mi šla do otevřené krabičky na koberci. Mám v ní připravené blbůstky na pověšení. Packou osahávala obsah. Drze hrabala do krabičky. Rvala. Škubala. Potvora. Sofie von králikáren.

Když už jsem uondaná, jdeme ven. Žofka se měla uhonit. Ne já.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-01-skotacenka

Mám ráda, když leze na vrbu. Mám ji na očích. Hlídám ji jak ostříž. Totiž ona předstírá, jak je tady. Jak je s tebou. Jak se jí to právě tady líbí. Najednou frnk. A je v pdachu. Počkej, až pustíme Baronka!

Jdu se malovat. Obě kočky se mnou. Co zas Žofan vyvádí! Takového grázlíka jsme ještě neměli. Nedovedu si představit, že bych nechala bez dozoru svíčky. Neexistuje. Drzá. Zvědavá. Oprsklá. Ničící.

Zkoumá WC mísu. Na prkénko hop! Do mísy opatrně šup! Sundávám ji dolů. Hned opáčko. Co to je?

Vařím. Linda s Petrem byli někde pro zeminu s čím? S keramzitem? Někde zadarmo dávali. Přivezl i nám. Lehká. Hodí se k rododendronům, borůvkám, vřesům. Mám takový pocit, že je to půda kyselá. Doufám, že se nemýlím. Pokud přidám mletý vápenec, zvyšuji kyselost k zásaditosti. Hm. Snad to tak je.

Linda mi poslala mlíčko od krávy. Tam spatřila světlo světa malá šedá kočénka. Na kraji května. 17.7. si pro ni přijeli její noví páníčkové. Páníček pro ni vymyslel jméno Žofie. Panička souhlasila. Z Žofky, původně roztomilého tvora, se vyklubal ďábel. Obzvlášť, když sklopí ušiska dozadu a vyvalí ty své bulvy. Škoda, že kočénka nerozumí. Žofi, mlíčko z tvého rodného domu. Hned si dala teplou porci. Horké ředěné vodou. Jen mlaskala. Žluté. Obě mléka jsou dobrá. I to od farmáře. I to od kravěny z hor.

Než začnou pracovat, oběd.

- Oběéééd! Petroušku! Pojďte se najíst!

Oba Petrové jdou. Hodní muži. Pilní. Pracovití. Vtipní. Stejné vlastnosti charakterové. A když něco popletou, nesmí to zůstat na nich. Jsou jak bratři. Jak z jednoho vrhu. A máme je rády. Já 35. rok. Linda – myslím, že jak jsme loni jezdívali nakupovat ty domy, tak dnes je to právě rok… Setkaly jsme se v Kuksu na Huberově jízdě. On prodával dům. Pamatuji podrobnosti. Spěchala jsem na odpolední lekci kurzu vidění naslepo s Markem Komissarovem. Podpora intuice. Jejka. Tak oni jedou asi druhý rok. Bych odhadla.

Po obědě se kluci přemisťují do naší perníkové chaloupky. Petr je všeuměl, pečlivý. Můj Petroušek je zručný, ale řemeslo se jako průmyslovák vyučil ve své vlastní firmě GOAS. Generální opravy a služby. Umí kvalitně všechno od vody, plynu, topení. V našem domě vodu, odpady, kanalizaci tvořil on. Lindin Petr umí dřevěné práce, zednické práce, železné práce. Všechno. Na rekonstrukci chatičky mi tuze záleží. Aby to bylo tip ťop. Petroušek tak pečlivý není. Tohle stačí. Ne, tamto je zbytečné. Cože, ty chceš lajsničky na ta prkna? Jasně, že chci. Vždyť celý domeček je pobit laťkami. Odposlechla jsem jeho větičku. Radil Patrovi:

- S. na to!

Ale Lindin Petr na to neslyší. Pečlivák. Jen se hezky usměje. A udělá to, jak si přeju.

Je tu souhra. Žádné hádky. Všichni si rozumíme. Je nám dobře spolu.

Petroušek přijde:

- Ty bys nám neudělala kafe?

- S buchtičkou?

- Až za hodinku.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-01-baronek-dnes-prohnal-mourka

A když za hodinku na chvíli svačí, obě kočičí holky, tedy holka a kluk, čučí přes sklo na Baronka. Baronek svýma krvavýma očima zírá na ně. Beru Žofku do náručí. Vrčí. Zle spouští hrůzu. Já očekávala, že se bude ježit, ale ne, ona by na něj hupsla. Pouštím ji do kuchyně.

- Utíkej, Baron, je tu Baronek.

Jenže ten druhý kočičí matlák si vyšel po kačírku ven. Kouká na Baronka. Ten se najednou dal do pohybu. Jak je Mourek tlustý, tak sebou hodil. A jak je Baronek stařičký dědeček k odpisu, hned ho přestaly bolet nožičky. Tak se kuci proběhli. Baron přiběhl z druhé strany domu. Mourka někde zapomněl.

- Kde je Mourek?

- Toho uvidíme až večer.

- Barone, stojí ti to za to?

- Stojí. Jako za mlada.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-01-podzim-v-plne-krase

Louskám ořechy z loňska. Vzala jsem si košík s červenými lískovými oříšky z mamčina domečku. Nasbírala jsem je tam tak před čtyřmi lety. Když jsme odtamtud vykopali ty podnikatelské špinajzly. Zničili, na co přišli. Jablíčka nesbírali, netrhali. Šmejdi. Podřezali řadu rybízů. Tu už tam asi nikdy nevypěstuji. Mamince bohatě rodily. Kjava hulila. Seděla na židličce. Binec na dvorečku jak u – však víte u koho. Mamka to používala. Řeknu jak u Baliharů. To taky povídala maminka. Bydleli támhle kousek v hájovně. Prý tam měli taááákový binec! Slepice jim šprkaly po stole. Špína. Tak přesně tak to měli ti naši. Velkohubý podnikatel. Pak tam přišli hodní. No, jenže na našeho Lukáše nikdo nemá. Čistotný, pořádný. Slušný. Budu se k němu zas jednou za roku muset vypravit. Přesvědčit se, že píšu pravdu.

Tak tehdy jsem tam v to zamračené odpoledne stříhala pivoňky. Přestřihla jsem si šňůrkju u skvělých sluchátek s držátkem za ucho. Červená byla. Mrkla jsem pod lísku. Tam bylo oříšků. U Hrobských, u sousedů, nebyl nikdo doma. Sbírala jsem i od nich. Ten košík mě strašil až do letošního dneška. To je hezké spojení. Letošní dnešek. Myslím, že krásné červené plody vydoluji z nedobytných košilek. Hodně jich je červivých. To dám.

Vylouskala jsem bednu vlašských. Možná deset bylo napadených červy. Ptačí krmítko přetéká nabídkou.

Co dřív? Sbírat oříšky? Loupat padaná jablíčka? Louskat loňské? Koukrová měla volno. Pracovala jsem za ni.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-01-uz-to-ma-obrysy

Strop dodělán. Mohu prý malovat zdi. Večer ještě na odchodnou horký čaj. Buchtu. Petr jel za svou Lindičkou. Bůh jim žehnej v jejich štěstí!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-01-ona-si-neda-pokoj

Žofko, tobě žehnej Bůh, ať tě nepřerazím vejpůl. Křeslo. Gauč. Hup po horním okraji. Hup na křeslo. Slyším ty její drápky i přes ochranu dek.

- Žofko!

Vzala to z gauče středem přes stoleček. Pokácela vázičku s vrbou. Kjava.

K večeři si dáváme koktejl. Milujeme Herbalife. Ještě připravit krabičku svačinky na zítra. Jdu se koupat. Žofka odpočívá na záchodovém prkénku. 

- Co tam děláš?!

Našlapuji do vany. Obsazeno. Skočila mi tam.

- Vypal!

Vyskočila si na okraj. Co je tohle za vodnici! Zklidní se? Kupuji si ji tekutou tyčinkou. Mamka by řekla:

- Drahou jak pes.

Tak tedy drahou jak pes. Petroušek chodí pravidelně volat Mourka. Ne. Nereaguje na jeho vábení. Až v deset obezřetně vstoupil na pozemek.

- On chodí naproti. Tam musí mít nějaký pelech. Zas přišel odtamtud.

Nemám ráda, když chodí přes cestu. Beru chlupatého suda do náručí. Ježiši, on má snad deset kilo. Dostává bolestné za běh s Baronkem. Tekutou tyčinku pro vítěze. Statečný odvážný Mourek.

Buďme všichni stateční, odvážní. Pořád čtu, jaké jsou lidé ovce. Houpací koně. To je jim jedno, že už pomalu lezou videa s mučením dětí? Že si mohou přečíst informace, o kterých se jim ani nesnilo ještě před pár lety? A bécani mlčí? O vítězství znovu na slunce vyšlého Fica si myslím své. Je to zas ze dvou zel to menší. Ale není to ideál. Uvidíme, co chazaři.

Dobrou noc!