Podzimní tvoření, jablečný ocítek, večer koncert s didgeridoo
Ráno. Brzy jsem si vzala do postele telefon. Poslouchala jsem pana Pikoru. Ceny zlata mě nezajímají. Hned v limbu. Probudily mě hlasy na chodbě. Petroušek má dnes volno. LP přiveze nášlapy do trávy. Konečně se přestaneme brodit v zimě bahnem. Nikdy tu nebylo. Najednou loni a možná předloni vytlapkán trávník. Telefon má vypnutý zvuk. Přesto slyším vyzvánění. Kdo? Linda.
- Mami, já jsem vám poslala jablečný dort. Petroušek (myslí tím svého, tedy LP) zaměnil talířek pro vás s plastovou miskou pro Milku.
- Lindi, na tom nestojí svět.
- Ale pro vás byl větší.
- To vůbec nevadí.
- A zapomněl si vyjednat mlíko. Tak přijede. Pojede ještě pro něco, vezme ho po dojení.
- To taky nevadí.
Chceš nechceš, svět se točí, vyhazuje mě z postele. No jo, na zahradě už slyším Péťův hlas:
- Tak to složte támhle.
Rychle namazat na velké servírovací prkýnko bagetky. Čelenka. Omýt obličej. Volám do zharady:
- Peťůůš, kafe?
- Jen mně. Petr se za chvíli vrátí.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-26-kocici-divadlo
Pozoruji kočičindy. Mourek se nasnídal. Žofie si svačinku dá mimo rozvrh; až Mourek bude mlsně závidět. Ach, nekonečné kino. Omývají se, muzlíkají, drží se pacinkami. To byla láska a náklonnost na první setkání. 17.7.23 běželo malé morovaté kotě vstříc velkému kocourkovi. Kotě hledalo cecíky. Mourek ho hned omyl. Ji omyl. Žofátko.
Jdu mu uvařit kafe. Je tu i Dan. Divná obloha. Nebe dnes asi bude plakat. Mamka by řekla:
- Pořvi si! Nemáš proč.
Mezi vařením kafe, bagetami maluji na ksicht obličej. Už je tu LP; vařím další dvě kafe. Tentokrát rozpustná, s mlékem a cukrem.
- Máš mléko?
- Ježiš, já bych ti ho zapomněl dát. Já jsem vyměnil ty dorty. A nevyjednal jsem si mléko.
- To neva. To se naučíš. Slunce vyjde i tak. Malichernost. Radujme se. To mlíko potřebuji do kafe. :-) Do tvého kafe.
Vidím, jak si sedají za oknem u stolu. Na chatrných mamkou stlučených lavičkách už není bezpečno sedět. Petroušek už dvakrát opravoval, vyměňoval. Končí jejich životnost. Aby před chatičkou nestála voda, kopáč kope jímky.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-26-chaloupka
- Přivezl jsem kamna. Už jsem je ustavil. Komeník dnes nemůže.
- A když přijede?
- Domluvím to.
Mám obavy ze zámrzu. Ještě štěstí, že jsme začali loni. Budeme mít zas něco nového. Zahradní vodu. Cestičky s nášlapy. Chaloupka na úplně poslední chvíli revitaliace; dostala nové vzezření. Jednoho dne by se nám rozsypala. Vděčni LP.
Začíná pršet. Poledne. Už v dešti Dan dokopává díry na odvod vody. Balí.
- A kdy přijdeš?
Má ještě hodně práce na jejich domě. Doma udělat přípravu na převis střechy. Letos je ohrožovaly závěje sněhu a ledu. Má někde rozdělanou práci. Objeví se.
Jdu tvořit jablečný ocet. Včera jsem si nasbírala na příkopě tašku jablíček. Omývám je v sodě. Na ocet snad od cesty nevadí. Chutnám. Výborná. Tolik starých obsypaných stromů lemuje aleje. Když jezdila auta bez filtrů na výfuku, po alejích lidi klepali padák. Za korunu kilo. Možná za padesátník. Byly výkupy. Teď nic. Jedeme do hladu. A jablíčka nikdo nechce. Krásně to mocní zařídili. Mysl lidí změněna. Řváče a informátory varující spící dali pod zámek. Ježiš - jinak. Ty, kteří burcovali, jsou za mřížemi. Zítřejší soud s Pavlem Zítkem odložen. Právník má rýmu. No jo, pro koho obhájce pracuje?? Pro klienta nebo slouží BAR?! I s horečkou by se tam za ten královský plat měl doplazit. Pavel inteligentní VŠ. Učitel. Podnikatel. Mnoha lidem leží v žaludku. Svou práci pro národ však odvedl. Varoval před jedy do těl a hodně upozorňoval na Československo… Nepustí ho v prosinci. Soud naplánovali do prosince. Ale zítra termín odpadl. Udělají mu Vánoce v kriminále. Njn. Takhle si tu žijeme.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-26-podzimek-se-hlasi
Krájím jablka z příkopu do dvou sklenic. Mají být třílitrové. Svařit vodu. Horkou nalít na dno. Zamíchat se čtyřmi lžícemi cukru. Nakrájet tři čtvrti sklenice jablek. Jde to dobře. I s jádřinci. Jen pozor na červivé kousky. Červ znak bio. Zalít odstátou vodou. Měla by stát aspoň osm hodin. Promíchat jen dřevěnou vařečkou. Bosorka ze starého mlýna míchá srnčím parůžkem. Dvě sklenice hotovy. Teď čtrnáct dnů denně promíchat. Urychlí se tím výroba. Taky se neutvoří plíseň. Kdyby se snad utvořila, pokud zapomeneš míchat, vybereš ji, ona se v kyselém nálevu ztratí. Překrýt jen plátýnkem. Vystřihuji si z okraje starého polštáře plátěná kolečka. Před asi třemi čtyřmi lety se mi omylem povedl ocet z květů černého bezu. Vynikající. Jen moc sladký. Původní záměr limonáda. Už asi tuším, jak se to stalo.
Mám zapálenou spirálku, tyčinky. Svíčky. Na plotně voní levandule s bobkovým listem. Za oknem prší. Podzimní nálada nastolena.
Obídek. Poslouchám Janu Kiaru. Hovoří o Slovanech. Mám doma knihu Antonína Horáka O Slovanech úplně jinak.
Praslované byli všude. Prvními osadníky Řecka byli Pelasgové; ukázalo se, že byli také Slované. Hansovní liga – svaz německých svobodných měst v severní Evropě – vznikl na ochranu před feudály, piráty. Skládal se z měst, která byla založena Slovany. Kolik jmen a názvů nese nějaký slovanský kmen… Břetislav, Boleslav, Burislav, Vladislav, Boguslav, Vratislav, Dobroslav, Miroslav, Sulislav, Bohuslav, Dobroslav, Venceslav, Mnislav, Rostislav, Soběslav… Jména svědčí i o pohostinnosti Slovanů. Budihost, Celihost, Dobrohost, to byl řecký velitel od Antů proti Peršanům, Ljubohost, Hostivít. Nebo jména svědčí o mírumilovnosti Slovanů – Mojmír, Čestmír, Vladimír, Vlastimil, Kazimír, Chotimír, Branimír, Budimír. Jména naznačující hrdinství nebo čest nebo lásku k vlasti Slovanů – Čestmír, Mojmír, Vlastimír. Nebo které jiné národy mají ve jménech Naděždu – naději, Vieru – víru, Ljuba – láska, Přemysl, Všemysl. Slované hluboce uvažovali o všech fázích lidského života, o všech zvláštnostech duše, srdce. Byli pohostinní, mírumilovní, stateční, odvážní, slavní, ctili duchovno. Oddaní své víře. Milovali svou vlast. Herodotos říkal, že nejhodnější lidi, jaké kdy poznal, byli Slované. Tedy Skýtové. Prokopius říkal, že nezná pohostinnější lidi, než jsou Slované. Nejsou zlí, ani mazaní, ale upřímní a dobromyslní. I největší nepřátelé Slovanů Mauricius, Helmout tvrdí, že Slované měli dobré úmysly, starali se o cizí poutníky, všude je doprovázeli. V důsledku toho byla mezi zahraničními historiky jednotným rysem Slovanů – jednoduchost, bez zloby a podvodu,upřímnost a vstřícnost. V mnichovské knihovně jsou díla, která prokazují, že Slované měli písmo dávno před Crhou a Strachotou – tedy před Cyrilem a Metodějem. Jsou tam slovanské spisy. Už v 6. století mluvili Byzantinci o Slovanech jako o vzdělaném lidu. Dějiny Praslovanů byly z historie účelně vymazány. To píše i Věra Ovečková.
K obědu vínko. Petroušek je tak moc laskav, že mě vždycky přiblíží, kam potřebuji. Dnes se chystám do muzea na koncert Ondřeje Smeykala. Zvyklá na půl šestou. Jsem na místě pět minut po půle.
- Dobrý večer! Proč tu nikdo není?
Pokrčení ramen.
Dva muži v publiku? Ne, to je pracovník muzea.
- Dnes je to od šesti.
- Chcete říct, že jsem poprvé v životě někam přišla o půl hodiny dřív?
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-26-na-koncert-a-prednasku
Smějeme se. Jdu si obsadit židličku do první řady nejblíž k nástrojům. U obrázku hudebníka na pozvánce z muzea stojí:
Tóny
exotické hudby v podání světově proslulého českého hráče na gong a didgeridoo,
nástroj australských domorodců, rozezní prostory Wenkova obchodního domu 26.
9., kdy se uskuteční koncert Ondřeje Smeykala. Součástí koncertu bude promítání
filmu o původních obyvatelích Austrálie, aborigincích, a beseda s hudebníkem.
Vstupné: 200 Kč.
Dvorana obchodního domu Wenke a synové se zaplnila do posledního místečka. Vedle mě sedí bezva paní. Povídáme si.
- Vy jste babička…
- Jé, a vy jste ta bezva učitelka z MŠ.
Tuhle pan učitelku zbožňuji. Vždycky s dětmi nacvičila krásné vystoupení k Vánocům, ke Dni matek, ke konci školního roku. Učitelka jak má být. Hovor přerušen. Hudebník uveden. V přítmí hodinu a půl hraje. Můžeš meditovat. Zavřít oči. Velký gong vydává vibrační zvuky. Strašidelné a přitom vůbec strašidelné. Vznesou člověka nad hory, nad moře. Rolničky. Dřívka. A didgeridoo. Název je prý komerční. Jen podle vydávaného zvuku – di d, di d, didže..
Po hodině a půl:
- Tak já už toho nechám.
- A můžeme tleskat?
Totiž v prostoru je nádherná energie. Prošel s jedním z nástrojů ke schodišti a zpátky. Prošel ke dveřím. Jako by čistil prostor. Luxoval temnotu.
Film se prý vloudil na plakátek jako šotek. Vypráví o Austrálii. O severu, jihu… O domorodcích. Maorové jsou ze Zélandu. Podsadití bojovníci. Aboriginci jsou malí, tencí. Umějí žít v nehostinné přírodě. Stařešinové umějí všechno – rodový zeměpis,dějepis, přírodopis… Stařešina je pověřená osoba. Když přišli bílí, jednal s nimi; věděl všechno; zastřelen a tím se společenství začalo sypat. Hovoří, jak se učil poslouchat, který strom je krásně vykotlán termity. Jde o druh eukalyptů. Samotný nástroj "vzniká" v australské buši z velmi hustého, těžkého a tvrdého dřeva eukalyptového stromu. V koruně jsou koule s mravenci. Ťukneš, posloucháš, jak v kmeni zní dutina. Pokud na tebe mravencová koule spadne, rychle se vysvléknout a shodit je ze sebe. Šedesátá a sedmdesátá léta znamenala konec soužití s přírodou domorodců. Na severu se ještě jakž takž ohýnek udržel.
Čtvrt na deset. Takhle pozdě jsem ještě domů nešla. Hlásím se Petrouškovi. Hustě prší. Teď obloha bulí. Pouští na mě provazy slz. Přeskakuji kaluže.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-26-zofie-cekala
Něco běží po okraji chodníku. Metoší. Malý ježeček. Kdy se narodil, kluk jeden. Fotím. Běžím dál. Vyhýbám se louce s cirkusovými maringotkami. Přebíhám trať. Právě jede vlak. Tudy jsem v sobotu jela. Za kolejemi jedna ulice, druhá. Jsem doma.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-26-zofie-cekala
- Jaké to bylo?
Pouštím mu ukázky zvuků. Je to jako svěcená voda na čerta.
- Tak tohle bych si určitě nechal ujít.
- Péťo, to je mi známo.
- Žofka tady na okně brečela. Konečně se tě dočkala.
Chvíli si s ní hraju. Miluje Petrouškovu kšiltovku. Rychle vypít koktejl.
https://www.youtube.com/watch?v=g9uJeLJCG3E
Pod psaním poslouchám Retro Session - Greatest Hits (Video Oficial) 70's, 80's, 90's
Písničky mého krásného zamilovaného a smutného času s prvním mužem Ivkou. Zlobil mě. Ubližoval. Opustil. Já ho tolik, ale tak moc milovala. Mnoho let po rozvodu jsem byla smutná. Maminka mi říkala větičku, kterou jí naučila babička Pleslová z Jablonného nad Orlicí.
- Za jendoho barevnýho deset strakatejch.
Říkejte to zamilované.
Gloria – poslední píseň dohrála. Pamatuji dobře. Jeli jsme s Ivkou do Phy k našim přátelům Zlatce a Pavlovi. Chytali rakouskou TV. Jeli jsme na koncert Eurovize. Pamatuji si, jak byl prokládán reklamou. Po obrazovce jela náprava s kolem značky Peugeot. Na konci reklamy se objevil lev. U nás takové nemastné (dnes už se mi líbí) reklamy uváděné panem Vajíčkem. Kde by mě napadlo, že Peugeot se stane opakovaně mým vozítkem. V tom roce – mohl to být rok 77, 78 - vyhrála písnička Gloria. Už druhý den ji hráli. Kluci se divili té rychlosti. Dnes se svět zrychlil. Gloria uzavírá dnešní můj podkres.
I nám Ivka v naší pevnosti vztyčil strašně dlouhý stožár na střechu. Přes něj jsme chytali Österreich 3. V neděli diskotéka Charliho Van Dyka. Jdu se mrknout, jak se píše. Ó, slyším po padesáti letech zase jeho hlas. Jak nás vábil. My tady v socialistické kleci… Bože. Nachytali nás. Zlatka mi v balíčcích s kakaem, kamilkovým krémem na ruce, oblečením pro děti, pískacími lízátky, pískacími rukavičkami pro nenarozeného Honzíka nebo Lindičku poslala jednou z rakouských novin vystřižené pásečky s programem Ö 3 na každý den. V našem pevnostním starém domě, pak i v panelákovém bytě jsem lístečky s programem měla pod sklem pod tunerem.
https://www.youtube.com/watch?v=SYioxzwzCzc
Vidím jeho vzhled poprvé. Takhle vypadal?
A to je vše. Byl to zase raketový průlet. Ze všech sil svištíme ke konci roku.
Dobrou noc!