Podzimní v hojnosti

Půlnoc. Krátce. Podzim těší všechny smysly. Barvy, vůně, šustění listí... Hojnost sklizně.

Pootevírám oko na svět. Jo, je tam za okny. Sluníčko. Linda maká u mamky na zahradě. S nájemníkem prořezali mou oblíbenou starou sortu nonet. Letos se jablka povedla. Narostla v kvantitě i kvalitě.

Luxovat, vytřít; pořád tu na mě čekají dvě kozy s žehlicím prknem. Jak to, že nemám nikdy hotovo? Pomalu ukrajuji z denních úkolů. Mezitím se objevují nové plány.

Petroušek pracuje na státním za peníze. Linda je tu. Hlásí, co všechno s nájemníkem stihli.

- Mami, a tady je ještě krabice jablek. A jedna visí na stromech. To už jsem tam nechala na příště.

Děkujeme za ty dary. Mezitím si píšu s jednou paní. Ptá se, jak na přesnídávky. Zjišťuji, že nemá jablka, nemá ořechy... Koupila tři kila. Nabízím jí obojí zadarmo. Vzdálena autem kolik - patnáct minut. Má to sem prý z ruky. Až pojedu tím směrem...

Odsypávám do tašky ořechy kosmetičce. Zítra přidám navrch jablíčka. Ať si pochutnají, udělají dobrotky. Máme na rozdávání. Tak rozdávám potřebným.

Obědváme každá mističku polévky. Přikrajuji do ní houby. Balím krabici skořápek nějaké paní do Phy.  Někdo mi před týdnem poradil skvělou stránku na FB  - Obal není odpad. Paní sháněla skořápky. Vyrábí z ořechových půlek věnečky. Už minulý týden jí bylo za těžko jet přes Phu...

- A nemohla by vaše dcera zajet... Já teď peču.

- Nemohla. Pečte. V týdnu se s ní domluvíte. 

- Mami, já nebudu někam zajíždět deset km.

- A deset zpátky.

Lidská drzost. Neomalenost. Nezmenšuje se. Rostou jen ceny nafty, benzínu, potravin... Nehorázně.

Petroušek volá.

- Co dělám? Peťuš, vytírám, luxuji. Chytla jsem jednoho dlouhonohého. Za kytkou se jich rozběhlo asi pět - takoví malí, nebyli vůbec vidět. Ale jsem už cvičená. Co ještě? Jo, vybrala jsem popel, vyčistila okýnko u kamen...

- Vidím, že jsi pilná, nebudu tě rušit v práci.

Směju se.

- Jo, a vedle soused vrtá, dělá hluk. Asi zavádí elektřinu. Přitom starosta při nástupu do fce dvakrát psal ve Zpravodaji, aby lidé zachovává-li o víkendu ticho, klid. Nechtěl to řešit vyhláškou. Tak vedle je víkend nevíkend rušení klidu, pohody, intimity. O vše jsme přišli. A postavili si auto zas před náš dům. Potřebovaly jsme vyložit Lindě z auta, musela kličkovat.

Na druhé straně žádná reakce. No jo, jsme každý odjinud. 

Očekávám rozloučení. Očekávám dobře. Pa, pa, pa.

Linda na odjezdu.

- Mohli byste si řezat, vrtat, brousit, prášit dál od našeho plotu. Všechno nám jde na fasádu. Běžte na druhou stranu pozemku!

Vycházím ven.

- No, pořád myju terasu, okna. Nemůžeme větrat!

A v duchu si říkám - vzali nám slunce. Nejen ticho, soukromí, ale i sluníčko. Na zahradě teď na podzim slunce rychle spadne za střechu jejich novostavbové kůlny. Nejprve řekli přízemní domek, najednou pickozudovozu hrad. Na zahradě jsme na podzim mohli sedět až do pozdních hodin v západu...

A co je komu narušení klidu, i v neděli se tu vrtá, piluje, hlučí. Ano, lidská blbost, bezohlednost, tupost a drzost neomezené. V těchhle případech si, Rito, právě říkám, jestli to IQ neklesá přespříliš. Pletu se? Opravuji, protože s blbostí, bezohledností, tupostí a drzostí IQ nijak významně nesouvisí. Je to o - zkusím si... Drzejší vyhrává.

Během dne občas mrknu na FB. Vlastenecká scéna se rozsypala. Ještě loni přátelé, dnes se nenávidí. Napadají se. Ti, kteří je sledují, se začleňují do nenávistných skupin. Jen tenhle je záchrana. Ne, tenhle. Světice z loňska se ukázala jako agresivní nesnášenlivý bábochlap hájící svého tatínka ve svazcích STb. Čtu, jak byl aktivní. Jaké měl svazkové číslo. Všechno lidi vyhrabou. Myslím, že řešením není ani jeden vlastenecký vejžírka. Plejáda aktivistů, vlastenců, pseudovlastenců, fízlů, konfidentů policie, spolupracovníků... Paleta nespojitelných lidí s různými zájmy svých skupin. Kdo se v nich má vyznat! Ani jeden není přijatelný. Naše záchrana je začít odzdola. zatím je tu snaha jen o výměnu figurek. A nová prasátka ke korýtkům. Pro nás je řešení  tvořit državy na svém území. Jsme jediní s výhodou, že nejsme v EU, v NATO... Ukradli tu bez referenda státnost. Jsem stále Čechoslovačka. Dluhy patří těm s. r. o. společnostem ČR a SR. Čtyři olomoucké artikuly... https://www.youtube.com/watch?v=hw0kjmXPJgs&t=6s

Petrouškova energie je tu.

- Půjdu posbírat ořechy, shrabat listí, dám ho do tašek, ať ho zítra vyvezou.

- Nejprve oběd. Pomohu ti.

- Nemusíš, odpočiň si.

- Chci jít s tebou.

Na profilu Ivanky Marešové denně nacházím zajímavosti. Třeba obrovský nábytek Petra Velikého - prý rád u práce stál. Nebo obři? To tam není. Proč je tolik budov s těžkými vstupními dveřmi, kde nedosáhneš pomalu na kliku. Kdo tudy vcházel? A vcelku nedávno. Ivanka předkládá obrazy, sochy, záhady - surfující anděl na středověkém obraze... Muži v černém...

https://www.facebook.com/ivanka.maresova.79

Včera obrázek kostnic - kde se vzalo naráz tolik kostí? Jo, na hřbitově. Aha. Naráz, jo? Co se přihodilo, že všechny kosti shromáždili do kostnic.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-16_Antwerpy_1890_sirotci/

Fotka na FB. Nekonečná řada stejně velkých dětí. Sirotci, Antverpy, Belgie, 1890. Kde se vzalo tolik stejně velkých sirotků? Co se stalo jejich rodičům? Klony?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-16_Zahrada/

Konečně zas bosa. Učím se chodit v botách. Máme světlý koberec. Po trávníku smím bosa. Sbírám ořechy. Snažím se nahmátnout je chodidly. Hrabu. Jen tak zlehka. Hraju si s kočkami. Šťastné, že jsme s nimi venku. Poslouchám, ale NECHCI, hovor za plotem. Slovo od slova. Je mi to nepříjemné. 

Petroušek telefonuje. 

- Přijde Honzík s V.

Končíme. Jdu zadělat na jablečný koláč s mascarpone. Už jsou tu. Nesu pomůcky na cvičení info vidění a info vnímání.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-16_Hrajeme_si/

- Pojď, ukážeme tatínkovi, jak se cvičíme. Co už umíš.

- Tak mi dejte tu masku vyzkoušet.

Zkouší.

- No jo, nic není vidět.

V. si nasazuje, uvolňuje. Oči se nesmí škrtit. Předvádíme, co vidí. Čte na slepo. Pak hledá se zavřenýma očima žlutou mezi červenými, modrou mezi červenými. Míček pod kelímky. Shodujeme se, že lépe se kulička hledá mezi větším počtem. Pak se díváme půl minuty do minulosti. Na stůl pokládám dvě barvy čtvrtek. nechám udělat otisk. V. je odkloněna a ještě si dává ruku k spánku, aby neviděla. Určuje všechno s přehledem.

- Teď ti dám těžkou kombinaci.

Dávám žlutou oranžovou. Určuje zelenou červenou. Jo, těžká kombinace.

- V., vidíš ty barvy ještě než se přikloníš nad stůl?

- Někdy se mi to objeví ještě při odklonění. Ale pak zapnu radar...

- Pojď, divadlo skončilo. Jdeme péct koláč.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-16_Jablkovy_kolac_s_mascarpone/

Povídáme si. Vyzvídám, co ve škole. Radujeme se. RADUJEME SE. Potěšili mě.

- Holky, venku prší.

- Fakt?

- Péťa mi podává ze zahrady koláčovou formu, na níž už mám jablíčka v pudingu.

- To by ti zmoklo.

- Ale je to ještě teplé.

Zdobím šlehačkou a mascarpone. Roztéká se to.

- To nám nevadí. Je to moc dobré.

Děkuji, moc děkuji Vesmírná inteligence, za tohle odpoledne, za tenhle den. Za Lindinu pomoc. Jablíčka by u maminky popadala... Děkujeme za hojnost. Podělíme se.

Dobrou noc!