Pohádka o konci civilizace

Užívám své stařecké dny v klidu, pohodě; nespěchám, odkládám, neplním. Ráno se rozjíždím pomaloučku. Zvykla jsem si vylézt na mé poměry brzy. Potichoučku, pokud jsou kočky venku, si svařím horkou vodu. Naředím na pitelnou teplotu. Přidám na špičku nože sody bicarbony a šťávy z citronu. Pak zpátky do peřin. Druhé vstávání je dynamičtější, ale jen v tom, že vylézám doopravdy. Do světa, do dne, do činností. Do pohádky dne. Vždycky dobře skončí. A pokud neskončí dobře, tak ještě není, milé děti, konec pohádky. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-13-dopoledne

Mourek – pravidelný strávník. Žofie – dnes absence. V noci si napěchovala bříško masem. Celý den skrytá v zeleni někde na šancích nebo v zahradě trávila jak krokodýl. Trávila čas. Trávila maso.

Do čeho se ti nechce, to udělej jako první. Na půdě mám šňůry utěrek, ručníků, rovného prádla. Co tu je rovného? Beru lis, lisuji utěrky, ručníky. Je to raz dva. Pár věciček dožehluji na prkně. Poslouchám Impact. Tolik lidí na něj reaguje. Jsem u druhé hodiny z osmi. Nebaví mě. Skryté mechanismy podněcování nenávisti. Rozdíl kult a sekta. Nadnárodní antikultová síť. Skryté mechanismy antikultové teroristické aktivity. Stačilo by mi to v kratší verzi. Vylisováno. Vyžehleno. Vyměňujeme si zvukové zprávy s Luckou. Jdu umýt schůdky na půdu. Ťap, ťap, ťap. Mourek se vydal na obchůzku. Dnes ne. Volám ho. Na posledním schůdku se zarazil. Překvapil mě. Umí poslouchat. Venku parno. Snáším ho ze schůdků. Rychle zavírám, ať se dům neprohřeje horkým půdním vzduchem. Pro dnešek stačilo Impaktu. Mám skoro dvě hodiny za sebou. Pokračování zítra.

Papírek s úkoly dnes nečtu. Něco vyhnije. Něco proběhne samo. Nemusím nic. Jdu se namalovat. Zvonek. Dnes žádný balík, nikoho nečekám. Dnes jen bazén. Slunce. Relax. Léto. Kdo to je? Šedivá hlava. 

Ježiši. Pan truhlář. Oči napůl nalíčené. Čelenka mi na hlavě tvoří vlasový vodotrysk.

Jdeme do chaloupky okouknout barvu obroušených původních dveří. Domlouváme se.

- Tuhle barvu nemám ráda. Tak jen maličko.

- Na dvířka nebo na šuplíky?

- Na šuplíky.

- A mohli bychom nahoru na lištu.

- Ano, jako spojnici. A co koupelna a ostrůvek? Změříme ho?

Jeho dělníci ještě ve své domovině na dovolené. Doufejme, že se do Vánoc dočkám.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-13-obed

V pohádce hospodyně poklízí. I já. Půl třetí. Stěhuji se k bazénu. Petroušek je tady. Povídáme si. Mácháme se. Usínám na lehátku pod třešní. Probouzím se. Není tu. Nevydrží nic nedělat. Motýl odletěl. To já se obětuji. Nedělám nic. 

Naše rubikony už zejí prázdnotou. Zalévám asi třetí den hadicí. Cifra na složence za vodu byla nadstandardní. Nevadí.

Vedlejší stodola nám sebrala veškeré západní slunce. Měli jsme do poslední chvíle paprsky i pod stromy, kde mi rostly okurky. Dnes? Temno. Pár paprsků se opírá úplně na konci zahrady do chatičky. Vnikají komínovou dírou dovnitř. Ne, neumím sousedy milovat. Ne. Nejde mi to. Řekli přízemní domek. Obelhali nás. Já jim ještě povolila postavit si kapličku na elektřinu před stavbou, aby ušetřili tisíce. Za to nám ořezal a zničil smrk. Hňup. Fuj. Takové sousedy! Vesmíre, za co!!

Volám slečnu Žofii. Už mám obavy… Aha. Už někde ječí. Hlásí se. Jezdkyně zahradou řve:

- Mňau! Jsem tady! Pomoc!

Nereaguji. Zalévám. Pozoruji, odkud se vyloupne. Za šancí? Za plotem? Teď tam během Brutalu nechodila. Stany. Cizí lidí. Cizí hlasy.

Sbírám oříšky. Každý rok rodí jedna nebo dvě z lísek. Nikdy nerodí všechny. Už padají nečervivé. Zdravé.

Petroušek přijel. Sedím na schůdcích. Muzlám se s kočkou. Uslyšela dětský hlas. Utekla. Děti ji v lednu pochroumaly. Malé dětské bezohledné bezcitné – doplň…

Po cestě vpravo! jede dítě v růžovém šlapacím autíčku. Doprovázeno rodiči. V protisměru jede auto. Nás učili, že máme chodit vlevo, abychom viděli auto. Kde jsou chodníky, chodit po chodnících. Zrovna jede auto. To bych se o dítě bála. Ne tak tihle roboti. Auto najíždí kolem na chodník. Vyhýbá se dětskému autíčku na polovině vozovky. Elegantní tatínek frajírek debílek oslovuje dcerunku:

- Anetko, když jede auto, tak se musíš uhnout.

Aha. A když se neuhne holčička, uhne se auto. Vykřikuji:

- A že byste použili chodník?!

Slyšeli. Nedbají. Vycházím před dům. Točím si rodiče sebevrahy. Otáčejí se. Znovu se otáčejí. Ještě jednou. Pak už zahýbají za roh.

Jdu nasytit kočičí osazenstvo našeho domu. Nám koktejl.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-13-vecer

Večer. TV Šalingrad. Chystám Petrouškovi na ráno krabičku.

Noc. Píšu. Poslouchám Inovaci republiky.

https://www.youtube.com/watch?v=Urpqu0hC5sU

Kratochvíl vyjmenovává, jak se povedlo nás všechny rozeštvat. Jak tu graduje hra. Válka vs. mír. Na rozdělení společnosti vystřídali skoro všechno. Viry. Roušky, neroušky, vakcíny nevakcíny. První lockdowny. Zkoušení jak hýbat s davem. Jeho nálady. Nákupy a vykrádání zdravotnického a sociálního systému. Černí bílí. Davos. Jemné nuance – Kanada, Austrálie, Amerika s padesáti státy. Muslimové proti křesťanům. Ženy proti mužům, muži proti ženám - viz OH. Tvrdě proti křesťanství. Nedostatek jídla – k ovládání. Holandsko – zavřeno tři tisíce farem. Farmy v Americe hoří. Krávy hynou. Gates – skupování zemědělské půdy. Největší majitel zemědělské půdy. Druzí Číňani. Absolutní totalita – řízený bankrot. Shození ekonomiky. Warren Buffett prodal veškeré papíry. Kratochvíl říká, že si myslel, že po Hitlerovi, po upalování v koncentrácích už nikdy nic horšího nemůže být. Plyn, dětské botičky. Zase se to pomaloučku začíná ukazovat. Oživovat. Podpora novináři. Muži mlátí ženy na olympiádě. Plán: Nezavírat černé obyvatelstvo. Interrupce do devátého měsíce. I s výjimkou – zabít ho po porodu. V Texasu už jsou žaloby – zabili děti i po porodu. Zrušit veškerou policii.

Uši se mi kroutí. Ani tomu nevěřím. Ačkoli! Co chceš! Na Brutal Assaultu se beztrestně producíroval nácek s vytetovaným Hessem na zádech. A někdo řekne – no a co! Jen kérka. Nebo balónek?!!! Proč ho neviděli tajní?? Dnes jsem dostala další informace k náckovskému hovadu.

Přečetla jsem si v Messengeru:

Dobrý den, paní Hrobská, jste moc hodná, že jste se rozhodla řešit to hovado nacistické! Zkoušela jsem to nahlásit organizátorům přes oficiální fórum, ale sesypali se na mě zastánci a zpochybňovači, dokonce mi přišly výhrůžky, že si mě najdou...

Takže jsem svůj příspěvek smazala a Vám raději píšu takto. Dotyčný je Čech, bohužel, mluvil prý normálně česky a kromě provokací a řvaní "Jude" na lidi, co mu něco řekli, se bavil s obsluhou kamery na Octagon stage (té nejmenší stage uvnitř zdí na dvorku). Pokud to tedy policie řeší, bylo by dobré zjistit, kdo tam točil v pátek/sobotu a vyslechnout ho.

Přiznám se, že mne výhrůžky od zastánců dost vyděsily. Polovina mé rodiny skončila v koncentrácích...

Vyjádření organizátora?

Pána s potetovanými zády jsem zaznamenal pouze na sociálních sítích a byl hlášen policii. Nevím, s jakým výsledkem, pokusím se zjistit. Každopádně i přes heslo festivalu Proti násilí a netoleranci, má každá tolerance své meze a ty tato tetování dalece překračují. Pro takové lidi festival neděláme a dělat nechceme.

Skládá se mozaika informací. A co vy, čtenáři, na to? Jak se vám dnešní pohádka o nácíčkovi v novém světě líbila? Nemáte pocit, že to všechno do sebe zapadá?

Výročí! Dnes máme výročíčko. Rok 1775 – Marie Terezie vydala nový robotní patent, ve kterém stanovila maximální délku roboty na tři dny v týdnu.

Nu vida, pořád nás někdo vlastní, usurpuje, nařizuje, omezuje. Jen nápověda: ještě můžete zdanit vzduch před našimi nosy. Totálka bude jasná.

A to je konec pohádky. Pro dnešek test inteligence stačil. Milé děti – šup do postýlek!

Dobrou noc!