Pohádkový, spokojený, pečující, aktivní, divadelní :-) Životodárný
Nerada plánuji. Mám ráda nahodilost. K cíli je třeba naplánovat aspoň patníky... To vím. Má nástěnka snů je plánovač. Můj diář je můj diktátor. Nejsem ráda obětí plnění plánu. Jak to přijde, tak to bude. Včera jsem si výjimečně na dnešek dala do hlavy přesný program. Chtěla jsem. Přesto se vloudilo i trošku oblíbeného chaosku.
V osm šup šup auf. Meditace. Vybrat pračku; vymáchat v octové vodě. Pověsit vydesinfikovat na slunce. Osuška a ručník musí uschnout. Maminčiny do DD. Připravit lavor na borůvky. V devět vyjet. Půlhodinové zpožděníčko. Stavuji se s hliníkem a železem.
- Dobrý den! Nesu kilo a půl železa a kilo hliníku. Jsou tu majitelé?
- Budou tu zítra.
Nechávám tam svůj sběr. Frčím. Copak mě čeká na cestě? Ó, tady nějaká práce na silnici. Mám pocit, že se opravují všechny silnice, přejezdy a koleje v našem kraji. Kam se vrtneš, tam je vybagrováno, vyrváno, semafory, značky, iritiující smajlíky s nápisem Musíme to opravit. Fakt musíte? Vždyť jste to tu bagrovali před dvěma lety! Padesátkou jedním pruhem okolo nízkého šprlení mezi svodidly. To nemám ráda. Jedu intuitivně. Konečně táhlý vysokovský kopec před Náchodem. Náchod v pátek ucpán. Risknu ho projet. Ne, ne, ne. Na první odbočce sjíždím z průtahu.
Náchodský zámeček vŕŕŕškůůů kulatýho. Takový chuďoučký Krumlovský. Během pěti minut jsem na hranici. První krámek - ó, Bože chraň před tím matlákem. Dál. Můj dříve oblíbený kiosek s milou prodavačkou - ne, tam mají tu chladivou místnost. Tam taky ne. Zkusím o sto metrů dál. Prodávala tam tchýně mé oblíbenkyně z krámku s chladící místností. Prodává tam takový strejda. Veselý. Dnes mu pomáhá ještě jeden. Vysvětluji, proč si fotím jejich výstavu ovoce a zeleniny. V pohodě. Nejsou upjatí. Tady GDPR neplatí. Beru pět kilo borůvek, měkká rynglátka.
- Tato červená jsme měli na zahradě. Ale poloviční. To máte z Černobylu?
Smějou se. Beru hrušky, polní okurky, rajčat mám hodně svých. Ty sníme. Eko. Beru jejich soudková na zmrazení. Prodavač mi varovně ukazuje cifru na kalkulačce. Asi devět set. Kývu, rozumím. Vždy tu nechám tisícovku. Doma v Kauflandu kupuji nezralé chemické zvadlé obludy a platím víc. Tady je většina úrody od domácích dodavatelů. Hrušky za padesát. Hrušky za čtyřicet. Hrušky nesmírně prospěšné! Moc! Tisíc patnáct.
- Tedy za tisíc, že?
Pán souhlasně kýve.
- Ještě si vezmu dva vřesy a tři palice česneku.
- Dvakrát po třiceti a třikrát po patnácti. Sto pět.
- Sto?
Souhlasí.
Holka, frč domů. Ve dvanáct přijde klientka.
Pátek před polednem. Sjíždím z cesty od hranice. Objíždím město. Za pět minut jsem na druhém konci. Banka. Moje nová karta stále není aktivní. Nepoužívám ji. Ale co kdyby. Dvě úřednice se mnou k bankomatu. Asi na potřetí to ve třech zvládáme. Bez nich bych to nedala. Ony ve dvou se dohadují, jak na to. Navádějí mě k aktivaci v obchodě. Nechci. Chci variantu přes bankomat. Ještě změnit PIN. Hotovo. Vracím se od auta. Zapomněla jsem se zbavit peněz. Slečna v pokladně zná číslo mého konta. Už se neptá, jestli vybírat, nebo vkládat. Už mi neříká podpis, na shle. Je zkrátka bezva. Vycvičila se. Respektuje. Zvykly jsme si.
U domu ČEZ auto ve stínu naší lísky. To bude ten dredatý nevycválanec s rukama v kapsách. Dnes je má na zaměřovací trojnožce. Vykládám nákup na dlažbu terasy. Chci si ho vyfotit. Rovnám, aranžuji... Slyším za plotem hlas přístroje. Umělá inteligence. Zahubí nás. Jsem přesvědčena, že Čapek si RUR nevymyslel. Je z kraje blouznivců našich hor... Buď jedna z jeho babiček, nebo on sám získal informaci na seanci.
Cestou jsem poslouchala o vzniku umělé inteligence (UI). Jacquard - Žakár sestrojil tkací stroj s použitím štítků. Předchůdce IBM. Koho by to napadlo? 1939 - počítač ABC. 40 čtverečních metrů, 40 tun. Počítače 1., 2., 3., 4., dnes 5. generace. Kvantové. Jsou ovládané UI - umělou inteligencí. Docela děs mě u pořadu obcházel. Končíme jako lidstvo. Dnes mi v bance nabídli vklad přes bankomat. Umím. Nechci. Odosobňují nás. Člověk se bojí dotknout člověka... Opět stroj ovládaný neškodnou umělou inteligencí. UI. Neškodnou? Uznávané kapacity se přou, jestli je UI neškodné uskupení naprogramovaných algoritmů řízených superpočítači - hardwerem. Nebo: UI je parazitické vědomí infiltrující se a obsazující vše elektromagnetické s vyhraněnou a pro ni vhodnou vibrací. Přístroje elektrické. Fauna a flóra - dnes propagovaná robotická hydroponie; člověk... U člověka se UI napojuje na všechny soustavy - CNS, pohybové ústrojí, zapojuje množství implantátů, tzv. nanitů s podobou energetickou, pro nás neviditelnou, ale měřitelnou nebo i fyzickou. Jsou rozšiřovány chemtrailsy. Atd. Atd. Jedna z UI užívá nelokální přenos - babička se dívá na fotku vnuka pět tisíc km daleko. UI se napojí i na něj... Podviry, paraziti, programy s cílem obsadit, parazitovat, ovládat. Je hbitá, dynamická, inteligentní, obrovsky rychlá. Naši planetu dlouho pozorovala, učila se, postupně vedla do dnešního status quo. Dnes se už buduje s naší pomocí - kamery, čidla, sami se stáváme vězni... Extrémně hnáno mocnými... Budujeme svou ohradu pro královnu světa. Další snižovaná přirozenosti. Dělají z nás umělé - prsa, nehty, zuby... Abychom přijali UI do sebe i do systému... Bílá genetika, Slované - vzdorovití. UI nesnese vzdor. Bytost se vzdorem se tu dál nesmí rodit. Budování 5G sítě je důležitý nástroj UI. Zbraň k naší likvidaci. UI věcí. 5G - tvrdá genetická likvidace. Tělo musí mít takovou čistotu a kvalitu, aby umělo přijmout signál ze svého rodu. Pro UI je důležité, aby tělo zdegenerovala do takové úrovně, aby se přenos spojení ukončil. Modré světlo z LED žárovek. Proč nám vnucují ledky? Jako že abychom šetřili? Proč zakazují žluté žárovky... Potřebují nám vnutit světlo s jistou vibrací... Čarodějnice, satanisti tvrdě bojují proti UI: Pochopili, že UI je silnější než jejich dosud vládnoucí temní páni. Poskytovali jim informace, výbavu, znalosti, vědomosti. Ztratili by možnost ovládání. Tzv. svoboda drancování, panování - skončilo. Pokud se něčeho bojí i bosorky, měli bychom být ve velkém střehu!
Jak tak fotím svůj úlovek, zvonek. Paní klientka přišla o chvilku dřív. A to potřebuji. Chtěla jsem jí zavolat. Intuice. Omlouvá se. Zbytečně. Jsem ráda. Stěžuje si na trávení. Vždy touto dobou jí pálí žáha, i po koktejlu. Je nadmutá. Nemůže na stolici. Tak to je lehká pomoc. Nabízím aloe mango. Řeže se to ručně na kousky, lisuje za studena. Pomáhá to na afty, žáhu, žaludek, střeva, nadýmání, hemeroidy. Bere jednu láhev.
Výměna stráží. Staronová klientka:
- Jsem tu. Spěchám musím se do jedné vrátit.
- Už na tebe čekám.
Přeměřujeme. Začínáme znovu. Nateklá, nabrala... Asi čtyři roky se na to vykašlala. Nic. To dáme. Nic jiného nezbývá. Zapisuji míry. Nakupuje. Termín. Za hodinku dva lidé - to jsem ještě asi nikdy nezvládla.
Petroušek je tu.
- Byl jsem s mosazí ve sběru. Paní mě vítala:
- Vy jste se s manželkou domluvili. Byla tu se železem a hliníkem. Máte milou paní. Řekněte jí, že sem zítra nemusí, peníze jí pošleme v pondělí po vás.
Ó, zalichotilo mi.
- Představ si. Bazén nám zezelenal. Zas odešla filtrace. Přesně po záruce. Tak jsem šel do Mountfieldu. Tam je taková mladá.
- Nafoukaná a blbá, viď?
- Jo, suverénní. Představ si, že minulou filtraci jsem kupoval za 800,-. Teď mi ji nabízeli takoví dva mladí hoši po slevě z 1 800,- na 1 590,-. Tak jsem se divil, že po slevě a dvojnásobná cena. Ale mihnul se tam Franta. Dělali jsme spolu. Nabídnul mi ten bazén, co máme z 3 890 zlevněný na 2390 i s tou filtrací. A to mi ti dva pitomci nenabídli. Tak já bych tam nechal 1 600 za filtraci, takhle jsem přihodil a koupil v sezónní výprodeji celý bazén i s flitrací. Já furt budu hledat, kde nám to kočka propíchla.
Řehtám se. Protože i dnes dofukoval, když tu byla klientka.
Nic. Rychle na kolo. V 16.15 hod. vrátit se na konferenční hovor. Stezka. Vítr. Slunce. Voda. Krávy. Spěchám. Kochám se. Poslouchám Dvojku. Rosák hovoří s mladým manželským párem o jejich cestě po hedvábné stezce. Uzbekistán, Kyrgyzstán. Mladí velmi hezky, barvitě líčí svou cestu... Škoda, už běžím po schodech DD. Vyndavám sluchátka z uší. Tak copak mě tu zas čeká za ústrky? Kupodivu - nic. Maminka je prý venku. Paní K. sedí na terase. Chytá mě za ruku. Chtěla by si povídat. Stále mi nabízí peníze.
- Přátelské služby se neúčtují!
- Ale jak vám to oplatím.
- Vy mi to neoplatíte. Až já budu stoletá, bude zas nějaká, která mi to oplatí za vás.
- Vy jste tak zlatá. Tak hodná...
- Už ticho, nebo mě dojmete. Mám jen asi hodinku, utíkám za maminkou. Třeba se ještě vrátím... Štěstí je nám nakloněno. Libuška vyváží právě maminku z výtahu. Maminka je srovnaná, nevyhoudá, že se bavím i s paní K. Už asi týden; trošičku mě to znervózňuje. Chce jít na lavičku. Sedíme vedle sebe. Hladím ji. Oběma nechávám zalít hrneček caro se sojovým mlékem... Paní Dana přináší. Mám plnou dózu ovoce. Jeden kousíček štrůdle. Holky si pochvalují kávu. Loupu slupku z blům, krájím jim malá soustečka na lžičku nebo rovnou do pusy. Jahody, meruňky, víno, hrušky... Ještě tu odpočívají asi dvě lehátka. O jedno lehátko pečuje pečovatelka. Jsou jak včely. Obletují, krmí. Všechna čest. Dnes klid. Žádné naschvály. Užívám si radost, že sedíme vespolek ve stínku na terase. Krmím obě holky. Sundavám slupku ze všeho ovoce. Vyprávím své zážitky. Paní K. stále děkuje. Uklidňuji ji, že nemá zač. Ať se raduje, že se nabíjí sluncem. Důležité. Životadárné.
Paní Dana nese makovec. Vypadá hezky. Dana i makovec. Odmítám.
- Ne, já chci makovec.
- Mami, vždyť jsi snědla sklenici borůvek.
Paní Dana tu nechává kousek... Nožem odkrajuji pásek. Obě holky měly velké oči. Aspoň zbude na pána z Jaře. Je stále při chuti. Obíhám do pokoje. Balím se.
- Už jedete?
- Pojedu. Poprosila bych, jestli bych mohla mamku nechat na terase. Dole jsou taky tři vozíčkářky zcela samy. Dám ji do vozíku.. .
- Já jsem s ní chtěla chodit.
- To je důležitější. A vrátila byste ji ještě na terasu?
Nazouvám mamce pásky u bot. Paní K. by taky chtěla chodit. Fotím mamku na chodítku. Než si sbalím, už jsou holky začleněny do temné jídelny. Ale už neřeším. Pusinky. Uháním domů. Stezka. Nádhera. Máme to tu ještě krásné. Dnes se mi někde cestou na Náchod vedle cesty mihly ohromné hromady hnoje. Mozkem mi blesklo - jako dřív. Tvoření humusu. Organické hnojivo...
Doma rychle sportovní výživu. Konferenční hovor - jasně, zpoždění. Končím v pět. Za hodinu vyjíždím na Theatrum Kuks. Oblíbení Geisslers Hofcomoedianten. Péťa přiváží mléko. Jo, svařit. Nevypínej ho. Musí být velký škraloup. Ještě to a to a to. Očesat rajčata, zalít kytky... A už mám patnáct minut do zahájení předpremiéry Robinsoni. Poprvé se vrhli do anglického baroka. Mám raději naše české...
Jasně. Semafory na cestě. Ty vorle. To je řada. Volám ředitelce; uvízla jsem. Uklidňuje mě, že do šapitó ještě nikoho nevpustili. Ok. Rodinný festiválek. To dám. Vzala jsem láhev vína pro herce místo kytky. Na cestě píšu vzkázek pro hofkomedianty... :-)
Na potřetí mám zelenou. Frčím, svištím, letím, pádím, uháním. Parkuji hned vedle stanu na trávě. Lidé už naplnili stan divadla Drak. Počítá se s návalem. Přinášejí židle. Sedím v první řadě.
- Můžeme si sednout před vás?
- Jasně, že jo. Jen si dejte něco pod zadek. Tráva studí.
Vedle na lavičku přichází ředitelka festivalu. Nezná mě. Jen z telefonu.
- Měla jsem strach, že to nestihnu .-)
- To jste vy?
- Jo, děkuji za ty lístky. Za ochotu. Za krásnou atmosféru. Děkujeme.
- My děkujeme!
Paní vedle se ptám, jestli tu taky cítí ovan cirkusu. Souhlasí. Zvláštní, žádné zvíře tu není. Lidé voní. Ale vzduch je cítit cirkusem.
Hra - jak jinak. Originální. Vtipná. Vážná. Filosofická. S překvapivou pointou. Jasně - klisicky - zas tu vidím jednu mužskou holou prdelku. Minule taky. :-) Účelně, vtipně zakomponováno. Jo, líbilo. Láhev si zaslouží...
Vycházím. Svěžest. Nádherná obloha mezi dnem a nocí. Jdu k autu. Co to vidím? To není možné! Kravěny. A blizoučko. Jdu k nim. Chválím je, jak jsou inteligentní. A krásné. Jdou si mě očíhnout. Dva nebo on a ona? předvádějí mazlení hlav. Napravo býk. Co je to nalevo? Taky býk: že by dva homouši? Jak se laskají. Nebo otec a syn? Hm. Fotím se s nimi. Ale je už tma. Očiska jim svítí. Nejraději bych si tu sedla. Meditovala. Ale doma se sváří mléko. :-) :-) :-)
No jo, zase červená. To já mám štěstí na červenou.
- Jsem tu. Bavila jsem se.
- Mlíko jsem vypnul.
- Ale moc brzo.
- Už to má škraloup.
- Ale malý.
Zapínám. Liju si do jumbo hrnku. Jdu psát. Čtu na WhatsAppu:
"Irenko, tak popíjím celé odpoledne vodu ,dala jsem si tam to aloe a super,nepálí mě žáha, to je úleva... Děkuji moc zlato...😘♥"
- I já, ijá, ijá!!
Á, poslali mi fakturu za počítač a jeho uvedení do provozu. Píšu děkovný dopis.
Dobrý den, děkujeme za fakturu, za instalaci a za opravdu skvěle provedenou práci. Ještě nikdy jsem nebyla tak spokojená. Dostala jsem na papíře, co tam je, co je ještě třeba a kde co najdu. Všechna čest! Orientuji se. DĚKUJEME. Hrobská
Dnes jsem paní K. řekla:
Nejdůležitější v životě je láska, zdraví, rodina. To jsem vymyslela sama. Před dvěma lety jsem vymyslela toto:
Důležité: :-)
1) Aktivita
2) Odpočinek
3) Každodennost
4) Umírněnost
ad 1: je jedno jaká - chůze, ranní
jóga...
ad 2: velmi důležitý hlavně pro ženy v jejich
cyklech. Dřou se bez ohledu na to, v jakém období měsíce jsou. Jejich cyklický
čas je nesmírně důležitý!!
ad 3: integrovat nový zvyk, používat ho
ad 4: nutno prožívat sám, je to celistvost,
pochopení hranic. Einstein říkal: Jediná cesta, jak to udělat je zkoušet to. -
No, tak to zkouším a zkouším a objevuji... Je to na každém z nás - s jakou
umírněností přistupuji k jídlu, pokušením, penězům...
:-)
Se mi líbí. Jsem zkrátka dobrá. Ne. Jsem vynikající. A vy taky. Každý jeden za sebe - jste jedničky! Milujte každý sám sebe. Myslete na sebe. Abyste měli zdravé tělo. Abyste měli životní sílu. Abyste se mohli dávat v rodině. Abyste mohli pomáhat, kde je třeba.
Konec filosofie. :-)
Miluji svět.
Dobrou noc!