Pohádkový

02.12.2022

Páteček. První slunovratový. Postaru adventní. První zpráva v messengeru. Snacha mi poslala fotku jejich kočky. Rozervala papírové kapesníčky na cimprcampr. Na fotce kočka sedí s nevinným pohledem. Snaška připsala:

Čumí na mě jak debil.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-02_Pry_Cumi_na_me_jako_debil_-/1570556921

Hýkám nahlas. To mě rozesmálo. Hned na kraji mého rána. 

V deset se teprve rozjíždím. Koukám na program dne. Fakturka s Topnaturu se mi nezdá. Mám si jít vyzvednout balík, ale... Píšu, že jsem nenašla svou 15% slevu. Seriózní firma. Velmi seriózní. Odepisují, že v e- shopu to už nejde změnit. OK. Tak balíček nechci. V klidu. Volám. Nějaký příjemný hlas paní Kmínkové mi radí, abych balíček nebrala. Zavolá na e-shop. Vrátí ho. Ihned mi pošlou peníze zpět. Zapisuje si můj telefon a mail, až bude zase akce, ozve se. Teď měli 20% na Black friday. Telefon. Znovu paní Komínková. Shrnuje naši dohodu. Zavolala na e-shop. Balíček urychleně vrátí, peníze taky. Jo, zůstanu věrná.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-02_Dopolednicko/

Na terase čeká uvinutý věnec. Vlastně dva. Přemýšlím, že jeden nazdobím pro maminku na hřbitov. Už druhý rok by hudební nástroje zahálely. Kolik - třicet let jsem jí zdobila věnec? Pamatuji, je to tak deset let. Advent. Snažila jsem se s ní chodit na koncerty, výstavy, na trhy. Doma jsem jí pouštěla koledičky, purpuru. Cukroví jsme spolu pekly. Chtěla jsem jí zaměstnat všechny smysly. Seděla nade mnou na židli. Pozorovala mě, jak dole pod na dlažbě vinu jeden věnec za druhým.

- Mami, co je?

- Dívám se, jak jsi šikovná.

Pochvala se mi vetkla do srdce. Protože já jsem ten exot, co nic neumí, všechno pokazí, rozbije, zničí. Tak to je. Mají, co chtějí. Přetočila jsem budíky. Jejich péro udělalo bing. Přetočila jsem rádio - dál už to nešlo. Ale mně jo. Na druhou stranu jsem měla aureolu skvělé učitelky. Mamka říkala, že jsem držela křídu v zabalovačce. Je fakt, že dodnes mi Péťa říká, že mám svatou trpělivost při vysvětlování. Tak aspoň něco umím. Rodinná mantra pro mě: Studuj, studuj, hlavně na nic nesahej. - Dělala jsem jim radost. Vlastně dodnes plním - rozbíjím. :-) Porouchávám. A abych dostála - studuj, studuj - celý život jsem stále studovala. Pustila jsem se do studia grafologie. Získala jsem odznak GUIDE jako průvodce Čedoku; kurzy všeho možného. Dvanáct let se věnuji výživě... Helena Heclová mi v horoskopu přečetla, že jsem ve všech svých inkarnacích byla vědcem, mágem, vzdělancem, že v tomhle životě jen pokračuji. OK. Nevadí mi to. Velmi ráda nahlížím do oborů, které nejsou spojeny s mou milovanou češtinou. Chci jen naznačit, co způsobuje slovo. Jakou má sílu. Mamka mě pochválila, jak jsem šikovná. Od té doby jsem na věnečky ještě víc suverénní, než jsem byla do pochvaly. J Už vůbec si nevzpomínám, jak a kdy jsem vyrobila svůj první věnec. Pozoruji, že jsem přísně geometrická. Někdy se zasnažím nacpat ozdoby na jednu stranu... Je to pro mě taková výzva! Ještě nikdy jsem nedala třeba čtyři skořápky k sobě a na další část čtyři svíčky. Nikdy. To nedokážu. Znásilňovala bych se. A tak si každý rok upatlám ten svůj, pro mě nejkrásnější, protože nejnazdobenější. A hlavně hezky geometricky rozdělený věnec - čtvrt, půl, tři čtvrtě celá. A tečka. To musí mít řád.

Hledám, jak na ty bílé potvory ve skleníku. Aha - broučky, a sluníčko sedmitečné. No, konečně nacházím roztok tabáku a česneku. Jdu do popelnice. Ano, vybírám pár Petrouškových vajglíků. Fuj, ruce mi smrdí cigaretami. Vařím zbytečky tabáku a česnek. Digestoř a čistička mě zbavily odporného puchu. Rychle zavonět bylinkami. Jdu do skleníku. Má se to naředit. Aha, tak od oka. Žádné jedna ku deseti. Uvidíme, co to udělá. A jestli mé papriky nebudou mít příchuť tabaco. Ještě zalít. 

- Ať se vám daří, kytky moje§

Mám v plánu umýt co nejvíc oken. Jenže než se člověk otočí, je tma. Kuchyň, obývák hotov. Bylo to příjemné mytí. Totiž: V září jsem malovala, je tu všude čisto. Každý den někde utírám prach, vytírám, pouštím rumbu, luxuji. Dnes jsem přejela v koupelně po skříňce. Do prčic, kde se pořád bere jemná šeď. Pulsuji domem, každý den se někde úklidově realizuji. A ráda.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-02_Dopolednicko/

Poslední video za fotkami - dělám pomazánku. Všechny ingredience a gramáže měním. Místo 250 g taveného sýra vyklápím 250 g ricotty. Na Thermomixu na váze 185 g. Drahuška - prý mám špatnou váhu. No jo, jenže kvasnice váha zváží přesně na 42 g. :-) Rozsekala mě Ritina odpověď:

Rita Štanderová

- Nebuď cimprlich, oni také nejsou...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-02_Vyjely_jsme_si_do_loutkoveho/

Šestnáct hodin. Volá snacha.

- Ty mi připomínáš divadélko, viď? Přijedu ve čtvrt na pět.

Domluveno.

Přistáváme z boku divadla. Nějaká maminka nás upozorňuje, že jdeme hlavním vchodem. Aha. Bývalá divadelní kavárna. Dnes divadélko. Místa jak v náprstku. Hezké. Vše v režii dětí. Stupáme. Ach, ty schody. Asociace - silní chlapi. Ruce zkřížené na prsou jak kati. Svaly. Místo pozdravu výhružný výkřik - roušky! Dva roky!! Dnes stoupáme s vnučinkou. Jsem moc ráda, že mě vzala s sebou. :-) Moc jsem se těšila. Jak malá holka. U vchodu dvě děti nabízejí program na příští sezonu. A bonbony. U vchodu - světe div se! Děti prodávají vstupenky. Bezva. Krásně dopočítávají. Sedmdesát korun. Do tisíce. Prostřední se usmála - jako, už je to tady, první velká bankovka. :-) U stolů děti malují. Vybarvují. My jdeme dál. Do černé místnosti bývalého salonku. Usazujeme se v posední řadě. Nejprve hluk. Trošku se bojím, abychom nebyly rušeny. Zbytečné obavy. Úvodní slovo - je klid. Herci - skvělé, výborné výkony. Zaujali děti pohádkou o Sněhurce. Co děti! Vtáhli mě babičku do děje. Vkusné inteligentní kulisky. Kouzelné zrcadlo - óóó. Jak to udělali? Jsem zas malá divící se holčička. Směju se. Oči navrch hlavy. Jak nádherně se na jevišťátku přenesli přes úsek - zabít Sněhurku. Jako důkaz přinést srdce. Do lakované krabičky. Odvedli pozornost. To je na medaili. Přicházej trpaslíci. Teda - vystupují všichni najednou. Přijíždějí na krásném vozíčku. Zelenkavý, červená kolečka. Večeří. Utřít pusy! To mě baví. Herci dělají zvuky, jako že trpaslíci mluví. Moc mě zaujala i práce s řečí. Hodněkrát se v pohádce vyskytlo přirovnání. Usnul jako pařez. To ne jako pařez, to jako že hodně tvrdě. Rostla jako z vody. To ne jako z vody. Z mlíčka!! Přirovnání - a že jich bylo - ihned vysvětlili. Přitáhli pozornost na použití přirovnání v řeči. Věřím, že je děti budou používat.

To byla hezká pohádka. Kvalitně zahraná. Dokázali upoutat pozornost dětí. I mě dospělou vtáhli do pohádky. Vůbec jsem nevnímala okolní svět. Po představení se losovaly vstupenky. To bylo taky vynikající. Třešnička na dortu. Jen tak pro radost. Děkujeme!! Na jaře nás mají zase tady. Předávám vnučku mamince. Doma na zápraží vše svítí. Mourek už čeká. 

- Peťuš, to bylo pohádkové!

- Jsem ti rozsvítil světýlka.

- Všimla jsem si. Kvitovala s povděkem. Děkuji. :-)

Njn. Tak dětinštím. Víc to snad už ani nejde.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-02_Topinecky/

Půl osmé. Večer. Uléhám na gauč. Už bych si mohla chvíli dáchnout. Ntb na břiše. Projíždím FB. Kochám se fotečkami z divadélka. Poslouchám Tatianu Micič. Petroušek věší záclony. Ty vorle, to je vždycky porod. První:  - Proč si neoznačíš bavlnkou krátké okno, dlouhé okno... 

No, dobré. Toho jsem dnes byla ušetřena. Dnes jsem krátké okno vložila do pytlíku. Během praní záclona vyběhla. Takže - čtyři záclony se stejným vzorem. Plus jedna od něj. Naprosto odlišná. Roztřídila jsem dlouhé, krátké...

Ležím. Poslouchám pozorně Tatianu. Péťa věší:

- Co to je za kjavu, neumí česky.

- Peťuš, to je velmi vzdělaná žena.

- Chodin. Snad hodin, ne? By se mohla naučit česky. 

- Buď zticha.

Řehtáme se. Myslela jsem, že si do dvaceti schrupnu. Ani náhodou. Baví mě.

- Jestli to spletu, tak uvidíš!

Řehotám se. Vracím si video. 

- Peťuš, však já si to vrátím. Klidně mě můžeš rušit.

Péťa opakuje po Tatianě:

- Jednou jsme se procházela Prachou. Taky jsem se jednou procházel Prachou. Mně z toho mrdne.

Řehtám se tak, až se mi chvěje ntb na břiše.

- Peťuš, buď zticha.

Vracím si video. Opět zní, jak se prochazela Prachou. Zas ty jeho kýdypídy. 

- Peťuš, já si to klidně vrátím po páté.

- Šuby duby. Vrať si to. Jsi prostě nejlepší.

To "jsi prostě nejlepší" nepatří mně. To se chválí on sám. 

Každé vrácení znamená: Reklama se objeví za 5 vteřin.

- Ó, lásko má... Hm. Tahle záclona mi přebývá.

Vstávám.

- Péťo, všiml sis, žes´ pověsil záclonu k sobě do pracovny sem? Vždyť je to úplně jiný vzor. To tě netrklo? 

- Jestli to ještě jednou spletu, tak uvidíš. Měli bychom si na to pozvat Lindu.

Totiž kdysi v paneláku:

- Lindo, pověs si v pokojíčku záclonu.

Ne, nebylo možné. Neuměla to. I já si umím rozpočítat žabky tak, aby lichá byla uprostřed. No, dnes si říkám, že to při její inteligenci byl záměr. Ne, ona nikdy nebude věšet záclony. Ve svém pražském nóbl bytě je nemá. Ve svém novém domě myslím o garnyžích není ani řeči. Dům má dnes zkolaudovánu čističku; a ještě něco. Zapomněla jsem. Dnes chtěli stavět zábradlí k terase. Ani náhodou. Připomíná to garnyž. Kolaudace bude za měsíc. :-) Radost! Poslali fotky zábradlí na konci terasy.

- Ne, ne, tam já si dám kytky a keře. Žádné zábradlí.

Jé, ujela jsem v myšlenkách pod hory... Slyším:

- Tak Péťo, vzmuž se a pověs si záclonu u sebe. :-) 

Ležím, čtu FB.

- Peťu!

- Jsem na štaflích! Co chceš?

- Peťuš, myslíš, že bys mohl zhasnout?

- Ježiš, se otočím, kočku za prdelí. Věším!

- Jj, tak věšej. Ale je potřeba tu zhasnut.

- Cože?

- Peťuš, že ti hezky topím?

- A co chceš?

- Zhasnout.

- No to jó, to můžu.

Řehtáme se. Pohoda. Adventní večer začíná. Sice jsem si do dvaceti neschrupla. Byla jsem rušena. Taky furt ve střehu, aby nepověsil záclony vzhůru nohama, ale dochechtali jsme se do konce. :-)

- Mour čumí jak vejr.

- Na co?

- Na sníh.

- Sněží?

- Jen poprašek. 

Hodiny pokročily. Koukám, dívám, nějak mi odpadl plast u nové nabíječky na telefon. Nesu ho Petrouškovi.

- To dokážeš jenom ty.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-02_Spraveno/1570556942

Jdu se složit na své místo. Pozoruji světla v domě. Petroušek mi jde dát dobrou noc. Už pět minut po jeho hodině. :-) Podává mi šňůru.

- Jé, Peťuš, jak jsi to dokázal spravit?

- Spíš by mě zajímalo, jak jsi to dokázala rozbít. :-)

Petroušek ještě přikládá pár špalků, abych prý nezmrzla.

- Mour už je zas v košíčku.

- Kde by asi Mourek večer měl být...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-02_Bude_pulnoc/

Hela mi píše v messengeru, jak v Hradci sněží. Jdu juknout do zahrady. U nás taky. Iluze dětství dokonalá. Mourek chrápe nahlas. V teplíčku, klučíček se nám sem vecpal. No, už je náš. 

Dobrou noc!