Pohřební

Bude šest večer. Probírám se z hlubokých mrákot. Pátek. To by mamka nikdy nespala, nikdy by si nešla přes den lehnout. Ano, pravda, synoveček Mijanek, chlap jak hora, dnes s úsměvem na hřbitově na rozloučenou říkal:

- Babička byla vytrénovaná prací.

Líp bych to neřekla.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-28_Kocky/

Jdu se podívat k Péťovi. Zrzečka leží na protějším křesílku. Hladím ji po bříšku. Odpoledne jsem zavírala v ložnici okno. Volala ji. Zas už vysokou travou klusal Mourek - Mra, mrau, mrau, jsem tady. Jeho jsem nečekala. To zas bude výsev klíšťat! Vyšla jsem na přední terasu. Volám, volám. Donesla jsem nedojedenou Kittyninu mističku. Beru jednu z ježkových misek. Sypu granule. Vodu, mléko. Jdu na roh domu. Volám. Jak raketa se trávou řítí Zrzka. Předběhla Mourečka. Včera se tu neukázala, dnes ho vzala o délku prsou. :-) Jedli jak přátelé z venkovních mističek. Ty její zůstaly doma.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-28_Sbratrime_Mourka_a_Zrzecku_s_Kitty/

- Zkusíme dát Kitty ke sklu. Jestli se sbratří. :-) 

Kitty předvedla sérii šklebů, kobřích tlam, syčení, hýkání. Spouštěla hrůzu. Kolik agrese, tolik strachu. Mourek seděl jak netopýr. Oči zavtřené. Její ksichty ho nezajímaly. Zrzečka hleděla přes sklo na Kittynino představení. Nechápala, co je to za hru.

Tak od začátku... 🖤😥

Ráno. Vstávám včas. Dnes význačný den. Nikdy na něj nezapomenu. Dokonale si ho zapamatuji. 

- Mami, říkalas´ ve čtvrt na deset...

Maluji se. Vyjela jsem. 

- To jsem určila já. Tak pojedeme po čtvrt, no!

Linduška se stáhla. Měla pravdu. Aspoň na babiččin pohřeb přijet včas. 

Abych aspoň jednou byla někde v předstihu. Povedlo se. Stavujeme se pro kytky do ruky. V květince vnuk Lukánek kupuje. Deniska. Manželka Péťova bratra bere včera zaplacenou kytici... I já mám připraveno... Květinářka mě posiluje:

- Irenko, drž se! Sluší ti to.

Ani se v autě nepoutám. Kostel je za rohem. Kapela už před kostelem hraje. Mami, tak to máš, jak sis´ určila. Jen to není Jansova. Zdeněk Jansa, Ivin spolužák, umřel už dávno. Možná víc jak deset let je to. Ale tihle hrají hezky. Mami, viď? Líbí se ti to? Mám bezva paní z pohřební služby. Moc se snažila. Pečlivá. Mami, představ si, já ji měla na češtinu. Kde by mě napadlo, že mi bude jednou pomáhat strojit ti pohřeb. Mami, ale je to výhoda - mít spřízněnou duši.

Stoupám po schodech. Dnes se mi zdá být kostel nějak velký. Obrovský prostor. Jsem malá. Mami, co jsme se sem s tebou nachodily, když umřel taťka. Chjo, nudila jsem se tu. Pan farář, Monsignore Sýkora, svatý muž, vedl mši v latině, povětšinu obřadu otočen zády. Dnes pan farář prý dezinfikoval své ruce. To jsem si nevšimla. Ale vystřihnul tu větu: Pozdravte se navzájem. Žádné pozdravování se nekonalo. Jak dlouho se nebudou lidi zdravit navzájem. Ona ta věta: Pokoj Vám! Pokoj tobě! - je docela silná! To se nechce. Někteří se zanášejí nemocí. Mají obličej v roušce. Myslí si, že moje rouška tvoje rouška. Mami, ale já zůstala svobodná. Jako ty! I Deniska. Linda. Péťa. My roušky neměli.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-28_Mamincin_pohreb/

- Já mám dva obrazy. Ivo, který? A jeden si pak vybereš.

- Mně to je jedno.

Pohřební zřízenec se přitočil:

- Dejte oba.

- To smím? Není to trapné?

- Není. Podívejte, vejdou se sem. 

Mamko, mělas´ nádhernou rakev. Fakt. Vybraly jsme ti kvalitu. A všechny věnce a kytice když odváželo auto, a pak i na hřbitově, nádherně urovnali. S citem.

Mami, Mijanek s Olikem ti zahráli. Dojemné. Vybrali vhodnou písničku, že? Na odchodnou. Vzdali ti hold!! Poděkovali. Mijanek mi povídal, žes´ mu koupila kytaru. Pamatuji si. Žil hudbou. Myslím před státnicemi mu Iva k tobě schovala varhany, už je to moc let. Aby se učil. Mijanek díky tobě začal krásně hrát na kytaru. Díky němu - tobě i Olik, a už hraje i Kubíček. Kubíka jsem slyšela předloni v adventu v muzeu. Hráli s Jobkem Dvořáčkem. Mami, Jobek, pamatuješ na skupinu Kantoři? On mě v Divadélku učil otevírat u zpěvu pusu. Ach, jak jsi nechtěla, abych zpívala s kapelou. Mami, zlobila jsem, viď? Už jsme si to řekly. Stejně jsi mi pak pomáhala. Se vším. Měla jsem tě jako stráž, oporu, jistotu, vrbu, ochránkyni. Mamko, už to skončilo. Už tu jsem za sebe. Jde mi to těžko. Zvykám si. 

Mami, bála jsem se, jak zvládnou nést tě v rakvi. Mamko, my jsme si z toho potom v hospodě dělali legraci. Určitě jsi nás slyšela a řehtala ses s námi. Vidím tvůj úsměv, tvé oči. Kdyby to šlo, rychle by ten okmažik vyfotila. No, a to je to. Ono už to nejde. Zdeněk fotil. Budou krásné obrázky. Ale já jsem si fotila pro svou vzpomínku. Byla jsem jak ostříž, aby vše bylo dobře. A Iva odkazovala na mě - to je organizátorka. Mami, já jsem poprvé vypravovala pohřeb. Zrovna své nejdražší. Mamko, jak ti asi bylo, když jsi měla vypravit pohřeb tatínkovi. Mami, tys´to zvládla. Se dvěma holčičkami. Tys zvládla všechno. S elegancí a přehledem. Silou a životním elánem. Mamko, i to, jak jsi říkala, že na tebe u Kousalů čekal kontráš a vábil tě do tenat. A tys´měla sílu odmítnout. Vymluvila ses, že máš péči o mě, Iva už měla Mijanka, tak odprýsknul. To nikdo neví, co znamenalo pracovat u vojáků. Být stále ve střehu. A když jsi nechtěla donášet, na Den armády jsi nedostala v obálce odměnu. Ale přežily jsme to, viď?´Odešlas s čistým štítem. 

Mamko, když tě vynášeli, uprostřed kostela se s tebou točili. Nesl tě Mijanek, Olik, Tomášek, Lukýnek  a Péťa. Myslela jsem, že s rakví půjdou bokem u zábradlí a rovnoměrně se schody. Mami, jeli s tebou jak s raketou střemhlav dolů a ZVLÁDLI to. Péťa s Lukáškem v hospodě líčili, jak to bylo. Prý kdyby tam bylo šest madel, že všichni by šli na jednu stranu a Péťu by to zavalilo. Ještě že prý funebrák Jirka S. je hodnej funebrák a řekl mu, pojďte, já vám pomůžu. Mami, Lukýnek mi operativně našel scénu z jakéhosi filmu. Měli přenést těžkou nábojnici. Mami, mně to přišlo jako asociace k smíchu. Ty mi to - jak jinak - odpouštíš. Mami, tys´nám vždycky všecko odpustila. A vždy jsi znovu a znovu s neúnavnou vytrvalostí byla připravena pomáhat do posledního dechu. Vlastně - před čtrnácti dny jsem skuhrala, že tu jsem špatně. Že mě sem vysadili. A já se k tobě nemohu dostat, že nám to zakazují. Že chci za tebou. A ne já tebe! Ale TY jsi mě konejšila:

- Já to vydržím!!

Mami, jak já byla hloupá. 

Péťa v hospodě vtipkoval: 

- A to jsme se v půli kostela museli otočit, vyměnit si ruce. Jsem měl strach, že jdeme zpátky k oltáři.

Mami, znáš Péťu. S ním se stále směješ. Sranda musí bejt. Co nadělá šest madel na rakvi a pět chlapů.

A Lukánek říkal, že to byl šok, protože k rakvi šli nejprve jen dva chlapi. Tak šel. Týden v práci za něj všichni dělají těžší práce, bolí ho ruka. Kamera je těžká. A dnes si prý udělal brigádku.

- Luki, tak v pondělí řekneš, že pokračujete, že sis´ při páteční brigádce namohl ručenku zas. :-)

Mami, ale oni tě uložili do hrobu přepychově. Tvoji malí. Tvoji vnuci. Mamko, všechna čest!

V kostele mi šlo hlavou, jak je vše pomíjivé. Jeden pátek se rozloučím. V neděli čekám na skyp. Tobě se tu už nechtělo být. Já s tím vůbec nepočítala. Další pátek nad ránem si klidně odejdeš do světla. Necháš nás tu. Další pátek obřad rozloučení. 

Mami, na hřbitově zase vyndat rakev.

- Pánové, pojďte na pódium!

Na jaké pódium? To jsem měla vědět za aktivní výuky jazyka mateřského. Myslela jsem, že pódium má jediný význam. A ono ne. Fošny nad hrobem... Mami, jestlipak si pamatuješ, jak jsme spolu loni v červenci jely v Černožicích na lavičku ke hřbitovu. Leží tam rodiče tvé maminky. Šormovi. A teta Jarošová. Sestra babičky Jůlinky. Její syn Karel byl nějakým ředitelem, náměstkem ve Vedebce v Černožicích. Jmenovala se za mě Fruta nebo Deva? Už nevím. Karlova žena se jmenovala Soňa. Měli syna Petra. Petr Jaroš. Na gymplu asi o tři roky výš než já. Půjčila jsem mu učebnici zeměpisu. Maturoval z něj, ale ve čtvrťáku se zeměpis neučil. Kniha mi chyběla. Zlobila ses´, že se nemám z čeho učit. Mamko, Petra jsem před dvěma lety našla přes jeden lajk Zlatčiny sestry... Jo, nerozumíš. To neva. Petr je se mnou přes FB v kontaktu. Musím mu podat zprávu. Dala jsem vědět paní Petrové. Nepřišla. Ale byla tam paní Smolová - Trávníčková. Hrobským - přišli se ti oba poklonit. Ivetě. Paní Greplové. Péťovu strejčínkovi. Dám vědět Petru Jarošovi. Co to byl? Tvůj synovec? Můj bratranec? Namalovala jsem si to. Petr je můj bratranec. Od babiččiny sestry. Nevím, jestli tam není nějaké pra.

No - tak na té lavičce tehdy v létě jsme viděly kapelu, která se chystala zahrát u kaple v DD a pak u hrobu nějakému panu - Šrámkovi z Černožic; myslím to jméno bylo Šrámek, ale nevím. Hasič. Tys´to jméno znala. Kde by mě napadlo, mami, že tihle zahrají hezky i tobě. Děkuji jim na dálku. Jsou od Hořic, z Hradce, nevím jak se sjíždějí ke zkouškám.

Maminko, když nás vyzvali, abychom se rozloučili dotekem, křížkem, nejraději bych objala rakev. Tvé tělo bylo uvnitř. Pomlácené, rozřezané. Sluníčko se schovalo. Jemně mžilo. Všichni jsme se s tebou rozloučili, vzdali hold. A mamko, víš, co bylo dojemné, krásné, originální a milé? Deniska ti položila na rakev čokoládičku. Mamko, co ses nám nanosila, napekla, navařila... Tak ti dala na cestu pamlsek... Je hodná, viď? 

Mami, hned po našem odjezdu přijel kameník zavřít hrobku. Tvé tělo je tam, ale duše je ve světle. Svlékla jsi ten nemohoucí tíživý skafandr; konečně zas svobodně vylétnout domů. Maminko, šťastnou cestu! Mami, už tě nikdy nenajdu. Mamko, konec společné cesty. Mami, jsem naivní. Já to nečekela. Prosím, dej mi někdy znamení. Budu bdělá. Aspoň budu vědět - aha, mamka. Děkuji za všecinko. Propouštím tě. Jsi volná.  Děkuji a bulím.

Mami, Iva nechtěla společný kar. To mě moc mrzí. Kluci jeli k ní. A my jsme jeli na oběd. Představ si, taky bychom v hospodě nemuseli být. Hospody zavařené. Buzerují. Protizákonně. Seděli jsme v zahrádce. Víno se jim prý zkazilo. Musela jsem pít frankovku. Vybrala sis skvělý čas!! Všechno kvete. Bují. Rodí se život. Máš pochvalu. V hospůdce jsem se poměli. Pobavili. A na správném karu i zasmáli. Mamko, smutek musím smýt.

Mami, na kafe v hospodě přišel Honzík H. Učila jsem ho na zvláštní. Vyrostl z něj krásný chlap. Veselý. Radostný. Tak optimisticky se dívá do světa. Mamko, on všechno ví. Jeho babička paní Červená se s tebou prý dobře znala. Jasně, v jejím bytě se točilo Musíme si pomáhat. Mihla ses tam za pětistovku v komparsu. Simona Stašová z jejích oken špízovala Bolka naproti. Honzík si na tebe pamatuje. Honzík se stýká i s páterem Hubálkem. Vzkázala jsem mu, že jsi odešla. Dvakrát v roce mu posílám pozdravy. I letos o Velikonocích. Naposledy i za Tebe. Budu míjet milníky. Poprvé, poprvé, poprvé... Mami, mnoho, mnoho lidí projevilo upřímnou soustrast. Prožívali se mnou naše rozhovory. Pálili za tebe svíce. To se ti to hezky odcházelo, co? A dnes byli se mnou na našem pohřbu. Mamko, já tu sílu cítila. Doopravdy!

Prohlížím si fotky. Vracím se tam...

- Lindo, mně se líbilo, jak krásně vyrovnávali stuhy na autě i u hrobu...

- No, mně taky, dodržovali pietu.

- A v kostele taky, viď, jak všechno hezky přichystali. A byla tam i Jitka. Přijela se podívat. A udělala mě šťastnou, když obstarala reproduktor a V tom našem venkovském kostelíčku zahráli na závěr.

- A Honzík H. vyrostl do krásného člověka, viď?

Petroušek zná jeho rodinu. I já - měl bezva rodiče. Skutečně bezva. Jen táta pil, ale byl skvělý odborník... Jejich syn asi před čtyřiceti lety zahynul na Prorubech při havárii. Studoval vysokou policejní. Honzíkovi maminka odešla loni. Jeho sestra s manželem jezdili po světě. Byli třeba tři měsíce v Africe. Honzíkův švagr přivezl na pohřeb bacil kovidu. Umřel. Spálili mu plíce kyslíkem. Zabili ho. Hlavně, že má Honza sestru, blízkou duši. Říkal, že mají nedaleko odsud chalupu. Radoval se, jak ho sestra vždycky o víkendu zapřáhne. Moc se mi rozhovor s ním líbil.

- Mami, to jsme si zas hezky pokecaly, viď? 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-28_Zahrada/

- Já jsem tak ráda, že už to mám za sebou. Tři pátky. Čtrnáct dnů napětí, smutku, příprav.

- Ale zvládlas´ to výborně. Bylas´ vyrovnaná. Vidíš, jak jsi šikovná.

- Díky Peťuš. Díky mami!

-  Díky všem!

Dobrou noc!

P. S. Pečlivě pročítám komenty. Někdy se mi stane, že mi FB něco skryje, něco přehlédnu. Je pro mě zajímavé číst poznámky virutálních lidí. Jenže já je znám podle ikonek. Dozvídám se jejich názory, příběhy, inspiruji se, i já je...

Blanka Faltynkova

slusi vam to

to je dcera???

Irena Hrobská

Snacha od Petrouškova Honzíka. To je ta, jak včera přišla večer mi vzdát hold.

Draha Hraničková

Snaška, jak říkáš, že. A ještě také vnučinka. Poprvé jsem to četla u Tebe

Draha Hraničková 

To jsem celá já. Celý život jak malá holka zdrobňuji. Péťa to moc nemá rád a začal říkat, abych se neposránkovala, a kakavičičíčko. Tak jsem se začala kontrolovat a snažila se mluvit bez zdrobnělin. Ale ono mi to nejde. On je Peťulka, Petroušek, Deniska, Lindička, můj první muž byl Ivulka - zlobil a snacha je tedy vypuštěna z mých úst snaška a vnučky jsou vnučinky. Za to mě třeba někdo nemá rád. A to je mi jedno. - Napadá mě, že asi před čtyřiceti lety jedna kolegyňka mluvila o svém strýčkovi jako o strejčínkovi. No to je tak nádherná zdrobnělinka. Péťa má taky strejčínka v Pejřimově. Je to Bohoušek, Míla, ale pro mě strejčínek.  Od prvního setkání jsme si padli do oka.

Draha Hraničková

Vždyť je to hezké.

Já si dávám pozor, abych svým synům před lidmi neříkala zdrobnělinami. Určitě by se jim to nelíbilo. Ale v soukromí mě nenapominají.

Draha Hraničková A vidíš, 15.7.1969 se narodil naší Ivě hošíček. Měl to být Petr. Ale její paní tchýně řekla, že mu bude říkat Milánek po tatínkovi, ať se bude jmenovat, jak chce. Tak je to tedy Milan. Ale u mě v telefonu je to Mijanek. Taky o něm píšu jako o Mijankovi. Když byl ještě menší, byl to Manini Monini - Milánek Morávek. Dnes jsem mu říkala: Mijanku, ty jsi zestárl. Je stále krásný, ale oba synovečkové jsou chlapi jak hora. Nějak stárnou ty děti...

Alena Mádlová

Irenko objímám na dálku, nechť je jí zem lehká a duši přeji pěkný návrat domů. Maminka vždy bude chybět, v srdíčku ale zůstane navždy uložena. Hodně sil a vyrovnanosti přeji do dalších dnů, naplněných láskou a vzpomínkami na ni 

Irena HrobskáAlena Mádlová Ali mockrát děkuji. Zjišťuji na každémkroku, že ji nemám. Dnes mi šlo hlavou, že jeden pátek jsem jí tak lehkovážně řekla: Tak maminko, přeju ti dobrou chuť, zítra za tebou přijde Iva a my dvě se zas uslyšíme v neděli. Ano, v sobotu, ještě luštily, v neděli úraz. Další pátek umřela. A další pátek pohřeb. Vesmír mě šanoval, nechal mě vždy oddychnout a zas další...  

Alena MádlováIrena Hrobská ...vesmír vždy ví co dělá, umí řádně zaskočit a poté vše nasázet do řádku, aby nebylo pochyb o pořádku...ono až po všem tom kolotoči si vše sedne, člověk navnímá tu zvláštní prázdnotu okamžiků, které nastanou a leccos se prostě nevrátí...ale věřme, že vše se děje podle vyššího plánu a až později zjistíme proč. Duše se totiž inkarnuje někdy dřív než by se zdálo