Pohyb, pohyb, pohyb a vůle

Čtvrtek. Mně se vůbec nechce pracovat. Vůbec. Je mi fuk, když jsou lidí obézní a chtějí být. A nic pro sebe nedělají. Ládují se léky. Ničí si zdraví. Myslí si, že jim léky na srdce, na vysoký krevní tlak, na cholesterol pomohou. Opravdu? Mám příhodu. Jeden vnuk poradil babičce, aby vysadila svou jedárnu. Na týden. Byla splihlá, unavená, špatně jí bylo. Po týdnu rozkvetla. Nerozumím tomu. Nejspíš asi lékaři věří tomu, že jedy pomáhají. I já jsem před rokem 2011 každý večer slupla jeden lipantil. A dvakrát do roka jsem jezdila do nějaké cholesterolové poradny ve FN. Taková hezká ztráta času. Vždycky tam byl jiný lékař, lékařka. K ničemu to nebylo. Nic neporadili. Sama jsem si pomohla. Náhodně. Když jsem složila fci ředitelky. Zůstala doma s maminkou. Hledala práci. Našla výživové poradenství. Herbalife. Osvobodila se z asi osmiletého užívání jedné tabletky lipantilu každý večer. Myslela jsem si, že mě zachrání od cholesterolu. Tak za prvé: Nezachránila. Za druhé: Pomoci si musí každý sám. Nenechat tělo chátrat. Procvičovat ho. Hýbat se. Udržovat ho. Jenže: To chce vůli. Nebýt líný.

Přemýšlím, jestli si mám vzít kolo, jak mi radil včera Petroušek. Nepřichází v úvahu. Venku proletuje sníh. Půjdu se podívat za rodiči. Plním si batoh kahánky, svíčkami, pytlík se zapalovačem…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-29-za-rodici

Vybíhám nahoru do pevnosti. Labe zamrzlé. Dívám se, jestli už jsou u pilíře větve. Nejsou. Protože řeka nerozmrzla od chvíle, kdy mě málem přizabili strážci – ne, nešli se podívat. Hlavně jsem měla strach, děs, že mě skolí, že mě zabijí. To dnes frčí. Větve čekají na jaro. Zatím je ale řeka tichá, klidná. Teče pod ledem. O pár metrů dál Metuje krásně zurčí, vítr tvoří vlnky. Předávám jídlo. Na rohu se otáčí vozidlo MP.

- Hele, už si pro tebe jdou!

- Fuj! Ve mně to hrklo. Jménem zákona!

- Neboj, nic ti neudělají.

Mám zkušenost. Jménem zákona! Profesionálně tě zlikvidují. Vytančí se na tobě. Kdyby to bylo před třiceti šesti léty, byli by zalezlí.

- Ahoj, Ireno!

Ješiši, předevčírem jsme se viděli v bazénu. Spolužák ze základní školy. Pětapadesát let jsme se neviděli. Žil v Austrálii. Najednou dvakrát do týdne. Nese si papíry k doktorovi.

- Chce mi napsat lázně, ale já je nepotřebuji. Poslal mě k Šárce. Měl jsem se předklonit. Dal jsem ruce až na zem. Vypadám jak simulant.

- Nevypadáš. Jen jeď!

- Ale já ty lázně nepotřebuji.

- Bodejť, sám si platíš bazén, udržuješ se. My, co se o sebe staráme, nejsme na pořadu. Když ti to nabídl, jeď! Kam to bude?

-Asi jen do Bohdanče.

- Jen si to užij.!

Loučíme se. Mířím na šance. Otáčím se. Volám kamarádce:

- Prosím tě, oni tam stojí.

- Kde seš?

- Už za rohem. Ale bojím se. Nemám dobrý pocit. Nedůvěřuji jim.

- Hele, ona tady nějaká cikánka měla auto asi půl metru do křižovatky. Tak asi si opsali její číslo. .pošlou jí pokutu.

- A proč za ní nejdou přímo?

Loučíme se. Když to píšu, vím, že tu bude loučení ještě několikrát.

Metoším po promče. Místa mého dětství. Mládí. Kráčím rázně. Docela jsem se zpotila. Petroušek.

- Kdepak seš, koníčku?

- Peťuš, jsem u kasáren. U Kulatky.

- To tě obdivuji, že v tomhle počasí jsi vyběhla.

- Petrušku, už jsem skoro u točny.

Zas se loučíme.

Na hřbitově podpaluji všechny svíce v lampách. Maminka, tatínek. Dívají se porcelánových oválků. Moji nejbližší. Dnes už mám jiné další nejbližší. Petrouška. Moje holky. Honzíka. Ivu. Ale ta zlobí. Pamatuji, jak Werich vyčítal své milované Zdeničce, proč zlobí. Dnes už vím asi proč.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-29-doma-doma-doma

Běžím domů. Vybírám si cestu, kterou notoricky znám. Támhle je náš baráček. Odsud jsem vybíhala do parku s kamarády hrát si. Stavět z šeříkových a akátových větví bunkry. Hrát na schovku. Opékat brambory v horkém popelu. Jak jsme dokázali jen v listí upéci bramboru! Támhle jsme u volejbalové antuky sjížděli po zadku ledovatý kopec. Sbíhám k soutoku Labe a Metuje. Po schodech, kde jsme se Stáňou Matějovským jednou sáňkovali. Napadlo tolik sněhu, že jsme si na schodech zablbli. Ale pak jsme se přemístili na třešňovku.

Utíkám vedle platanové aleje. Tuhle jsem pro ni hlasovala. Koukám, podříznutý strom. Ach. Tohle nemám ráda. Tak je to platanová alej nebo pohřebiště platanů! Držím hubu, aby mě jménem zákona nepřišli profesionálně strašit. Strašidla černá. Ruda taky viděl černé divnosti.

Doma. Překročila jsem krokový plán. Rychle sportovní výživu. Na páru brambory od sedláka. Na pánev poslední horskou jitrničku od Milky. Jablečný kompot. Šlehám máslo.

Petroušek se tu otočil. Jede ještě někomu něco opravit.

- Peťuš, nenavezme dřevo?

- Až zítra. Přinesl jsem ti koš ke kamnům.

Za chvíli je tu.

- Jestli chceš, můžeme navézt dřevo.

- Chci.

Mám ráda zásobu. Navezeno vcukuletu. Jsme sehraní.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-29-relax-s-petrouskem-a-zofkou

Petroušek si přišel vedle mě sednout. Žofka mu vyskočila na klín. Vybíráme pro něj pantofle. Povídáme si.

- Už bys měla jet. Je tři čtvrti na pět.

Jedu. Na přátelské posezení s paní Konvalinkovou.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-29-pompeje-na-pratelskem-posezeni

Vracím jí knížku, kterou mi půjčila před Vánoci. Mám sešit. Píšu si poznámky o Pompejích. Ona je skvělá vypravěčka. Má nastudované podrobnosti, jak to tehdy bylo. Jak tam luxusně žili.

Na konec nám posílá obrázky z Pompejí.

Děkujeme.

- Pojďte se se mnou vyfotit. Dám si vás na FB.

Mám tu paní ráda. Myslím, že i ona mě. Je odbornice na módu. Obivuje mou čínskou bundičku. Radí mi jednobarevnou sukni.

- No jo, jenže já mám tuhle bílou schválně kvůli halence.

I ta se jí líbí.

Běžím tmou parkem k autu. 

Doma. Koktejl k večeři. Zatápím.

- Kočky už jedly. I Žofka si dala. Maso jsem nakrájel do misky na ráno.

Noc. Kamna sálají. Mourek se stočil ke mně do lenošky. Žofinka už třetí den uléhá do košíku u kamen. Ne do toho s novinami, tam občas zaskočí Mourek. Do toho kočičího. Ten byl původně Micinčin, pak Zrzeččin, teď jsem ráda, že se tam občas uloží Žofinka. Měsíc dva nechtěla ani slyšet o tom, že by tam měla relaxovat. Vždycky utekla. Vyvaluje se tam třetí den. Třetí den hezky opatrně vkráčí a usne.

Já převracím den sem tam na druhou stranu na ruby a na líc.

Mám otevřený YT. Moc se mi líbí hudební překvápka na letištích, na náměstích, v obchodních domech. Prve skončilo vysílání na TV Šalingrad s Rudou Vávrou. Vyprávěl, kde přišel ke svým usilovnostem, snažení, znalostem. Pel mel z jeho zajímavého vyprávění:

Po očkování asi ve čtyřech letech měl těžkosti s vyjadřováním. Věděl, že něco musí dělat. Když byl čtyřicet dnů ve tmě, přišel na různé věci. 

Jeho dědeček se narodil v roce 1906 v Picích. Má na něj jednu vzpomínku. V roce 1984 se setkali v brněnské ZOO. Táta s ním měl složitý vztah. Vystudoval profesuru už za války. Dělal asistenta světoznámému vědci. Zajímal se o elektrofizioterpie a experimentální patologii. Což jsou počátky MK Ultra v ČSR. Byl na stáži v Londýně, Paříži. Byl průkopníkem těchto věcí. V letech 1951-1958 pracoval jako podplukovník ve FN v HK. Zvláštní. Semeniště es. Beran, Prymula, manžel dr. Pekové… Všichni se odtud rekrutují. A prý tam byl i otec Petra Pavla.

Teta se narodila 1946, táta 1948. Máma zemřela při porodu. Zkoumal pohádkové příběhy. Zabili mámu, macecha si vzala tátu, pozemky, majetek. Jezuité to dělali tak, že přímo nasadili cizí paní… Jeho macecha měla divný vztah s Rudou. Zamykala jídlo. Byla ze sekty Hnutí grálu. Oni to maskovali – že chtějí lepšího člověka. S Hnutím grálu je spojená kuřimská kauza.

Jako jednoroční batole a starší sestra bydleli v Ostravě. Děda byl zaměstnán výzkumem, psaním skript. Po roce se děti k tátovi vrátily. Děda neměl na tátu moc času. Traumata vyvrcholila, že táta v osmnácti odešel.

Děda rozvíjel vliv neionizujícího záření na krvinky. Což je dnes aktuální. Hlavní cíl nacistů bylo ovládnout mysl a vytvořit übermensch. Sověti byli v těchto metodách dál, tak se báli. Chtěli vyvinout sérum pravdy. Dachauský vyšetřovatel eliminoval vůli vyšetřované osoby.

Děda dělal fyzioterapii. V HK používal chemické látky, elektroinženýrství. V Československu byla pokročilá parapsychologie. To věděli v USA. Děda vedl špičky v oboru a celý výzkum.

Hodinu zvláštního vyprávění poslouchám s otevřenýma ušima i očima. V roce 1956 založili kuřimskou věznici. Kde chcete zkoušet tyhle věci? Na vězních. Ve věznici v Kuřimi je speciální oddělení sexuální deviace. Jen pět procent se navrací zpátky. Docilují toho přes elektroterapie. V 50. letech to bylo divoké; velké elektrody a silné elektrošoky. Je potřeba uzavřenou skupinu lidí. Dennodenně na ní pracují. Potřebují vzorky lidí, aby věděli, jestli je ovlivňuje chemie v jídle. V roce 2000 byl někdo v té věznici. Byla tam největší vzpoura všech dob. Podpálili matrace… Tam se na nich testovaly zbraně. Odd. sexuologie tam vzniklo v roce 1997. Ale jinak už 1957. Dlouholetá zkušenost. Vězni nechtěli, aby na nich zkoušeli tyto věci. Děda dělal pro armádu v hodnosti plukovníka mezi lety 51-58. Vedl to tam…

Rudův táta nyní umírá. Chtěl mu pomoci. Ale jeho programy v hlavě jsou tak silné, že mu pomoci není. Tyto věci člověka formují.

Ruda si nevěřil. Měl po očkování jazykové potíže. Cítil se méněcenný. Jeho táta ho nikdy nebil, ale měli psychický nátlak. Proto se vymanil.

Mám co k přemýšlení. MK ultra u nás? Už v 50. letech?

Renata pouští na závěr Bohemian Rhapsody.

Bohemian Rhapsody – má oblíbená. Tu mě naučil poslouchat Ivka. Nebýt jeho, neznám, nevím, hlavně – nemám ráda. Díky němu je miluji. Jezdili jsme do Phy. Utratil tam všechny peníze na burze za LP. Pak si rozkládal všechna alba Queen, Pink Floyd, Police, Jethro Tull… Nevadilo mu, že nenám drobné na sunar. Většinou jsem šla zavolat mamince do práce pod okno, jestli by byla tak hodná a hodila mi na jednu krabici sunaru…

https://www.youtube.com/watch?v=rfUEstWJUkA&list=RDrfUEstWJUkA&start_radio=1

Mám husí kůži…

https://www.youtube.com/watch?v=1q3g6iFluvM&list=RDrfUEstWJUkA&index=2

Čajkovského koncert b moll. Nedávno jsem sdílela. Teď najel automaticky sám. Poslechla jsem si asi pět skladeb tzv. pouličních zpěváků. Šikovných mladých lidí.

https://www.youtube.com/watch?v=bASV0bki4VE&list=RDbASV0bki4VE&start_radio=1

Nemohu se odtrhnout. Malý noční koncert.

Tříletá holčička:

https://www.youtube.com/watch?v=HDPDiFiEIII&list=RDbASV0bki4VE&index=2

Rozkošná čtyřletá – boží, boží! Na začátku nadšeně potvrdí – ano, ano – vybranou skladbu. Muzikant hraje něžňounce, aby dal dítěti šanci.

https://www.youtube.com/watch?v=aUlAPztjnP8&list=RDbASV0bki4VE&index=4

A tady se klubou jako že náhodní muzikanti. Radost je poslouchat. Mladí. Umějí.

https://www.youtube.com/watch?v=F3RKeQnzeXE&list=RDbASV0bki4VE&index=24

Jo, taky přišla paka z městské policie. Ano, rádi by rozpustili. Všude stejné… Důležitost moci.

Na FB dnes kolují zprávy o Petru Kolářovi. Aháá, tenhle sestřelil Klause. Takhle.

Miloš Kánský

Nevolené zlo. Petr Kolář. Kdysi odstřelil Klause, dnes se snaží odstřelit vládu Babiše. Zbrojařský vyhryz, který v zákulisí drží pod krkem celou českou společnost. Bojuje o svůj vliv, zisky. Změna poměrů může přinést i jeho případné trestní stíhání. Chobotnice, kterou pomohl vytvořit a jež znamená pohádkové zisky z té hrůzy na Ukrajině, se objeví v plném světle. Budeme se ještě divit, kdo všechno v tom jede. To je pravý důvod, proč využívá tu ubohou figurku na Hradě.

Tak to se budeme těšit. Zrovna tak se budu těšit, co Rajchlova vyšetřovací komise zjistí ke kauze Dozimetr. Myslím, že nic.

Dobrou noc!