Pojďte sem! Něco vám povím
Já jsem
Kdyby mě nikdo nenašel
najde mě sluníčko
Tak jako najít dovede motýlka
broučka kočičku i jabloňový květ
Vždyť já jsem pro to sluníčko
velký jak celý svět
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-23-dobre-rano
Ráno. Pro jistotu vstávám. Dnes mám den pro sebe. V pátek nepracuji. No, když někdo potřebuje, tak ano, ale jinak ne. Den šedý, upršený. Něco vám povím.
Večer jsem jela do divadla. Většinou si nepamatuji, na co jedu. Aha - to bude blbina. A ne. Dnes to nemělo chybu. Koncert.
Psychologická detektivka plná záhad ze
života dvou mužů. Erik Larsen se vypravil na opuštěný ostrov za významným
spisovatelem A. Znorkem, aby s ním jakožto redaktor provinčních novin
udělal interview o jeho poslední knize "Zapřená láska". Když však začne
pátrat po identitě ženy, které jsou Znorkovy milostné dopisy adresovány,
rozhovor o literatuře se změní v osobní souboj dvou mužů
s odlišným pohledem nejen na lásku a sexualitu, ale na život vůbec.
Po jedné vyjasněné záhadě se vzápětí vynoří další a další…
Režie: Jan Burian
Hrají: Martin Stránský, Jan Maléř.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/204-02-23-v-divadle
Co se týče hry – nádherná gradace. Každý další dialog přinesl novou překvapivost. Nenudila jsem se. Jenže já měla jeden film na jevišti a druhý vedle sebe.
Paní, která si koupila vstupenku vedle mě, mi připomínala vzhledem mou kolegyni z Herbalife. Inku. (Minulý týden si nechala zmenšit své bujné poprsí. To bych nikdy neudělala.) Pozdravila jsem. Odpověděla Inka i paní za mnou.
Vážení diváci, chtěli bychom vás upozornit, že ve hře se střílí. Když si vypnete telefony… Už nevím – nebudete se bát. Hned po hlášení dvě detonace. Nadskočila jsem. I v dialozích se několikrát objevilo forte, spisovatel vyslovil jednoslabičné slůvko tak, že celé divadlo poskočilo.
Další dějová linie – vedle mě. Na jevišti konverzační drámo. Moje sousedka se dívala stále do země. OK. Tak třeba naslouchá dialogům. Někdy se mi stane, že potichoučku hledám v kabelce Lift off. Hlavně, aby mi nezazvonily klíče. Aby mi něco nevypadlo z kabelky. Abych si neutopila v hloubi neuspořádanosti klíčky od auta. Vím, co to je, tichounce se prohrábnout kabelkou. Dnes mám klíčky uloženy v jedné kapsičce. Lift off položená na místečku, abych po něm jen sáhla. Ne tak Inka. Začala hrabčit v kabelce. Hezky poctivě. Jedna přihrádka. Hraby hraby. Šudly, šudly. Drc. Zatáhla zip. Druhá kapsička. Totéž. Pečlivě ji procházela. A šustila. :-) Než projdete pokud možno potichu a nenápadně svou brašnu, to je dílo! Musím se smát. Nerušila mě. Stíhala jsem jeviště i její program. Drc. Další přihrádka. Kolik tak může mít zipečků v kabelečce? Hodně. Některé byly zevnitř, ale kapsičky byly svrchu. Pečlivě procházela. Nenacházela. OK. Na jevišti jede dějová linie. Tak copak bude dál? Peněženka. Myslela jsem, že prohlíží nějakou knížečku. Ne. Přihrádky plné papírků. Když mi po chvíli sledování konverzace Stránského a Maléře sjely oči vedle, probírala karty. Penny, drogerie… Hezky si každou pečlivě prohlédla. Chvíli se věnuji pozorování výkonů na scéně. Hrají skvěle. Ale mně to nedá. Tak copak se děje u sousedky? Jestli si myslíte, že to kapsičkami, přihrádkami a probírkou peněženky skončilo. Ó, nikolivěk. Peněženka. Jé, tam je místa, místeček, zákoutíček… Je čas nakouknout, kolik má peněz… Na jevišti děj stoupá. Nemám ráda konverzační kusy. Ale toto je mistrovsky zahrané představení. Když už si myslím, že všechno bylo vysloveno – ani náhodou. Další zlatý hřeb… A co sousedka? Úporně hledí k zemi. Kdybych ji neviděla probírat obsah kabelky a peněženky, mohla bych nabýt dojmu, že je nevidomá. Stačí poslouchat dialogy. Na co kouká? Trošinku se nakláním, abych viděla objekt jejího zájmu. Aha, má krásné rudé boty. Hm. Líbí se mi. Jí očividně také. Tak teď už asi bude klid. Ne, ne. Teď si prošacová kapsy. Jednu, druhou, na rukávech, náprsní… Ne. Nenašla. Ireno, dávej pozor na děj. Jéžiši, tak dopisy psal on? Ne ona? No teda. A co se děje vedle? Joj, telefon. Má ztlumené záření displaye. Vidím hezký obrázek perokresbou. Okukuje ho. Ježiši, jestli teď začne procházet mobil, to nemůže mít konečnou. Naštěstí do vnitřností nešla.
Zas poslouchám, co se odehrává na jevišti. Páni hrají jako draci.
Paní stále kouká do země. Že by na boty? Tak co si dáš nyní? Jé, zas do mobilu. Poslední výstřel. Autor románu v dopisech se asi picnul. Konec. Děkovačka. Standing ovations.
Jsem mezi prvními ve foyer. Rychle k autu. Ne, nemám za sklem cedulku. Obracím ho na místě. Lije. A domů!
Zatápím. Pouštím ven Žofinku. Dnes tři týdny od jejího krutého zranění. A týden, co se jí zase udělalo zle. Myslela jsem, že do rána nevydrží. Je celá říčná vyběhnout do tmy.
- Žofi, běž a v pořádku se vrať domů!
Petroušek je tu ze zápasu.
- Tys´ taky přijela teď?
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-23-vecer
Ne, já už jsem doma půl hodiny. Peťuš, to byl koncert. Tolik
textu si museli naskládat do hlav. A děj byl
krásně gradován. Když už sis´ myslel, že víc to nejde, jo, šlo. Velice mě zaujali.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-23-vcera-na-noc
Žofinka se vrátila. Kamna hoří. Měla jsem skvělý zážitek. Kdyby mi někdo vyprávěl, že hodinu a půl se divák bude prohánět po kapsách, nevěřila bych. A že jich měla! :-)
Dobrou noc!
P. S. Pamatujete? https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-23-takhle-to-bylo/1626591976