Pololetí! To to letí!

Hezký den. Má ale. Vnímám nad námi černý mrak. Vůbec nevím, co to je. Všechno je v pořádku. Ale něco se nad námi vznáší. Co nás zaplavuje? Co se děje? 

Všechny tři kočičandy doma. Potichoučku. Ani ta rezatá drzka Zrzka nemňauká. Nechaly mě dospat. Otevírám dveře z ložnice. Zrzečka se šťastně protahuje. Konečně začíná pohyb v domě. Ve vedlejších dveřích stojí Kitty. Ani nebrblá. To až později. V kuchyni nás čeká Mourek. Nahřívá se. I Zrzka se během dne vyvalí jak sfinga na teplou dlažbu. Kittynka za mnou běží do koupelny. Lísá se. Ne falešně. Upřímně nastavuje hlavičku. Drbu ji za ušima, pod krčíkem. Přede. Kočičko, jakpak ty si zvykneš v novém domečku? Nedovedu si představit, až tě tam vypustí. Budeš zmatená. Bylas´ celý život, co ses´ narodila až do prosince zvyklá v Pze. Nemělas´ ráda převážení. Rozvalila ses ve vašem pražském krmítku. Pozorovala cvrkot za plotem. Když šel kolem velký pejsan, honem jsi seskočila a vlezla sis do tújí. Číhalas´. Ozval se hlas majitelky hafana:

- Nechoď k tomu plotu. Chceš přijít vo voko?

Když jsem hlášku poprvé slyšela, smála jsem se. Ty tou svou obří tlapou jsi na psa zaútočila. Nestačil se divit. Určitě si myslel, jestli neutekla z nedaleké ZOO puma. Nebo panterka. Bydlelas´ přece v Tróji. Nakonec sis u nás zvykla i na Moura; ty to zvládneš, bublalko. Jen se připrav, že do Phy do svého se už nikdy nepodíváš. Doufám, že k nám někdy ano. Tvá panička finišuje. Balí. Odváží. Shání krabice od banánů. Ještě že na to není sama. Bůh žehnej!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-31_Kocici_den/

Holky a kluka jsem nakrmila. Teď já. Přemýšlím, jestli nemám vzít běžky a vyjet o kousek výš. Pohybuji se domem v županu. Jak se nepřevleču hned ráno, jsem v něm do oběda. Je to ten růžový. Po mamince. Koupila jsem jí ho v Polsku. Je v něm velké vedro. Někdy se až zpotím. 

Zvonek. Koukám - obecní slouha. Ty vorle - úřad zas mi klepe na dveře. Co mi nese? Brrr! Nechci úřad, papíry, dopisy, administrativu... Toho chlápka naprosto nesnáším. Ireno, láska, láska ke všem tvorům, i ke kamenům. - Jo. Ale ne k volům. On ti osahá občanku. On nedůvěřuje, že mu diktuješ správné číslo. Musíš ji vyndat z pouzdra. 

Fučí. Vybíhám v županu. Beru dopis.

- Zrzi, pojď domů!

Co mi píšou? Že jsem nezaplatila 500 korun za rok 2020? Co to je? Volám.

- Moment, to má na starosti paní M.

- Tak mě na ni přepojte.

- Nemohu, voláte na mobil.

Pravda, pravda.

- Už vás předávám.

Ptám se, co to znamená.

- Nemohu dohledat platbu.

- Na jaké adrese?

- Tu tam máte napsáno.

- Já se ptám na nemovitost. Na jaké adrese!!?

- To může být i rekreační domek, když tam není někdo přihlášen.

- Tam byl přihlášen. O jakou adresu se jedná? 

Prý na naši.

- Za co to je?

- Že jste tady přihlášena.

- Chcete říct, že jsem se v roce 2020 přihlásila a nezaplatila?

- Ne, to není za přihlášení.

- Teď jste říkala, že je to za přihlášení.

Mezitím se snažím očima přejet, za co. Panebože, za co!!

- To máte... My si nerozumíme.

- Ne. My si nerozumíme. Já mám temno. Vystudovala jsem vysokou školu, ale nechápu, co po mně chcete.

- To je za přihlášení.

- Tady čtu za svoz. Ale to není pravda. Protože to má na starosti můj manžel. Ten je velmi pečlivý. Platí za mě i za sebe. Neexistuje, aby na mě zapomněl.

- Ale nemám to tu.

- Moment! Vyčkejte. Připojím manžela.

Nemá to tam, přitom bych dala ruku do ohně... Toto všechno jde okolo mě. Napojuji Petrouška. Ten je hned v obraze. Cítí mou nervozitu.

- Počkejte, já to mám zaplaceno, mohlo se stát, že jsem napsal stejný symbol na obě platby.

- Ten tam máte vypsaný.

- Tak já až přijdu domů, kouknu do mojí banky a zítra se vám ozvu. Máme to zaplaceno. Tím si jsem jistý.

OK. Vyřízeno. 

Mám před sebou šanon s platbou z listopadu za popelnici v domečku. Tehdy platil náš nájemník. Nepříjemný, ale fakt fujtajblový úředník mi vysvětlil, že jak neposlechnu, tak zákon. Ty vorle! Tohle zbožňuji. Úředník si na tebe vyskakuje. Mohl by kandidovat na vysokou státní fci. Admirál! Náš nájemníček platil dvakrát. Jednou tam, kde je přihlášen kvůli mamince a jednou tady. Popelnici plní tady. Dohnali ho po půl roce. Teda mě. A teď jdou ještě dál. Čurbes - by řekla moje babička Jůlinka. To slovo mělo ještě jeden význam. Tady u nás u závor je prťavý obchod. Vystřídaly se tam ponožky a občerstvení a drobné předměty a gyros... Dřív tam byl leta letoucí výsek masa. Nevěděla jsem, co to je. Prý maso z nemocných zvířat. Babička tomu říkala čurbes. Kde to slovo má původ, nevím. Tuším.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-31_Dnes_to_bylo_-/1576598866

Jdu se osprchnout. Zvonek. Že by zas obecní slouha? Ne. Naši. Mladí. Světe - podiv se! Já celý život zasvětila škole, dětem, žákům, učňům, studentům. Zapomněla jsem, že je dnes konec pololetí. Snaška přivezla všechny tři děti. Holčička samé jedničky. Mám radost. Hošíčka vidím po roce snad po třetí, počtvrté. Nádherný kluk. Prostřední - to už je mudrlant. Všechny tři děti výstavní. Krásné. Fotím je. Točím pro Petrouška. Odměňuji žákyňku za její úspěchy. Posedla mě právě teď ta nemoc - abych, kdybych. Mám ráda vědět dopředu, že někdo přijde. Ať jim nepodám jen ruku, ale taky něco na zub. Obdarovávám všechny. To je tak krásné - zeptat se, jestli má rád Herbalife tyčinky a on tak miloučce, bezelstně a upřímně přikývne na souhlas. Děti - tolik let moje vášeň. Děti - naše budoucnost. Co do nich vložíme, to od nich dostaneme. 

Krátká návštěva. Vladimír Komárek by měl radost. :-) Se svou tabulkou na vrátkách. Děti zkoukly, co máme na přední zahradě. Když si večer Petroušek znovu pouštěl na telegramu videa, usmíval se. Rozhoupala jsem ozdobný stojan s brýlatým ptákem. a barevného kohouta.  

- Jak si na to sahá, viď?

- Peťuš, věříš, že jsem vůbec neměla strach, že mi tu něco rozbijou? Oni byli opatrní. Jen si sáhli. Ptáčkovi trošku pomohli k houpání. :-) 

Odjíždějí. Už bych se mohla obléci. Potřebuji: banka, dusíkaté vápno, kosmetika, masáž. Čtyři slova. Bleskově brambory na páru a kousek krůtího. Volám:

- Peťuš, prosím tě, dojel bys mi do banky?

Dojede.

Obědvám. Za minutu čtrnáct. To už mám být na masáži.

Volám:

- Peťuš, prosím tě, já to nestihnu. Koupíš dusíkaté vápno?

Koupí.

Tamara mě masíruje. Mám ráda doteky, oleje, krémy... Při kosmetice mi masíruje i oční víčka. To kosmetičky nedělají. V učňovském středisku vám udělají mikromasáž. Ale jinak ne. Tamara má vystudovaný kosmetický institut. Je pečlivá. Bohumilá. I mně milá. Poctivá. A bohabojná.

Prý jsem usnula už při masáži obličeje. Usnu vždy a všude za každých okolností. Spím jak špalek. Na lusknutí prstů. To je spánek spravedlivých. :-)  Ačkoli - v pracovním procesu jsem někdy v noci nemohla spát. Přemýšlela jsem nad známkami. Komu co, abych neublížila. No jo, to ještě škola byla školou. Žádnou cochcárnou. Naplněn zdravými dětmi, které se chtěly něco naučit. Později jsem nemohla v noci spát, když jsem se bála o počet dětí. O rozpočet. O peníze na platy. O, o, o...

Zajíždím do dvora. Peťulka mě čeká. Myslela jsem, že mi chce zajet autem. Ale ne.

- Prosím tě, s touhle kartou se můžu jít tak akorát vyfotit. Ta je stará. Šel jsem za úřednicí, povídala, že neplatí. 

- Aha. Já jsem si ji schovala, že na ní mám svůj obrázek.

- Máš ji prý přestřihnout.

Směju se. Vyndávám tu platnou.

- Ukliď auto. Jedu.

Na terase nacházím plato vajíček. Ó, Bože, děkujeme ti za štědrost. O korunu zdražila. To je správné.

Scházíme se doma. Péťa zkontroloval platbu za odpady ve svém bankovnictví.

- Tak platby mám odeslané. To, že nemůže dohledat platbu, za to nemůžu. Nemají to v pořádku. Ona nemůže najít platbu za rok 2020? Podívej. Mám to tady. Zítra se s ní spojím.

- A nevrátila se ti? Třeba jsi popletl symbol. 

- Nevrátila. 

Chápete? CHÁPETE? Oni vám mírnyxtýrnyx pošlou pohledávku, a když nejste ostražití, pošlete znovu. Zkusili si v listopadu. Zkusili si znovu v lednu. Akorát že dvakrát opakovaný vtip není vtipem.

- Víš, co mě štve? Že mě nezavolá. Proč mi posílá dopis po slouhoj. Kdybych byla v Krkonoších, tak tu najdu ceduli. Musela bych jet na úřad. Ty vorle, co to je?

- Proč by ti volala. Když ti může vytisknout dopis. Hezky ti ho donesou. 

Nu! Buďme ostražití. Radujme se. Temnota, kterou jsem nad sebou cítila, se rozplynula. Zůstaňme stále lidmi. Sousedy. Příbuznými. To, že někdo vyznává vojsko, armádu, jenerála - to mě nechává klidnou. Co mě ale vyžlučí je to, když na mě někdo neuctivě nespravedlivě řve. Zraní. Vylije si své ego. A ještě u toho šermuje ukazováčkem. To jsou dávná zaklínadla našich druidů. Na mě nikdo ukazováčkem nic zkoušet nebude. Můžeme zůstat přáteli, můžeme o tom všem mluvit, ale stále zůstaňme lidmi; zlá doba nás má držet pospolu. Je třeba stále ctít společenská a rodová pravidla! Nedovedu si představit, že bych se chovala agresivně nevhodně ke své tchýni. Lezla mi na nervy protežováním a opičí láskou ke svému synovi; ale vždycky jsme měly seriózní vztah. Ctila jsem ji jako osobu starší. Mohu říci názor, vyslechnu názor druhého, ale nebudu jak jenerál - opovrhovat člověkem. No, hlavně, že máme slušného na Hradě.

Dobrou noc!