Polsko-jahodový

Půl jedné. Musím spát. Vstávala jsem v osm. Nepůjde proud. Rychle snídani z nutribulletu. Dopoledne si sedám pod jabloň, pracuji. Krásně se dělá. Zpívají ptáci. Setkávám se s milými lidmi a jejich osudy. Mám novou klientku. Paní padesát let. Dvouletá dvojčátka. Má mladého muže. Už vyzkoušela co se dalo. Potají posílá peníze. Aby manžel nevěděl.

- Já mám dobrého manžela.

- Já taky, ale on nechce vidět, jak se trápím. Má mě rád takovou, jaká jsem.

Moc hezká odpověď. Večer jí vypravuji balík. Tak moc si přeju, aby se jí to se mnou povedlo. Nebo má ješitnost? Ne, mám přání: Ať je krásná, přitažlivá a zdravá! Bude to tak. Vím to.

Hlídám čas. Okolo poledne vyrazím do Polska. Volám mladé paní; včera si vzala poprvé jídlo po sportu. Když u mě byla, říkala, že nemají WIFI. No to je UNIKÁTNÍ! Jejich dvouleté dítě bude mít nezkalcifikovanou šišinku. Manžel si přál k narozeninám originalitu:

- Nezapínejte dnes televizi a rádio. Aspoň jeden den!

Další UNIKÁTNOST! On si přál den bez rušivých vibrací.

Paní měla do nedávna tlačítkový telefon. Mladá paní!! Nejlevnější dotykový si koupila na běhání. Ptám se, jestli jí jídlo chutná. Jestli je zasycená. Pochvaluje, jak je to lahodné. Hlásí, že je zasycená. Neměla peníze, koupila jen na dovýživu po běhání. Skvělé! Mám radost. Po jednom dni! Myslím, že do konce měsíce dokoupí...

U sousedů zavádějí elektřinu. Rozcapují se před naše vrata. Neměla jsem... Nic. Zkouším otevřít bránu. Ani náhodou. Nejde přece proud. Volám Petrouškovi. Já to kličkou neumím. Vůbec nevím, kam se to strká. :-) Je tu. Otevírá. Jedu. Svištím k hranici s očekáváním. Oči na stopkách. Na hranici nikdo. Odstavené domečky. To byl asi zátaras. Nic nebude jak před krákoránvirem. Kde jsou moje stánky? Kam všichni prodejci s cedulemi JAHODY zmizly? Jeden po pravé straně. To je ten protivný chlap. Loni měl v letních jablcích namíchaná z loňské sklizně. Chlapče, k tobě ne. Můj obchod s mou paní - prodávají tu sochy. Jedu dál. Tam mám pána. Ne, prázdný pult. Nikde nic. Jedu k tržišti. Zkrátím to - ani tady nic. Potraviny, hadry, elektro. Vracím se na parkoviště před Biedroňku. Zastavuji elegantní paní. Krásná. Kabelku na pahýlu pravé ruky.

- Prosím vás, prodávají se tu JAHODY?

Porozuměla. Pletu si ta jejich slova. Myslím truskavce. Nevím. Zamyslela se. Zakroutila hlavou... Pak si vzpomněla. 

- Jo, pojedete támhle na tu křižovatku...

- Na semaforech do města.

- A po pravé ruce tam prodávají jahody.

- Mohu tam zaparkovat?

Mohu. Jedu. V Kudowě jsem nebyla osm devět let? Jezdívali jsme sem do bazénu. Na masáž. Zelená! Jedu. Pozoruji, co se tu změnilo. Vyrostly nové domy. Hezké lázeňské městečko s německým stylem hrázděných domů... Tady to bylo. Zahlédla jsem košíky jahod. Kam? Zahýbám do vedlejší ulice. Vracím se. Malá stará příjemná ochotná Polka mi snáší modré z nebe.

- Kolik za jahody?

- Sedmdesát. Ale za větší množství vám udělám cenu.

- Deset kilo.

- Za padesát.

- Skvělé. Hledala jsem svou paní ve stáncích za hranicí. Vždycky mi taky dělala cenu jako vy.

- Je tam stánek. To je náš.

Vysvětluje, který. Ne, to je ten s prázdnými pulty. Už už sahá po telefonu. Beru ta jejich skvělá, vynikající malinová rajčata, žlutá slaďoučká - od zdejších pěstitelů, beru od každé sorty dva tři kusy. A okurku. A celer. Ten mi dává zadarmo. Přihazuje dvě okurky. Lezou mi oči z důlků. Meruňky. Mňam - chuť mého dětství. Kořeněná. Kupuji zbytek krabice.  Ukazuje cifru v polských a vedle v českých. Loni a předloni jsem tu za každý nákup nechala okolo tisíce korun. Ten loňský pán mi průběžně ukazoval na kalkulačce, kolik už jsem utratila... Asi měl zkušenost s velkýma očima...

- Mohu tu zaparkovat?

- Můžete. To je náš chodník.

Přeparkovávám, rovnám ovoce, zeleninu do kufru.

- Borůvky budete mít?

- Už jsou, ale jsou moc drahé. Přijeďte za týden.

- Přijedu.

- Můžete tam k tomu stánku...

- Ne, ne. Přijedu k vám.

Jsem ráda, že se nevzdávám v boji. NIKDY!!! Nejsem zvyklá, ty ježibabo šeredná anonymní, prohrávat. Však se ještě uvidí! :-) Ještě štěstí, že jsem nehodila zpátečku. Nerada zajíždím do Kudowy. Po sametovém divadle tu našim dávali pokuty za nesvícení za dne. Za rychlost...

Jedu ku hranici. Úzkostlivě sleduji rychlostní značky. Už jsem v Bělovsi. Tady byl v květnu 45 masakr... Naši nynější němečtí přátelé, kteří nás mají za svou kolikátou? - sedmnáctou? spolkovou zemi, chtějí si tu dělat porady Landsmanschaftu, tak naši přátelé tu zmasakrovali naše lidi...

Kudy? Náchodem? Raději to objedu... Vyplatilo se. Hodinka tam a zpět. Na cestě se stavím u jednoho čerstvě narozeného miminka. Nesu mu plínky, košilku, hračku. Na dvoře mají vždycky hodně koček. U hlavního tahu na Polsko jich hodně zahyne pod koly. Musejí si chytit... Kočka je vyhublá. Chytila si. Sýkorku. Mraucá. Předvádí. Nemám srdce jí vyčinit. Na Micku bych zahartusila.

- Ty máš sýkorku? Ty seš šikovná. A kde máš paničku?

Beru za kliku. Taky už jsem tu dlouho nebyla. Č. p. umělecky ztvárněno. Líbí se mi. Jdu dovnitř. Maminka od nového obyvatele hotelu Země obědvá. Chválím nádhernou překrásnou čtrnáctidenní holčičku. Danielka. Krásné jméno. Tři kila sto. Maličká. Prý buclíci mají v životě problém s obezitou. Danielka droboučká bude štíhlounká. :-) Požehnej ti Vesmír! Ať jsi prospěšná lidstvu!

Stavuji se pro šalvěj. Milionky už mají vyprodané... Domů. Rychle! Začíná lít. Před bránou opět cizí auto. Zdržuje mě. Mám venku podsedák. Nechci, aby mi zmoknul. Všechno mám vypočteno se setinovou přesností... Štěknu:

- Nemám ráda, když mě někdo omezuje!

Že já jsem dovolila... Nic.

Oběd! Nové brambory s řeckým grilovacím na páru. Třesu se letos na první okurkovo rajčatový salát s cibulkou. Cotage. Už jde proud. Dopo jsem pracovala tužka papír, úsporný hovor. Telefon jsem si dobíjela v autě.

Třešně končí. Špačci si přišli zazlodějit. Ťutínek natrhal koš. Ještě pracuji. Ve dvacet školení. Po něm jdu teprve česat naše kouzelné jahůdky. Ještě zalít rajčata. 

- Cos tam dělala?

- Chodila bosa. Zalila jsem rajčátka. 

Až v deset večer se vrhám na zpracování ovoce. Chci ještě jahodový džem. Ale nakonec mám jahodovou marmeládku. Kompoty jahody s třešněmi. Makám. A ráda! Bude na zimu.

Psát jdu pozdě. U psaní mi lupou víčka. Ne moje. Od kompotů a marmeládek. :-)

Bylo to skvělé. Jak jinak, babo hnojská!

Dobrou noc!