Pomaloučku sklízíme Vánoce

Ráno. Za zadkem na záchodovém prkýnku vnímám kožešinu. Jasně. Je tam. Vstávám. Vždycky, když spláchnu, divím se, že se jí z víru vody nezatočí hlava. Dnes jsem ještě ani nespláchla. Žuch. Byla tam. Cákla mi na prádlo i na tělo.

- Žofko, fuj!

Vyběhla z mísy. Olizuje se. Celý den jí kožešina nevyschla. Ocásek a hřbet navlhlé Celý den jsem cítila, že se ráno vydžogala (to říkávali kluci, když jsem byla malá – jít se vydžogat, jako vykoupat do rybníka).

Kočičí člověk Žofie. Můj pejsek. Celý den za mnou běhá. Dávat pozor pod nohama. Dnes poprvé jí asi podjely nohy.

Pamatuji si, jak jsem byla se studenty na gymnáziu na výletě v kempu Eldorádo pod zříceninou hradu Litice. Vyráželi jsme pěšky na okolní hrady. Potštejn, Doudleby, Častolovice. Jednou jsme sešli z cesty. Rozhodla jsem se přebrodit Orlici. Bylo v ní po kotníky vody. Než hledat most, ušetřili jsme čas. Myslela jsem si, že je to jako přebrodit potok. Taky jsem se málem vydžogala jako Žofka dnes. Kameny vyčuhovaly ze dna. Nesměla jsem se dívat do vody. Když jsem se dívala na břeh, našlapovala opatrně, povedlo se mi řeku za pár minut zdolat. Jak jsem se podívala pod nohy, ubíhající voda jako kdyby podemílala rovnováhu, podrážela nohy. Lehko by sebou člověk plácl do vody. Už bych podruhé tenhle nápad nerealizovala. Sedla jsem si na břeh. Lákala studenty z protějšího břehu. Moc se jim nechtělo. Pozvolna, bez chuti se jeden po druhém spouštěli do koryta. Menším slečnám voda sahala ke kolenům. Pištěly. To už byly mobily. Držely je nad hlavou spolu s polokeckami. Nakonec jsme všichni brod dokázali překonat.

V kempu Eldorádo jsem asi dvakrát pobývala s učni, když jsem učila na učilišti. Se studenty soukromého gymnázia to bylo lehké. Učni nebyli tak ukáznění. Z nádraží se do kempu šlo zkratkou. Myslím takovou myší dírou. Nad kempem se tyčila zřícenina hradu Litice. Když jsme šli dolů z hradu, studenti mě vyhecovali – prý zkratkou. Nábližky a zkratky z hradního kopce nebrat. Pamatuji na tu strmost. Když už jsi uprostřed terénu, nemůžeš se vrátit. Nutno pokračovat. Měla jsem světle zelinkavé bermudy. Skutálela jsem se po zadku dolů. Snažila jsem se zachycovat stromů. Černá lesní zem s listím se lepila na světlé kalhoty i triko. Najednou byl ze mě kominík. Přišli jsme do kempu všichni jak mouřenínové.

Správkyně Eldoráda měla za manžela správce Marienky. Krásné horské chaty hned vedle Javořího mlýna na konci Velké Úpy. Jestli si dobře pamatuji, vyprávěla, že od něj utekla sem do Eldoráda. Hrál. Gambleřil. Svět je malý. Když jsme někdy v osmé třídě byli na lyžařském výcviku v Úpě, vždycky jsme byli ubytováni na Javoráku. Myslím, že to byla podniková chata Tiby. Dnes už ukradena. Chci říci zprivatizována. Večer při usínání jsem z horní palandy měla výhled na bílé krajkoví ve štítu boudy Marienka. Dnes je dřevěný filigrán natřený na hnědo. Už to není ta krajka z dětství. Okýnka svítila do tmy. Sněhu bylo! Obloha měla přesně tu modrou, jako když se na jevišťátku v loutkovém divadle ve skautských domečcích na kraji pevnosti stmívalo. To byla taková nádherná sytá krásná modrá. Loutkové zavřeli. Když jsem chodila na gymnázium, Pier H. z něj udělal klub mladých. Zpívala jsem tam s kapelou Katakomby. A tam mě učil vyslovovat ve zpěvu právě Jobek, Miloš, zakladatel skupiny Kantoři. Na jeho kytarovém koncertu jsem byla v muzeu v den pražského masakru letos před Štědrým dnem. Bože, jak je všechno propojeno. Všechno se točí ve vzpomínkách. Všechno je pryč, jak říkávala moje maminka. Loutkové zbořeno. Vadilo soudruhům. Na jeho místě parkoviště a občerstvení Na Špalkách. Snažím se představit, jak to tam vypadalo… Dávno...

Jedno namočení Žofky nastartovalo brainstorming. Konec. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-07-zachrance

Petroušek mi ukazuje prasklou žárovku.

- Máš to vyměněno. A příště řekni včas.

- Peťulko, děkuji. Jsem šťastná, že tě mám.

Opětuje. Jsme vděčni jeden za druhého.

- Petroušku, začíná být venku ostrá zima.

- Měli bychom sundat venkovní světýlka.

- Souhlasím. Než všechno zamrzne. Doma si Vánoce ještě necháme. Ibišky mi budou zářit z terasy dovnitř. A stromeček…

- Tak po obědě.

Nedalo mi to. Aspoň sundám jabloňku vzadu v zahradě. A ještě vypnu barevné obrazce do zahrady. Nevím, jak se tomu říká. Vypnula jsem i krásný paprskovitý stromeček.  Peťa vpředu domu odpojuje šňůry z jabloní a keřů. 

- Peťuš? Ty sbíráš světla?

- Ne, po obědě. Jen kabely.

Zima zalézá z nehty. Oba se snažíme odstrojit co nejvíc světel.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-07-vyhled-od-obeda

Jdeme se ohřát. Obědváme. Dívám se na barevné krmítko. Na venkovní terase mi Petroušek ukazoval hopsajícího ptáka. Vypadal jak sýkorka. Na FB mi psali pěnkava. Prý tu nezůstává. Měla jsem o pěnkavičku obavy. Odhopsala někam. Hlavně ať ji Mourek neobjeví.

Po obědě vynášíme osvětlení zahrady na půdu. Část Vánoc uložena. Letos začíná advent 1.12. To je za rohem. :-) 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-07-prihlas-se-zadej-heslo-zadej-heslo

Po dlouhé době jsme nabila tablet. Chci na FB. Na FB dnes opět řádí UI. Odebrali jsme váš příspěvek, protože jste se pokusila zavádějícím způsobem získat To se mi líbí, sledující, sdílení nebo zhlédnutí videa. Co? Nesrozumitelné? Šroubované? Ano. UI ještě moc neumí. Pokouším se dostat do svého profilu přes mailovou adresu. Ne, pořád by chtěli telefon. A já mail. Zadejte heslo. Chci zadat heslo. Nemám klávesnici. Jak mám zadat heslo? Entruji bez hesla. Zadejte heslo. Tak mi ukažte klávesnici. Ztráta času. Sleduji kousek titulkového filmu o Konvexní zemi. Proč je tady tolik informací o deklíku nad světem? Báň prý chtěli rozbít atomovou bombou. Proč se tu množí informace o konci světa u ledových stěn? O nové zemi za ledovou hradbou? Odvádění pozornosti? Pravda?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-07-vecerni-navrat-z-klouzacek

Jdu zatopit. Četla jsem na FB zprávu asi čtyři dny starou;  ve Švédsku byla naměřena nejnižší teplota 42.6 °C za posledních dvacet let. Mrazy se přesunou k nám. Někdo pod zprávu dal:

Myslím, že u nás se to víc naakumuluje. Prováděl jsem vlastní výpočty a vyšlo mi, že přelom neděle a pondělí by měla teplota přes den klesnout na -132°C, v noci pak na -214°C. Lidé by v takovém případě neměli určitě jezdit autem na benzín, ale využívat elektromobily, protože elektřina nemůže zmrznout. Dále bych doporučil vydat se do hor, protože na horách bude tepleji i o 60°C, takže kdo ten výstup přežije, může si užít i sluníčka. Hlavně nehladit divokou zvěř, ať jí neublížíte.

Christian J. Kořenek Dodal:

Irena Hrobská Přesně tak, hlavně užovky bývají v takovém nečase agresivní až nevídale vulgární... 

Baví mě lidi, kteří mají stále v kapsičce humor. Jednoho takového mám doma. Jsem vděčná. Šťastná.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-07-verny-pritel

Fotím si Žofii. Loni tu ještě s námi žila Zrzečka. Péťa na mě do pracovny haleká:

- Stáli tam, viď?

Nereaguji. Vím, co bude. Usmívám se.

- Slyšíš?

- Ne.

- No stáli tam.

Přichází ke mně. Vidí, že se směju.

- Z psychiatrie. Víš? Ptali se, pane, pojeďte s námi.

Řehtám se.

- Čekali tady u branky.

Bránice se natřásá.

- Oni věděli že to s tou manželkou nevydržím.

Miluji jeho kecy.

- Ty vole, já to tady dnes vydržel s tebou celý den!

Pusa.

- Jestli já se dožiju toho dovopravdickýho důchodu, co si tady s tebou pak počnu?

:-)

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-07-penkavka

Ranní pěnkavička ulovena.

- Mám Mourovi sebrat tu sýkoru?

- On ji chytil? Je to jeho úlovek.

- Ale on ji má na rohožce.

V rukou mu visí mrtvolka pěnkavičky.

Mourek lovec. Od mladého přírodovědce Jakuba Zimy se dozvídám, že je to pěnkava. Prý tady moc nepřezimuje. Copak ji asi zdolalo. Zima? Hlad určitě ne. Příroda. Ledový vítr. Avizovaných -132°C.

Povedly se mi nádherné oharky. Kamna sálají. Hezká neděle. Stromeček svítí. Ještě chvíli…

Dobrou noc!

P. S. 

Kostrbatý překlad. Imprezovala to - nerozumím slovu. 

Alena Mádlová

Andrea Skoupá

Něco, co stojí za zamyšlení!

Učení pro život:

1. Lidé jsou v našich životech dočasní. Všichni!!A všichni odcházejí přesně tam, kde měli odejít. Nemá cenu brečet nebo si stěžovat, pokud je čas, aby odešli, odejdou.

2. Vyrůstat často znamená cítit se osaměle.

3. Lidé kolem vás mají přímý dopad na to, jak se cítíte. Když ti nejsou k ničemu, proč se držíš po jejich boku?

4. Lidé, o kterých byste si nikdy nepředstavili, že by opustili váš život, nejčastěji to A je to v pořádku.

5. Tvoje štěstí by mělo být vždy na prvním místě

6. Pomáhání druhým tě nutí růst jako člověk.

7. Nikdy nikoho neznáš tak dobře, jak si myslíš. A vědět, že to je první krok k tomu nebýt zklamaný.

8. Problémy světa nejsou na vás, abyste nosili na zádech. Nespravedlnosti světa nejsou vaše chyba. Pracujte na jejich vylepšení, ale neobviňujte se, pokud nemůžete.

9. Někdy vám chybí lidé, kteří vám ublížili. To je v pořádku. Znamená to, že byli ve vašem životě důležití a vy jste věděli, jak je milovat.

10. Nauč se odpouštět.

11. Vyrosteš a budeš se dál distancovat od osoby, kterou jsi kdysi býval. Ujistěte se, že se distancujete správným směrem.

12. 365 dní může hodně změnit.

13. Postavit se za tím, čemu věříte, vám přinese spoustu bolestí hlavy a zklamání, ale je to nesmírně nutné. Nevzdávej to.

14. Nesrovnávejte se s ostatními. Život by neměl být soutěž mezi tím, kdo je úspěšnější, krásnější nebo oblíbenější. Každý člověk má svůj lesk. Úspěch člověka neznamená jeho selhání.

15. Utraťte peníze, které vyděláte, za zkušenosti, ne za materiální věci.

16. Nedávejte své štěstí do rukou jiných lidí. Oni to sundají, vždycky to sundají

17. Nauč se přiznat, že se mýlíš, když se mýlíš.

18. Snaž se netrápit toho, co si o tobě myslí ostatní.

19. IMPREZOVALA TO. Netolerujte neúctu a nebojte se říct, co si myslíte.

20. Informujte se, než nabídnete svůj názor na cokoliv. Svět nepotřebuje tvůj názor na všechno.

21. Nezáleží na tom, co děláte nebo říkáte, lidé budou vždy věřit tomu, čemu chtějí věřit.

22. Naučte se, jak si vybrat své bitvy. Jsou věci, které za to prostě nestojí.

23. Nevzdávej to, vždy se najde někdo, kdo tě inspiruje.

24. Začněte dnes projekt, který máte na mysli, nebo se začněte učit hrát na nástroj, který jste vždy chtěli, nebo jazyk, kterým jste vždy chtěli mluvit, nebo začněte dnes šetřit peníze na výlet, na který jste vždy chtěli jet. Za rok si budeš přát, abys začal teď.