Pomalu, ale splnila vše v radosti, lásce, harmonii

Krásný den. Uplynul v práci. Nenápadně. Hezky. Splněno. Jen žehlit - bóže, to já nerada...

Jak chodím na naši Střední školu řemeslnou tu pro krmítko, tam pro kliku, tady pro vykovaný krumpáček, vidím, co vidím. Děti uctivě i s úklonou hlavy zdravící. Uctivě  se chovající k návštěvám školy. Vidím řád, vidím jejich hrdost na montérky, na příslušnost k řemeslu. Pozoruji i jejich nadšení z práce, tvořivost, usmívají se nad svým dílem. Tváří se důležitě - však ano. Oni umí! Je to synergie snažení mistrů OV, učitelů teorie, dětí a ředitele školy. Roli hrají  i rodiče. - Ráno jsem si v posteli četla dva krásné příspěvky ve Zpravodaji. První – o úspěšném zahájení školního roku u řemeslníků. Dočetla jsem se o jejich vítězstvích už na nových soutěžích. A co mě moc potěšilo – úplně nově se zapojili do soutěže v orbě. Poprvé. Unikátní. Traktor a palivo jim bezplatně půjčila společnost Nahořanská. Neznám. Děkujeme. A soutěžní pluh půjčilo ZD Ostaš.  Taky děkujeme. Tahle dotace se mi moc zamlouvá. Žáci nacvičovali a na pardubickém dostihovém závodišti obsadil Jan Šubrt 3. místo. Ač je kluk pro mě anonymní, mám radost.

Článek zde:

Odbor vzdělávání Hospodářské komory České republiky vyhlašuje každoročně soutěž Samostatných odborných prací (SOP) žáků odborných škol. Letos takto byl vyhlášen již 27. ročník a naše škola, která se této soutěže účastní pravidelně, zaslala 5 prací žáků učebních oborů "Umělecký kovář a zámečník, pasíř" a "Umělecký keramik". Byť za každý obor je možno přihlašovat pouze práce dvě, letos hodnotící komise pro vysokou úroveň rozdělila vyhlašování u prvně jmenovaného oboru na práce se zaměřením "Umělecký kovář" a se zaměřením "Pasíř". Díky tomu jsme nebyli nuceni vyřadit žádnou z prací, u kterých jsme si byli jejich hodnotou jisti. Ve velké konkurenci nakonec odborná komise vyhodnotila práce zaměřené na "Uměleckého kováře" našich žáků Prokopa Pattermana (Kovaný kříž) jako nejlepší a Davida Hrdiny (Visací zámek) zařadila na druhé místo. Zároveň mezi "Pasíři" obsadil náš žák Teodor Melichar s prací "Tepaná tvář" místo třetí. Umělecké keramičky nakonec získali rovněž první dvě místa. Vítězství komise přiřkla Kateřině Barátové s prací "Trojná bohyně" a druhé místo Šárce Skálové za práci "Vzpomínka na Leni". Rozhodování však ani jedna komise rozhodně neměla jednoduché. K předání cen došlo 21. října 2023 v Kaiserštejnském paláci v Praze na Malostranském náměstí. Naše škola se v letošním září poprvé zapojila i do soutěží ve sportovní orbě. Začátky nebyly jednoduché, ale díky obrovské pomoci členů Zemědělského svazu České republiky společnosti Nahořanská a.s., která nám bezúplatně zapůjčila traktor včetně paliva, a ZD Ostaš, které nám poskytlo speciální soutěžní pluh, se byli schopni žáci dobře připravit na účast v jednotlivých kláních. Úvod školního roku tak byl pro některé žáky nejprve v duchu poznávání pravidel soutěže, nastavování techniky a opakování tréninkových jízd. Ty probíhaly na pozemcích zemědělského podniku Nahořanská a.s.. A potom se už soutěžilo. Dne 10. 9. 2023 jsme se zúčastnili 1. ročníku sportovní orby středních škol, který se konal na pardubickém dostihovém závodišti. Žák Jan Šubrt si vyoral třetí místo a získal cenné zkušenosti. Další soutěž pořádala Zemědělská akademie Hořice 26. září. Náš žák Petr Nývlt tento podnik vyhrál, celkově pátý skončil Jan Šubrt, Ondřej Kosinka se umístil desátý o dvě místa před Pavlem Hejzlarem. Takto natěšeni (a připraveni) jsme vyrazili na Mistrovství České republiky, které proběhlo ve dnech 29. až 30. září na pozemcích školního statku v Chrudimi. Školu reprezentoval Honza Šubrt, který, i přes problém s nutností opravy pluhu, nakonec získal krásné třetí místo. Na závěr je třeba vyslovit obdiv a poděkování všem našim žákům, kteří nad rámec výuky výborně školu reprezentují, a stejně tak pedagogům, kteří je k těmto cílům dovedli. Z

Během dopoledne mezi prací telefonuji s ředitelem školy. Chválím děti i mistry. Chválím jednotlivé zážitky, kdy mi žák bez nějaké výzvy chránil tělem sukni, aby mi ji nepropálily jiskry od autogenu. Chválím chování, zdravení s úklonou hlavy. Chválím vítězství v soutěžích – tedy dobré vedení ze strany mistrů a chválím dokonalost výrobků, které si chodím kupovat. Nezapomněla jsem ani na své focení traktoru na poli u cesty asi před dvěma dny. Orba – to se už dnes nevidí. Chemizují. Tak jsem se tetelila štěstím, že mohu vzdát hold. Pan ředitel se taky tetelil. Povídal, že mu je děsná zima, jakou husí kůži má. To prý takhle lidi nezavolají. No jo, já jsem ta jiná. :-)

-A jen tak mimochodem, asi před pětačtyřiceti lety jsem u vás na škole byla na praxi. Obíhala jsem všechny typy středních škol. To jsem u vás byla poprvé.

- To jsem tu ještě nebyl. :-) 

Během telefonátu se tu objevil Petroušek. Stojí v chodbě. Něco drží v ruce. Poslouchá… Když pochopil, zdraví do telefonu ředitele, kterého zná. Já ne. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-10-husicka-priletela

- Přinesl jsem ti oběd. Svatomartinskou husu.

- Jé, to mi přišlo vhod. To si pošmáknu. To seš hodnej!

- Už loni jsem nezapomněl. A říkal jsem jim, aby ti dali stehýnko.

- Zlatej. Mijujutěéé! Děkuju!  :-)

Pusa. Odchází.

Pan ředitel bude tlumočit vše do slova. Směju se. Ano, to si přeju. A prý budou mít rodičák – i rodičům předá pochvaly. Ano. To je třeba.

- Víte, my jsme se snažili, aby to nebyli ti z UMEZu.

- Ano, ti blbci. Vím. Chodili do tanečních před padesáti lety. Dnes to jsou mladí sebevědomí hoši a dívky. Hrdí na příslušnost ke střední škole a k vybranému řemeslu. Když někdo umí, může být hrdý.

- No, gymnázium má své olympiády, my zas řemeslné soutěže.

- Ano, tak to má být. A já gratuluji ke všem těm vítězstvím, o nichž celý rok čtu. 

- Zrovna dneska jsme se účastnili…

Ano, slyšela jsem tam lomoz. Škola si nejen drží, ale zvýšila svou úroveň nekonečně vysoko. Mám názor – je to prestižní škola.

- Pan mistr mi povídal, že u vás i z nešikovných uděláte šikovné.

Souhlasný smích na druhém konci.

Nechci být dotěrná, ale už po několikáté hovor vedu ku konci. Jsem ráda, že jsem si vzpomněla ještě na ten traktor a orbu. A dokonce soutěžící Jan měl ztíženo  s opravou pluhu…

Hřeje mě u srdce, že jsem předala svou pochvalu dál. Vím,  že se dostanou až k uším rodičů budoucích kovářů, keramiček, truhlářů, tesařů…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-10-kocky-kam-se-podivas

Jdu vyndat myčku. Mě picne. Vidím ušiska. Žofka se prochází myčkou. 

Když už jsem v tom telefonování pochval, volám ještě na gympl. Pochvalu za jiný článek. Dám ho do P.S.  jen pro zajímavost. Studenti z gymnázia jely v září na pět dnů na poznávací zájezd do Švýcarska, Francie.

- Kdo to psal? To je profesorka nebo studentka?

- To je profesorka.

- Aha, tak já jsme si říkala, jak studentka nádherně vystavěla věty. Jak každá z vět byla dokončená, měla myšlenku. Jak neopakovala a pak, a pak, a potom, a druhý den. Někdy čtu takové paskvily. A kdyby to psaly děti! Ale články píší učitelé. Velmi nízká úroveň. 

- Oni to psali studenti, dala to jen dohromady.

- Aha. Tak to je chválím. Odstavce a jednotlivé dny vždy originálně – po této procházce, následoval přejezd, ještě jsme si prohlédli, dalším cílem, poslední ráno. Spokojenost češtináře. Ona tam zařadila i emoce …až se srdce chvělo.

- To já rád vyřídím. Já jsem na tom zájezdu byl. Moc pěkný, vydařil se. 

Usmívám se.

Úkoly z papírku, které jsem dřív zvládla v jednom dni, mám až na žehlení hotové. Všechno jsem stihla během týdne. Jen jsem si přibrala okna v kuchyni, dosazení zvadlých kytek a dnes jsem hnula s terasou.

Ježiši, dvě hodiny. Ireno. Frč!

Přijíždím k Tamaře se zpožděním.

- Dóbryj děň!

Ona i její snacha se řehtají mé snaze zamaskovat pozdní příchod. Ireno, kolik jich za ta léta bylo! A vždycky jsi z toho vybruslila. Začínalo to na gymnáziu. U vchodu stával zástupce ředitele, přísný a mnou milovaný němčinář PhDr. Oldřich Pasák, řečený Píssmenko. Vedle něj mnou nemilovaný prof. Pilát -  v řadě učitelů a profesorů jeden z těch, kterých jsem se šíleně bála. Pak ještě na vysoké, když jsem skládala zkoušku na zápočet z odborného lingvistického textu v ruštině – Ruferová. Kolik výmluv!  Byla jsem na národním výboru domluvit - ale co? Stála jsem dlouho u závor, vlak nejel a nejel. Paní nevtáhla závory snad deset minut. Musela jsem se vrátit, zapomněla jsem si.. Skočila jsem si k doktorovi pro něco na nachlazení… Pan profesor Pasák se vždycky jen uculoval, hrozil prstem. 

- Tak utíkej do třídy. 

Všichni nám vykali, on ne. Bylo to přátelské. Ale přísný byl!

Dnes jsem si zas procvičila ruštinu. Tamara se snaží mluvit česky, já zas rusky.

- Tamarka, kak skážet sja na ruskom jezyke tlapky.

- Čto?

- Tlapky, kočičí tlapky.

- Kошачьи лапы

- Jak? Košačí tlapy?

- Лапы.

- Aha, lápy.  Cítím na zádech kočičí tlapičky. Я чувствую кошачьи лапы на своей спине.

Tamara se směje mé metafoře.

- Nemám ráda kočky. Měli jsme zlou černou divokou.

- Já ano. Naši Micinku, Zrzečku, Mourka, a teď drzou Žofii. Jak se řekne drzá?

Povídáme si. Opakuji slůvka, tvořím věty. Masíruje mi ústřel. Ptá se, jestli sedím u počítače.

- Tamarko, sedím, a hrbím se na gauči. Nebolí mě to, když sedím u stolu.

- Začne tě bolet ruka. Vezmi gumičku a přitahuj.

- Vezmu.

Natírá mi záda koňskou mastí. To já miluji. Kонский жир. Mазь. Žír nebo maz. Může se říci i adjektivum od slova lošaď. Kůň.

- Tamarko, nádherně mi žhnou záda.

- Žhnou? Moya spina prekrasno gorit.

Ještě používá jedno slovo se staroslověnským základem, zapomněla jsem ho. Něco jako žgnuť. Příště se zeptám.

Její kosmetika – to je odborná péče; její ruce léčí. Ošetřuje oči, rty, body, masíruje… To naše kosmetičky udělají frk frk a jsou za čtvrt hodinky hotové. Ne tak Tamara. Utekli z Běloruska. Ale prý je volná hranice do Ruska. Vystudovala kosmetickou školu. Pracovala v saloně v Moskvě. Je to vidět. Už nebere lidi. To jsou peníze! No jo, jenže obrovské vypětí. Říká, že dřív brala klidně víc jak deset lidí. Už ne.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-10-mast-s-hadim-jedem

Kupuji si mast s hadím jedem. Kdysi jsem si ji kupovala od ruských, vlastně ukrajinských doktorů. Byla to malá bílá tuba s modrým nápisem. Dostávám větší tubu. Doma si do dveří zavírám gumičku Herbalife. Zkouším cvičit. Natírám si ruku zmijím jedem. Jdu na terasu. Přemísťuji ibišek. Zametám lístečky, rovnám na sebe bedny s ořechy. Nahoru kladu černé, ty se musí vylouskat nejprve. Vytírám. Chystám, co zítra odnesu ještě do skládku. Květináče, koš s nářadíčkem. Vytřeno.

- Peťuš, zítra se můžeš realizovat. Je tu připraveno místečko pro bednu na polena.

- Tys´  to tu hezky uklidila.

- Ano, nehezky uklidit to ani nejde.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-10-kocici-laska-a-zradlo

Jdu rozválet těsto. Připravila jsem si ho před úprkem na kosmetiku a masáž. Pokládám jablečnou hmotou na výrobu zmrzliny. Daroval mi ji Lindin Petr. On podniká ve všem. 

Poslouchám Pavla Zítka z dopoledne. Už začíná TV Šalingrad. Překrásné vysílání. Renata to dnes ladí do slovanského. Pouští říjnovou přednášku jména, které jsem do dnešního dne  neznala. Vítězslav Pilmaier.

https://www.youtube.com/watch?v=N2K8_pexzuc

Nádherné shrnutí všeho, o čem už dávno vím, znám, ale on to má urovnané.

A ještě poslech:

https://www.youtube.com/watch?v=s5RhmSOBiQQ&t=2533s

Poslouchám dr. Blochovou z loňského podzimu. Hovoří o Venuši, která opíše na své cestě za osm let pentagram. Spojen s tancem cesty Venuše na obloze za osm let. Na obloze je i duchovní střed. Jupiter. Chápán jako vnitřní slunce, kosmos. Jeho projekce je hexagram. V čem spočívá dokonalost sjednocení principů polarit na vertikálním a horizontálním břevně kříže? Vyrovnanost mužské a ženské polarity na horizontále. A na vertikále vybalancována i duchovní a hmotná. Duchovní nahoru, hmotná dolu. Člověk má možnost vyladit se na své vnitřní srdce s hudbou sfér, aby byl dokonale ve svém středu. To nás ovlivňuje a tvoří dokonalou hexagonální síť na planetě. Přechod mezi hexagonem a pentagonem je komunikace mezi Jupiterem a Venuší. Makrokosmos. Mikro je v nás.

Jdu nakouknout do svého horoskopu. Pročítám si planety, jejich působení… Hodí se. Ano. Poznávám se:

Slunce v Raku vyžaduje jistotu bezpečného domova a rodinného prostředí, pokud má tyto prvky k dispozici, člověk se cítí šťastný a je schopen rozvíjet své mateřské instinkty. Takto postavené Slunce nerado riskuje a spíše stojí nohama pevně na zemi.

Slunce ve třetím domu naznačuje energii spotřebovanou v duševních výkonech. Člověk se bude pravděpodobně vzdělávat a duševně rozvíjet po celý život. Bude cestovat a studovat, aby se mohl stát učitelem, spisovatelem, nebo najít uplatnění v informační technologii. Má nadání pro jednání s lidmi a dorozumívání. Umí se dobře vyjadřovat a zachovává si životní optimismus i za nepříznivých okolností.

Jupiter v pátém domu přináší schopnost projít životem víceméně silou charakteru. Tento člověk v životě zpravidla zaujímá výsadní postavení a připadá mu to docela přirozené. Žije šťastně a radostně. Jupiter však vytváří i touhu po uplatnění v činnosti nesoucí dobro a prospěch ostatním. Předurčuje k povoláním jako je učitel, politik, kněz nebo něco jako herec, zpěvák či komik.

Merkur - Myšlení, komunikace, intelekt a učení

Merkur je planetou, která nám přináší zájem o intelektuální věci, o učení a studia. Rovněž nám naznačuje, do jaké hloubky budeme chtít studovat věci. Dává přirozenou inteligenci, schopnost analyzovat a reprodukovat.

Merkur v Raku

Tato konstelace dává jasné chápání, dobrou paměť, silnou představivost, romanopisecké nadání (zvláště historické romány) a snadnou přizpůsobivost. Kdo mu jednou ublíží, může si být jistý, že ke smíření jen tak brzy nedojde.

Venuše v prvním domu značí, že její vliv bude promítnut do osobnosti člověka ve způsobu, jak jedná s ostatními. Znamená mimořádný osobní půvab a příjemné, laskavé a přátelské chování. Vytváří společenštější povahu s všeobecně pozitivním postojem k životu. Je to člověk, který se snaží o rozvoj osobních vztahů. Je to pro něj velmi užitečné z hlediska kariéry a společenského života.

Mars v jedenáctém domu znamená člověka, který se snaží uskutečnit své ideály. Rád pomáhá jiným méně schopným lidem a má výbornou schopnost podněcovat ostatní k nějaké dobročinné činnosti. Je iniciativní, pln nadání pro organizaci a častokrát se zapojuje do stávek nebo jiných sociálních nepokojů. Přestože je velmi pilný a pracovitý, někdy se může dostat do těžkostí, protože je poněkud vzpurný a nezávislý.

Saturn v šestém domu vytváří spojení se zaměstnáním a zdravím. Naznačuje člověka, který je svědomitý a pracovitý i když jeho práce je nudná. Má schopnost soustředit se na podrobnosti, je při takové práci neobvykle vytrvalý. Bere své povinnosti velmi vážně a častokrát nese těžké břímě. Musí si dávat pozor, aby si nedělal zbytečné starosti a přepracoval se.

https://www.youtube.com/watch?v=DEU3qFHQXig

Aby bylo jasno. Jazyk jak meč, co pořad, to perla. Fakta. Znalosti. Na rozdíl od renomovaného ekonoma v jakémsi pořadu ČT. Tenhle rádoby odborník - ekonom hází lidem z obrazovky nesmysly. Rozeštvává mladé a staré. Důchody nejsou žádné dávky, ano, pane experte a oblbovači lidí? To jsme si celý život platili!!! Dávky jsou naopak na dítě, na bydlení a tak, jo?? Tak jen ABY BYLO JASNO 

Ó, byl to krásný den. Pracovní, relaxační, přátelský, radostný. Jaký si to uděláš, takový to máš. A já to měla navíc se svatomartinskou husou. No!

Dobrou noc!

P. S. VÝŠ UŽ TO SNAD NEŠLO – ZÁJEZD STUDENTŮ GYMNÁZIA DO ŠVÝCARSKA

Už v druhém školním týdnu se nemálo studentů našeho gymnázia zúčastnilo školního zájezdu za poznáním krás švýcarských Alp. Byl to velmi zajímavý výlet. Za těch pár dní se všichni pokochali naprosto úžasnými pohledy na přírodu, navštívili různá města a domů si odvezli spousty čokolády. Odjeli jsme v sobotu, 9. září, v devět hodin večer od jaroměřského vlakového nádraží. Jelo se celou noc, přes Německo, poté přes celé Švýcarsko, až na jih tohoto krásného státu k Ženevskému jezeru. Prvním bodem zastávky byl hrad Chillon. Je to snad druhé nejnavštěvovanější místo v celém Švýcarsku. Je postaven na skalním výběžku nad jezerem a má titul "nejzachovalejšího středověkého hradu". Od sklepení a žalářů, až po věž s fascinujícím výhledem na jezero, které je dlouhé přes sedmdesát kilometrů, byly k vidění spousty exponátů a prostor. Jak jsme se rovněž dozvěděli, tento hrad dal jméno dílu od sira Byrona, a sice Vězeň chillonský.

Po této procházce středověkem jsme se přesunuli na další místo – do města Montreaux, které je střediskem festivalů. Nachází se tu krásné dlouhé nábřeží, kde se dají smočit nohy, a přímo ve středu města u jezera, před zachovalou tržnicí, stojí socha Freddieho Mercuryho. Tu zhotovila česká sochařka Irena Sedlecká, a to na památku skupiny Queen, která v tomto městě měla nahrávací studia.

Následoval přejezd do Ženevy. Velkou zajímavostí tohoto města je vodotrysk, který stříká do výšky 140 m. Také tu je krásná katedrála, jak jinak než protestantská. Ženeva byla totiž pomyslným centrem reformace a o tom taky svědčí Zeď reformátorů.

Prohlídka města skončila a všichni už byli vyčerpaní, naštěstí další přejezd byl již krátký, pouze kousek za hranice do francouzské Annemasse do hotelu. Třetí den nás čekal celodenní výlet ve Francii. Začali jsme přejezdem do Chamonix-Mont-Blanc a jak již název napovídá, měli jsme vyjet nahoru k Mont Blancu. Lanovka nás vezla ve dvou etapách, s obrovským převýšením a nádhernými výhledy k hoře Aiguille du Midi vysoké 3 842 metrů. Z ní byl naprosto fascinující výhled dolů do údolí, na vrcholky Alp, do Itálie i do Francie. Počasí jsme měli krásné, sluníčko svítilo, takže Mont Blanc byl vidět nádherně. Jeho hřeben se nám krásně tyčil před očima. Po pokochání se těmi nezapomenutelnými výhledy jsme sjeli do Chamonix, odkud se zdála námi navštívená hora tak vysoká, až se srdce chvělo. Mohli jsme snad vyjet výš?

Ještě jsme si prohlédli centrum Chamonix a poté jsme zase pokračovali v cestě, která sama o sobě byla zážitkem. Alpská dálnice, která se line po velmi vysokých mostech a skrz tunely, je o dost zajímavější než naše rozkopaná D1.

Dalším cílem bylo městečko Annecy na břehu stejnojmenného jezera. Toto město má velmi krásně zachovalé historické centrum s hradem, a hlavně pevnůstkou na ostrůvku. Bloudit jemně osvětlenými uličkami by se dalo do nekonečna, člověk si myslel, že se vrátil v čase. A přichází další den. Jedeme opět přes Chamonix zpátky do Švýcarska. Nyní jsme jeli nejprve pozemní lanovkou, která se pyšní tím, že má snad nejstrmější stoupání ve Švýcarsku. Poté jsme přesedlali z lanovky na vláček. Ten jel po vrstevnici kolem hory. Cesta ale nekončila, následovala další pozemní lanovka, která nás vyvezla zase o kousek výš, a to nad přehradu Emosson.

Hlavní hráz této přehrady leží ve výšce přes dva tisíce metrů nad mořem, takže jsme byli už dostatečně vysoko. Je zde zbudována přečerpávací vodní elektrárna, kterých tu je dokonce více a mají opravdu velký výkon. Ale kromě toho, že tato přehrada poskytuje elektrický proud, nabízí také krásné výhledy na průzračnou, téměř až tyrkysovou vodu a navozuje skvělou atmosféru. Teď už pěší cesta nás vedla po hrázi, která byla úctyhodně vysoká. Náš cíl, horní přehrada, ovšem ležel o čtyři sta nadmořských metrů výše, tedy přímo nad námi mezi horami. Výstup to byl náročný. Nahoře pod hrází byla malá hospůdka, kde pár lidí ukončilo stoupání, ale jiní naopak sebrali ještě síly a vystoupali až na horní hráz. A nelitovali toho. To byl snad ten nejkrásnější výhled, na který třeba já nikdy nezapomenu. Sluníčko nám opět nádherně svítilo, takže výhledy byly opět nepřekonatelné. Ovšem od pohledů na Mont Blanc se lišily tím, že tu byla spousta zeleně, kdežto vrcholky hor byly celé zasněžené i s ledovcem. Cesta dolů už byla jednodušší.

A nastává poslední ráno v našem francouzském hotelu. Naposledy jsme si mohli dát k snídani prvotřídní croissanty, sbalili jsme si a jeli na sever. Rozloučili jsme se s Francií, objeli jsme opět skoro celé Ženevské jezero a zamířili do Gruyères. Tady jsme navštívili sýrárnu, kde se vyrábí sýr typu Gruyère. Měli jsme audioprůvodce v češtině, a taky možnost sledovat oknem přímo proces výroby. Nakonec jsme také nahlédli do sklepů, kde sýry zrají. Samozřejmě jsme si každý kus sýra domů koupil.

Ale tím to ještě neskončilo. Cesta nás vedla jen kousíček víc na sever, do čokoládovny Cailler, která je součástí skupiny Nestlé, ale zachovává si svou tradici. Prošli jsme si velmi zajímavou expozici o historii čokolády, následovaly chuťové zkoušky a prohlídka skončila v obchodě, který byl plný této dobroty. Největší útrata proběhla zde. Ale rozhodně to byla užitečná investice.

Po sýru a čokoládě se už přiblížil poslední bod programu – odpolední návštěva hlavního města Švýcarska, Bernu. Tam jsme se kochali zejména historickým centrem, domy s podloubími, a hlavně meandrem řeky Aary, která Bernem protéká. Panorama historického centra, spolu s věží katedrály uprostřed, je nádherné. A přímo pod touto vyhlídkou, kde jsme měli možnost strávit spoustu času, bylo medvědárium, kde se opravdu skuteční bernští medvědi procházeli. A tím už náš výlet do Švýcarska pomalu končí. Následovala už jen cesta zpět na sever přes Basilej, celé Německo a Česko ve čtvrtek ráno zpět do Jaroměře.

Tento výlet se opravdu povedl. Švýcarsko asi bude opravdu tak krásné, jak se povídá. A hlavně – po návštěvě Aiguille du Midi – to v našich podmínkách výš už snad nešlo. Veronika Pultrova, Gymnázium J. Žáka Jaroměř