Pondělí končí, bylo skvělé

Vstávám. Bezohlednost lidí nezná mezí. Čtu si zprávu, že se nějaká slečna opravdu omlouvá, ale že dnes ne. Žádá jiný termín.  Neumí zavolat? Ještě než ji zazvoním, operativně volám manželům ze zítřka. Ano, mohou přijet za hodinku. Pak teprve slečně vysvětlím, že je nevycválaná.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-17-ranko-ranicko-kocenky-snidane-svacina-slunicko

Mám chvíli čas, než přijedou ti, které jsem měla zapsané na zítřek. Zítra má být sluníčko, mrznout, nutno vyjet do hor. Kočky se muzlají. Dávají mi rozkošné kino. 

Telefon. Jsou tu, jen - ano, zadali si do navigace. To nemám ráda. Ústně přesně a jednoduše vysvětlím, kudy k nám. Dobrá! Mávám! 

Vysvětluji rating metabolic rate, svaly, tuky, životní styl… Hovor plyne jak víno. Dostávám pochvalu za znalosti. Pán obsluhoval lyžařský vlek na Černé hoře na Hofmankách. Viscerály 18, to je velice nebezpečné; zatučnělé tělo, metabolický věk 84 v jeho 72 letech. Unavený. Jeho paní poněkud lepší výsledky, ale i tak hrůza. Lidi nevědí nic o hustotě živin v potravinách. Netuší nic o poměru strava – pohyb v době Emila Zátopka. Tehdy byla hustota živin 100%. 80% pohybu, 20% stravy. Neměli jsme hlad. Co jsme jedli, bylo naprosto nutričně vyrovnané. Dnes? 80% strava, 20% pohybu. Komu by se chtělo jít hýbat se po dvanáctihodinové směně! Lidé nemají čas na sebe, na pohyb. Jsou moc zaměstnáni. Nedbají o své zdraví. Pokud dbají, tak špatně. Neb nemají informace. A čas!

Ten pán jezdí na ryby do fjordů v Norsku. Říkám, že už dávno nekupuji tu oranžovou rybku v oleji s nápisem a la losos. Všude barví broučkem karmínovým. Za nás bývala šunka kovově lesklá. Dnes ji dobarvují, každý chce růžovou. Nasvěcují ve vitrínách, aby nás nalákali. Dozvídám se, že losos ve fjordu má bílou barvu. Červenou dostává až vstupem do sladké vody, když se jde třít. Prý je ve fjordech krmí krevní moučkou, aby jejich maso zčervenalo. Norská vláda zakročila. Prý se objevily rybí nemoci. Bodejť, zasahujeme rybám do jejich přirozeného života. Kvůli nemocem museli zlikvidovat sádky. Pán mluví o nějaké Norce Haně. Pozná podle barvy maso lososa říční a z moře. My si tu myslíme, jak nám prodávají mořskou rybku… Lidé si taky myslí, že pstruh ze sádek je zdravá ryba. Ne. Je to ryba s horším masem, než je vepřové. V sádkách se neprohání. Maso pstruha zkaženo umělým krmením granulemi.  A co je v granulích? Víme, čím krmí lidé své psy, své kočky? Navoněnou bídou.

- On člověk to má vlastně jako štika.

- Nevím, jak to má štika, ale včera začala stoupat míza ve stromech. Mění se doba, kdy co jíst.

- No štika loví a tráví tři dny. Ale ve 30°C kořist stráví za čtyři hodiny.

Hezký rozhovor. Dvě a půl hodiny. A to mám mít na jednoho patnáct minut. Dobré ne?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-17-hlavne-nevychazet

V MSM (znáte tu zkratku? – Meinstreamové sračkomety) straší lidi, aby nevycházeli zdomu, že mrzne. Blázni byli, kordy měli! To by řekla maminka. Přece mráz je součástí počasí a života. Zrovna tak jako sníh. Co furt mají s tím, aby senioři nikam nechodili. Vocode? Což takhle začít se v téhle době otužovat! To jde prý nejlépe v třicetistupňových mrazech na Sibiři. Loni jsem viděla, jak se to dělá a co bych nezvádla. Vyjdeš z tepla ven. Poliješ se třikrát vědrem vody s ledem. I s hlavou. Pak máš zajištěné zdraví, imunitu. To dělali sibiřští šamani. A dodnes vidím u Petera Michalů otužování, které zvládají i malé děti. Vykopou díru v řece. Musí tam být dohled, záchrana. Děti drží za ruce. Projde se ledovou vodou tam a zpět. Potopí se. Brr. To bych neuměla. Ale co já vím, když jsem to nezkusila. Tak aspoň se proháním v těchhle mrazech zahradou bosa ve sněhu. A pak domů do tepla. Takže řeči, že dnes bylo nejchladnější ráno v roce, nechápu. Je to jisté? Je to prý. Není to strašení? Chjo, svatá bedna je tu stále od strašení.

Poledne; volá Petroušek. Krátce, neb tu ještě mám lidi.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-17-pojizdky-active-sport-skvele-sluzby

Odpoledne navážíme dřevo. To už mám za sebou nákup, vyzvednutí  balíčku TEMU, prodej, květinku. A taky odeslání balíčku. Nevím komu, nevím kam. To jsou věci. Ve skupině Obal není odpad jsem nabídla mraky čajových pytlíčků. Hned mi neznámá paní poslala kód do Zásilkovny. Jen jsem zabalila, nadepsala kód. Odvezla do trafiky. Zásilka přijata. Čekal mě tam balíček z Číny. Kdepak by nás takovéhle poštovnictví napadlo v kamenných dobách našeho narození, kdy se svítilo loučemi a petrolejkami a my slézali ze stromů. Ty někomu něco odešleš jen přes kód, a tobě přijde balíček jen přes kód. Až z daleké Číny.

- Co to máš za hůlky?

- Petroušku, volali mi ze SportActive. Představ si, nechala jsem tam minulý čtvrtek hůlku. Chtěla jsem nové, ale vázání mají z plastu. Zůstanu už u svých celoživotních hůlek. :-) Tak dnes mi říkali: 

- Kdybyste přišla až dnes, tak tyhle hůlky by skončily na sběrném dvoře. Ale dali jsme vám z nich to zakončení. Jsou fční, ale tady ten úvaz se vyndává, ale druhá je úplně ideální.

- Tohle by šlo tajdle došroubovat malým šroubečkem…

Nastěhoval mi lyže a hůlky do auta. Zítra jedu svým starým, spolehlivým Peugeotkem. Kuga mi poslouží až večer.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-17-pan-hrebejk-ma-opravdu-vkusny-slovnik

Dnes jsem dala Karol Stonjekovou naživo. Jé, strašné, jak zhrubnul slovník režiséra Hřebejka. Jak není po jeho, tak nazývá lidi - ohavně. Už ho nemám ráda.

A teď? Jdu spát. Blíží se třiadvacátá hodina. Tak šupky. Vybrala jsem si Duncan.

To jsem zvědav, jak ráno vstaneš.

Asi normálně, ne? Chci zažít manšestr.

Dobrou noc!