Pondělí okolo mě prosvištělo jak formule jedna

Hezky se vstává. Sluníčko. Meditace. Ještě oči zvýraznit. Jé, zvonek. První klientka. Bezva baba. Původně přišla asi před čtyřmi lety na prezentaci výrobků vnější výživy. Odešla s vnitřní výživou. Postavičku si drží. Mám ji moc ráda.

- Dano, podívej, jakou už máme trávu. Cítím tlak. Péťa by do ní vjel. Už by byla desetkrát posekaná. Nezapomene nikdy poznamenat:

- Micka se v ní vždy zmáchá, komáři prý budou...

- Ne, máš ji ještě nízkou. Tohle není tráva. Musíš počkat, až se vysemení.

- Co když nepřijde ten pán od ovcí...

- Tak řeknu dceři, přijede ráda s vozíkem; má hodně králíků. Pokosí ti to a odveze k nám... Za rok ji budeš mít dvojnásobnou. Zhoustne. 

- Jé, to bych byla ráda.

 - A za roku už budeš mít trávu vyšší. Uvidíš.

Dobrá zpráva dne!!! Dík za podporu.

Chtěla jsem najít během dnes místečko na vsazení naklíčených slunečnic. Našla jsem v košíku od podzimu uložené begonie. Už klíčí. Docela dost. Měla bych pracovat v zahradě. Banka. Obchody. Zahradnictví, květinářství... Dovézt cestou klientce jídlo a thermojetics. Upéct chleby. Dnes skoro jen z žitného kvásku - velmi kvalitní, z žita, pohanky, ovsa... Jsem ostražitá. Čím víc zdravého, tím víc to nemusí vyjít. Jo, z bílé mouky, to by se peklo...

K mamince, v jednu, ve dvě, ve tři, ty vorle. V šestnáct hodin!!! A v pět už tu budou dvě klientky. O to rychleji šlapu. Jen ve fčním triku Herbalife. Buď je venku tak akorát nebo je fční triko opravdu kvalitní, tedy fční... Maminka v díře. Bože, všichni sedí v jídelně. Té neútulné, rozlehlé nádražní hale bez stěn - průchoďák. Na psychiku člověka nepůsobí klidným dojmem. Který kreten tohle projektoval a který pablb na to kývnul - to byla dvojka. Zavřela bych je sem na týden. Ono by je projektování a schvalování přešlo. K neútulnosti ještě tma. A aby toho nebylo málo - TV. Letargie. Tupé zírání skrz TV.

- Mami, kde máš zuby?!

- Na pokoji.

- Mami, vypadáš jak stará baba.

- Já jsem stará baba.

Jedeme do pokoje. Běžím na terasu. Odkládám věci na stůl. Včera nový čistý ručník mrsknut do     prádla. Stůl se tu nikdy NEUKLÍZÍ! Tfuj. Už se tu štítím něco položit. Poblit nějakými starými vrstvami jídla. Hygiena by se tu vytancovala. Ačkoli - na podnikatelích, to jo. Ale na státním molochu, obzvlášť, když v čele stojí trafikant, tam je možné všechno.

- Mami, nemůžeš si nikde nechat zuby!! NIKDY! Pamatuješ na zásadu: Nikdy neodkládej v telefonní budce notes s čísly a peněženku? A nikdy neodkládej v hotelu na umývadlo prstýnky...

- No to jo. Jedny zuby mám tady... Už mám oboje.

- Pojď je omýt. Ble.

Na jednu stranu mi tu vyperou nový čistý polštářek, ztratí povlak, obarví a zmenší po prvním vyprání nové tričko, ale zadělané zuby od jídla, prázdná čelist, zapatlaný stůl... Nikomu nevadí.

Systém. Ucpané potrubí...

- Mamko, dnes jsem tu jen chvilenku. Uvařím ti kafíčko. Dovezla jsem si i domácí mléko... Vytahuji svou novou červenou Herbalife termosku. Zalívám caro. Mamka si pochutnává. Chválí. Běžím vyfotit Boženku.

- Boženko, usmějte se. Pošleme fotečku Ivance. :-)

- No a mě nikdy nevyfotíš.

- Mamko, fotím tě každý den ! Tak se hezky usmívej.

Mamka vždy udělá grimasu - hi a vypadá...

- Tak mamko, ještě jednou - sýr!

Maminečka se snaží. 

- Mami, včera jsem tu byla s Petrouškem víš to?

- Ne, já všechno zapomenu. Nic si nepamatuju.

Hrozné slyšet pravdu. 

- Mamko, nechám tě tu. Musím svištět.

- A přijdou pro mě?

- Mamko, užívej sluníčka. Mami, tady máš dvě soustečka s česnekovou pomazánkou a šnytlíkem. Dají ti ji k večeři. Kdybys chtěla odjet - počkej, přes ten práh - je to past. (Kudla, v DD s vozíky nejde otevřít dveře na terasu, nezdolatelný práh!!) Otevřu ti dveře do jídelny, tam bys snad mohla zvládnout práh...

Běžím za paní Danou.

- Dano, prosím vás, ať to mamka sní - myslím, že jí to bude stačit. Kdyby, tak jí ještě nabídněte, co bude...

- Ovesná kaše.

- Jé, to bych si dala. Ta se na noc hodí.

Paní Dana by si prý něco takového ani neochutnala. Chápu. Já jsem před pár lety taky zrní nejedla.

Jedu. Řeka - kouzelná. Dvě komunikace. Vpravo vodní. Vlevo cyklistická. Ještě přes pole vlevo automobilová... Šlapu, šlapu. Dnes jsem si naměřila velký nárůst svaloviny v nohách. :-) Je to tu krásné - na stezce na světě.

Ještě přejít cestu do naší ulice. Odbočuje do ní béžová dodávka. Jede pomaloučku. To jsou ony... Rychle odkládám kolo za brankou. Petroušek mi ho určitě uklidí. Mixnout sportovní výživu a rebuild strength na opravu svalových prasklin. Zvonek.

- Pojďte dál!

Dvě hezké paní. Švagrové. Z daleka. Přivezl je bratr a manžel v jednom. Děvčatům se věnuji až do aleluja. Jedna potřebuje jen asi šest kil. Druhá asi patnáct. Vysoké procento tuku. Vysoký metabolický věk. Tři děti darovala systému. Skláním se! Rozmnožila slovanské řady o tři duše.  Ta, co potřebuje vyživit víc, má na měsíc asi tak pět šest tisíc. Chápu. Je před létem. O prázdninách bude před začátkem školního roku. Na podzim bude před Vánocemi. Bude mít o další tři kila navíc. Chjo, proč si naši lidé nemohou koupit zdraví! Její švagrová přemýšlí - taky peníze. Nakonec odjíždí s optimálním stravovacím plánem. Holky by obě potřebovaly dát tělo do lázní. Obě sedavé zaměstnání. Nehýbou se. I tak jsou to krásné tváře.

Dvacet. Připojit se na konzultaci. Ještě úřad. Konec. I pro dnešek.

Jsem šťastná. Mám zdraví. Minulý víkend dr. Moulinos začínal:

- Kdo má zdraví, má všechno.

Tedy - mám všechno. Ale dá to fušku! A stojí to peníze. Na světě jsem číslo jedna já. Pokud chci držet rodinu pohromadě, tmelit je, pomáhat, radovat se s nimi - potřebuji k tomu SÍLU. Tedy být zdravá. Dnes už ke zdraví nestačí veselá mysl. To je pouze půl zdraví. Umět kličkovat mezi OTRAVINAMI v regálech obchodů. Ovčani zbaveni inteligence zblajznou všechno. Taky tu dlouho nebudou.

Chci být prospěšná rodině, sousedům, klientům, světu. Na to je taky potřeba síla. 

Dobrou noc!