Pondělí velikonoční - zklidněné energie

Na nebi vyšlo zas slunce.

- Vstávej!

- Ještě nezvonil budík!

Osm. Do prčic. Snad nikdo v osm nepřijde. A přišel. První koledník - od manželovy neteřinky s krásným školáčkem.

- Ne, řekni, že jsem v noční košili.

- Oni mají trasu.

- Nemám ani obličej. Tak jo.

Koledníček, rozkošný, koleduje, jemnou rukou pomlazuje mou prdelku přes noční košili. Chtěla jsem vajíčka ještě namastit špekem. Nalepit obrázky. Už jsem je nenaleštila, neoblepila... Radoóóst! Neuschnu!

Venku zima jak v psinci. Maluji se. Zvonek.

- Je tu Kačenka s dětmi!

Naše malá blonďatá kráska s malým bratříčkem M. koleduje. Hezky. Maminka vede děti skvěle. Hlásí:

- Včera u nás byl Honzík s V. Naučili jsme ji jezdit na kole. A byl tam pes.

Super, skvělé. Tedy žádná alergie. Žádná foukačka. Likvidace imunity! Předběžné strachy! Jízda na kole zvládnuta za jeden den! Hm. Toho si všiml Petroušek... D. zvládla lyže. V. zatím na nich stála tak doma na chodbě. Vyhodili jsme peníze za půjčení. Přepych. Raduji se. Děkujeme! :-) Skvělá zpráva dne.

Focení, koledy, loučení, odjezd.

Zvonek. Kačenka. Zapomněla dát Petrouškovi koledičku za vypráskání. :-)

Konečně jsem jako člověk. Zvonek. Honzík s V. Focení. Koledička. Čajík. Beránek... Jsem na něj úplně zapomněla. V lednici čekali ti dva šeredové ze včera. Ale prý výborní. Vzhled neodpovídal kvalitě. :-)

Za maminkou. Před domem dávám pozor na cyklistu. Můj dávný spolužák. Petroušek se vrátil pro pomlázku. Bužírková - není pro mě ta pravá. Vystupuji z auta, aby mě Jarda mohl pomladit.

- Peťuš, vrať se prosím tě ještě pro vajíčko.

Jedeme oba. Maminka se diví, jak jsme ji našli. :-) Servírují oběd v jídelničce s denním světlem. :-) Peťulka pomlazuje pečovatelky. Paní Jana nese krásnou pletenou pomlázku. Má pravdu! Proutky pomlazují. Čekáme na terase. Závětří. Zima. Na špinavém azuru v neobvykle vysoké výšce proletují stejným směrem rovnoběžně stříkači. Jen jedno letí nízko. Zdá se, že stříká čtyřmi tryskami. Ty ostatní letí a stopa hned mizí. Tak tak okem zahlédnutelné. Lidé si myslí, že jde o dopravní. Ne, ne. Chystají chlad v nejhornějších vrstvách. Nahoře asi fučí. Stopa je zvlněná. Nebo že by řídil pilot pod vlivem? :-)

Jdu pro maminku.

- Mamko, druhé jídlo si sníš venku, jo?

Natahuji ještě jeden svetr. Deku. Mamka se raduje. Nechápe, že jsme ji našli. Nesou svíčkovou s ukázkově - neobvykle nádherně a správně - nakrájeným hovězím masíčkem. Jen se sype a vlákýnka jsou kratičká. Super! Buď nová kuchařka nebo mi sem chodí číst mé lamenty na dlouhá neužvýkatelná vlákna...

Petroušek maminku vyplatil.

- Vy jste tak hodny(í), že jste mě našli. Že jste za mnou přišli. Já ani nevím, že jsou Velikonoce. Jé, to jsem šťastná.

Kafíčko, beránka, kuřátko, zajíčka, vajíčko...

Už jedeme. Doma.

- Peťuš, nebyli tady od Pavla.

Ještě volá synovcovi... Poslední koledičky vydány. Přijeli v takové zimě na kole v tričkách... Fučí od hor. 

Jsem nesmírně vesmírně unavená. Brambory na páru, kousky kuřátka do trouby. Salátek... Dnes si kladu na velký talíř - jako na Štědrý den. Zeleninka, jedna brambora, kuřátko, křen... 

A - šipka na gauč. Tělo se dospává. Až do půl osmé... V mezispánku sleduji Viktorii... Milovala jsem seriál Panství Downton. Nenechala jsem si kdysi ujít žádný díl. Dokonalost doby. Lidské vztahy, osudy. Na Viktorii hledím se zvědavostí. Držela vládu ve svých rukou, Nenechala si ji vzít. Bůhví, jak to bylo...

Zatápím. Běžím do zahrady. Kvete. Stmívá se. U plotu se snažím asi tři čtyři roky pěstovat záhon tulipánů, narcisů, hyacintů. Rozhodit? Zarýt do trávníku? Na večerních fotkách vnímám vyzařující energii rostlin. Propagovaná hydroponie. Tzv. vertikální pěstování. Lidé tam chodí v rouškách. To musí být skvělý salátek. Hightech farmy firem Panasonic!!! a Philips - Vertikální farma v Břeclavi!! Divné. Hlavně k vyzařování energie je potřeba půda.

Hodina 33. minut tady v tom pořadu https://www.svobodny-vysilac.cz/2019-03-23-host-marie.../

Den Země. Přehlušen Velikonocemi. Den Země vnímám - pečovat o trávník jinak. Dali nám sekačky. A my jsme je poslechli. Hrajeme si. Trápíme svou zahradu. Ničíme ji. Máme sterilní trávníky. Chybí tu polní kvítí. Starejme se o svůj kousek Země. Chovejme se ekologicky. Přátelsky. Nekupujme nekvalitu, jedovatosti. Čtu o pstruzích z Itálie. Naše republika - odpadkový koš... Veterináři zjistili, že 10 500 pstruhů z Itálie mělo ve svalovině zakázanou leukomalachitovou zeleň. Povolený limit vzorky přesáhly sedmkrát. Ovčani, zvoní budík!!! 

Bylo to krásné. Bylo toho dost. Víc než dost. Zítra do pracovního kratšího týdne...

Dobrou noc!

https://smit.wz.cz/zrcadlo/view.php?cisloclanku=2007050201