Pondělí za námi
Půlnoc. V půl osmé jsem začala školit; pak připojit se do jiné skupiny školit se; ještě konference; úřad, prodejky, objednávky. Hlava mi padá. Administrativa vyřízena. Pro dnešek hotovo. Dívám se na vzpomínky na FB. Před čtyřmi lety byl u Jarouška Duška v Duši K dr. Šula. Nevím, pak ho zdehonestovali, kam se poděl. Ale asi tuším. Čtu:
Mezi dnem jsem si u vaření pustila dr.
Šulu - nějaký Rozstřel. Chci si ho pustit pod psaní. Video není k dispozici.
Proč? Mluvil velmi rozumně proti očkování na chřipku... Kdopak video
odstranil?
Pochopitelně. Zmizel příspěvek i dr. Šula.
Pondělí. Tak už ho mám za sebou. Nejneoblíbenější den. Napadá mě stupidní myšlenka. Maminku jsme pochovali v páteček. Naposledy vydechla taky v páteček. Mami, vlastně jsi věděla, že když mě zarmoutíš, aspoň v nejpříjemnější den. Ježiš, další stupidita. Který den si vyberu já? Pryč od toho.
Prší. To je radost. Jen prapodivné změny počasí mě matou. Ještě v sobotu jsem se ráchala v třicet dva stupňů teplém bazénu. Venku jak v prádelně. Dnes kosa.
Dozvěděla jsem se, že nějaká naše "politička" schvaluje zabití člověka. Pro mě něco neslýchaného. Žena. Rodička. Pečující matka. Ono se neříká zbytečně, že ženy jsou krutější než muži. Tfujtajxl. Proto je staví do rolí ministryň války. Nebo jak se to ministerstvo jmenuje? Válečnictví? Fakt - teď nevím. Po půlnoci. Zhloupla jsem. - Stal se nějaký atentát. Provedla žena. Prve jsem viděla na videu, jak vjíždí do země. Jak ji po svém činu opouští. Něžné stvoření jde zabít člověka. Kde to jsme? A schvalovat něčí smrt - to se smí? Příčí se mi to. Smrt mladé holky. Náhodná smrt. Omylem. Světe, jdi do háje! Kam se schovala morálka? Má ještě lidský život nějakou cenu? A jakou? Člověk - to zní hrdě... A kde je nějaký člověk?! Nelidé!!!
U práce poslouchám o pyramidách. Zajímavé vyprávění o výrobě elektřiny v době faraonů.
Dopoledne jsem vyjela koupit kráječ. Tak jakpak? Budu čekat tři měsíce? Nebo si ho odvezu z obchodu rovnou? K překvapení firma Zelmer prý skončila. Není možné. Kvalitní polské výrobky. Hledám na netu. Ne, neskončili, vyrábějí dál. Dobrá zpráva. Nepokosili ji. Ukazují mi kráječe za tři, pět, šest tisíc. Ale já nechci za pět tisíc. Náš starý Zelmer stál kolik? Osm stovek? Když mám platit, chci takový, který má možnost největší rozteče. Hledají, hledají. Kráječ s větší roztečí. Po upečení měkkého chleba se krajíčky nepotrhají.
Moje Mp3 o víkendu navždycky ztichla. Neumím brát si na poslech telefon. Vracím se. Ještě si přeju jednu Mp3. Ať umí tohle, tohle, tohle. Vybral. Objednal. Klušu domů.
Snaška volá. Prý jsem slíbila, že klidně budu krmit kočenku. Nevím nic o slibu, ale určitě budu krmit a ráda. Musíme si pomáhat. :-) K večeru zvonek. Holky vnučka se snaškou.
Vypráví, jak je uondaná z péče o maminku. Mamince uřízli prst. Zopakovali operaci. Maminka ji prohání. Běž mi koupit halenku. Doběhni ji vyměnit. Potřebuji bačkory. Chci ty na sponku...
- Vidíš? Když dáš maminku do DD, denně tam za ní jezdíš, můžeš se aspoň vyspat. Ale najde se jeden dva tři kritici.
Poslouchám, jak jí maminka prohání. Vnučka předvádí různé scénky. Těžké. Stáří, bojím se tě.
Dostáváme klíče. Info o krmení, záchůdku, pití... Kde budou mlsky. Na co dát pozor. Budeme mít službu u jejich Mimi.
Půl osmé. Dohodli jsme se s mým poradce na tématu dnešního nutričního webináře. Připojuji se. Dávám rady. Na závěr míchám rychlou svačinku ze skyru, vloček, PDM pro inspiraci... Nahráno. Konec.
Připojuji se ke konferenci. Devět. Končíme. Úřaduji. Půlnoc. :-) Dne se uzavírá. Pročítám vzpomínky na FB. Prohlížím obrázky s maminkou. Mami, mami...
Dostala jsem krásný text
Jenom jednu mamičku máš..
Jenom jednu mamičku máš v světe šírem
Musíš si ju považovat, pokial žije
Jak jedenkát mamku stratíš
Viac ju ničím nenahradíš
Všetko stratené máš, všetko stratené máš
Za tú lásku, mamko moja ďakujem vám
Dokiaľ ste tu medzi nami, dobre je nám
Vaše oči aj srdéčko
Vaše ruky aj slnéčko
Nech sú dlho s nama, nech sú dlho s nama
Až jedenkrát vaše oči mamko zhasnú
Ostaneme ze spomínkú na vás krásnú
Ťažko ste nás vychovala
Lásky k pravde učievala
Mamko ďakujem vám, mamko ďakujem vám
Dnes pět let. Před pěti lety si maminka zlomila noženku. Náš DD byl na rok přestěhován kvůli rekonstrukci v HK:
23. srpen 2017 · Jaroměř ·
Co se mi honí hlavou... Dnes moje téměř
91 letá maminka uklouzla. V DD ji vykrmili na porážkovou váhu. Mamka byla
krásná, přitažlivá žena. Dnes je jak kosmonaut. Má určitě hodně přes sto kilo.
Přese vše ji stále držím, dojde si na záchod, ač je jak kosmonaut, pohybuje se.
Dnes sebou řízla a zlomila si stehenní kost. Hádejte, co udělali v nemocnici??
Dali jí cévku - nejpohodlnější - zacévkovat lidi na LDN, aby se nadosmrti už
pochcávali, zacévkovat starého člověka před operací, aby se s ním nemuseli dřít
na mísu... To mě tak štve, to si nikdo nedovede představit. Moje veselá mysl je
zasažena. Já se s tím srovnám, vymedituji to, ale momentálně bych těm umělcům
ve FN dala do zubů... Tak nekonečná bezmoc! Taky jsem se dnes dozvěděla, že
kojící matky nesmějí pít mléko. Pamatuji se, že když jsem na porodním sále
řekla, když odvlekli na 24 hodin mé dítě, že mám žízeň, paní uklizečka - hodná
paní, mi přinesla hrneček mléka, abych měla mléko Co se to dnes s tím
světem děje? Černí šmoulové, sundávání obrazů zakladatelů školy, aby to kohosi
neuráželo? Homodějové jsou normální. Vyprané mozky. Já se s tím vypořádám, ale
dnes mě to tedy v hlavě šrotuje... No nic, ráno je moudřejší večera, co
neovlivníš, to neřeš, raduj se z rodiny, ze zdraví, z přírody a neřeš, neřeš,
neřeš... Tvl. Ale je to výzva Stejně cítím v srdci
lásku. Tu mi nikdo nevypere.
Tehdy jsem se přesvědčila poprvé o nehorázném nezvládnutí fce ředitele; mám na mysli slizkého ještěra v čele. Nezavolal do FN maminčinu dg. Napálili ji anestezii... V nemocnici si taky nezavolali o chorobopis. Pic, pic, uspali, operovali. Maminka chřadla, chřadla. Rozchodí ji na LDN. Bože, to bylo peklo. Lidi tam nekrmili, nerozdělali jim konzervičku, láhvičku. Přinesli jídlo, odnesli. Lidi po mozkových příhodách, nemohli hýbat rukou. Jen jim tekli slzy. Dovezla jsem mamince tvaroh. Prosila jsem sestry, jestli by ho mamince mohly druhý den dát ke svačině.
- A nemohla byste si maminku přijet nakrmit sama?
Čůzy! Doktor řekl, prý po narkóze nebude mluvit... Rozvíjela jsem ji. Mluvila. Poznávala. Luštily jsme křížovky. Mami... Fuj, to bylo těžké.. Ale už jsi v bezpečí, ve světle, vysvobozena.
Joj, to byl průlet. Únava. Spát.
Dobrou noc!