Pondělní výročíčko

Mám ho za sebou. Odbila půlnoc. Pondělíčko naplněné maličkostmi, které mně ulpěly v mysli. Teď, když se rozpomínám, nemohu si vzpomenout. :-) Stáří. Nikdy mě neděsilo. Dokud byla maminka soběstačná, měla zdravou mysl, ó, to bylo na světě fajn. Nikdo neotravoval s krimigranty, továrny pracovaly, provozy jely na tři směny, soudy soudily relativně spravedlivě, pokud se nejednalo o velké peníze; lékařská péče fungovala. Maminka pečovala o svou tříbarevnou kočičandu. Topila v koupelně v brutaru větvičkami z průřezu stromů, které si sama naštípala. S prádlem vyběhla ven, jak sama říkala, šup s tím na šňůru. Jezdila si autem na koncerty, na nákupy, po známých. Hlídala jsem si ji na dálku. Když mi večer náhodou nebrala telefon, měla jsem vedle Petrouškova bratra, zavolala jsem jim. Nakoukli k mamce. Volali zpět - vše OK. Až když jednou tady před novostavbou stála s autem. Šla jsem se jí zeptat, proč nejede. Prý chce jet ještě k jedné paní a nedovede si vzpomenout, jestli bydlí na josefovských nebo jaroměřských Ptákách. Čtvrť rozdělená tratí. Zaskočila mě. Ale to se přece může stát. Pak jsme si ji s Ivou po čtrnácti dnech půjčovaly. Byla to kalvárie. Maminka trápila. A nedivím se. Tak ráda by byla u své kočky. Vzala by si ji na klín. Dívala se do svaté bedny. Mami, tehdy jsem začala vnímat stáří. A náš systém. Umrtvit člověk. Dát mu hadičku. Znehybnět ho do postele. Bradou vzhůru. Čučet do stropu. Nebo si nechat bušit do mozku puštěnou TV Nova. Zabíjárny za živa. Fuj!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-07_Dnes_osm_let_-_nositel_Nobelovy_ceny_Dr._Louis_Ignarro/

Dnes je to právě osm let - už osm? - od mé večeře s nositelem Nobelovy ceny dr. Lou Ignarrem. Pro mě velký zážitek. Bylo nás jen pár, kteří zvládli promo. Na schodech Letenského zámečku nás vítal sám laureát. Ke každému měl nějakou zdvořilostní větičku. Seděli jsme okolo kulatých stolů, u každého byla jedna židlička volná. Lou po večeři obcházel stoly, přisedl, s každým prohodil pár vět. :-)

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-07_Rano_-/

Ráno. Protahuji se. Otevírám okno. Můj truhlík, můj kvetoucí voňavý truhlík mi spadl na kačírek pod oknem. Ó. Vodopád květů se ulomil. Asi jsem nezatížila zálivkou. Chjo.

V poslední době zvládám méně zákazníků ve studiu. Spíš volám. Moc se mi nechce. Asi do týdne má přijít nový super bylinkový produkt na úbytek břišních tuků. Nahradí Thermocomplete, Cell activator, Guaranu. Koncová cena pro klienta je v souhrnu u všech tří 3500; novinka má stát pod dva tisíce. Což je luxusní. Vlastně tři produkty za cenu Thermocomplete v jednom. Guaranku nám ukončili bez upozornění na jaře; to byl zázrak na všechno. Pomalu lifrují z trhu další dvě položky, aby uvolnili prostor na novinku. Phytocomplete obsahuje složku phytands. Klíčová složka, u které máme vědecké studie a klinický výzkum, kdy byly účinky prokázány! Což znamená, že kdokoli používal phytocomplete a byl členem vědecké studie, dosáhl úbytku tuku v oblasti břišní; tím pádem úbytku na cm. Je to tedy produkt se složkou, u níž nám věda a výzkum prokázaly, že jsou s tím prokazatelné výsledky z hlediska hubnutí a dotvarování postavy hlavně v oblasti bříška. Radost, ne? Těším se.

Dopoledne zvládám vedle práce uklidit zimní zahradu. Pomalu se stává skladištěm. Bedna s ořechy. Bedna s jablky na jídlo. Koš s bramborami. Stůl na zimní tvoření, na obědy s výhledem do zahrady. Taky bedna na dřevo. Nějak se nám domeček zmenšil. Elektrárna zabrala místo.

Co dělat! Što děélať? Nic. Smířit se. Všechny lístečky z ibišku jsem zametla. Terasu vytřela, vypulírovala. Už to potřebovala. Kamínka nahřívají papričky ve skleníku. Až dozrají, teplomet bude hřát mně na terase.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-07_Odpoledne/

Petroušek mi chtěl zapálit plynové ohřívadlo. Ani náhodou. Reklamace. Kdo ví, jestli je tu mezi čtenáři ještě ta úlisná čarodějnice. No jo, no. Zavolala jsem do Ostravy. Vyplnila formulář a nazdar bazar. Jsou to moje peníze a když má lampa hřát, tak nic. 

- Hele, tam se má držet až pět minut knoflík s přívodem plynu. Pak křísneš a nic. To bych tam vystál důlek.

Přecedo, má pravdu.

Já vím, předsedo...

Celé odpoledne se chystám na nákup. Už se stmívá. Už jedu. Dnes jdu obdivovat zboží do Lidlu. :-) Pěkná drahota. Ale peníze se mají točit. Energie má být v pohybu. Super drahou vanilkovou pastu nemají. To já ji splaším někde jinde. Zvláštní, že jsem ji nenašla. Požádala jsem prodavače, aby se šel mrknout, už jsem byla u pokladny. Úslužně a slušně mi přišel oznámit, že ji nenašel. Bliklo mi v hlavě, že to byl ten drzoun, který mě právě před dvěma lety u pokladny urážel, když jsem neměla roušku. Byli tam na mě ještě s jedním mladým, ale starším, jak vosy. Tehdy mi lhal, že jsem stálá zákaznice. Ale to teda nebyla. Protože mě tam obtěžovali; útočili na mě kvůli roušce neroušce. Náhodou jsem si pamatovala z bankovního výpisu, že jsem u nich byla někdy na začátku září; tvrdil mi koncem listopadu, že chodím pravidelně. To bylo. Dala jsem jim pak na devět měsíců vale. Nevím proč jsem si řekla, že tam devět měsíců nedonesu ani korunu. Zkrátka devět měsíců měli u mě utrum. A nic se nestalo. Jim moje peníze nechyběly. A mně nechyběly jejich šunty. Dřív prodávali látky z Indonésie, krásné barevné střihy. Teď už sem valí tmavé jednotvárné nekvalitní hnusy. Ten kluk mi řekl tehdy:

- A pozdravujte svého manžela, ten je na rozdíl od vás normální.

Oj, to zabolelo. Drzost a ještě dýka. Trojí neuctivost: K zákazníkovi, k ženě a ke stáří.

Tehdy jsem brečela. V autě. Bezmocí. Hned s vyléčením světa od jedovatých respirátorů, nebezpečných a neúčinných roušek jsem měla štěstí. Byl u pokladny sám. A za mnou nikdo. A to jsem si ho hezky vychutnala. Sdělila jsem mu, které zákony porušil. Taky že nebyl proškolen hygienou. Už nevím, jestli jsem mu měla čas vysvětlit genocidu a neprávo zasahovat do integrity mého těla... Vím ale, že jsem mu oznámila, že zvažuji, že na něj podám trestní oznámení...

Tohle dělá systém! Ten kluk byl dnes docela milý, normální, ochotný. A už jsem si ho všimla během času několikrát. Pomohl mi, posloužil. Proč jen mám v srdci nepěkný škraloup... Své právo jsem nevyužila. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-07_Hm%2C_to_je_jina_cena/

V Lidlu mi dnes udělali radost. Prodávali 20 g krásně elegantně zabaleného hřebíčku za excelentních 20 korun. Oproti těm z Vitany v Kauflandu za padesát. :-) Hm...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-07_Zrzka_obcihuje_filtraci/

Jedna hodina. Zrzka vymňukuje. Jdu ji nakrmit. Přikládám třešňová polena. Voní překrásně domem. Klečím u Zrzky. Mourek zloděj se vychrul z koše. Jak bych šla psát, šel by na lup. Hlídám. Tohle kotě před dvěma lety přišlo k nám. Už tu vegetilo asi dva tři dny. Neznalo dveře. Iva je nechávala jen na dvoře. Vypouštěla jsem Zrzečku každý den na chvíli do zahrady. Zrzka věděla, že ze zahrady se někudy chodí do domu, kam ji normálně vpouštějí. Jenže ještě neznala sklo. Narážela do něj. Někdy vyběhla po omítce ve snaze dostat se dovnitř. Už zná s přehledem všechny vchody. Ví, že u sítě se zastavíme, počkáme... :-) 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-07_Zrzka_obcihuje_filtraci/

Občihuje filtraci. Konečně se na ni může podívat zblízka. :-) Kočky - zvědaví tvorové. 

Jdu ji pustit do tmy. Ano. Mourek jde paběrkovat do její misky. Tak ráda bych mu taky dopřála. Jenže stále slyším doktorovo - zhubnout. V rámci jeho zdraví, jeho ledvin jsem obezřetná.

Potkala jsem bývalou klientku. Zas přijde.

- Ty mě vždycky tak nabiješ. A tolik informací dostanu.

Dozvídám se, že její maminka se srazila s tatínkem. Zlomila si nohu v krčku. Nahoře v kyčli. Hned ji odvezli a ihned vyměnili kloub. Mám radost, že nečekala.

- A při jedné narkóze, viď?

- Ne, oni to teď všem dělají v lokálním umrtvení.

- Takže jim chrání mozky?

- No, píchnou jim do páteře. Všechno slyší. A do čtrnácti dnů už byla v lázních.

- Ve Velichovkách?

- V Jánských.

- Tak to se raduji. Mám faktickou radost.

Jedu tmou domů. Přemýšlím. Dnes jeden americký student, který se učí česky, ze dvou jmen Havel Albrightová znal jen - hádejte koho? Myslíte, že jejich ministryni zahraničí? Ne, ne. To jméno vůbec neznal on ani jeho americká spolužačka. Neznali. Jo, Havel, to je prý důležitá osobnost. Tak o tom by se dalo s úspěchem pochybovat. Kontroverzní postava. Na kterou jsem naletěla. Vůbec jsem neslyšela ten výsměch, ten sarkasmus, ten nesmysl v sousloví humanitární bombardování. Nechtěla jsem slyšet. Středoškolská profesorka se zatemnělou myslí. Zrovna s řeznicí z Balkánu, která neskutečně zbohatla na tamních ropných polích, se Havel znal. To on dovolil podpisem smluv sprejování naší oblohy. A ona zas řekla, že smrt tolika tisíc dětí za to stálo. Hyena. Hyeny. Už se škvaří v pekelném kotli. Zajímalo by mě: Proč se nám stále vtlačovalo jméno té Američanky do myslí, když její vlastní národ ji nezná. Nebo že by to bylo úrovní amerického školství? Vyberme si.

Dobrou noc!