Pondělní :-)

Na devátou. Vylézám co nejdéle. Až v devět zjišťuji, že máme odemčeno. Linda odjela. Neměla klíče. Nechtěla mě budit. - Petroušek dnes vyťápl oficiálně do nového zaměstnání. Asi před devíti  lety prodal firmu; práci nehledal. Našla si ho. Uměl jako průmyslovák různé věci, ale ve své firmě se vyučil v řemeslu voda, plyn, topení. Všichni chtějí podnikat. Nikdo nechce pracovat. Nechtěl sedět v kanceláři. Rád pracuje rukama, má rád lidi, vyhovovalo mu lidem opravovat a vyměňovat jejich záchody, umývadla, kotle, vany, sprchové kouty... Nadřel se. Řemeslníka nenajdeš. Hákují na tři směny v Kvasinách nebo v montovnách... Noví se už neučí černé řemeslo. Položili nás... Dnes od 1. 1. 92 a dalších devíti letech na vlastní noze po prodání fy, celkem po 28 letech poprvé pracuje pod šéfem. :-)

Na devátou Jirka. Povídáme si, než ho změřím a vynadám mu. :-) Dnes žádné chválení. Poznámka: Za Emila Zátopka jsme jedli plnohodnotné bio potraviny, ovoce a zeleninu. Vitamíny byly všude. Tělo jich mělo dostatek. Tehdy osmdesát procent pohyb, dvacet procent strava. Dnes? Prázdné potraviny, jí se třikrát víc než před třiceti lety. Lidi mají hlad, jsou nedovyživení. Platí osmdesát procent strava, dvacet procent pohyb. Lidi si myslí, že když denně budou půl hodinky chodit nebo jezdit na kole, že to stačí. Ani náhodou. A pokud někdo opravdu tělo zatěžuje, škodí mu, pokud mu nedodá kvalitní výživu. Jsme v kruhu. Jirka se celý život pohyboval v zemědělství.

- Dřív byl jeden telefon. Když zavolali: Za čtrnáct dní připravte třicet prasat na jatka.

- Tak to platilo, viď?

- Jo, s jedním telefonem. Dnes? Dnes to třicetkrát změní ne třicet, jen dvacet, ne za čtrnáct dní, už za týden, ne za týden, za deset dnů, ne v osm, už v šest, ne dvacet, pětatřicet...

- Chjo, organizovaný chaos.

Linda volá. Maminka té líné holčičky, která chce být policejní psycholožkou nebo jít na uměleckou školu, omlouvá dceru, že si zapomněla věci na angličtinu. Tak s touhle to náš stát vyhraje. Hloupá, líná, rafinovaná. :-)

Za maminkou. S vozíčkem už pendluje do jídelny za lidmi. Nemůže vyjet kopeček.

- Jé, já tu jsem sama. To jsem ráda, že jsi tady.

- A proto jsem přišla. Kam pojedeme? Támhle do stínku. Podívej, jak vám to tu krásně nazdobili.

Sedáme k naaranžovanému stolečku se světýlky. Lucernička s umělou svící a věneček se studeným světlem. Krásné. 

- Ať to nechytí!

- Maminko, to je umělá svíce. 

Máme umělý svět - umělá prsa, umělé potraviny, umělou hmotu, umělé světlo, umělé lidi. 

Mamince nabízím smetanový jogurt - ten ne. Ledovou čokoládu - tu ano. Běžím do pokoje pro její vánoční stromeček. Beru s sebou kostičku ledových kaštanů. Pečovatelka z prvního zastupuje:

 Mamince jsem uvařila kafíčko, ale ona ho nepila.

- To nevadí, já jí uvařím moje caro, se smetánkou. :-)

Vyřizuji asi čtyři telefony. Snažím se hovořit velmi krátce. S Linduškou si povídáme. Maminka sedí odevzdaná, taková smutná. Je mi smutno - ještě před sedmi osmi lety řídila svého fiata... Svobodná v pohybu. Maminko, Horáček ti kdysi předpověděl dlouhý věk. Prý budeš na konci života s nějakou mladou holkou. Dlouhý život se splnil, ale s holkou - to nevyšlo. A to byl nějaký věštec! Marie Drahokoupilová o něm vyprávěla. Vlastně o mamince. Jezdívala z Phy nakupovat do Náchoda látky. Stavovala se u Horáčka. Už jí bylo dost let, neměla děti. Horáček jí předpovídal holčičku. Ať mu to přijde říct. A narodila se holčička Mařenka. Už ji ani nečekali.

Sedíme v přítmí. Včera jsem mamince dala dvě guarany. Dnes dvě. Životabudič. Vitalita, imunita, energie. Funguje na sto procent. Většina klientů guaranu používá... Bolest hlavy, zad, chřipka, průjem, horečka, vyčerpanost - bylina jihoamerických indiánů. 

- Mamko, pamatuješ, když jsem k tobě v téhle době přišla, vždycky jsi zapálila takovou tu svíčku ve skle s modrou krajinou. Nádherně voněla. Měla jsem tu vůni moc ráda... Měla své místo na knihovně. Mamko, maminko... 

Maminka přikyvuje. Sestřičky vyjíždějí se svými vozíky do pater. To je věda.

- Kolik takový vozík stojí? Dva tři tisíce?

- Tenhle asi šedesát tisíc.

Ty vorle, pár tisíc přihodit, a je tu ojeté auto. To svět neviděl. Neúměrně drahé. Vozíky zaplatí stát. Stát jsme my...

Měla bych jet upéct chlebík. Ráno jsem si rozkvasila kvásek. Sbírám se. Běžím vrátit stromeček na pokoj. Rozsvítit lampičku. Moc mi vadí velké světlo. Ležícímu vypaluje oči. Je obtěžující, nepřirozené, ale tady to veden nevadí. Každý by měl mít u postele lampičku... Aby nerušila. V noci aby sestra viděla, ale aby se staříček nevzbudil... Vezu maminku k jídelně. Nekašle, neprská, bez teploty celou dobu v izolaci. Přisunuji ji ke stolu. Promluvím kratičce s většinou osazenstva. Pohladím. Potěším. Pochválím. Pusu. Klušu.

Petroušek je doma z práce. :-) Stejně se někde zdržel něco opravit. Vyzvídám, jaké to bylo. Jdu zatopit. Připravit hamutipaputi. Učím se ukládat obrázek na net. Pak ho použít do hromadného mailu. Zákaznický servis... Ve dvacet konzultace... Ty vorle, mně se dnes nechce nic. Už nic. Jsem jen šťastná, spokojená, unavená...

A vy?

Sladké sny!! Dnes jsem lidičkám přála dobrou noc. Aby nezapomněli před spaním myslet na to, jak jsou malé dítě na rozkvetlé louce. Lítají tam motýli, mají tam maminku... Jiskřily jim oči.

Tak dobrou noc!