Poprvé na kole s vnučinkou - šikovná

V osm auf. Cvičím. Tahám kartičky na den. Venku letos už čtvrtý letní den. Zítra  očekávám zase podzim. Prohlížím zahradu. Rajčata - ano, zalévám. Docela by mě zajímalo, co se skrývá pod mými bramborami. Jak dopadl experiment zbavit se a využít. Jenže jen dvě kvetou. Pošta. Zboží je tu. Pošta. Dopis. Plánuji nápravu jistých věcí. Jen to udělat. :-)

Telefon. Snacha. Potřebuje pomoci.

- Vezmi kolo pro V.

Remcá, že bude špinavá od šmíru. Že se zdrží na schůzku. Že se jí nevejde do kufru... Neva. To dá!

Poslouchám náhodné povídání o penězích, o měně, o odmítnutí Marshallova plánu, měnové reformě. Až dodnes jsem na to hleděla naučeně. Jasně, mladý narkoman, kterého jsem ctila, se vyjádřil ve smyslu: Šel jsem do Moskvy jako svobodný ministr a vrátil jsem se jako Stalinův pacholek. - Dozvídám se, že jsme nenaskočili v roce 47 na dravčí vějičku. Půjčit si od Ameriky, podpořit je, zadlužit se.

Měnová reforma - hrozné. Ale záchrana před větší zkázou. Zajímavý krátký výklad. Logický. Doporučuji. Změnila jsem názor.

https://www.youtube.com/watch?v=RLi7_0wqYlQ

Už jsou holky tady. Té starší utírám zápěstí se šmírovým razítkem. Klientka na telefonu čeká. Dodělávám práci. Vysvětluji marketingový plán. Měla bych ještě za půl hodiny volat  jedné paní; ne. Zapomněla jsem. Pondělí je taky den.

Docela normální pátek. Oběd. Nachystat báglík. Jedeme.

- Babičko, a to tam bude kopec? Já mám problém s kopcem.

- Nemáš. Problém si dělají lidé. V hlavě.

Jsem sama zvědavá, jak to zvládneme. Hlavně přechody přes cesty. První kopeček - sjet k cestě.  Slezla.

- Mám problém.

- Nemáš!

Čekám u cesty. Mraucá tu v živém plotě vyhublé koťátko. Lísá se nám po nohou. Líto. Někdo ji vyhodil? Jedeme. Snažím se co nejrychleji zmizet z aleje. Chjo, udělala jsem dobře? Zvládneme cestu?

Najíždíme na stezku mírným kopečkem. Jede. Neseskakuje. Chválím.

- Drž se stále vpravo. Někdo nás může předjet. Tak pozor na to. Nejsme tu samy.

Holčička šlapká ukázněně vpravo.

- Babičko, nemohu se udržet na kraji.

- Jeď rychle, lépe se udržíš. Vidíš? Labe!

- To je krásné.

- A támhle seskočíme. Podíváme se na krávy. Můžeme tu vidět myšku, sojku, veverky honící se po kmeni, krávy, koně...

- Babičko, to je unikátní. Líbí se mi tu.

I mně se tu líbí. Jsem okouzlena. Holčička šlapká. Snaží se. Jde jí to.

- Teď náš čeká takový hup. Rozjedeš to a vyjedeš na protikopec, ano? Jedu napřed. Jdu tě natočit.

Šlápnu do pedálů. Chystám se. Už dojela. Do protikopce sundavá noženky z pedálů.

- Ne, ne. Takhle to nejde. Rozjeď se a vyšlapej protikopeček. Ještě náš čeká jeden. Tam to zvládneš, ano? 

Hrajeme si, zpíváme, volám na ni, že jsme drak. Ať princeznička šlape. Rozevírá se před námi zátočina u loděnice. Jdeme si sednout na máchadla. Smáčím nohy do řeky. Poprvé letos. Voda přijatelná. Budeme se někdy koupat v bazénu? Nebo jsme ho jen tak napustili z plezíru? Zdviháme se. Dáváme pozor, aby nejelo kolo zleva zprava. Spouštíme se k loděnici. Vytlapat kopec. Teď pozor - jezdí tu auta. Zdolat poslední křižovatku. Neumím odhadnout, jak rychle bude reagovat. Najíždíme na chodník u DD. Volám nahoru.

- Maminka šla právě s Liduškou dolů do zahrady.

- Počkáme!

Rozkládáme se na lavičce pod kaštanem. Paní Jana stojí ve dveřích výtahu. Maminečka radostně zdraví!!

Mamka připoutaná svazujícím nesmyslným pásem. (Tomáši, ani nevíte, jak Vám děkuji!!!) Co musí bezmocný člověk vytrpět! Bezbrannost. Na co pás? Při skypování v březnu tvrdili, aby maminka, když je sama v jídelně, nepřepadla. To bych s ní raději cvičila. Posilovala bych svaly. Ale jednodušší je člověka spoutat. Rozepínám ho. Hned se nadnesla na rukou, usadila se rovně. Pásem byla upoutaná bez možnosti na vozíku poposednout. Nemohu dýchat - představím-li si tu bezmoc.

Představuji ji dcerku toho malého hošíčka, který na ni kdysi, když šla z gymnázia na oběd a on v chumlu dětí kráčel z oběda, zavolal:

- Ahoj, babi!

To jsme se znali krátce... Jendulka zavolal na tu novou babi!

Maminka si vzpomněla na tu příhodu. Nesu borůvky, meruňky, meloun... O to vše byla připravena. Doháním letní donáškou ovoce. Zpíváme. Vnučka nám předvádí parádní hvězdy. Popisuje odborně přilbu. Používá termíny jako vzdušné otvory... Pak nás seznamuje se svým kolem... Vtipnáý. Maminka je klidná, usměvavá, pokojná. Ptám se, kde jsme, kde se narodila, kdy. Kdo postavil DD... Vše ví.

Musíme jet. Volám klientce, jestli by mohla přijet o půl hodiny déle. Vláčela by se k nám s dvouletým dítětem autobusem, manžel si vzal auto.

- Ne, ne. Je vedro. Necháme to na pondělí. Až přijedu domů, potvrdím šestnáctou hodinu.

Dohodnuto.

Maminečka odjíždí...

- Babi, jela jsem sedmičkou. Teď jedu jedenáctkou.

- Fakt, jo? A uměla bys vytlačit víc?

Potkáváme lyžaře s hůlkami. Motivace: Klučík v protisměru šlape na malém kolečku. Maminka za ním jede vcelku rychlým tempem.

- Vidělas, jak jel?

Vturánu zvyšuje rychlost.

- Babi, jedu šestnáct!

Zdvojnásobila rychlost.

- Jedu napřed, vyfotím si tě na hupu.

Tentokráte je rychlá. Nečekám dlouho. Přibližuje se. Fotím. Zvládá s přehledem.

U druhého hupu natáčím. Šikulka. Zvládly jsme. Na konci stezky hlásí sedmnáct.

- A dáš dvacet?

- To nedám.

- Dáš. Šlapej.

- Šestnáct - osmnáct...

 U mostu zastavujeme.

- Chtěla jsem jet okolo tenisových kurtů. Ale ty zvládneš profrčet stezku.

Fakt. Necháváme projet čtyři divoká auta řízená mladými řidiči. Nebezpečně se honí, chlapci. Takový jeden mladíček, povoláním syn, nám to před měsícem předvedl...

My jsme to zvládly. Ještě přejít cestu k nám. Máme štěstí. Nic nejede. Zastavuji u branky. Závodnice mě napálila zezadu.

- Seš normální? Co blbneš? Tady přece bydlíme!

- Neviděla jsme tě.

:-) Koník se splašil. :-) 

Petroušek mi kontroluje kolo. OK. 

Vyrábím banánovo jahodovou zmrzlinu s balzamikovou jahodovou redukcí. Zvonek. Rodiče přišli. Jdu zadělat na bulky. Nesu těsto ven. Všechny ruce hnětou bulky. Všichni se snaží mít tu nejkvalitnější na pekáči...

Nad hlavami bouří. My se snad nikdy nevykoupeme.

- Nezkusíme promíchat vodu v bazénu? Nebo až po bouřce?

Jdeme dovnitř. Spustil se liják. Orestovat krůtí masíčko s houbami. Zpětným chodem natrhat na vlákýnka. Super.

Jdu nasbírat jahůdky, uříznout hlavičku salátu, lístečky máty. Krásný zahradnický déšť. Rozkrajuji bulky. Potírám zakysanou s koprem, trošku domácí majolky, kladu krůtí masíčko s houbami, lístek hlávkového salátu, cibulku...

Chutná. A ještě dobrotu na závěr - moka mausse. Super.

Poměli jsme se.

- A teď se jdu mrknout pod tu kvetoucí bramboru. Dnes jsme okolo ní vytrhávala trávu.

Zaryju rýčkem - jo. Vyhrábla jsem vcelku velkou brambůrku. Huráá. Nejhloupější sedlák - největší brambory. Tak to už máme na nedělní oběd. :-)

Nevím, ale den mi zas prosvištěl okolo mě jak Ježibaba s vychlastananým sípavým hlasem na koštěti.

Dobou noc!