Poprvé v životě
Ode dneška už asi topíme. Petroušek povídal, že má být ještě hezky. Ale to už nemění nic na tom, že naše topná sezona začala. Žofka trávila noc venku. A den taky. Ale teď? Mourek si vyhřívá kožíšek na koši s novinami u kamen. A Žofajs se roztáhla na děsnou délku na mém ušáku. Teplo a žár je obě něžně uhoupaly do bezvědomí.
Ráno. Ó jé! Zase stříbrná obloha. To bude mít farma průmysl žně. Ti s depresemi tohle počasí nemohou unést. Spočítám-li sluneční záření, tak v pondělí – to byla teda bomba. To bylo nabíjecí zařízení v chodu celý den. A taky se pracovalo venku na plné obrátky. A pak už až dodnes šedo, mrtvo, hnusno, stříbrno, hliníkovo. Sluníčko se snažilo, seč mohlo. Jenže – nasněžená obloha mu nedovolila.
Dnes ráno jsem dala rámeček.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-17-dosly-babky
Zjistila jsem, že docházejí babky. Protože sluníčko se někdy hodně, ale hodně moc snaží prokousnout dírku v obloze, jenže chybí babky, aby pomohly vytvořit babí léto. No.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-17-rano-s-mourkem
Na lince vidím Žofčinu mističku s masem. Nesnídala. Asi snědla dva tři kousky a šla ven. A tam se zdržovala po dobu dešťů, slunečního svitu, zpívání ptáků až do večera. Do tmy.
Točím Mourinka. Jak je rozvalený. Jak důvěřuje paničce. Venku šíleně duní letadla. Hnusně. Za dopoledne přiletí několikrát jak brundibáři. Vypustí srajdy. Takže vím, že zítra na žádné trhy na Vízmburk nejedu. Taky aby mě tam Linda nechala. Nic takového. Budu sázet.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-17-podzim-na-hodinku
Po snídani bych měla rámeček poopravit. Vysvitlo sluníčko. Takové nedomrlé, řekněme podzimní. Jdu otrhat fakt už poslední rajčata z uschlých rostlin. Beru si maminčinu mističku SIMAX. Mívala ji na stole v kuchyni. A v ní lískáče, možná někdy bonbóny. Odvazuji provázky z podpěr. Na jaře jsem je všechny odstěhovala opřít o třešeň. Nechám je tam asi i na zimu. Uvidíme. Nádherně zpívají ptáci. Všechny lojové koule zmizely. Už by možná měli nárok na slunečnici i na koule.
Probírám listí. Vybírám z něj ořechy. Ořechové listí házím do vaku. Jsem zabraná do práce. Nabíjárna energie. Bez upozornění někdo zatáhl za splachovadlo. Ukrývám vak a koš s ořechy pod pergolu. Ptákům nabídnu koule po dešti. Až teď zjišťuji, že jsem jim sice slíbila, ale zapomněla. Už jsem jak politici. Slibem nezarmoutíš.
Dnes se konečně protrhla opona. Někdo psal, že útoky na Turka, Macinku, Klempíře byly v režii cizích tajných služeb. To snad ne! Že jo? To není možné. No jo, ochránci přírody nechtějí motoristy, jo? Aha. A umělci napsali dopis, že nechtějí Klempíře. No, teď jde o to, jestli zrádní zaprodaní umělci zajímají většinu národa. Nemusím z politické galerky nikoho. Nepohřbila jsem svůj hlas do urny. Z toho už jsem vyrostla. Spíš dohnala Péťu. Ale stojím proti nespravedlnosti, která se páše na Turkovi, který dostal ve volbách nejvíc preferenčních hlasů ze všech kandidátů. A vůbec. Co si lidi zvolili, tak ať to jde k moci. Doufejme, že to Bábiš ustojí. Že si už předem nenechá rozsekat budoucí vládu. A že se nezaprodá s těmi, kteří zkrátka nezvítězili. Zklamali. Vyházeli státní pokladnu za F35 a za Ukrajinu. Uvidíme, jak nám budou noví platit tu cenu za distribuci elektřiny. Budeme se těšit.
Prší. Normálka. Jedu koupit třešeň. Ty vorle! Semafory o tři ulice dál jsou obsazené na deset patnáct minut. Do toho je vhodné pouštět auta, která se cpou od nádraží. Taky tam nemůžou blokovat cestu až k nádraží. Je to tím, že je uzavřena cesta od nádraží k nákupní zóně. Všichni svorně tratíme čas u šémafórů. Už, už. Teď už se na mě dostane zelené světlo. Jedu. Pro jistotu odbočuji. K ovocné školce se dostanu jinou uličkou, než kdybych jela rovně a odbočila. Tuhle jsem si to v knihovně na mapě upřesňovala s Hanou. Vím, kam jedu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-17-poprve
Za nedlouho mi bude sedmdesát a já jdu poprvé v životě koupit stromeček. Ovocný. Brána otevřená. Asi před čtyřiceti lety jsem tu se školou byla s dětmi na brigádě. Otrhávaly touhle dobou lístečky. Takže jako bych tu nikdy nebyla. Ptám se, kam mám jít. Na nohou modré lodičky s velkou mašlí. Proti mně jde pán. To není ale ten, kterého si pamatuji.
- Dobrý den! Vy jste asi syn.
Příjemný milý pán přitaká.
- Já bych potřebovala novou třešeň. Vichr nám tu starou v červnu rozlomil. Vyvrátil. Hlavně nechci nikam chodit.
Očima sjíždím na boty.
- Nebojte se. Dohodneme se na dálku. A chcete polokmen?
Ješišmarja. Já bych spíš chtěla, aby ten kmen byl celý. Vyděšeně zírám.
- Já bych chtěla normální stromek. Nemusí zrát brzy. Stačí, aby to byly křupky.
Pán se usmívá. Stojí před ním jeliman. To jako já. Zpovzdálí nás pozoruje paní. Možná jeho. Nevím. Ale zjišťuji, že je taky moc hodná, ochotná. Jdu k ní do boudičky zaplatit. Očekávám palbu. Ano. Je to od dob maminky hezká době odpovídající raketa.
- Prosím vás, mohla byste se mnou jít k autu? Já vůbec nevím, jak ten strom odvezu.
Jako košťe je to fakt dlouhé. Jestli tohle je polokmen, tak já jsem čínský bůh srandy.
- Chcete pytel?
Paní automaticky bere krásný prostorný pytel na kořeny a provázek umně váže s očkem a pro jistotu svazuje i větve korunky. Pomáhá mi.
- Děkuji. Jste moc hodná.
Odjíždím. Uvědomuji si, že vůbec nic nevím o sestřihu. Vypínám motor. Vracím se. Pán i paní vycházejí z buňky. Ptám se, jak to budu stříhat. A kam až půjde země.
- Tyhle ustříhnete až na jaře tady šikmo. A tenhle necháte trošku delší. A hlínu dáte jak byla. Vidíte?
Znovu to opakuji, abych si to uložila do hlavy. Já si doma na to udělám bílou fixkou značky. Ten terminální nebo jak se mu říká nechám nejdelší. Hlavně, abych ho poznala. To snad dám. Ješiši, že já jsem nedávala pozor, jak to mamka dělala.
- A mám tam nasypat pytlík hnoje?
Oba se zhrozili, ne!!
- Pojďte, dám vám návod.
Teď jsem si ho pročítala. Perfektní. Odpověděli mi tam na všechno. Fakt spokojenost. Chválím majitele téhle krásné ovocné školky.
K tomu stromečku – teď jsem si vzpomněla. Asi v roce osmdesát šest, sedm mě maminka vzala svým autem k hájovně. Chtěly jsme si tam koupit stromeček. Jenže nikde nikdo. Jely jsme šerem po cestě domů. Já už nevím, proč jsem vystoupila z auta. Pilku jsme neměly. To nebyl náš úmysl. Možná mamka vystoupila? Já jsem myslím strachy klepotala zuby v autě. Každopádně jedna z nás našla na hromadě kousek od cesty v lese krásné stromečky. Určitě mamka popadla dva. Šup do auta. A domů. Já se klepala strachy. Učitelka. A krade. Jenže on si to tam asi někdo připravil. Zloděj okradl zloděje. Mami, to jsem byla vynervovaná. Dojely jsme domů. Mamka mě vyložila. A pak nic. Já i ona jsme měly nádherně urostlý strom. Bych ho ráda klidně zaplatila. To nestálo svět. Ale prodávala se košťata. To nebylo jako dnes. Chcete kanadskou jedličku? Nebo je libo kandaskký smrk? Nebo kavkazskou jedlli? Nebo stříbrný smrk? A chcete malý, velký? Ne, ne. To se i do kmínku navrtávaly větvičky, aby to nebyl strom kostlivec.
Doma si bílým fixem označuji šikmými čárkami jarní řez. Terminální nejdelší, ostatní tři kratší.
- Peťuš! Já už jsem zaparkovala a zapomněla jsem si jít pro balíček.
- Máš to v sýrárně?
- Jo, v Ivanovově.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-17-pro-radost-i-uzitek
Rozkládám si blbovinky z Temu. Pro užitek i radost. Jsem úplně odvázaná z gelových čisticích nádherně vonících razítek do WC mísy. Oh! Efektní. Péťa už stříhá ušima. On ví, co udělají různé kuličky a vonítka v odpadu. Jde mi mé nadšení zkontrolovat.
- Petroušku, neboj. To je jenom gel.
- Jen aby!
Dnes je pátek. Já ho měla i včera. To byl příjemný pocit. A dneska znovu. Večer na TV Šalingrad bude číst Renata Žítkovské bohyně. Skvěle četbu prokládá dokumenty z Kopanic o bohyních, o životě, o věštění. Kniha se paní Tučkové náramně povedla. Prožívám ji, jako bych tam žila.
Na FB u Alenky nacházím zajímavý příspěvek. Pamatuji, když jsme vždycky po meditacích sedívali v kroužku. Povídali si, co jsme zažili a o životě. Kluk nechce v sedmnácti dvaceti vypadat jako táta. A chovat se tak. Táta v tílku a trenýrkách na gauči. Lahváče si nenaleje do sklenice. Rovnou do sebe. A čučí na fotbal. Sejdou se léta. Jeho syn leží v tílku s lahváčem v ruce u sportu na gauči.
Jedna holka povídala, jak nechtěla používat průpovídky své maminky. Přišla do let. Mluví přesně jako ona. A když jde kolem zrcadla, zhrozí se. Protože vidí i v tom zrcadle svou mámu. Já jsem pořád viděla tatínka. Jsem jeho kopie. A asi pět šest sedm let se mi v zrcadle mihne mamka, potažmo Iva. Vůbec nevím, jak se to stalo, když já mám přece podobu taťky. :-)
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-17-i-ty-budes-jako-ja
A přijde den, kdy se uslyšíš mluvit jako ona,
vařit jako ona,
zpívat jako ona,
učit se jako ona,
tančit jako ona,
psát jako ona,
plakat jako ona...
A přijde den, kdy ty velké boty, které jsi zkoušela jako dítě perfektně padnou a ty půjdeš
v jejích stopách.
A každým krokem pochopíš vše,
co jsi na ní vždy kritizovala.
Pochopíš její limity, výzvy, hněv, obavy, i strachy.
A pak jí poděkuješ za to, že tam byla, že tě pozorně a láskyplně doprovázela, sledovala, chránila...
A ty jí poděkuješ za její úsilí, za její oběti, za její čas.
Přijde den, kdy se podíváš do zrcadla a uvidíš ji.
Protože pár měsíců jsi byla v ní.
Ale ona, už navždy bude uvnitř tebe .
Lidi si myslí, jak je Příroda bohatá na vitamíny a minerály. A ono ne. My jsme ji tak vyrabovali, tak přehnojili, tak udusali pole těžkými stroji, že chybí osmdesát, někde devadesát a někde i sto procent minerálů a vitamínů. Např. banán je prázdný. Kalorická bomba. A když je tam samolepka s nejjedovatější žabkou světa, nekoupím si ho. Proč zrovna ta nejjedovatější! Že by jedy v půdě?
Věrka Habina
PRVKY, KTERÉ SYSTÉM UKRADL Z VAŠEHO TĚLA
Nejde o doplňky stravy. Nejde o "zdraví", jak ho definuje systém. Jde o to, abyste byli slabí, závislí a svázaní s velkými farmaceutickými společnostmi. Po celá desetiletí systém kontroloval mikroprvky, které tvoří tělo, energetické pole a samotné vědomí.
Zde je seznam, který v mainstreamových médiích nikdy neuvidíte:
Potlačené prvky a skrytá fakta:
*Bór (B) – Dr. Rex Newnham (Austrálie, 1960) studoval jeho vliv na kosti a hormony. Výsledek? Výzkum zakázán, kariéra zničena.
* Síra (S) – studie o regeneraci jater a imunitě byly cenzurovány.
* Hořčík (Mg) – Dr. Carolyn Deanová (USA) zdokumentovala, jak zpracované potraviny postrádají hořčík; její zjištění byla ignorována.
* Draslík (K) – studie ze 70. let 20. století ukázaly, že nízký obsah draslíku zvyšuje riziko arytmie a neurologických poruch. Zprávy byly zamítnuty FDA a WHO.
* Zinek (Zn) – Prof. Ananda Prasad (USA) prokázal, že zinek posiluje imunitu a hormonální rovnováhu. Jeho práce byla umlčena.
* Mangan (Mn) – Dr. Gerhard Schrauzer zkoumal jeho vliv na nervový systém a kosti. Ignorován.
*Měď (Cu) – klíčová pro neurotransmitery a krevní oběh, přesto byl její význam bagatelizován.
*Selen (Se) – Prof. Harold Schwarz (USA) odhalil jeho klíčovou roli ve zdraví štítné žlázy. Publikace byly potlačeny.
* Jód (I) – manipulace s fluoridací a suplementací snížila přirozenou hladinu jódu, oslabila energii a hormonální rovnováhu.
* Křemík (Si) – nezbytný pro regeneraci pojivové tkáně, vlasů a kostí; výzkum v Evropě byl marginalizován.
* Molybden (Mo) – podporuje detoxikační enzymy, ale byl tiše vynechán z oficiálních studií.
* Lithium (Li) – stabilizuje náladu a energii, ale přírodní zdroje byly omezeny na kontrolu emoční rovnováhy a vědomí.
1. Vyčerpaná půda a zpracované potraviny → slabá těla, křehká energetická pole.
2. Regulace a marketing → omezený přístup k životně důležitým prvkům.
3. Velké farmaceutické společnosti → zisky z nemoci, ne ze zdraví.
4. Výsledek → slabší, závislí a snadno ovladatelní lidé.
PROČ JE TO DŮLEŽITÉ:
* Bór odvápňuje šišinku mozkovou – obnovuje jasnost a vnímání.
* Síra čistí a regeneruje tělo.
* Hořčík a draslík stabilizují fyzickou a energetickou rovnováhu.
* Zinek, selen, jód a lithium obnovují hormonální a emocionální harmonii.
* Křemík, molybden, měď a mangan obnovují tkáně, detoxikují systém a zlepšují bioenergetický tok.
Toto není mýtus. Je to válka o vaše tělo, vaše hormony a vaše vědomí.
Tady odkaz na telegram: https://t.me/OnlyFaithOverFear
Z článku:
Každý, kdo na jedné straně slyšel, že jsou nemocnice nezvykle přetížené a nestíhají, aby pak viděl tyto "tančící sestřičky," si musel začít pokládat otázky. Jak je možné, že totálně vyčerpaný personál má čas a sílu předvádět očividně předem nacvičené taneční kreace?
Právě tato videa byla pro mnohé z nás prvotním impulsem, který zasel semínka nedůvěry a spolu s dalšími indiciemi vedl později k závěru, že vše, co se odehrává, je jedna velká psychologická operace.
Tančící sestry nikdy nebyly o zvyšování morálky zdravotníků nebo snižování stresu. Byly testem, screeningovým mechanismem, který měl ukázat, kdo protiklady přijímá a kdo jim oponuje.
Tato videa na TikToku, která se objevila současně na všech kontinentech, když vlády vyhlásily stav lékařské nouze, představovala něco bezprecedentního v historii propagandy: úřady ukázaly, že mohou přimět obyvatelstvo, aby přijalo dvě vzájemně se vylučující reality současně.
To, čeho jsme byli svědky, nebyla tradiční propaganda zaměřená na přesvědčování, ale spíše to, co odborníci na zneužívání nazývají "gaslighting", a to ve velkém měřítku.
Psychologický mechanismus byl elegantní ve své krutosti, neboť lidem předkládal zdánlivý rozpor: na jedné straně nemocnice, které byly údajně přeplněné a na druhé straně zjevně dostatečně prázdné pro choreografická představení.
A pak je systém společensky trestal za to, že si tohoto rozporu všimli. Ti, kteří poukázali na tento rozpor, byli označeni za "konspirační teoretiky," zatímco ti, kteří videa obhajovali, se nevědomky stali pěšáky v tomto úsilí, tedy tupou a ovladatelnou masou.
Dnes jsem byla v myšlenkách celý den s jedním klukem. Už mu bylo padesát. Jel na vyšetření Lexellovým gama nožem. Prý nezhoubné. A neví, jestli ho vezmou dnes. Už byl dvakrát. A já na něj myslím i teď pod psaním. Má to za sebou? Nebo teprve půjde? Je-li to v zájmu harmonického vývoje ducha, duše, těla, jestli je to v plánu – kéž se uzdraví! I další, který prochází léčbou… Ach!
Děkuji, že jsem mohla hodinku pod sluníčkem nabíjet tělo při práci na zahradě.
Dobrou noc!