Porcelánovo - hřbitovní :-)
Jedna. Ráno. Holka. Cos´do teď dělala? Dopéct chleba. Spustit myčku, vyndat myčku. Donést kocourovi něco na zub. Zajít za kocourem na terasu, aby se nebál bouřky. Nabídnout kocourovi teplé mléko. Vynést Zrzečce kočkolit.
Sledovala jsem video ze včera, jak sejmuli Ivana Smetanu z KTJ. Zákeřně. Nesolidně. Chyběla tam serióznost. Ne, lépe řečeno ve včerejším euforickém velkém happeningu velkorysost. Lidi zpívali, tančili. Hymnu střídal Gottův hit Žít...
Policista v uniformě. Hned naskočil z davu civil. Bez označení, bez pásky, bez odznaku. Lidi ho vytáhli. Sebrali mu prý elektrický obušek. Podvraťákovi. A jak ho táhli, za pasem měl strčenou pistoli. Vracela jsem si to. Nevěřila očím. A druhý šmejd v civilu v bílém tričku se taky snažil dostat Smetanu. A hned jak ho složili, dusili, tlačili k dlažbě, nasadil si policejní odznak. Jen proto, že byl člověk v zákonném odporu. On hlásil: Jsem v odporu a tančil na ulici obsazené davem. Tady se mlátí a kope i do stařen. Lidi, je mi blivno, smutno, teskno. Tohle jsem nezažila ani v nejtužším socialismu!
Já nevím, ale půlnoc se překulila, ani nevím jak.
Dnes jsem konstatovala, že mám každý den sobotu nebo neděli.
To máš dobrý, povídal Péťa.
Sedím, přemýšlím. Jsem pozorovatel. Dívám se.
Zmuchlala jsem rozervanou krabičku se srdíčkem s nápisem KONEČNÁ. Té krabičky se dotýkala maminčina ruka. Vrtá mi v hlavě, čí pazoura mamince škodila. Kdo jí ubližoval? Která bestie?! Kdo to byl? Vidím milé usměvavé tváře. Jedna z nich je ta potvora. Bůhví, jak se ještě proviňovala...
Tak to je jedno pozorování, přemítání, rozjímání. Máte na to čas?
Ve staré době jsem nepřijímala nějaké hladovkáře, chartisty, odpůrce režimu. Byla jsem ta, co se podřizovala. Ale byla jsem ta, co si vzala máničku, odpůrce totality. Tak šup s ní na index! Šikanovaly mě dvě soudružky Miluš a Silvuš. Tvrdě. Jo, taky jsem nezdravila na okrese čest práci, ale dobrý den! Hned telefonovali vedení školy, že nemá vycvičené ovečky. Mé dokumenty, které se mi dostaly do rukou, vypovídaly o tom, že jsem osoba vzpurná, neoddaná režimu. Nutno vést! Doslova - jestli se ještě proviní, bude rychlý proces. Ano, poslouchala jsem Svobodnou, Hlas Ameriky. Měla jsem ráda Zápisník Ivo Ducháčka. Ne. Jak on se jmenoval? Martin Čermák. Hledám na netu:
Až do své smrti působil po desítky let jako redaktor Hlasu Ameriky, kde pod jménem Martin Čermák připravoval relaci československého vysílání Zápisník o USA. První Zápisník byl odvysílán v neděli 30. října 1949, celkem jich připravil přesně 1989. Poslední Zápisník odvysílal Hlas Ameriky v neděli 6. března 1988. Toto poslední vydání "Čermákova" Zápisníku bylo ve skutečnosti natočeno nedlouho před jeho smrtí. Autor v něm odkryl svoji identitu a statečně hovořil o své nevyléčitelné nemoci (potřetí byl postižen rakovinou, která napadla krk), která byla příčinou ukončení jeho rozhlasové práce.
Pořad se jmenoval Zápisník Martina Čermáka. Vtipné vypointované nedělní sloupky. Zrovna ten poslední jsem pravděpodobně neslyšela. Ale po kašpárkovském převlečení kabátů jsem si koupila jeho knihu. Ani nevím, jak jsem objevila, že Martin Čermák je Ivo Ducháček. A pak ještě nedělní TOP 10 čárlivandajka. Napsala jsem to foneticky. To byla skvělá hudba. Žebříček. A zprávy.
Pozoruji svět. Lidi. Vztahy. Přírodu. Sebe. Jak zraju. Jak se měním. A taky politiku. Ale ne tu ve svaté bedně. Tu ne. Ráda se mrknu, jak lžou. To jo. A s jakou suverenitou oblbují národ.
Prve jsem si pustila pana Volného. Jak to bylo včera. Když mu protiústavně svévolně ten, který chlastá, bleje a drnká na kytaru a skáče po lavicích v PS, dal jen pět minut... Protiústavně. Ani jeden z poslanců, ANI JEDEN se nepostavil k p. Volnému. Ani jeden neřekl ani slovo na podporu! Nikdo ne neozval - Hej, to je protizákonné! Brát zástupci volenému lidem slovo! To jsou ti vaši, co je volíte. Že zase hodíte hlas té doslova úžasné ODS? Nebo TOP "tén" to nebude, myslím nula devět. Nebo ti ČSSD? Nebo SPD? Nebo kdo to tam ještě oblbuje národ a účastní se jeho genocidy? Jsou skvělí. Jsou jedlí! Aha, tak to brzy shnijí! Pozor na to!
Spojuji si. Obě videa (exekuce pana Smetany a pana Volného) byla zakrytá břichy tajných. V PS bílá košile na vyžraném pupku bránila Bojkovi natočit tichý odpor svého kolegy. Klidně si vypnou kamery. Žádný svědek! Žádná nahrávka. To by tak hrálo, plebsi! Hovoří o nás neočkovaných jako o pitomcích. Že si sami nebodnou! Že se vyčlenili - že oni nemusí. Nadlidé!
U videa s p. Smetanou - tam automaticky nastoupila neproniknutelná hradba po zuby ozbrojených přisluhovačů fašismu. Za jejich těly nebylo vidět, jak šlapou na krk člověku, který nebyl vrah, ani násilník. Co by se stalo, kdyby ho omylem zabili?
Jo, už vím, ještě jedno video jsem si zkoukla. Z daleké země. Hovoří se tam o jednom předsedovi jedné partaje, že distribuují cukr do ulic. A chodí mu příjmy z velmi daleké země. Doufám, že toho feťáka odhalí co nejdřív.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-08_Kocky/
Ráno. Otevírám okno. Běžím pro foťák. Mourek utíká za Zrzečkou. Vyběhla si od dětí.
Volá kameník. Po obědě bude na hřbitově.
- Máte už obrázky?
- Za chvilenku pro ně jedu.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-08_Pro_porcelanove_obrazky_k_pani_Pavlikove/
A jedeme. Předměřice. Je to vesnice? Městys? Mají tu docela dost vysokých domů z první republiky. Do Hradce co by kamenem dohodil. Zastavujeme u domu paní s porcelánovými obrázky. Minule jsme si hodně povídaly. Chodila do školy s Jaruškou z DD... Má krásného, jak sama říká, opelichaného kocoura. Přenádherného. A lísá se mi o nohy. To prý nedělá každému. Mám výsadu. Paní je nesmírně pečlivá. Vyrobila krásné podobizny.
- Mami, tys´tam dala tetu!
- Mlč! Vybrala jsem obrázek, aby byla blíž k taťkovi.
Tatínka jsem chtěla dát z OP, ale tam se mračí. Vybrala jsem toho, který mi visí v ložnici. Volala jsem paní druhý den ať fotky zamění. Nemohla jsem k němu dát mamku v růžovém kostýmku, jak jsem měla původně v úmyslu.
Jedeme domů. U cesty zastavujeme na meruňky a jahody. Rána mezi oči. Dvě zfetovaná individua. Očividně slečny hodně unavené.
- Odkud jsou meruňky?
Ticho. Zaváhání. Opakuje mou otázku.
- Odkud?
- Ano, odkud?
Šmátrá po papírech. Z Itálie nechci.
- Kolik stojí vanička jahod?
- Takhle jak to vidíte celé 295, -Kč.
O na se určitě podělala. Hezky děkuji. Kráčím k Lindě do auta. Řehtáme se. co je dnes ještě možné.
- A kdo si to koupí?
- Bohatý nebo debil.
Třináct hodin.
Očkovaní ze zahraničí se nemusejí...
Linda ladí jinam.
Očkovat se bude...
Přelaďuje. Marně. Všude vymývají mozky. A že se jim daří se za chvíli přesvědčím osobně.
Rossmann. Tam máme milé příjemné prodavačky. Ochotné. Usměvavé. Beru zrzce paštičky, konzervičky ve slevě. Jo, holka, pak se nediv, že Ti zmlsaná Zrzka olíže omáčku a ty umělohmotné kostky nechává Mourovi. Ještě že ten dojí misku po Zrzce a pak si s chutí dá ještě svou kapsičku. Aby mu to dlouho vydrželo.
Dnes šla koťata ze světa v koši do světa za košem. A líbilo se jim. Večer Linda dovezla mléko z kravína. Nabídla jsem vlažné i koťatům. Kupodivu šikovně se k mističce postavili kocourci. Kočičky ještě moc neuměly.
Stavujeme se v Kauflandu. Beru mamce kytku. Mami, dnes vybírám růžové listopadky. Zírají na mě dvě od regálu se zeleninou. Mladá a mladší. Asi čtyřicet a dvacet. Provokují svými ksichty. Štěkly směrem ke mně, jestli vím, že je mohu nakazit.
- A vy víte, že nejvyšší správní soud, Ústavní soud a další soudy čtyřiatřicetkrát zrušily roušky, lockdowny...
- Mě to nezajímá. Běžte na dva metry.
Blboulinká. Má mozek? Tady soudy vydávají rozsudky. Vláda je nerespektuje. Tančí dle světového prediktora - spíš predátora. Tady ministr zloděj a lhář klidně řekne - ano, je to protizákonné, ale budete to dodržovat, než nám to zas smete soud! Ty vorle!!! Kjava nebeská byla seslána do mého zorného pole. Mám ji zadupat? Ne. Láska, láska... :-) Nepošlu ji nikam... Jen ji upozorním:
- A vy na mě nemluvte. Nepřeju si to.
To byl zážitek. Kdyby to byl starý člověk? Ale máma s dcerou - relativně mladé! IQ tykve.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-08_U_maminky/
Mám zadělat na chleba nebo jet na hřbitov? Volá kameník. Rozhodnuto. Jedeme. Mám novou cestu ke hrobu. Starým okruhem už nechodím. Mám obavy, že už navždycky mé kroky povedou tady tudy. - Mami, vždycky utíkám, abych už byla na cestě, kudy tě nesli naposledy.
Linda aranžuje květiny ke karafiátům z minulého týdne. Zbytkem vody z konve zalévá květináče na okolních hrobkách.
- Mami, netušila jsem, že máme takovou pěknou lavičku tady na tom hrobě.
Linda sedí na naší hrobce.
- Už jede.
Na rudlíku se veze náš pomník. Daleko lépe naleštěná deska. Zlatým písmem místo Oldřich se skví Jindřich. On to spletl!
Pán kontroluje v notýsku. Ano, Oldřich.
- Já vždycky kontroluji data a tady mi to zkazila firma.
- No jo, měl jste tam přece chybu v měsíci.
Tak slavnostně odvoz. Cupkáme k východu zas po cestě poslední... U jednoho hrobu kamenice ťuká písmenka.
- Dobrý den! Já jsem vám telefonovala.
Paní je překvapena.
- Doporučila jste mě kvůli přeleštění, abych si to zadala celkem všechno u řemeslníka, který má stroj...
- Jo, už vím.
Chvíli si povídáme. Fotím krásný pomník.
Den se z odpoledna přehoupl do večera. Motáme se okolo malých rezatých zázraků. Ano, košík plný lásky. Oživuji květináče macešek. Linda česá maliny, jahody. Našla jsem okurku. Schyluje se k dešti. Nejdřív pár kapek. Sluníčko. A pak opravdu hezký zahradní déšť.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-08_Zahrada%2C_uroda/
Petroušek si byl zahrát. Dávno, dávinko minula jeho hodina, kdy odchází.
Tři. Jdu spát. On bude za chvíli vstávat.
Dobré ráno!