Porodila jsem kód - huráá

12.04.2022

Deset. Večer. Krátce. :-)

Babička, když jsem byla malá, v předjaří říkávala:

- Jdu zabzdít.

Divné slovo; nebylo to zazdít. Zabzdít. Dnes v devět jsem chtěla zabzdít. Pak jsem zabzdila až v půl desáté. To se blížila Péťova hodina. Žárlivě se ptá:

- Jé, ty topíš? Pro sebe?

Řehtala jsem se. Přece zahřeju dům.

- Sáhni mi na nohy.

- Máš teplé.

Kysele se zatvářil. Asi ho zebou. Já dnes lítala celý den venku bosa. Celý den! Země je ještě studená.

V takovém dubnovém dni vyletěl 12.4.1961 první člověk do vesmíru. A světe div se, byl to Slovan! Chazarům byl vytřen zrak. Jurij Gagarin. To bylo slávy. Dobrý den, majore Gagarine! Orchestr Gustava Broma. Ten se mi odjakživa líbil. To byl nádherný sympatický chlap. A pak začaly podvodné závody v dobývání vesmíru...

https://edu.ceskatelevize.cz/video/2691-prvni-muz-ve-vesmiru

Půlnoc; už je tu zabzdění cítit. :-) Příjemné vlaho v domě.

Mám dny s rozvrhem v diáři, přesto se valí, jak je jim libo. A takový den byl dnes.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-12_Maminka_ma_v_koupelne_stale_rucnicek/

Ráno mám několik dnů klid. :-) Petroušek rezatou kvilnu vyhodí ven. Jde dobrovolně. :-) V plánu domýt okna. Dopoledne. Odsunuto na večer. Jdu si umýt vlasy. Beru do rukou tužidlo po mamince. Už to bude rok. Tužidlo tam jelo jak zběsilé. Někdo ho musel schválně vycákávat. Pořád jsem kupovala nové a nové šampony... Divné, že? To tužidlo používám asi od května loňského roku. Nevypadá jako prázdné. Tehdy bylo nově koupené. Mami, někdo tam škodil. Neměli mě určitě rádi. Byla jsem jak vichřice. Vymínila jsem si, abys jedla ve slunečné jídelně. Nechtěla jsem tě nechávat v té ledové nepříjemné stodolózní chodbě s cedulkou - jídelna. Upozorňovala jsem na poztrácené ponožky. Fotila jsem. Dávala na FB. Ten šedomodrý kostýmek se ti objevil ve skříni dvojmo. Jenže ten hnusný, odporný, orvaný ti zůstal a ten udržovaný se někomu hodil. Mami, tys´ to za mě odskákávala. Uvědomuji si, že je to černý puntík na mé karmě. Jenže kdybych držela pusu, bylo by to také provinění. A furt a pořád a stále dokola. Prosím, dávejte mamince horký čaj. Prosím, dávejte jí v létě letní oblečení. Ne, nabalili tě, žes´byla mokrá jak myš. A jedno z našich posledních prosincových setkání - no hrůza!!! Děs! Úžas! Jana tě přivezla v krátkých letních tepláčkách přikrytou dečičkou. Mami, tehdy jsem jí vynadala. Povídla, že ale máš deku pod sebou. Vytáhla jsem deky z auta, pléd, zabalila tě, abys mi nenastydla. A pořád jsem se doprošovala. A furt dokola. Jak když hluchý buší do vrat. Prosím, nechejte ji na terase. Prosím, prosím, prosím vlezte mi na hrb! Nevydrželas´ a raději ses´ osvobodila. Tolik jsem ti bájila o těch med bad lůžkách. Jsou už v Holandsku. Slibovala jsem ti, že ti vrátí paměť. Pracují na bázi skenu tvé DNA. Vybere nejlepší věk mezi pětadvaceti a třiceti. Přečte to všechna tvá pochroumání DNA, nemoci. Vrátí tě do bezvadného ideálního stavu. Mami, třeba sem přijdeš ještě za mého života... Víš jak ti Horáček říkal, že budeš chovat svého manžela. Mami, je to Linda. Tak co já vím...

Vyfénováno. Jdu po práci. Venku sluníčko. Obloha počárovaná. Kde zas v jakých laboratořích vzali tu špínu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-12_Jidlo/

Točím si snídani na Tik Tok. Ještě Collagen SKIN. A fotím. U oběda mě napadlo nalít si obrovskou nevhodnou sklenici na sekt... A natočit... Lékař mi povolil jednu skleničku denně. Ale já nemám obří číši. :-)

Telefonuji. Pod hovorem vidím našeho nájemníčka.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-12_Kocicaci/

Kočičáci přišli. Nikdy nevím, jestli už dostali do misky, nedostali. Jestli jim Petroušek pocukroval mořskou řasou žrádýlko.

Pošta - balík. Jiná pošta - zboží. Zvonek. Lukáš. Nájemník. Povídáme si hodinu a půl. S ním je to jako s kamarádem. Rojí se nám nová a nová témata. Je to hvězdné čestné, optimistické semínko.

- Lukáši, vy jste měl dredy?

- Ne. Nikdy. Já si to jen nečešu. Ale teď to mám níž, nevešlo by se mi to pod helmu.

Ukazuje mi fotky z grilování v našem domečku. Bylo jich tam asi osm. I ženy. Pejsci. Postavili si grilovací zázrak.

- Jak se jim líbilo vaše bydlení?

- Moc. Povídali, že se mám.

- Doufám, že mi nic neotloukli.

- Ne, to jsou kamarádi a slušní. Nespali tam. Odjížděli na noc domů.

Ukazuje mi, co ugrilovali. Kuchař - ten umí. Kdo neumí, čumí. A to jsem já.

- Vidíte, takhle vysoký musí být hamburger. To není jako v MacDonaldu. A tajdle byla kuřecí stehna.

- Víte, že u McDonaldu melou do masa dětské maso z rituálů, aby se zpracovalo?

Tak baráček ožil. Lukáš líčí, jak drandí v Trutnově na - na čem - na takovém ski parku. Ne. Jezdí tam na kolách. Kluci si to sami udržují. Mají dohodu s místními, že tam smějí parkovat. Jezdí potichu. Nic neničí, neruší. Lukáš má nového souseda po naší zemřelé sousedce. Její vnuk tam bydlí. Taky honí kolo. Lukáše varoval, aby pokud tam jede ráno, jel opatrně. Všichni jsou s nimi v souladu. Jen jeden pán škodí. Ten člověk hází na trať ostnaté dráty nebo klády s hřebíky. Což je trestný čin. Jde o život. Už se tam prý pár lidí vymlelo.

- Lukáši, koupila jsem vám keřík černého rybízu. Zapojíte hadici?

Prý má nádobu na dešťovku. A prý by přes ní klopýtal. A prý ať řeknu, kdy to přijdu zasadit. A prý si koupil prostředek na slimáky. A prý i ošetření proti plísni na okurky. A prý, a prý, apríl. Hovoříme jako když teče voda. Radostné.

- Mám vyprané záclony a závěsy v celém domě. Za televizí bylo černo. A opravil jsem trošku praskající zeď.

- Lukáši, a máte vyčištěná okna?

- To ne.

- A zvládnete to?

- Zvládnu. O víkendu.

- Jsou nová, tak ať jsou pěkná.

Chceš nechceš, loučíme se. Ale s Lukášem by to bylo na celé odpoledne. Plyne s ním krásná řeč. Veselý, čestný, dobře naladěn. Vypráví mi i o pojistce... No, je sdílný, je to takový můj syn. Má mě rád. Já jeho. Neotravuje blbými kecy. Neuráží se jako někdo. Je to obyčejný příjemný přátelsky naladěný kluk. Na nic si nehraje. A hlavně je s ním dohovor. A neuráží se. V rozhovoru nemusím přemýšlet, co neříkat. S ním to jede jak po másle.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-12_Daruj_Cechum%2C_ti_to_tu_budovali/

Kouknu do pošty. Podporuji mezi jinými i Domov sv. Josefa v Žírči. Lidi s roztroušenou sklerózou. Naprosto bezmocní, potřebují cvičit, asistenta, péči. Otevřeš počítač a všude potřebuji dary a pomoc pro UK. Jedna holčička žádá, abychom posílali zbraně. Tak už toho bylo dost. Takhle se mír neuzavře. Banka tě žádá. Taky moje společnost mi dnes napsala, že UK distributoři potřebuji mou pomoc... hezky jsem odepsala, aby si mě z těchhle žebrot vyřadili. Tohle já nepodporuji. Je to tu jak v cizí zemi. Cizí vlajky na našich hradech, ministerstvech, šílenost. Pošlete když tak prosbu, aby podpořili naše lidi, kteří budovali naši vlast. Jsou bezmocní. Na cvičení... Odesláno.

Na FB dávám rámeček:

Lidi, dárci, podporuji občas Domov sv. Josefa, který pečuje o lidi na vozíčku s roztroušenou sklerózou. Jezdím tam na jejich akce, trhy, vidím lidi na vozíčkách, ovládají je kuličkou pod bradou. Nyní mi přišel dopis - to nikdy nedělají!! - s úpěnlivou prosbou!!! Poslala jsem dvě hodiny cvičení za 580 Kč. Prosím, pokud máte možnost, podpořte je. Je to adresné a jet o pro NAŠE OBČANY, KTEŘÍ TU PRACOVALI A BUDOVALI!!!

MŮŽETE SI VYBRAT SVOU ČÁSTKU NEBO HODINU CVIČENÍ, JEDNORÁZOVĚ NEBO PRAVIDELNĚ. MOC ZA TUHLE ORGANIZACI PROSÍM.

POKUD SE ROZHODNETE, ŽE MŮŽETE A CHCETE - PAK DĚKUJI.

Takhle mi srdceryvně za dvacet let ještě nenapsali prosbu:

Vážená paní Hrobská,

za 20 let jsme se v Domově sv. Josefa nesetkali se situací jako letos. Stát každoročně pomáhá financovat cvičení pro nemocné roztroušenou sklerózou. Letos zatím žádné dotace nedorazily.

Všichni se nyní zaměřujeme na pomoc na Ukrajině. I my v rámci našich možností zasíláme do postižených oblastí materiální pomoc.

Nesmíme však zapomínat na pacienty v Domově sv. Josefa. Každý den jim pomáhá více než 20 specialistů. Každý den je to přes 100 hodin cvičení k jejich větší soběstačnosti. Kvůli mimořádné situaci nám finance na tuto péči vystačí stěží do konce dubna.

S důvěrou se proto obracím na Vás, Vážená paní Hrobská. Můžete-li, darujte jednu nebo více pravidelných Domovenek. Díky Vám dokážou lidé s roztroušenou sklerózou každý měsíc cvičit a vydat se cestou k větší soběstačnosti.

DARUJTE PRAVIDELNOU DOMOVENKU!

Odesláno. Hotovo. Těm ano. Ti jsou tu doma.

Ó, volá ta paní s krkolomným jménem, jako když se kutálí ožralý po schodech z hospody. Děsné jméno. A ještě děsnější baba. Nafoukaná. Asi z Ministerstva životního prostředí - nebo z nějakého úřadu kýho výra!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-12_Porod_nova_zelena_usporam/

Pokud někdo chce fotovoltaiku, připravte se na porod u e-identity. Pošlou Vám návod, který absolutně odmítám jen otevřít, natož se jím prokousávat. Po třech týdnech - bez toho se nehneš k získání zelené dotace! Náš občan bude škrcen, dušen, zadupáván a ještě si to zaplatí. No, a někdo tu nebudoval, a dostane vše bez žádosti, zadarmo.

Před třemi týdny - pošlete nám kód. - Jaký kód? - Poslali návod. - Ne, toto není ve smlouvě. Škrcení - Prý je - hned v prvním bodu. To je vejšpluch státní organizace s lidským červem! - Pošlete mi to vyžlucené. Nikde to tam nestojí.

Pošlete nám kód - Pošlete mi to vyžluceno. - Stále jednám s ČEZem. Je jedno, jestli jednáš s INNOGY, Siemensem. Všichni po tobě chtějí kód. - Nemám kód. Neumím. Nevím. Neznám. Nemám internet. Pošleme Vám návod - nechci návod, já to nedám. Zrušíme to. Jdu od toho. Nakonec volala paní se zeleninovým jménem. Trpělivá! Vcelku za mě vše vytvořila. Dalo jí to taky asi tři dny. Nakonec mi poslala přístupové údaje. Já lehkovážná jsem si je nechala v poště. Dnes jsem je horko těžko v slzách lovila. Tak hotovo to nebylo. Musela jsem ještě na czechpoint. A tam je to prý už propsáno a mám hotovo. Naivní jsem. Nebo ÚB. Jak ti úřad řekne máte to hotovo. Není to hotovo.

Musím říci, že si mě od ledna posílají jako vagonek. Tam mají organizaci skvělou. Bez připomínek. Vysvětlují, kdo jsou, jak to bude. Jsou velmi ochotní, profesionální. Až přišel ten mail - pošlete nám kód. Ty vorle, mám si ho namalovat do mraků? Jak kód? Tak teď to mám tedy s ČEZem hotovo.

Jasně, že podraz. V bodě jedna je: Dotaci dostaneš, budeš-li v součinnosti. Takže ty podepisuješ - dotaci na ministerstvu ti vyžádáme, ale musíš si vygenerovat přístup na střechu rozhledny a skočit dolů střemhlav. Brrr.

Netuším, že vagonek už vjel na ministerstvo. Asi životního prostředí. Skončilo dlouhé únavné a deprimující období (strašení nedostaneš dotaci, protože nejsi v souladu a tím pádem porušuješ smlouvu! Baf!) Konec komunikace - udělej - neudělám - udělej - neumím - udělej -jinak nebude dotace. Od minulého týdne si lámu hlavu, kde si ten zatracený kód seženu. Volala jsem svým průvodcům, kteří mě jako vagonek posunovali. Včera jsem uprosila pána, aby něco udělal, někam zavolal, že se mnou nehnou. Přišel mail od té s tím koktajícím jménem ožralého z hospody. "Tak já vám teda zítra zavolám, ALE NENÍ TO MOJE POVINNOST JE TO JEN MOJE DOBRÁ VŮLE." Aby ses nepodělala, můro! Volá. Prý ať si připravím nějaký ais aijsik - mluví na mě řečí cizího kmene. Dávám si dvacet minut náskok. Jdu hledat do pošty. Ne. Je tam ta řádka čísel a písmen, co se jim nehodila. S tou jsem byla na úřadě. To jsem si bláhově myslela - a je to hotovo. Nebylo. Ještě to paní se zeleninovým jménem doťukla. A hotovo. A nebylo. Fuj, sama bych to nedala. A když ztratíš své jméno a svůj PIN, jsi v háprdepu. Někde jsem taky potratila destičky s papírem z czech pointu. Baba volá. Ne, neznám své jméno. Neznám, nevím. Začínám brečet. Baba s hubou jak břitva vidí, že nic nepořídí.

- Ozvu se, až budete něco mít. Já tady mám práci!

To víš že jo. Chceš jít na oběd. Ti vidím až do žaludku přes telefon.

Volám na czechpoint. Moje milá naše místní úřednice mě uklidňuje, že papír nebyl důležitý. Tak až najdu košilku s papírem, můžu to vyhodit, že jo?

Hledám ten shrnující mail z ČEZu. Ta paní mi to posílala. Ale kdy? A v jakém? Hrabu se poštou. Mám to. Jméno i heslo. Babizno, překvapím tě. Volám jí. Přikazuje:

"Tak si to otevřete!"

Hlásím podobu stránky.

- Aha, vy jste už vevnitř. Tak hledejte nahoře na liště...

- Já ta slova mám ale vlevo ve sloupci.

- Tak ťukněte na...

Vede mě stránku po stránce.

- A mám tady zmáčknout žádám?

- Ne! Na to neťukejte! O to požádáme my!

Ty vorle, tak proč mě otravovali?

Tak tedy slepička všechno oťukala. Přišel mi na mobil něco. Pak to přišlo do mailu. Původně řekla - tohle nikomu nedávejte! S tím se budete dostávat do vašich... A teď jí přeposílám něco, co se tváří jako kód.

Ano, to je on. Ten se nám sem hodí. Vy už jste byla vevnitř.

Nebyla! Tam byla ta zeleninová paní.

Pomyslím si:

Jako klíč do zámku, mamka by řekla jako pr. na hrnec.

A mám to už hotové? Nebo porod jede dál?

Už to máte hotové. Vy už jste to měla, ale ještě bylo potřeba...

Brrr! Fuj! Hnůj! Všechno se ve mně bouří. Úředníci mizerní.

- Chcete to potvrdit?

Ano, napište mi, že jste dostali zatracený kód.

Snad nenarazím na další ministerstvo, úřad, odbor - kde mi zas napíšou - pošli kód. Vím, kam je pošlu já.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-12_Chysta_se_jaro/

Sotva jsem si nandala zapečenou rýži, nazdobila ředkvičkami. Zvonek. Hoch na doučování je tu. Opakujeme hlásky, přidávám informaci, co musí obsahovat každá dobře vychovaná slabika. A když to nemá, slabiku tvoří slabikotvorné r, l. Trs, prs, vlk.

- A co hlas?

- Ten tam má a.

- Výborně. Tak mi to nakřížkuj a nakolečkuj. Jsi šikovný. Rozumíš tomu?

Jdeme na synonyma, homonyma, antonyma... chci se dostat ke slovním druhům. Ale potřebuji procvičit řady vyjmenovaných slov. Aspoň kousek slovních druhů, jmenné kategorie, vzory... Dvě věty na shodu a koncovky substantiv.

Byli jsme tam s Italy, Francouzi, Rusy, Španěly. Všechna i obrátil. Tuhle větu jsem vždycky zařazovala do diktátu. A Francouze jsem dávala v řadě jako poslední. Na zmatení. Když Italy, Rusy, Španěly, nepozorní analogicky bez přemýšlení napsali s Francouzy.

Přetahuji o skoro jednu vyučovací hodinu. Daruji mu mandlovou tyčinku. Tak malá, tak drahá. Asi ji daroval mamince. Protože mi hned poslala srdíčka, poděkování a pochvalu, jak je dobrá. Ta tyčinka. A já taky.

Odpoledne se nechávám ozařovat sluníčkem. S Petrouškem pozorujeme hrající si kočeny. Ano, kočkují se - jednou Zrzka, jednou výpad Mourek.

Péťa odjíždí na trénink. Já ve dvacet lékařský trénink s dr. Carel le Roux.

Devět. A já jsme nekontaktovala strejčínka. Aspoň posílám SMS.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-12_Na_balicek_se_dostalo_az_vecer/

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-12_Nemohu_si_vybrat_bryle/

Je nad ránem. Budu mít strhané oči. Jdu spát.

Dobrou noc.