Poslanci mi mohou závidět slunce

Páteček. Je tu! Od středy ho celý život vyhlížím. A přišel. Venku se ptáci předhánějí na krmítcích. Vstávám.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-23-ranko

Kočeny trpělivě čekají. Zázrak, že se to naučily. Žofii jsem odpoledne zastihla na lince. Dobře ví, že nesmí vyskakovat na stůl, na linku… Nesmí! A dnes si vykračovala, hledala něco na sebeobsloužení. Už podruhé. Tuhle se obsloužila na šlehačkové buchtě na stole. 

- Žóóófko!

Metošila kousek po lince, hup dolů. Ječela jsem; honily jsme se. 

- Dej jí plácačkou přes kožich.

- Ne. Už se vyděsila dost.

Tak tedy kočky vycvičené, jen Žofka občas selže v morálce. Kožíšky čekají na snídani. Jdu pozdravit zahradu. Bože, venku je krásně! Horká voda na probrání orgánů. Dnes kurkuma, pepř a můj domácí ocet. Nechávám vodičku proniknout ke každé buňce. Za hodinku nasnídat. Obhlížím stromy, skleník, plánuji si, co dnes v zahradě udělám. Bude poledne. Petroušek volá.

- Peťuš, v zahradě je nádherně.

- A co tam děláš?

- Koukám se na nebe, pozoruji stromy.

- Tak tak bych se chtěl taky jednou mít.

- Však můžeš zůstat doma. Akorát ty bys to nevydržel.

Světlo mého žití nechávám v tom, že pozoruji stromy. Nerad vidí, abych se dřela. Beru rýč; jdu obrýt jeden dva stromy, podle sil. Beru to jako posilování břišních svalů. Pod třešní se plazí provazy břečťanu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-23-pracuji

Vyrvávám provazy pod třešněmi. Obrývám tři stromy. Další břečťan odlepuji ze smrků. Má přísavky. Pod smrkem taky prorůstá. Teď večer jsem získala docela dobrý návod, jak ho zničit. Rada: Biofix, který je na dvouděložné a dřeviny nezahubí. Chemii, nemám ráda, ale asi je to jediná cesta... Pořádně ty listy narušit, ocelové hrábě, sekačka, či ten vertikulátor a potom postřik. A potom, řádně se starat o trávu, sekat pokud možno opakovaně na krátko, aby se poškodily zbylé listy, které jsou pro břečtan k životu dost nezbytné...

Podzimní sluníčko se snaží. Letci na obloze taky. Po obědě se povedlo oblohu zatáhnout. Nevadí. Pracuji s nadšením. Mami, kdybys mě viděla, nevěřila bys! Já, odpůrkyně práce na zahradě. Pěkný přerod člověka. :-)

Zahrada kouzlí, mění se, zabarvuje. Stromy porostlé mechem. To dřív nebylo. A že tu čoudily komíny a padaly kyselé deště. Mechy a lišejníky – jsem slyšela – narušují kůru stromů. Větev nebo kmen praskne. Neudrží úrodu. Nebo se celý strom vyvrátí. Vdechujeme častěji a častěji "údajný" prach ze Sahary. Takový, že když jsem ho smetla na papír, dala pod něj magnet, jezdil a tvořil vzorečky. Kov.

Pod jabloňkou nacházím v hlíně vlašský ořech. Kde se tu vzal, tuším. Včera jsem viděla dvě veverky jak jely metrem. Ony jedou z ořešáku přes lísky po třešních, někdy přeběhnou po střeše a zahradu mají bleskově přejetou. Někdy seskočí a jedou povrchovou dopravou po trávě. Ale metrem se přemísťují rychlostí světla. Oříšek asi vypadl z pacinky některé rezky. Možná i té černé… Kdo ví!

Ve skleníku chválím salátky. Zajímavé. Všechny jsem sázela v jeden den, ale jedna sazenička zaostává.

Přírodo, kouzelnice, jak ty to máš všechno krásně zařízeno:

Husa je schopná snést jedno vajíčko denně. A když na něj zasedne a zahřeje ho, právě za jeden lunární oběh - za 28 dnů - se z něj vylíhne house. Kdyby takhle snesla jedno vajíčko v pondělí, druhé v úterý, třetí ve středu, čtvrté ve čtvrtek, tak by se jí narodilo jedno mládě v pondělí, druhé v úterý, třetí ve čtvrtek… Ona by mláďata nemohla vychovat, protože hned první den musí s housaty na trávu, učí je krmit se, procházet se. A ona to dělá tak, že každý den snese vejce, hned, jak snese vejce, jde na vodu a nechá ho chladnout. To vejce na jaře rychle vychladne. Na jaře je třeba pět deset stupňů. Vejce to zvládne. Život v něm se vůbec nevyvíjí. Je tam nachystaný, schovaný. Teprve až ona uzná, že už je čas, vytrhá si peří na břiše, zasedne na ně v jeden okamžik, v tu chvíli v nich zažehne život a přesně za dvacet osm dnů během jednoho dne se všechna housata vylíhnou. Ta vejce, která čekají, dokážou klidně i deset dnů čekat na zasednutí, tak těm se říká čerstvá vejce.

https://www.youtube.com/watch?v=Lmlc7BbuwxU

Mám tichou vnitřní radost. Ještě si ji nechávám pro sebe. Naši poslanci dokážou s člověkem zatřást. Hokyně z trhu, která navrhuje eutanázii i pro děti, vyvolala skandál. Docent Ševčík si pro sebe utrousil normální slůvko. Já třeba dnes na zahradě měla mezi prací chvilky menopauzy. A pak jsem šla zase pracovat. A zas menopauza. A ta dryáčnice se urazila. A ještě si dovolila agresivně Ševčíka napadnout. Fujtajbl materiál. Jak se mohla dostat do sněmovny. Bere prý největší náhrady. Sněmovna její čerpačka. Dovolila si říci u jiné pipky v rozhovoru, že z docenta táhl alkohol. Ona mu ho měřila? :-) A čím?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/206-10-23-vecer

Aby toho nebylo málo, no to je cirkus. Hlasování ve Sněmovně. Jak oni tam na sebe křičí! Jak se rozčilují! Jakou hru to hrají! Takhle mír nemůže nastat. Když naše vzory se chovají jako vagabundi.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-23-den-protezenych-drzek-a-vykulenych-bulev

U Hely včera byl obrázek k rozsekání. Řada smajlů. Na místě divícího se hlavička Francouzsky, která vítala krimigranty. A teď se divila, že jí vyluxovaly její krámek v luxusní pařížské čtvrti. Včera jsem poznamenala, že ten divící by se měl ujmout i s ksichtem vítačky. Čtu:

Jiřina Kosíková

To mně připomnělo hlášku jedné úžasné kamarádky den protažených držek

• Odpovědět

Majka Vyhnánková

Jiřina Kosíková A vyvalených bulev

• Odpovědět

Irena Hrobská

Jiřina Kosíková Ten den neznám. Měl by se dát do kalendáře jako Mezinárodní den protažených držek a vyvalených bulev.

Mluvnická poznámka – lze bulv i tvaru vsuvného bulev…

Večer jedu obchody. Ano - jedu obchody. Jdu se podívat, co ukazují v Pepco. Tam jsem nebyla, ani nepamatuji. Pak beru další. V Lidlu hledám plachtu na kolo. Než to všechno okoukám, pokoukám, vyčumím, je tma. 

Doma. Tady jsem v bezpečí. Tady se žije v lásce a MÍRu. Tady by naší zákonodárci našli převýchovu. Vážili by si svých postů, jeden druhého i MÍRu. 

Dobrou noc!