Poslední běžky, zítra možná první lyže
Zas noc. Únor se svými energiemi. Jupiter se svými zákony. Myslela jsem, že to tak rychle nepůjde. Naši zákonodárci mi poznamenali celý den. Minulý týden neprošel nouzový stav. Hejtmané proti. Stačil víkend na vzpamatování. Na korkeci jejich názorů. Ten náš s vymyšleným jménem. Petroušek - naiva. Prý dobře mluví. Ha, ha, falešně! Má intuice mě nezklamala. Velký reset pokračuje. Netušila jsem, kolik slabochů a psychopatů stojí v čele krajů. Lhářů. Jedna sebranka.
Že nevíte, co je great reset? Umrtvení!
Ráno. Ještě bílo. Dnes si naposledy vyťápnu do polí. Volá klientka. Potřebuje objednat. Dlouho jsme se neviděly. Zítra.
Až večer mi volá jiná:
- Irenko, můžeš vyjet na Šerlich a pár metrů máš vlek v Polsku.
No jo, jenže... Počasí. Skyp s mamkou. A samotné...
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-18_Zrzecka/
Živý vstup poslance Volného. Ano, naši zástupci potvrdili své schopnosti. Schopni všeho. Jako jeden muž podpoří zákon proti lidem. Už nikdy se nezbavíme nouzových stavů. Už to budou mít v zákoně. Hnus. Důwenbleet.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-18_S_maminkou/
Jedenáct. Skyp s maminkou. Mám pořád před očima tu sebranku politiků. Paní Hudáková vše obstarala. Spolehlivě. Čaj, kapesníčky. Dnes maminka vysílá z pokoje. Prý se v jídelničce dívají na TV. Včera jsem se při rozhovoru s maminkou taky dívala na jejich TV. Náramně mě to rušilo. Radost! Co to vidí oko mé? Irenka slouží. A má na starosti maminku!! :-) Tak to bude dnes mamka v dobrých rukou. Aspoň nějaká jistota. Irenka stará praktička. Ostatně - Simonka, Květuška... Irenka mamku posadí před okno. Zalije jí horký čaj... I při práci nakoukne, jestli mamka něco nepotřebuje. Děkukukujeme.
Až tahle stará garda odejde, pánbu s námi a piráti pryč! Budeme na odstřel.
Nervozita ve vzduchu. I mamka se osopila na paní Hudákovou, že jí houkla do ucha. Staří lidé jsou jak malé děti. Bez skrupulí řeknou, co cítí. Paní Hudáková vždy donese zprávu, co je k obědu. Uklidní mě, že mamka denně dostává chleba s máslem a medem. Irenka mi potvrzuje. Děvčata jsou tak ochotná, znalá, vědí, umějí. Dávají na talíř s úsměvem. Třeba okrajují kůrky. Z chleba nadělají rybičky. To na LDN v HK nedělají vůbec!
Až teď cítím klid. Kamna sálají, rezatá rozára se rozvaluje na mé dece. Už dvakrát jsem ji přesunula na její růžovou. Ale na mé se určitě lépe odpočívá. Kamínky z kočkolitu vysbírám. Vyklepu. na mé nejsou tolikvidět, jako na její růžové. Chlupatá vychytralka.
Jedu zas po delší době nakupovat. Vždycky to dopadne stejně. Hamtám, abych měla, co považuji za důležité. Hlavně abych nemusela se stresem do obchodu. Nakupování, kontakt s lidmi, družení. SOCIALIZACE. Chybí. MNĚ CHYBÍ!!! A co dětem?! A co starým lidem? A co lidem vůbec? I kočka se ráda pomazlí. Nastolení sterilního prostředí - plíživě. Šedá barva. Ztráta barevnosti. Veselosti. Plány se realizují.
Copak si vezmu na sebe? Dávno jsem si koupila v Bon Prix fialový kabátek s růžovo fialovou flísovou šálečkou a k tomu sukničku s fialovým dílem, černým. Vždycky jsem to tak ráda nosila. Dokonce mi jednou jeden stařičký pán v Penny řekl, jak mi to sluší. Šoural se s košíkem a manželkou. A stali se mými klienty. K čemu starost o sladění, když mi hubu utřou rouškou. Tak jedu. Zrzečka mě pozoruje. Odjíždím. Slunce vypálilo sníh na parkovišti.
- Mami, ráno jsem ještě šla sněhem, teď už je roztáto.
- No jo, ale to máte v Pze. Já ještě vyběhnu.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-18_Mezihra_-/
Přebírám binec v autě na sedadle. Nějaký letáček z Penny. Vypadly z něj lepky. Poctivě nalepuji do obdélníčků. Krása! Platné do 21.12.2020. Ty vorle! Mám dva měsíce zpoždění. Jen dva měsíce. Hm. Mám pocit, že celý rok zpoždění. Aspoň něco zmizí ze sedadla. Dole pod ním vozím stále mamčiny beránkové bačkory z Jysku. Kdypak jsem je koupila? Kdy byl Jysk otevřený? Do prčic štve mě ten jejich pravopis. Taky podvědomý útok na jazyk a jeho úzus? Kdy je mamka měla na noze? Měla je vůbec? Kdy naposledy chodili s lidmi dolů do zahrady. To už je let. Kdy se voda sypala a písek tek. Lidé v DD v zimě ven nechodí. Maximálně vyjede jeden vozík. Pečovatelka není chobotnice, aby pobrala mraky ležáků. A na terasu se lidi nevozí. Zrovna dnes by se jim tam krásně na slunci vyhřívalo. První sluníčko by nabrali. A prd.
Bořím se do límce. Svou fialovou pusu si jím stírám. Nepříjemný pocit. Ptám se prodavačky na kokosový olej. Není na svém obvyklém místě. Jde ho shánět.
- Tak asi je vyprodán.
Podává mi v sáčku roušku.
Usmála jsem se. Co s ní? Abych jí udělala radost, zavěšuji si ji za uši. Pod bradu. Minulý týden jsem tu koupila do zahrady kočku. Takovou malou. Hezkou. Chtěla jsem, aby Péťa koupil ještě jednu. Vím, komu ji chci darovat. Volal:
- Mají tady jen sovy.
- Ne, sovy jsou iluminátské. Nemám k nim důvěru.
- Tak kočky vyprodali.
Šmejdím mezi regály. Kde to bylo? Jsem u hnojiv, pytlů se zeminou. Leží tam krabička s kočkou. Oči mi lezou z důlků. Ne. To není možné. Ona tu týden na mě čeká. Tak pojď!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-18_Mezihra_-/
Plním koš. U pultu se mi věnuje milá slečna. Odcházím. Vracím se. Hledám krutí maso. Nemají. Už jsem ztratila pořadí. Přivolávám toho bezva kluka. Pokládá obchodnicky práci. Jde mě obsloužit. Senza kluk. Tak to bývávalo dřív. Milý, šikovný, ochotný. Jako by ani za ten pult nepatřil. Dnes tu nejsou tragédky. Asi rouška na krku působí uklidňujícně. Jak to, že se tu ještě lidé bojí? Nemoc útočí, to ano. Večer mi Péťa říká:
- Když jsem parkoval, u sousedů blikající sanita. Ve skafandrech nakládali Naďu.
- Jak nakládali?
- No, vezli ji na tom vozíku. Blíží se to.
- Nech toho. Ona se vrátí v pořádku. Vezmi si Immune booster.
U pokladny se usmívejte. Přes tři tisíce. Za co? Jó, holka, teď zas dlouho nemusíš.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-18_Mezihra_-/
Cestou domů míjím náš dům. Jedu na konec ulice. Jo! Pojedu. Vykládám nákup. Všechny petrklíče stavím na zápraží. Zasadím je ještě dnes? Zrzinka mě vítá! Kontroluje tašky. Cítí granulky. A maso na polévku. Ráda by se mi probrala košem s dobrotami.
Rychle něco slupnu. Mrknu na FB. K noze na dlažbu u kamen ke koši s poleny si stavím skleničku se srdíčky. A s vínem. Chvilku se velebím do ušáku. Petroušek většinou dřevo nenosí. Ne, on zrovna musí dnes. Shodil skleničku na koberec.
- Peťuš, ti jsi trkvoň. Co to tu dnes je za energie?! Já jsem si rozbila sklenici s houbami. Tu hezkou. Na patentní uzávěr. Měla jsem ji od Ivy. Možná třicet, možná víc let. Postavila jsem ji na lednici. Sjela. Peťuš, to byla řacha. Myslím, že jsem poškodila dlažbu. Další výtluk.
- Nechoď tu bosa. Vrazíš si střep. Jdu to nasypat raději do popelnice.
- Peťuš, to byla exploze. To se rozletělo po celém domě.
Taky jo. Ještě večer sbírám střepy pod ibiškem. A pod lednicí houby se střepy.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-18_Naposledy_v_lukach/
Jedu. Poslední projížďka. Hlína vyčuhuje. Nebezpečné rozjet se rychle. Objíždím velkou louku. Jednu stranu jedu dvakrát. Další ve stínku jedu třikrát. Tam a sem, tam a sem. Pod vilou s modrými rámečky od brýlí. Rozluč se pro letošek s pohledem zdola. Baj oko mám dvě louky v nohách. U náspu vidím jezdit postavu tam a zpět. Hlásí se ke mně paní.
- Jak mě znáte?
- Já jsem vaše lékařka.
Jsem trapná.
- Už jsme se potkávaly - tam na malé louce.
- Aha. Jsem vás nepoznala. Tak to mi do karty napište denních deset km.
- Jste dobrá. Že se zdvihnete. Že jdete.
Hovoříme o rouškách, o očkování, jezdíme tam a zpět. Nechala se oočkovat. I maminku. S rakovinou. Dost odvážná. Prý šest mrtvých za týden. Obchází mě hrůza a strach. A to ještě nevím o sousedce.
- Pro mě je to dnes smutné. Naposledy.
- Mám stejný pocit.
Loučíme se. Frčím domů.
Volá klientka z hor. Vábí mě na Šerlich. Sama. Hm. V jedenáct skyp s mamkou. Pak klientka. Ráno vylezu. Bude-li pršet, doma. Bude-li mrazivo, jedu. Měla jsem to vědět dřív.
Odbila půlnoc. Je čas. Šipka.
Divný den. Už asi třetí v pořadí. Všechno v pořádku, ale cítím tu něco. Okolo sebe. Něco.
Dobrou noc!
P. S. 1 Čtu si dva roky staré povídání. Na konci: Jsem klidná. Díky, Irenko, Dano, Věrko, Simonko, Petronilo... Díky, sestřičky. Díky...
Tak na ta všechna jména jsem zapomněla. Naše skvělé pečovatelky!
P. S. 2 Včera v noci jsem se tu řebila. Jednak mě rozesmáli policisté, kteří se báli říci jménem zákona. Na Vaňkově kopci si vylámali zuby. Čekal tam na ně právník Hlásenský.
https://www.youtube.com/watch?v=sF4k77K30jw&t=3s
P. S. 3 FB Pod příspěvkem vtipný Láďa Bátora:
Arnold Nowak. . . a ještě jedna perlička: Petr MachalaJak se Vám to líbí? PIRÁTInavrhovali,aby byly zrušeny důchody s tím, že se o seniorymají starat jejich děti, že to navíc upevnírodinné vztahy. To jsem viděla na vlastní oči avrylo se mi to do paměti ,protože jsem byla v šoku.Moje kamarádka stenografuje v parlamentu poprosila jsem ji opirátské šestero z archivu Sněmovny. Kdyždruhá nejsilnější strana vyhraje volby, tak budeprosazovat následující:Staršímlidem nad 70 let odebrat řidičské průkazy prolepší bezpečnost na silnici.Staršímlidem nad 70 let odebrat volební právo proneschopnost správné volby.Staršímlidem nad 70 let doporučit nechat ve svém bytěbydlet mladé lidi a odejít do domovadůchodců.Staré lidikteří nikoho nemají a jsou nemajetní, ukládat dospolečných hrobů. Stát by ušetřil za pohřby.Staršímlidem nad 70 let, aby nebylo zdravotnictví takzatížené, dát jen základní zdravotní péči.Stát byměl přijmout migranty, postarat se o ně a dát jimbyty...CO VYNA TO , VOLIČI !!!???!!Záznamtohoto programu lze dohledat v archívu sněmovny.
Ladislav Bátora
Irena Hrobská
Ladislav BátoraNechápu docela, proč by mě piráti měli vysypat do ňákýho společnýho hrobu, když mám svůj vlastní u západní zdi poloprázdnej?!?Přestože jsem do něho 23. listopadu 2018 osobně uložil i celou rodinu nevlastního dědy Plačka. To je ta bílá cedulka, ještě než ji pak pan Trochimovič přitloukl na zeď za mým hrobem.
Ladislav Bátora A tady téhož dne tamtéž ukládám urničky s ostatky táty a mámy. Kdepak piráti...
Irena HrobskáLadislav Bátora Promiň, ale oni nepočítali s Tebou Řehtám se nahlas Láďo, Ty mě vždycky překvapíš svou originalitou.
Ladislav BátoraIrena Hrobská A věřila bys, že to oželím? Že se mnou piráti nepočítaj.Byla ses už na mým hrobečku podívat? Na běžkách tam jsi za 15 minut, pokud teda máš sílu vyběhnout i do Šoubráku...
Jede-li auto ze Šoubráku, tam dole je domek zahradníka Schobera, tak my z obýváku vidíme světla aut na tomhle kopci