Poslední prázdninový

Úterý. V posledních měsících si uvědomuji, že žiju šťastně. Lidé, kteří mě nemusí, se odtáhli, zmizeli. Celoživotně jsem stále navazovala kontakty i s naboby, kteří mě nechtěli. Abych měla hezké vztahy. Che, che. Teď se tomu jenom směju. Někomu se vnucovat? Ne. Odešli. Nezaslouží si mě. Tečka. Dvě mé blízké osoby - nehlásí se. Miluji je. Vše je láska. A s láskou říkám: Trhněte si! Mamka mi jako holčičce, docela tvrdě odpovídala na mé - já chci:

 Prdni si a vyskoč!

Svou náklonnost a energii dávám těm, kteří ji chtějí, potřebují, říkají si o ni a těší je. Asi tak.

V hlavě se mi ještě přehrává neděle. Cizí lidé na Rodokruhu. Klid. Pohoda. Vše s úsměvem. Ve vzduchu visela sounáležitost. 

Na desátou měla přijet paní. Včera volala, že neví... Přesto jsem si dala na devátou budíka. A ještě si tak chvilku lelkovala v posteli. Za deset deset - tryskáč vyletěl. Co kdyby. Nepřijela. V noční košili po mamince - naprosto asexuální. Ale maminčina. Dotýkala se jí. Spala v ní své sny. Tak v noční košili jdu nakrmit Mourka. Myslím, že vždycky ráno dostane od Petrouška. Pak ho přebírám já. Muras je vděčný strávník. Zase jsem ho dnes netahala do boudy. Má pohodlnost. Tak zítra. Maňana... Písnička dvanáctileté holčičky při usínání s Rádiem Luxembourg. Zítra, zítra, zítra... Moure, já ti tu boudu nechám snad připsat u právníka. Je tvá! Jen pro tebe! Tak neopovrhuj.

https://www.youtube.com/watch?v=dZzl2DWh3Pw

Atmosféra dětských let... Kouzlo cizí řeči. Zcela jiná atmosféra vysílání. Vážný tón našeho socialistického... Tehdy znělka Mikrofora, pořadu Pozor zákruta. V něm pár hitů. Hvězdy té doby - Golden Kids, Yvonne, Judita Čeřovská, Gondoláni, Ulrichovi, Rudolf Jelínek, Synkopy 61...

https://www.youtube.com/watch?v=rc7zBZFgNqQ

Zrzečka jde se mnou dovnitř. Oběma kočkám jsem ohřála mléko. Mlaskají, cákají jazyky. Dlažba venku je naprosto zničená fleky, skvrnami a mapami po miskách... Moure! Doma mlaská Zrzečka na svém prostírání. Myju ho. Vytírám. Zdá se, že začala víc jíst. Klečím na teplé dlažbě. Kotě mě podlézá, prolézá. Hrajeme si. Něha. Lehám na břicho. Hlavu do dlažby. Ruce vzpažené. Cítím heboučké fousky. Očichává mě. Tiché - Mra! Klekám. Beru provázek. Zas dovádí, jak kotě. Už z ní zase vyprchala dospělost. Zrzečko, zůstaň kotětem co nejdéle. Nekonečné kotěcí hrátky s velkým člověkem. Obě nás to baví. Proto asi žiju šťastný život. Baví mě volnost, svoboda, nezávislost. Žádné plány na den. Naučila jsem se organizovanému chaosu. Zvykla jsem si. A asi to mám ráda. Jaképak copak!

Jdu Mourkovi doplnit misky. Zrzka poskakuje v trávě. Vypadá, jako by si s něčím hrála. Myšku. Má myš! Odpornou. Černou, pruhovanou. Brrr! Když ji odpoledne ukazuji Péťovi, diví se jako já.

- Jak je černá, pruhovaná jako prase. To je asi chemií okolo nás. Hlavně zavírej dveře!

- Peťuš, večer jsem vynesla koš s poleny a koš s novinami. Zazdálo se mi, jako že něco slyším. Dnes jsem polena vyrovnala, koš vyčistila. V binci na dně jsem našla jedno myší hovínko. Ale to tam mohlo být od té, jak jsem si ji sama našla.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-31_Kociny/

Usedám na Petrouškovu židličku. Kdo si může dovolit dopoledne pozorovat myší hrátky. Mourek jen přihlíží. Asi pravidlo. Kdo si uloví, taky si sní. Druhý mu do lovu nezasahuje.

Telefon. Volá opravář Vorwerku. Milý. Prý mi vyměnil nože.

Jo, to chápu. Tři roky, možná čtyři thermomix u mě den co den jede. A mixuji v něm sodu na praní. - Dáte mi ty staré nože? Budu je používat jen na tu sodu.

Pán přitaká, ty mi vrátí. Hrnec funguje s jejich cookidoo. Můj je v krabičce doma. Uvidíme, jestli funguje. Nové cookidoo, minipočítač, vyjde asi na tři tisíce. Když mi ho přibalí, mám záruku jen na dva měsíce. Koupím-li ho přes zelenou linku, záruka je na dva roky. I s novou počítačovou deskou by oprava stála skoro osm tisíc. Dohodli jsme, ať pošle. Vyzkouším. Hrnec mi hezky prý vyčistil. Pozdravuje mě asi tři tisíce k zaplacení. Nebude-li v pořádku, už nebudou počítat cestu a práci, jen desku. To jen je asi pět tisíc. Dobré, že? Počítám, že pokud zásilku vypraví dnes, kurýr ji zítra či pozítří přiveze. Na ostrůvku bylo bez hrnec volněji. Ale s hrncem se vaří jedna báseň kouzelně.

Zvonek. Milovaná klientka. Uplakaná.

- Irenko, nezlob se, že jdu dřív.

Je smutná. Denně navštěvuje maminku. Stařičké mamince vytrhali zuby. Všechno ji bolí. Nikdy se s maminkou nehádala. Dnes to drhlo. Chápu. Měla jsem totéž. Maminka někdy vytrapovala. Bodejť by ne. Bezmocná, nesvobodná, čtyři roky se zlomenou nohou na vozíku... 

- Prosím tě, měj s ní trpělivost. Ona je otrávená léky. Určitě jich bere hodně. Kdybyste jí nyní všechny léky odebrali, rozkvetla by. Lékaři tráví lidi. Ti mají bolesti. Bolí je tělo. Je to jako když se krmí jedovatou pšenicí.

Vím přesně, proč je tak rozlítostněná. Mamince věnuje svůj čas. Vozí ji po lékařích. Mamince se tu už nechce být. Je nevrlá. Rozlítostněná. Rozcitlivělá. Už to není šťastný život. 

- Tvá maminka cítí, že se blíží její konec. Bojí se. Bude na to sama. Ty budeš spát ve své posteli a ona...

- Ona mi to řekla, že se bojí, že ví...

Měříme. Maličko pohoršena. Ale stále v kondici. Odchází. Obdivuje Mourka. Ještě jde na křesílko pohladit Zrzečku.

Loni tu kralovala Micinka. Dnes? Dvě úplně jiné kočky. Jdu zalít rajčata. Mourek se okamžitě jak pejsíček přemísťuje zpředu do zahrady. Opravdu - věrný pejsek svého pána. Beru ho do náručí. Nesu kočičáka do zasklené terasy na křesílko. Vděčně se tu rozvalil na karimatce. Usnul. Zrzečka si přišla lehnout do bedýnky po koťatech pod něj. Společně spí. Kde to jsem, kolotoči světa? Tenhle vyděšený kocour plížící se při zemi jako krokodýl letos na kraji roku je dnes naším přítelem?

Jdu hodit pár svých brambůrek do hrnce. Na pánev na sádlo cibulku, rajčátka, papriku, česnek, nudličky krůtích prsou. Mňam. Dala bych si víno, ale dnes poslední příležitost na Solideo. Volám pro jistotu do Kuksu. Ne, už museli odjet chystat školní rok. Výborně. Ochutnám víno, které jsem dostala přímo z Moravy... Výborné. Umrtvující. 

https://www.facebook.com/watch/?v=1699195786836051

- Petroušek milovaný mě posílá spát. Běž se dospat. Odpočiň si.

Kdo má tak hodného muže? :-) 

Na chvilku. Práci za mě nikdo neudělá. Postupně myju okna v domě od mušinců malých ovocných bestií. Dnes jdu na ložnici. Převlékám. Letní deky uložím. Ovčí přikrývky většinou povlékám až na podzim. Dnes natahuji teplá prostěradla. Flanelové povlečení. Když nás nehřeje příroda, pomůžeme si teplými materiály na povlečení. Další okno umyté. Půl domu jsem zvládla. Nekonečná práce. Smýčím. Vytírám. Péťova švagrová, moje dětská souputnice, říká brabuci. Hm, co jich v tom našem čistém domě máme. Vytřela jsem. Voda v kbelíku je špinavá. Vykuřuji o víkendu zakoupeným vykuřovadlem. Dům voní. Suším řebříček, šalvěj. Namíchám si své vykuřovadlo. Kuličky jalovce, větvičky jalovce, bobkový list, sušenou nať celeru... Mixnu si. Už se blíží čas purpury. Doba kaluží, vlezlého vlhka, vichrů... Roku zbývá poslední třeť. Ať se ten zbytek vydaří! Zítra moudří rodiče ochrání své děti. Těm přeju, aby mohly zpívat nejen kratší písničku, ale aby všem spadly ROUŠKY DOLŮ!

Dobrou noc!