Poslední únorový 2021
Půl jedné v noci. Jak ten čas letí! Luskneš, den je pryč. Binec v našem státě bují. Hlava mi klimbá. Pod rukama poslouchám hádku o cenách zeleniny mezi Soukupem a Okamurou. Vlastně mě vzbudili. Mám otevřeno mnoho oken, nehledám to spuštěné. Jak se Soukupovi nelíbí, když host nemluví dle jeho představ, začíná křičet. Vždycky si s Tomiem tak dozvukovali... Tak seriozně. Rozhovor spěje k explozi. Soukup neumí držet nervy na uzdě. Ječí jak hokynářka. V rozhovoru s poslancem Volným se si vzal vzor z blázna z Řeporyjí. Tak jak zeman i Soukup obrátil kabát. Změnil se. Na začátku jsem ho poslouchala, už ne. Je to žumpa. Asi před rokem dvěma pozval Prymulu a prof. Struneckou. Jasně dával najevo podporu očkování; opovržení dámou, která má co hovořit jako odbornice o škodlivých účincích očkování. A to ještě nebylo ani vidu ani slechu o operačním systému, který ze zištných důvodů nazývají vakcínou; o chemickém koktejlu s buňkami potratů, opic, s ebolou... Prymula je max odborník na to, kde víc vydělat na lidském zdraví. Vlastně na vakcínách, na obchodech s WHO, rouškách a teď i respirátorech. Před pár lety nedoporučoval roušku. Hups! V jarním údernickém úsilí o zafáčování každé volné huby v národě nedoporučoval respirátory. Bing! Ještě než to začalo před týdnem platit, všichni za kačera! - Jekot skončil. Slyším Bobošíkovou a nejvyššího al piráta. Ukazuje mu zapálená auta Antifou. Ptá se ho, jak to, že propaguje Antifu, když je zahalen do její vlajky. Pic! Zavřela jsem si a nevím nic. Tak by mě zajímalo, co si vymyslel. Jak lhal. Jak rozhovor pokračoval.
Ráno. Protahuji se. Mám čas. V hlavě si rovnám, co mám dnes v plánu. Zrzečka mě vítá do dne. Kočička naše mluvící.
Vr!
Nabízím mlíčko. Neopovrhne.
- Zrzi, páníček ti načal konzervičku. Podívej!
Petroušek byl u naší Micicindy přesvědčen, že jí nejvíc chutnají jen jedny kapsičky. Felix. Teď nevím jestli fantastic nebo ty druhé. Hlavně musely být ty nejsmrdutější - losos a ostatní mořské esence. Tahle nemá vyhraněné chutě. Že by se podvolil? Zkrátka rozdělal konzervičku. Je to ta firma s bílou kočičkou. Ty potvory nepíšou česky. Už jsem se zařekla, že jim nedám své peníze, protože nevím, jestli kupuji kapsičku nebo paštičku. Zas jsem se někde urvala; asi mě nachytali na slevu...
Píšu si poznámky o vláknině. Dá se o ní hovořit dlouze. Zítra mám kurz správného stravování. Musím se vejít max do čtvrt hodinky. Tak jen to nejdůležitější, co jsem vždy říkávala novým klientům.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-28_S_maminkou/
Jedenáct. Simonka nás propojuje s mamkou. Stejně to je taková jedna z posledních jistot v životě. Jistota rovná se bezpečí. Minulý týden mě dvakrát přiběhla pozdravem potěšit Irenka. Už dlouho jsem neslyšela Květušku. Simonka, dělník moře. Mamku vykoupala. Přijímám hovor na ntb. Jasně. Kamerka ani ťuk. Potřebovala bych šikovného, který začaruje něco v softwaru...
- Simonko, prosím tě, ještě jednou. Vezmu to na tabletu.
- Simi, nevidíme se.
- A já nevím, co mám udělat.
- Simonko, zkus ťuknout, objeví se kamerka.
Ťukla. Už vidím maminku.
- Jé, šikulka seš!
Simonka jde za chvíli na přestávku. Dusí se víkem na nose.
Vesmírná inteligence, osvoboď pokladní, prodavače, pečovatele a všechny, kteří musí strpět tu nezdravou věc na nose! Děkujeme!!
Jedna ráno. Po železném mostě uhání vlak. Ode dneška zákaz vycházení. Co asi veze? A kam? Kterým směrem jel? Na Skalici? Přes den jsem vídávala v lukách jen lokálky a rychlíky. Žádný nákladní. To je mi záhada. No, mohla bych si zítra jít mrknout v jednu ráno. Smí se asi pět set metrů od baráku. :-) Fakt - neviditelný ostnáč. Ubikace ve svém. Už žádné dlouhé dřevěné baráky. Už žádná zima. Každý se hlídá sám. Na řetězu. Hitlere, ty šmejde, to čumíš, co?! Koncentrák přivedený k dokonalosti. A ještě si u toho mohu topit v kamnech. S možností mít všechny své věci k dispozici. Se stravou. Ošacením. Neuvěřitelné! Pokrok!
Mamince vylévám své stesky na svět. Kdybych plnila jednadvacetidenní výzvu nestěžování, dnes bych začínala znovu. Ukazuji Zrzečku, obraz zamrzl. Simonka znovu přibíhá. Raději beru telefon. Znovu napojujeme hovor. Petroušek se vrátil. Mamka ho poznává. Fotím.
- Mami, představ si, že v sedle mezi Luční a Studniční je letos naváto asi osm a půl metrů sněhu.
https://www.gigaplaces.com/misto-modre-sedlo/
Maminka se diví.
- Tolik?!
Kontruji.
- No, mami, někdy je tam naváto až patnáct metrů!
Dnes se to seká.
Ukazuji mamince Voynichů rkp. Linda mi darovala knihu k Vánocům. Vysvětluji Blouznivce našich hor. Antal Stašek je zvěčnil. Lidi se uměli v Nové Pace, Semilech napojovat na zdroj. Mnoho z nich malovalo automatickou kresbu.
- Mami, paní Irena luští napojením se na autora ten tajemný rkp. Obyčejná žena. Vyučená prodavačka. Obecní metařka. Igor Chaun s ní dělal na konci roku rozhovory. Dovezl jí půl milionu od lidí. Dostala celkem asi 750 000. Mami, ona je vrátila lidem. Asi by se pak už nemohla napojovat. Mami, pamatuješ na jasnovidce Horáčka?
Jasně. Maminka přitaká. Ten věštil i mamince Marie... Jak ona se jmenovala. Koupilová? Dokoupilová? Hledám film Flirt se slečnou Stříbrnou podle Škvoreckého předlohy. Tam hrála hlavní roli. Jo, Drahokoupilová! Za války jezdila její maminka s kamarádkou do Náchoda kupovat látky. Náchod - textilní město. Bejvávalo... Stavovaly se u věhlasného věštce Horáčka. Paní už myslila, že nebudou mít děti.
- Narodí se vám holčička. Pak mi přijďte říct.
A narodila! Paní už nepočítala. Na svět přivedla Marušku. Vyrostala z ní sličná žena. Nádherná herečka s ušlechtilou tváří.
- Mami, co měl za cedulku Horáček na stole? Střez se lidí...
- Poznamenaných od Boha.
Povídáme si. Maminka už špatně vidí, slyší. Simonka přinesla polévku.
- Tuhle jíst nebudu. Já jsem teď jedla.
- Mamko, nejedla. Jakou máte?
Špatně rozumím Simonce. Přes ten dekl. Dršťkovou? Jo čočkovou.
- Zdravá, ale taky ji nemusím. Mami, tak tři lžíce.
Chci maminku o jednu lžíci podfouknout. Ne, ne. Nedá se. Když tři, tak tři! Pak ještě asi jednu dvě přidala.
- Mamko, už tě nebudu rušit. Slib mi, že si dáš brambory s masovou směsí.
Slibuje. Ale jestli snědla, to už nevím. Rozloučily jsme se. s přáním dobré chuti.
Chjo. Jsem ráda, že mám mamku schovanou v DD. Jídlo, péče těch mých oblíbenkyň, teplo. Snad je i prý dávají na slunce... Ale tak moc bych chtěla vidět Jarušku, všechny ty tváře... Její pokoj, smrky v parku, slunce na obloze, hájovnu na obzoru. Jít spolu zas do pohádky. Do jejího dětství. Ona se ráda vrací i já. Do doby, kdy byla Vendulička malá. Už ty lidi neuvidím. Umřeli! Nevydrželi! Hlavně, že si před deseti lety zavedli dopředu GDPR. Aby nikdo nic nevěděl.
Oběd! Krůtí prsíčka. V prosinci jsme si dojeli pro krůtičku z domácího chovu.
- Peťuš, krásně mi vyklíčily brambory. Nechám si je na sadbu. Dojeď ještě k sedlákovi.
- Jestli bude mít.
- Bude. Vezmi deset kilo.
- To je moc.
- Tak sedm.
- To už do jara nesníme.
Krásné starosti důchodců. Spíš bezstarostnost. Lidí, kteří nemají co jíst, už není sto tisíc, ale sto šedesát!!! Jak se to té vládě takhle povedlo! Tak krásně přivést tolik lidí z normálního žití k bídě. Jsem zděšena. Mnoho z nich si sáhne na život. Nevydrží útrapy chudoby. Stojí frontu na jídlo... V Americe mají systém dávek, poukazů. Ty vorle, stačil rok, máme to tu. Není základní lékařská péče. Ordinují přes telefon. Viděla jsem kdysi reportáž, jak v Americe jednou za měsíc přijede pojízdná ordinace. Lidé jsou ve stanu ošetřováni... Tak jsme tam. Ameriko, dohnali jsme tě.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-28_Vecerni_schovavacka_se_Zrzkou/
Neděle krásná. Zpracovala jsem naše jablíčka do štrůdlíku. Tvaroh s čoko pěnou. Teplo. Klid. Pohoda. Ale co ti druzí? Nemohu jim všem pomoci. Chtějí brigádu. Chtějí si vydělat. Nejde to.
Vesmírná inteligence, prosím o ochranu české a slovenské země a jejího národa!!
Děkuji.
Jdu spát!
Zítra bude radostněji. Odkroutíme první den útlumu. Ničení.
Dobrou noc!