Postelový

Šest večer. Už je mi dobře. Nad ránem se sprchuji. Nejde přidat teplota vody. Ty vorle, že zas vyhodili bojler? Ve středu přepojovali elektrohodiny na fotovoltaické. Učím se s elektrárnou už měsíc zacházet. Uložila jsem se do postele. Ostrý kašel. Pálení za očima. Zimnice. Nevěřím. Usínám. V noci šílená bouře. Hromy, blesky. Ze sna jsem se bála. Bouřek se nebojím. Ale dnes v noci vstupovala do spánku. Ráno se probouzím omačkaná, slaboučká, nechce se mi nic. Měla bych být na školení. Zaplať bůh ho budu sledovat online. Oči mě pálí. Našlapuji opatrně na vratkých nohách. Ireno, buď ses´ včera připálila nebo ses přetáhla. Celý týden malovat, mýt, skládat dřevo... Jo, pořád king. Dnes skolená. Co vždycky říkám lidem? Užívejte si svou nemoc. Užívám si. V kuchyni stojí dvě lednice. V plánu dnes je přerovnat. Ani náhodou. Dnes budu obývat postel. Spánek. Sledování školení. Mám jednoho moc hodného kolegu. Špatně chodí. Špatně vidí. Chodící dobro. Tenhle anděl mi posílá nahrávky. Budu na to spoléhat.

- Mourku! Co tu děláš?

Na nejistých nohou si mixuji koktejl. Během dne ho vypiju. Beru si životabudič guaranu. Určitě mám zvýšenku. Příjemný bezmocný stav. Zaplouvám do postele. Pokouším se zkoumat návod na lednici. Usínám. Jen na chviličku. Jdu k elektrárně. Vytáčím servisní číslo. O víkednu nepracuji. Ale světe div se, dvacet tři minut poslouchám ztišenou větu - vážení zákazníci, všichni naši pracovníci se věnují... Uvažuji logicky. Kdyby nepracovali, uslyšela bych - vážení zákazníci, dovolali jste se mimo pracovní hodiny... Ble, ble. Telefon pokládám vedle sebe na stoleček, aby hlas mluvil skoro neslyšitelně. Z té věty se mi dělá špatně od žaludku. Konečně zarachtal hlas. Otevírám oči. Podávám si telefon. Hlásím, že nám nejde aplikace. V noci jsem se neuměla připojit na jejich síť. Marně jsem kouzlila postup, hesla. Pán s nezájmem v hlase se mě ptá, jestli jde wifi v elektrárně. Popudil mě. Kdyby věděl, jak daleko je to z postele.

- Kam jsem se dovolala? Jičín? Hradec? Jaroměř?

- Plzeň.

Popuzeně:

- Jo, tak já tu půl hodiny čekám, až to milostivě zdvihnete, protože "všichni vaši pracovníci..." a vy tam jste na celou republiku sám, ano?!! Tak my jsme zapalatili skoro půl milionu za tohle?!!

- Mám tu jeden telefon za druhým.

- A co jim říkáte? Že potřebujete součinnost? Tak já kvůli vám vylezu a řeknu vám: Ano, wifi na elektrárně opět svítí dvakrát. To znamená - není připojena. Pokoušela jsem se během týdne. Volala jsem na servis, aby mě přijeli zkontrolovat.

- Řekněte jméno a ulici.

To mi tak pomůže. Říkám jméno, ulici, město.

- A kdy jste volala?

- Nevím. To tam snad máte, ne? Já řeknu v pondělí, vy mi řeknete - ne, já tu vidím, že jste hlásila poruchu v úterý. Šanovala jsem pana Marečka. Jel zrovna na Liberec. V ten den hrozné tropy. Elektřina šla, fotovoltaika pracovala, síť jsem nahodila. Dohodli jsme se, že přijede druhý den. Pak najedou, abych se spojila s plánovací paní. Už mě to nebaví!!!

On ani nevidí, že nám všechno mimo aplikace šlape.

- Tak děkuji za odbornou pomoc a za rozhovor! Sbohem!

Přišel Petroušek. Hlásím slabost.

- Tys´ mě vyděsila.

- Peťuš, neboj, já už jsem se po tom rozhovoru vyzvracela. Mám to tak asi třicet let. Když mě někdo nesedí, letí do WC mísy. Skvělá metoda. Je mi o kousek, kousililíček líp. Neuměla jsem ho vyzvrátit celého. Ale ulevilo se mi.

Zkouším číst návod na lednici. Usínám. Do desíti ještě hodinka času. Volá můj servisman p. Mareček. Takový hodný Krakonoš.

- Paní Hrobská, co vám nejde?

Popisuji náš rozhovor s tím plzeňským protivným suverénem, který mi nepomohl.

- Víte, já jsem s rodinou na výletě.

- Jo, to chápu. Výletujte.

Nemá pohotovost a ozval se. Vážím si.

Péťa je tu znovu. Ten bojler nešel nahodit. V naší rozvodové skříňce s vzorně vypsanými dráty po revizi na kolaudaci je přeškrtáváno po přepojení na elektrárnu. Přehazovány dráty. Černým fixem přepsáno linka, kuchyň, bojler, záložní... Prase aby se v tom vyznalo!

Znovu volá p. Mareček. Dohlašuji bojler.

- Vám nejde bojelr? Tak to je závažná chyba. Posílám tam opraváře.

Vděčně děkuji.

Zalézám do postele. Poslouchám školení. Občas mě přepadne spánek. Zvonek. U branky se hlásí hoch...

Pěkný kluk, podobný jednomu herci - Matula, Šikula, Prymula. Jdu ho hledat ve Star dance. Piškula. Sympatický. Ochotný.

- Odkud jste přijel?

- Z Hořic.

Proměřuje, nahazuje síť. Učí mě - ano, to umím. Ukazuje mi tu tabulku, která se mi tam v noci neukázala. Volám Peťovi.

- Vydrž! Jedu! Pět minut!

Je tu. Očima ho mírním. Tenhle hoch za to nemůže.

Rozdělávají cosi na bojleru. Cívka? Jdu si lehnout. Asi za hodinku opraveno.

- Představ si, Roman byl už doma, bylo po dvanácté a on jel do obchodu, přivezl součástku.

Valím oči. Dnes se na všechno čeká tři měsíce. Tak to je zázrak. Opraveno. Ukazuje mi, jak se součástka vypálila! 

- Říkala jsem mu, že tu mám drahé spotřebiče a tyhle petardy jim neprospívají!

Petroušek mi hlásí, co - a velmi správně - nechal napsat do zprávy. Nová revize. Pan Boris ať kouká naklusat. Hoši, co to montovali, ať přijedou přerovnat kabely, abychom mohli znovu tabulku popsat. 

- Chci zaplatit součástku. Tenhle kluk mi říkal, že se mu něco v rozvodné skříni nelíbí.

- Fakt? Nelíbí? No jo, montovaly to děti. A Boris udělal revizi od stolu mailem. Jel na ryby.

- Hezky lež!

- Peťuš, já nemám nakopané brambory. Dáš si k roládě chleba? Nebo rýži...

- Ne, já klidně sním rýži.

Óóó. Tak to asi vypadám pěkně zdrchaně.

- Moure! Hele, vyskočil na půdu.

- To je moje vina. Nezdvihla jsem schůdky.

Mourka dolů nedostaneme. Snad seběhne sám.

Jdu namočit rýži. Proplachuji ji slabýma rukama. Uvařena hned. Servíruji. Sama si beru jogurt. Žaludek je uklidněn. Jen tělo je otlačené. Z čeho? Jak když mě někdo shodil ze stráně.

V posteli blaze. Užívám si slabost, nemohoucnost. Vrací se mi síla. Obědová pauza. Usínám. Kolegové v Brně ochutnávají novou příchuť piňakoládu. Kokos, ananas. V pondělí mi dorazí taky. Těším se na ni. To bude dobrota. Odpolední část začíná. Snažím se dávat pozor. Daří se mi to víc. Postelový den, jaký jsem dlouho nezažila. To jsem nečekala. :-)  Kašel se mírní. Nabývám pomaloučku sílu. Spím. Spím. 

Večer. Ještě se mi asi tělo vaří ve zvýšence. Zítra jsem fit. 

Dobrou noc! :-)