Postřehový
Joj! Přistála na mé noze kobylka. Bude půlnoc! Holka, jdeš do tmy! Leť!
Ráno vylézám před osmou. Na devátou klient. Ten, který říká:
- Ach jo, já tak rád jím a po tomhle mám menší chuť.
- No jo, ale zmenšuješ se. Podívej, jak fixluješ a přesto netloustneš.
- To je pravda. Co jsme měli grilovaček, návštěv a já se řídím tvou radou. No jo, ale když já tak rád jím. Tuhle jsme měli dietní oběd. V neděli. Rybu a brambory.
- Výborně.
- A jeli jsme ještě na kola.
- Skvělé!
- A tam jsme si řekli, že si něco dáme. Žena povídala, nekupuj nic moc, všechno máme. I pití. Tak jsem koupil jednu limonádu, jednu porci kachničky.
Usmívám se. On si to kazí.
- Jenže jsme si každý kousli a dali si to do boxíku. My jsme to nedojedli.
- Tak vidíš! Tvá žena je krásná štíhlá! Budeš z toho mít oběd.
- No to budu, ale to už není to ono.
- To znám. Já si vozím z Tropicalu mističku. Pak z toho mám tři obědy. To už není ono, ale aspoň nežeru.
Odchází. Mudrlant. Už by mohl mít rozum. :-) Důchodce. Za chvíli volá.
- Prosím, tě, když jsem odcházel, tak u branky upadlo nějaké želízko. Ale já jsem to nerozbil. Nechal jsem to tam.
Jdu se s telefonem mrknout.
- Neboj, to už tu upadlo jednomu pánovi minulý týden. To Petroušek opraví. Máme to tam, aby když se tu koupeme nahatí, někdo neprovlékl ruku a neotevřel si. :-)
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-03-takhle-tu-bude-lezet-az-do-vecera
Jdu zahradou do chatičky.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-03-roste-to-pomalu-se-stehujeme-na
Klempíř, LP. Ledovou vodu, rozpustnou s mlékem, připravené obložené bagetky. Chlapi v tomhle dusnu dřou. Ach. Drzý soused si zase složil materiál těsně na náš plot. Kdy vykope nálety, to by mě dost zajímalo. Oblepují mu dům polystyrenem. Moji mají občerstvení. Ukrajinci za plotem nemají nic. Vlastně – mají! Jsou mladí! Mají život! A nemusí mít STK, ŘP. Konec konců, k tomu vodu nepotřebují.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-03-zahradou
Zaslechla jsem, že nějaká třináctiletá školačka pobodala spolužáky. Mám myšlenky. Jdu natočit video. Celý život ve školství. Školy otevřené. Rodič kdykoli, když šel do ředitelny, za dítětem, za učitelem, mohl naslouchat za dveřmi. Na učilišti jsem drůbežářovi u tabule řekla:
- Zítra přijdete v jiných kalhotách. Tyhle s tím rozkrokem u kolen nejsou vhodné do školy. A ten řetěz si laskavě nechejte doma. Nedělá mi to dobře.
A kluk zítra přišel v normálních kalhotách a bez řetězu. Pod mým příspěvkem se hromadí stesky babiček. Na malé nezvedené vnuky. Hanba číst. Koukám, že nejen u nás máme indoktrinované rodiče, kteří nedovolí svým nejsvobodnějším oplégrům chodit k nám, ke stařešinům, kteří nezrychtují dítě, když se tu "necítí" dobře za to, že jsem si dovolila říci:
- Poslouchej, ty jsi pěkný lazar, když po pochodu okolo města týden nejdeš do školy!
To jsem si dovolila. Mně by maminka důrazně vysvětlila, že jedeme k babičce, že je babička poklad atd. Hlavně – já to cítila sama. Ráda jsem jela k babičce. Ráda jsem u nich pobývala, když maminka byla v lázních nebo na školení. Bylo to pro mě opojné, nasávat jejich řeči, pohledy, rady, způsoby, zvyky, tradice, mluvu, pozorovat jejich nemoci, nasávat jejich vůni.
Lenka Mühlsteinová
- Je to smutné… kam až to zajde?
Marie Zittová
A kde se to ty děti naučily? Irenko? Myslím, že je vychovává internet. To je celé. Rodiče na ně nemají čas. Víš, já měla mít týden vnučky na dovolené ve Sloupu. Zaplatila jsem si chatičku. Ale vnučky (13,14 let) si na mě - babičku stěžovaly. Tak si rodiče pro ně přijeli a odvezli si je. Vadily jim moje názory, vadilo jim, že jsem chtěla, aby si po sobě uklízely, aby pomáhaly s nádobím. A navíc lhaly a tzv. kuly pikle. Jsem v těžké deziluzi.
Zdenka Adámková
Marie Zittová mám to trochu podobné.Vnuk 9 let neposlechne.Maminka nevychovává.Tatínek mu s radostí dáva telefon.A vnuk si dělá co chce.A co poslouchá za hudbu by se každýmu ježily vlasy...Prý remcám a oni na to nejsou zvědavý.Chtěji mít odemě klid no tak ho budou mít...Je mě smutno ztýhle doby,kdy si děti nedaji poradit a vnoučata ...(raději bez komentáře )
Jana Junková
Marie Zittová Maruško,jak já vám rozumím. Dnes totiž je tzv. "Kult dítěte". Oni si vaši mladí absolutně neuvědomili,jak obrovskou chybu udělali.Babičce znemožnili její autoritu a bohužel své dcery poškodily. Neb z nich vychovají,to…co vychovají a na co se tady musíme koukat.To by mne být vámi asi tak vytočilo,že bych je už nemusela vidět .Ps. Sloup i okolí je jedna nádhera.
Zdenka Adámková
Marie Zittová ano internet...a oni si umí udělat profil na instagramu,na youtube a vysílaji návody ke kravinám
Irena Hrobská
Zdenka Adámková To je strašidelné. Myslela jsem, že je to zvuk stroje.
Marience posílám video odpověď.
Marie Zittová
Irena Hrobská , moc Ti děkuju, Irenko. Ano, to je to hlavní: že jsem jim chtěla toho tolik předat ze sebe. Ale, bohužel, není o to zájem. Jak dopadnou, tak dopadnou. Samozřejmě, že jsem zamáčkla slzu. Díky za solidaritu a soucítění. Moc děkuju, Irenko.
Zdenka Adámková
Irena Hrobská a to ještě nic není.posloucha horší...
Jarmila Matuchová
Irenko, vůbec se Ti nedivím, velmi smutná doba
Ve videu Zdenky Adámkové slyším jakési zvuky. Je to stroj? Hudba jakoby pozpátku. Strašidelná. Takovou nepouštějí ani na Brutalu. Děs. Tak to poslouchá devítileté dítě pod kuratelou rodičů. Vše dovoleno. Nic nezakázáno. Hoj! To bude generacička. Ti nás umlátí do hrobu!
Zdenka Adámková
myslim,že tohle neni vhodna hudba pro 9ti leté dítě
Jana Junková
Irísku naprostý souhlas. Bohužel si děti dělají ,co chtějí. Zrovna včera mi starší paní ucitelka ř´kala,jaké je to teď v Praze.Pedagog nesmí ani pohrozit ukazováčkem. i na malé děti se kdysi dělalo ..Ty,Ty,Ty! A na konci školního roku prý byla její snacha(učitelka) se sedmáky v Krkonoších. Jeden hošík byl naprosto neukázněný a na úzkých nebezpečných cestách si chodil ,jak chtěl . Tak mu paní učitelka řekla,že pokud to bude pokračovat,půjdou spolu za ruku. A odpověď nevychovance sedmáka???" Si to zkuste,vás natočím na mobil a zveřejním to s popiskem fyzické obtěžování .Ale co se zamykání dveří škol..souhlasím. Jsou krádeže. Cizí člověk ve škole nemá co dělat.
Jana Junková
Já bych Zdeni neřekla,že hrozná doba. Jenom jsme vychovány v jiných dimenzích. Pro nás rodiče a prarodiče byla symbióza lásky ,úcty a autority.Dnes řekneš dospělému dítěti ,co nechce slyšet a nezná mámu až do smrti.Stejně tak barevně pokérované mladé ženy..kdyby vidělly,jak moc ubírají na ženské kráse.K těm,co ani nevědí,zda jsou muž či žena se vůbec nemíním vyjadřovat.Prostě stárnu.
Renáta Brabencová
Jana Junková kdyby jen krádeže ale kde kdo , tam může vstoupit a chodit tam cokoliv ...Již u nás není bezpečno a to nikde . Toď otázka proč ..
Od Renáty dostávám obrázek o výhružném dnešním mailu do stovek českých škol, že jsou za minované.
Babičky. Zdroj životní zkušenosti. Miluji rozhovory se
starými lidmi. Poučuji se od nich. Mladí blbí blbými zůstanou. Zaplaťbůh, že k nám směl náš Lukáš.
Tluču na dlažbě lískové.
- Dobrý den!
Překvapeně se dívám, odkud pozdrav přišel. Že by Ukrajinci pozdravili? A česky? Ne, za zády se mi prošel elektrikář. Tak už je tady. Dnes bude kompletovat.
Jdu domů ohřát si oběd. LP strčil hlavu do dveří:
- Prosím tě, potřebujeme hlavní vypínač na chatičku.
Hledám v rozvodné skříni. Pracovna, zahrada. Ne. To nebude ono. Volám Petrouškovi.
- Ten byl na rozvodné skříňce!
- A teď ho potřebujeme dát do nové.
- Na sloupku.
- Né, to zas budu nahazovat fotovoltaiku.
- Vypínám!
Dům ztichl. Totálně. Žádný neslyšitelný bzukot. Divné. V tom žijeme.
Neslyšitelné zvuky.
Jdu se naobědvat na slunce. Ráno jsem si vyhledala obec Blížejov. U Domažlic. Mají tam sbírku na Knápkovy. Ráno jsem volala starostovi obce. Ten mě předal kolegyni. Ta mě odkázala za dvě minutky na jinou. Po zavolání už měli připravené telefonní číslo na paní Knápkovou.
- Dobrý den. Jsem Irena Hrobská. Na internetu je na vás sbírka. Nemám to ráda, mám obavy, abyste dostali všechno. Můžete mi prosím dát číslo vašeho konta? Pošlu vám peníze napřímo.
- Jé, tak to jsou ještě hodní lidé na světě. Tam u vás!
- Ne, tady máme taky čerty.
Směju se.
- Víte, já mám vysoký krevní tlak. Zrovna jdeme od doktora k autu. Taky bylo pod vodou. Ono nám to teklo záchodem a vanou z kanálů… Všechno to plavalo.
- Pošlu vám tisíc korun a dcera taky tisíc. Je nám jedno, jestli si za to koupíte šampáňo.
- Já mám cukrovku. Nesmím to. Nemohu se předklánět. Tak si koupíme myčku.
To je fajn. Na veřejném už máte přes 31 000. Od nás něco. A budete mít aspoň trošičku.
https://donio.cz/povoden-v-blizejove-2024-knapkovi
V neděli mi Linda poslala odkaz. Viděla je na Novinkách. Bylo jí jich líto. Veřejné sbírky nejsou pro mě důvěryhodné. Posílám vždy konkrétním lidem, které si vykoukám na netu. Prověřila jsem dnes.
Za půl hodinky přišla SMS:
Vážená paní, posílám Vám číslo účtu a ze srdce (srdíčko) Vám děkuji za Vaši dobrotu. 91551173/0800 Knápková.
SMS dávám schválně. Kdyby snad někdo z vás náhodou mohl a chtěl pomoci.
Odepisuji:
- Děkuji, pošlu já i dcera. Vydržte.
Přeposílám zprávu Lindě.
Po obědě. Volám na TENAUR. To jsou ti, kteří nám instalovali fotovoltaiku. Podváděli. Poslali dodatečně smlouvu, abych ji antidatovala. Nakonec poslali asi osm tisíc za prodlevu. Nedodržovali smlouvu. Baterie neměli. Pak je vyměnili za jiné. První nešla. Druhá nešla. Třetí si dala říci. Revizi poslali mailem… Skákala jsem metr dvacet. V rozvodné skříňce pomotali dráty… Pak přijeli a dávali jsme to fyzicky dohromady.
- Pozor, vypínám.
- Ano. Je to zásuvka vlevo.
- Pozor, zapínám!
Žádám, aby se podívali, jestli to musím nahodit.
- Ano. Jste ofline.
Z nenápadného hovoru se rozvinula nepříjemná komunikace. Paní byla na nervy, já taky. Vřeštím. Hovor se nepovedl. Volám znovu. Hovor nebyl slyšet. Co říkala? Že zavolá znovu? Nebo že já mám zavolat znovu? Po pěti minutách volám. To už mám ztrátu času asi půl hodiny. Nadskakuji. Chtěla jsem tlouci ořechy. Pod jalovým hovorem mi někdo volá. Přerušuji. Telefonuji.
- Dobrý den. Já jsem si teď vyslechl hovor. Tak aby bylo jasno!
Vstupuji mu do mravokárné naprosto nefční věty.
- Tak aby bylo jasno, potřebuji pomoci. Vy mě cvičit nebudete. Nemáte to v náplni práce.
Rytíř na druhém konci si plete renesanci s rychlou pomocí zákazníkovi. Nepářu se s nikým. Pokládám. Volám zpět na linku. Jo takhle, všichni naši pracovníci jsou zaneprázdněni. Já vám dám!
Sedám. Když zdržení, tak zdržení! Jakvykmy,takmykvy.
Hledám generálního. Vypisuji veškeré prohřešky, přešlapy, škody… Na zdar!
Jdu do zahrady. Volá z Tenauru paní K. S tou už jsem někdy mluvila. Asertivní, umí zacházet s protivným zákazníkem. Melodie příjemného hlasu mě ladí do klidu. Nemusela volat, ale asi chtěla hasit. Věděla. Chválím servisního technika pana M.
- Tak to má už dvě fanynky. Taky ho mám ráda.
To je tak šikovná paní! Mistryně komunikace. Skvělá práce. Ano, zítra ráno mu předá vzkaz, aby mrknul, jestli naše baterie pracují.
Klientka. Mám radost. Záda už ji nebolí. Může se tedy víc hýbat. Nárůst svalů, úbytek tuků… Nějak řeč přišla na Polici nad Metují. Jak tam přetekla sklenice… Ukrajinci tam nezvládají mezilidské vztahy. Ožralý poboural tři auta. Pána zmlátili. Paní, která si chtěla hovor točit seřezali. To mi v neděli říkal ten bývalý voják.
- Ne, to je bývalý policista. Pracuje u nás. Svolává demonstraci na polovinu května.
- Ulice nikdy nic nevyřešila. Ale držím mu palce. On je od pana Volného.
Telefon. generální ředitel…
- Mohu s vámi mluvit?
- Můžete se prosím ozvat za deset minut?
Paní odchází. Telefon.
- Paní magistro, jste už klidnější?
- Vaše paní K. mě zharmonizovala. Ale ten servisman, kdybych ho tu měla, řeknu mu!
- Pocem. Otoč se! Předkloň se!
- Nakopala bych mu, co by se do něj vešlo. On si popletl svou roli. Neporadil mi. Nebrali mi pomalu hodinu telefon. Představte si, že by to bylo něco urgentního.
- No já když jsem to četl, tak mi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Já jsem ve fci od 1.1. a 70% lidí je pryč. Můžete mi říci lokaci?
Říkám mu lokaci. Vím, že středisko, odkud k nám jezdili montovat je zrušeno od 1.9. Dovídám se, že nejbližší (dá-li se to označit za nejbližší) je v Roudnici na Labem a ve Svitavách. Tam jedeš pomalu dvě hodiny. Pan ředitel mi dává za pravdu. Ano, taky razí – náš zákazník, náš pán. Ano, servisní technik si popletl svou fci. Ano, není rytíř ochránce labilních a slabých. Ty ať jdou na psychiatrii.
- Ještě bych chtěla, jestli by mi ta paní, co mi sdělila před dvěma měsíci, že jsem si ve smlouvě podepsala obsluhu elektrárny, tak jestli by byla tak laskavá a poslala mi to s vyžluceným textem. Já jsem totiž nic takového nepodepsala. A návod, který posíláte, je s naprosto jinými fotkami….
Vysvětluji, jak vypínač F1P nebo jak se jmenuje, není nahoře, ale dole. Jak vypnutí baterie není vpravo pod těmi nedobytnými dvířky s ON – OFF, ale že používám vypínač z druhé strany. A bojím se toho. Od paní K. vím, že wifi pracuje synchronně, nesahala jsem na to…
Pochvaly si zapsal. A stížnosti si poznamenal. Mám si uložit jeho telefon. Mohu kdykoli volat. Tak to je při každém vypnutí proudu. A co mě potom ještě čeká za nastavování na troubě a dalších zařízeních! Jedno vypnutí a celé dnešní odpoledne ztracené.
Že jsem baba, milí moji? Ne. Pan generální mi dal za pravdu, že já nasypala půl milionu a oni jsou ze smluvních podmínek zavázáni mi pomáhat a provádět servisní činnost. Tak to jen aby bylo jasno pro békající ovečky! Nekritizujte. Změňte se. Buďte suverénními pány svého života. Jinak se nikdy nevyhrabeme z těch nečistot… Oni potřebují bojácné. Nacvičujte nebojácnost!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-03-vizityrung
Máchám se v bazénu. Na věži tlučou klekání. Sbírám oříšky. Komáři žerou jak o závod. Jdu s vonnými tyčinkami do chaloupky. Běloučká. Krásná.
Večer mi Linda píše, že už svou tisícovku odeslala. Nakonec jsem si tisícovku rozmyslela; poslala jsem 1500. Ať jim to tam naskočí! Zvenku slyším Žofii. Prý kde seš, kde seš! Ozvi se. Vycházím před chatičku. Volám. Ráda se jde podívat dovnitř. Dnes poprvé. Hezky si všechno očichává. Prochází prostory. Nakukuje do skříně. Zapaluji tyčinky. Jdu zalévat. Petroušek je na tréninku. Stmívá se. Češu pár rajčátek. Nechávám většinu ještě na keříčcích. Beru spíš naprasklá.
Píšu SMS:
Linda poslala 1000, pozdravuje Vás, já prve 1500. Dobrou noc, I. H.
Ihned přišla odpověď:
Jestli jste dcera, tak máte úžasnou maminku. (dva srdíčka.) Děkujeme
Upřesňuji:
Já jsem maminka,Linda je dcera. Na oficiálním máte už přes 31 000, tak si koupíte to potřebné :-)
Divoký den. Dnes jsem děkovala! Věděla jsem za co. Dopolední klient měl prý tři mikrospánky. Jednou s náklaďákem. Probral se o svodidla. Jednou jel v pravém pruhu. Najednou byl v levém. Ještěže tam nikdo nejel. Jj, mám taky ten zážitek. Jenže z frekventované cesty… Žlutý náklaďák…
Poslouchám včerejší skvělou Karol. Mám ráda její komentáře, slovní zásobu, jazyk jako meč. Nick Legenda mezi námi napsal pravdu:
Přidám Vám dnes paní Karol další citát mého oblíbeného Gilberta Keitha Chestertona: "Jedna věc dnes vyžaduje nezměrnou odvahu: hlásat samozřejmosti."
Citát se mi líbí. A vy si doplňte hrubky!! Kde? Přece v oslovení! Paní Karlo bude vpředu i vzadu v čárkách.
Dobrou noc!