Posvícení na obzoru, Slané polibky ve stánku kultury

Pátek. Zdá se mi, že žiju sobotu. Protože večer divadlo. Vždycky bývávalo v sobotu. 

Maminka se jmenovala Věnceslava. Svůj svátek slavila na sv. Václava. Říkali ji Vendulko, Venuše… Zvláštní jméno jí babička vybrala. Svůj sváteček oslavovala na Václava.

Na sv. Václava se slaví posvícení. Když jsem byla malá holčička, maminka s Ivou mě braly na pouť s mnoha stánky. Prodíraly jsme se davy lidí. Maminka mi koupila opičku na gumičce, prstýnek s kominíčkem. S Ivou jsme se svezly na kolotoči. Iva se šla možná zhoupnout na velké loďky. Nepamatuji si. Nevím, jak to maminka finančně zvládla. Sama sobě si nedopřávala. Vše pro nás, své dva sirotky. Na jaře se slavívala pouť v pevnosti. Na podzim svatováclavské posvícení v druhé části souměstí. V časech normálních nás mamka vzala na labutě, ještě když už jsme byly velké. Iva vdaná a já na gymnáziu. Pak se najednou pouti i posvícení nějak pokazily. Změnila se skladba obyvatel. Stánky s typickým pouťovým brakem zmizely. Nikdo už nejevil o opičky zájem. Už s mými dětmi jsem na pouti nechodila. Pokud si je chtěla vzít manželova maminka, vzala si je. Chtěla jsem jim dát dvě stovky na útratu. Mamka mi povídala:

- Prosím tě, proč bys jim dávala peníze. To s nimi můžeš jít sama.

Měla pravdu.

Vždycky na Václava nás maminka sezvala do svého domečku na oběd. Oslavili jsme její jmeniny. Ach, to bylo kouzelné. Rodina držela pohromadě. Maminka jako guru. Její dvě děti a jejich děti a jejich rodiny. Už nikdy v životě nebudu jíst mamčinu nejlepší nudlovou polévku světa. Mamčiny na tenko natlučené řízečky, poctivě obalené v jemňounké strouhance. Ach, mami! Kdybych věděla – poslední oběd u tebe, mamko, všechno bych si zdokumentovala… Ach! Kdepak by mě napadlo, že se scházíme naposledy. Vlastně dobře, že to člověk netuší.

Když maminka začala ztrácet paměť, složila jsem fci ředitelky školy. Můj starosta, můj skvělý schopný inteligentní a seriozní starosta šel do důchodu. Na jeho místo nastoupilo odporné stvoření. Nedosahovalo svému předchůdci ani po kotníky. Vzala jsem si maminku k sobě. Střídaly jsme se s Ivou. Začala jsem podnikat s Herbalife. Kupodivu se mi dařilo. Hodně jsem se snažila. Dařilo se mi víc a víc. Stoupala jsem výš a výš. Bohužel, většinou na naše svatováclavské posvícení jsem odlétala někam po Evropě na Extravaganzu. Mezinárodní Herbalife školení. Párkrát se mi povedlo neletět; sezvala jsem svoje a Petrouškovy děti a jejich děti. U velkého stolu na sluníčku jsme obědvali vespolek. Byla to oslava patrona české země sv. Václava a oslavenkyně maminky Věnceslavy. Mamka už snad ani nevnímala, proč má před sebou květiny. 

Pak prd. Najednou se všechno zhroutilo. Jak si to přeje systém. Zničit rodinné vztahy. Daří se.

Po maminčině skonu jsem kolikrát zapomněla, že nějaké posvícení je. Koláčky podle maminčina receptu jsem pekla až následný víkend. Letos jsem si vyhlídala 28.9. příští týden v úterý. Tedy posvícení víkend před. Teď.

Dopoledne jsem začala kmitat. Netušila jsem, že má směna bude až do půl sedmé večer.

Vymáchla jsem dvě pračky prádla z pracího prášku ve vaně s octovou vodou. Než vylezeš na půdu. Než prádlo pověsíš. Objednat odkovovací kapičky, vybrat je, poradit se, zaplatit… Poledne. To už jsem chtěla mít upečeno. Namočit rozinky. Umíchat tvaroh. Umíchat povidla s kořením. Namlet mák, uvařit ho s mlékem. Hodiny letí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-25-posvicenske

Zadělat z půl kila první várku. Rychle moučku. Ono se řekne upéct koláče, ale přípravné práce zaberou víc času než samotné pečení.

Pět hodin. V devatenáct jdu do divadla. Zadělávám ještě druhou dávku. Mamka koláčky nikdy nenamáčela do rumu. Já ano. Celou sedmičku liju do misky. Dům je provoněn. Užívala jsem si svou novou kuchyň. Ale jak řekla Erika – málo místa. :-)  Přitom ho mám víc.

Mám vyjednáno se spolusedící, že mohu popíjet vínko. Odveze mě domů.

Petroušek mě rozčiluje, když mě chlácholí, že mám dost času. On neví, že si potřebuji upravit vlasy, vybrat oblečení, ozdoby… On si učísne hlavu a jde.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-25-do-divadla

Už venku startuje auto. Ještě permanentku. Kde ji mám? V peněžence? Vlastně připnutou v diáři. Jedu na první představení. Komedie Slané polibky. Řehotali jsme se dvě hodiny. Vtipná hra s převleky, humornými situacemi. Adéla Gondíková krásná a dobrá herečka. Nepoznala jsem Jindřicha z Princezny ze mlejna. Hoch zestárl. Kdo mně učaroval – Bětka Stanková. Slovenská herečka, kterou jsem poprvé asi viděla v seriálu Vyprávěj před sto lety. Ona mládne. Krásná, pohybové kreace – no, to je pecka. To, co předvedla – mluvní projev spojený s akrobatickými situacemi, to teda klobouk dolů. Skvělá, vynikající, báječná.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-25-slane-polibky-prvni-hra-v-predplatnem

První představení sezony. Pamatuji celý život, že vždycky vystoupila ředitelka divadla, pak ředitel, a uvítali publikum; bývávaly tu do kovidu dvě abonamá. Nevím, kam se poděli lidé, smrsklo se to do jednoho. Ubylo práce pro ředitelku. Dřív se smlouval dvojnásobný počet her. Dnes žádné uvítání, informace o programu. Na konci představení se dávaly za divadlo květiny. Nic. Já bych klidně přivítala i welcome drink. Proč ne? V kavárně bych připravila pro své platiče. Kolik se vejde do píšťaly! Řidiči by nepili. Bohemky bych si koupila už během léta v akci. Ne. Toto je neodpustitelné. Už když na jaře naši ochotníci sehráli skvělé představení k devíti stům města. Žádné poděkování, hold, nic. Asi před deseti lety, možná je to už déle, tu režíroval jako host asi tři čtyři hry režisér a herec z Klicperova divadla. Pozdvihl herecké umění našich ochotníků kompletně v celém souboru o pět pater výš.  Pohyby, artikulace, hlasitost, hospodaření s dechem, přirozenost… Od té doby naši ochotníci hrají snad lépe než profesionálové. Ráda je sleduji. Mají šikovnou kostymérku, mají krásné maskování… Umí texty. Jsou originální. Suverénní. Kdo jiný jim má vzdát hold, než ředitelka MKS. Tak hold skládám aspoň já nyní na pár řádcích. Bravo našim divadelníkům! A dnes tedy bravo těm pražským! To se povedlo. Miluji divadlo. Moje vášeň. Jako učitelka jsem hrála divadlo pro děti, učně, studenty celý život. Ale na jeviště bych vylézt nedovedla. To ne. To bych nesvedla. Oni ano. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-25-o-prestavce

O přestávce jsem si mohla koupit prosecco. Holčičky si pochutnaly na mých koláčcích a odvezly mě domů. Za to hezky děkuji.

Doma jsem ještě vyrobila majolku. Zamíchala do bramborového salátu, který jsem stihla před divadlem nakrájet do mísy. Hotovo.

Dobrou noc!