Posvícenská nedělička - malá, hezká, srdečná, krásná, veselá, radostná

Neděle. Radost. Venku slunce. Vkradlo se ke mně i přes hustý závěs. Jupí, vzhůru k odškrtávání úkolů na papírku.

Čtu si odpověď v messingeru od Eri: Zítra jedeš na stříhání. Tak to je dobře. Musela bych si smýt olej z vlasů. Přehnala jsem to při minulém mytí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-29-ocet-treti-den

Dvě sklenice jablečného octa už bublinkují. Míchám třetí den.

První zpráva dne – jé, ta je krásná. Autorka skleněných krás z Ateliéru Holubí dům mi posílá svítání u nich na zahradě. Ó, svítá! Ptáci štěbetají. MLuví ke mně: 

Dobré ráno, paní Hrobská. Tohleto je jabloň na naší zahradě. Strašně stará a obrovská. Jsem říkala, že k její sklizni bychom potřebovali asi hasiče. Protože ani nejdelší žebřík, co máme, tak tam nedosáhne. Vždycky se snažím to tady nějak obrat. Bohužel, většina padá na zem. Ale i to se dá nějak zužitkovat. No a tohle je nádherné svítání u nás na zahradě. Tam je starý statek, který už nikdo nepoužívá. Tak zdravím a přeju krásnou neděli.

Dívám se se zaujetím na nádherné videjko. Jabloň je vysoká, majestátní. Jablíčka přesto zužitkují. Dobří hospodáři. Ano, četla včerejší mé počteníčko. Proto poslala tu krásu. Tahle duše vnímá přírodu, její tlukot. To pak vdechuje do svých broží, andělů, krabiček, svícínků. Na videu vychází sluníčko. Vracím si zázrak východu. Kouzlo. To já málokdy, velice sporadicky zažiju. Kdybych v létě měla sílu vytlápnout na Sněženku a tam si na východ počkat! To by byl pro mě nadlidský výkon. Asi bych to brala nahoru přes Růžovou horu. Určitě ne Obřím dolem. Ne, to se mi nikdy nepovede. Přežiju to. Třeba v příštím životě. Kochám se videem. Vstupuji s ním do dne. Připíjím horkou vodičkou na život, na zdraví, na harmonii a na MÍR!!! Smrk v protější zahradě se lehoučce zachvívá. Jako na souhlas.

Co tam mám:

- Umýt vlasy – nemusím.

- Zabalit dárek Zuzce.

- Nákup.

- Žehlit.

 - Majolka.

Lezu na půdu. Včerejší pračka ještě maličko vlhká. Ale beru prádlo ze šňůr. Po vyžehlení doschne rozložené.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-29-po-lete-zas-majolka

Mezi žehlením jdu na majolku. Nechala jsem si na noc venku ingredience, aby bylo vše se stejnou teplotou. Povedla se. Mívám i větší objem. Hlavně, že se vytvořila hustá emulze. Vmíchávám část do bramborového salátu.

Hotovo. Vyžehleno.

- Mami, vidělas´, jak u nás maloval mráz na sklo? Máš to na telegramu. 

Hedám obrázky. Krásné.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-29-priroda-tvori

- To máte sklo? To ja ani nevím, že tam máte takový vzorek.

- Mamko, to namaloval mráz na střešní okna.

- U vás mrzlo? To je krása. To u nás mráz maloval, když jsem byla malá. To bylo nádherné.

Nákup. Jedu koupit do Lidlu plachtu. Parkuji před výlohou. Nesvítí mi jedno světlo. Zháším. Rozsvěcím. Opravdu. Beru telefon.

- Petroušku, hlásím, že mi nesvítí levé přední světlo. Jsem na to přišla teď před výlohou.

- Opravím. To dělám z auta.

Vždycky mě ta věta rozesměje.

- A Peťuš, jdu koupit plachtu 3x4 metrů.

- Kup dvě.

- Na lavičku. Na stůl.

Lidl. Hledám plachtu. Kupuji krůtí prsa. Mají ve slevě. Beru dva balíčky. Vřesy. Kravský hnůj. Tak levný: čtyři balení. Ty vorle, abych měla ještě na ty plachty hotovost. Hledám je. Ptám se jednoho prodavače prý kolega to bude vědět. Ptám se dalšího. Usmívá se. Posílá mě k uličce ČTVRTEK. Aha. Procházím. Nevidím. Ptám se dalšího prodavače. Taky neví. Objíždím znovu regály. Marně. Najednou se u mě zjeví jeden z prodavačů.

- Tady máte jednu. Našel jsem poslední ve skladu.

- Jé, tak to moc děkuji. To mě přijde hezky draho. Už teď mám v košíku za tisíc.

Směje se. Letí si zas po svém.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-29-pokrok-nezastavis

Už mohu jet k pokladně. Valím oči. Tak už i sem zavítal pokrok. Ješiši! Kdy to sem nainstalovali? Tady je samoobslužných pokladen! Mám k nim fyzický odpor. Takhle to mají v Kudowě v Lidlu. Brr. Ne. Nemají se mnou sepsanou žádnou dohodu o vykonání práce nebo jinou. Neplatí mi sociální, zdravotní, ani mi nedávají plat, když supluji jejich pracovníka. Prosím? Kdo nemá svou inteligenci a používá umělou, mlčte. Navíc u obslužných pokladen markují prodavači. Takový malý lidlovský chaos. Jsou přívětiví, snaživí, ochotní. Mlčím. Nebudu je znervózňovat.

- Budu platit hotově kombinovaně s kartou.

Hoch je šikovný, rychle platím a mizím. Kolik lidí přijde o práci? Vyjíždím z obchodu na slunce. Domů. Á, Petroušek už přijel z práce. Zajíždím do dvora. Petroušek mi pomáhá s nákupem. Než usmažím řízky, vyměnil mi žárovku v reflektoru. Ještěže jsem si řízky včera obalila. Jablíčkový kompot. Obědváme.

Asi za hodinku volá Linda.

- Mami, už jedeme.

- V klidu. Už jsme po obědě.

- Vezu jablečný dort.

Vařím puding. Dlouho jsme neměli. Linda i já milujeme puding teplý vlahý.

https://www.youtube.com/watch?v=vMN_ALPy_D8

Pustila jsem si znovu o Tartárii. Vím, že je zanesena v Encyklopedii Britannica. Obrovská říše. Největší říše světa. Ve škole ticho. Tichoučko! Ani učitelé o největší světové slovanské říši nevědí. 

Moskevsko, Malá Tartárie, Mogulská Tartárie dnes Pákistán, Uzbecká Tartárie – atd. – názvy obrovské říše v Evropě a Asii.… Tartárie nemá nic společnho s Tatry. Mogulská Tartárie nemá nic společného s Mongolskem. To leží mezi Velkou a Čínskou Tartárií. Mogul, Mogol znamená velký. Mogučij – veliký. Tartárie byla slovansko-arijská děržava. 

https://www.slovanstvi.cz/dejiny/omsk-slovansko-arijske-rise/

Dnešní Omsk je Irijský Azgard. Hordy Džungarů tam začaly pronikat – asi 1530 dnešního kalendáře - asi okolo 7030 kalendáře slovanského. Došlo k oslabení. V Irijském Azgardu bydleli volchvové a vedunové. Vedunové byli lidé, kteří znali védy, uměli je vykládat, praktikovat, uměli léčit. Byla to studnice všech vědomostí. Střežii to tam pod kamennými pyramidami. Neměl hradby. Měl energetickou ochranu, kterou vytvořili volchvové a vedunové. Nemohl se tam dostat nikdo se špatnými úmysly. Počátkem Noci Svaroga začalo slábnout energetické pole. Mágové začal energetický štít zeslabovat, tím se tam dostaly hordy Džungarů. Dobývali, ničili, pálili. Volchovvé, když začala ochrana slábnout, stihli schovat to nejcennější pod zem. Evropská Tartarie – tady už vládli králové, knížata. V oslabení se postavili na odpor. Vyhlásili samostatnost. Tartárie ztrácela svou moc. Důsledek vzbouření – začaly se ničit stopy o propojení s Tartárii. Začaly se falšovat dějiny ve velkém. Neexistovalo žádné tatarsko mongolké třísetleté jho. Poroba. Neexistavali Mongolové a Tataři. Mogulové a Tartaři byli Slované! Mogulové a Tartaři si jsou podobní, nemají šikmé oči, je to stejná rasa. Ničily se knihy, psaly se nové. Tam už žádná zmínka o Tartárii nebyla. Pokud byla Tartárie velká, byla nebezpečím pro ostatní. Proto musela být zničena. Netušíme, jaké technologie tam uměli už používat. S určitostí víme, že Tartárie měla dostatek surovin, papírové peníze, střelný prach. Učili jsme se, že střelný prach – Čína. Atd. ale když existovala Čínská Tartarie – vynalezli ho v Číně nebo v Čínské Tartarii… Bankovky se začaly vyvíjet prý v Číně. Nebylo to náhodou v Čínské Tartárii? Nakonec přišla apokalypsa. Co zbylo, nutno zadupat Tartáie měla technologie, o které přišla při nájezdu džungarských hord. Po odtržení Evropy - zřejmě použili NĚCO. Po celém světě je množství roztavených skal. Třeba uprostřed velmi vysoké skály jsou vrata. Uvnitř jsou nádherné malované stropy.

Proč Napoleon táhnul na Moskvu, když sídlo bylo v Petrohradu? Kutuzov nechal město vylidnit. Vlákali Napoleona do pasti. Pak zapálili Moskvu. V cizojazyčných zdrojích se píše, že po požárech ? Jak to, že jeho vojáci dostali krvavé průjmy, zvraceli, padaly jim vlasy, V deníku jednoho z francouzských vojáků čteme: Největší požár vznikl po velkém bílém oslepujícím světle. Trvalo to jenom chviličku a někomu světlo spálilo tváře, budovy doutnaly. Teprve pak vypukly požáry. Asi třetina přežila. To bylo asi 80000. To je víc než v Hirošimě a Nagasaki. Místo s vysokou měřitelnou radiací v Moskvě existuje dodneška. Nehovoří se o tom. Ve středověku narazíme na rostliny a zvířata v místech, kde neměla co dělat. Zmínky o tom jak lovili slony v Jakutsku, palmové háje na severu. Víme o tom, že ananasy se vyvážely z Petrohradu.

Jak souvisí Tartárie s Ruskem Nejdřív byla Velká Tartárie. Země Rusů byly menší. Když zesílily, staly se mocnějšími, Tartárie se stala součástí Ruska. Kulturu Tartárie udržujeme do dneška. Třeba zouvání bot, když k někomu jdeme do domu. Západní svět to nechápe. Při vstupu do čistého domu, do posvátného místa přes práh, kam pouštím jen přátele, nebudu si ho zanášet prachem a špínou z ulice. Marko Polo píše, že při návštěvě Kublajchána si všichni při vstupu do paláce zuli boty a dostali pantofle. Tatarská omáčka není tatarská, ale tartarská. V angličtině se jmenuje tartarská. Zeleninové saláty pocházejí z Ruska.

Slovanoariové. Názvy obyvatel vznikaly různými předponami. Prusi – Prusové. Perunovi Rusi. Obyvatelé Venie tam přesídlily. To je dnes území západní Evropy. Bojové kmeny západních Slovanů se zachovaly i po dobytí území Góty. Gótské kmeny většinu Prusů vyhubili. Splynuli s tím zbytkem a název si nechali pro sebe. Byl to už germánský kmen. V 19. století se sjednotili.

Než Urové odešli do své domoviny, rozdělili všechny své fce mezi slovanské obyvatelstvo. To se rozdělilo na určité kasty. Nejvyšší kastou byli volchvové a vedunové . Střežili znalosti, poznání, tradice, písmo. Pak kasta varjagů – chránila území a obyvatele před vnějším nepřítelem. Kasty řemeslníků, zemědělců, pastýřů. Ti se začali nazývat podle druhu činností – drevljané, skotové… Pak se začalo ochlazovat. Začali se stěhovat. Názvy vznikaly podle vůdce. Skýt – kněz Skýt vedl Skýty, kněz Sarmat vedl Sarmaty. Stále to byli Slované. Když se pak začali stěhovat zpátky do vlasti, začali si znovu říkat Rusové. Nové kmeny vznikaly podle toho, kde zrovna žily a čí kulturu přebíraly. Máme tu Srby, Bulhary, Polany, Čechy, Makedonce, Slověny, Chorvaty… Všechny ty kmeny si byly vědomy toho, že pocházejí ze Slovansko – arijské védické říše… Byly si vědomy, že nesou tisíce let vědomostí o minulosti. Ovládaly poznání o materiálním i o duchovním světě.

Ráda si čtu   https://www.slovanstvi.cz/dejiny/omsk-slovansko-arijske-rise/

Zvonek. Jsou tady. Celý den pracovali. Dávám jim na talíře posvícenský oběd. Petroušek si dává malé repete. Druhá dcera obíhá celý víkend koncentrační tábory v Polsku. Jen při vyslovení jejich jména mi naskakuje husí kůže. Treblinka. Brázdí několikasetkilometrový okruh. Ne, to není pro mě. Mně stačil v deváté třídě Terezín. Na vždycky. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-29-divis-se-ze-jsem-ho-nezahubila

- Mami, tobě se zdvojnásobil. 

- Čučíš, viď? Já taky. Řeklas´   na slunce a zalévat. Fungovalo to. Je dvojnsobný. 

Mluvíme o oleandru.  Nejvíc překvapená jsem já. Nezahubila jsem ho. 

Žofka skočila pro jistotu pod gauč. Jak uslyší Lindu, prchá. Asi ji má za zlé, že ji odnesla od její maminky z králíkárny. Holka kočičí neví, že z té králíkárny udělala štěstí u nás. :-) No, ačkoli! Štěstí? tam u nich by ji nikdo nenakopnul a nezmrzačil. Měla by koťátka...

Voní nám tu myrha. Dům je předpřipraven na vůně adventní a vánoční. Kávička, koláčky, Lindin dortík. Je jablečný. Ale když jsem ho poprvé jedla, cítila jsem ananas.

- Lindi, to je dobrota, ten ananas. 

- Mami, to je z jablek.

I dnes ochutnávám to nebe v hubě. Ano, je z jablek, ale mně chutná jako s ananasem.

Odjeli. Jdu k Petrouškovi. To já zbožňuji. Povídáme si. Ještě mi svěří, co v týdnu zapomněl nebo nepovažoval za důležité. Vypráví mi o pánovi, který nedávno zemřel.

- To byl hodný člověk, viď, Peťuš. Ochotný. I tady nám myslím pomohl při stavbě…

- Ale ta jeho, to je… Nařídila mu, aby vysbíral švestky. A když tam jednu zapomněl, ječela, ať to jde okamžitě sebrat.

- Oni nežili v harmonii? Tak to bych do ní neřekla. On byl opravdu hodný.

- Je to tak dva měsíce, šel jsem do Kauflandu. On sotva lezl z auta.

- On byl pohodář.

- A ona na něj ječela: Neser, jdi už nakupovat, ať tu nemusím čekat.

- Tak jsem jí řekl:

- Paní, takhle se chováte? S vámi bych teda bydlet nechtěl.

- Petroušku, to jsi hodný. To jsi moc hodný, že ses´   ho zastal. Co si paní počne? Už se ani nehne.

Péťa mi vypráví o jejich dětech. Ví toho hodně. Můj Péťa ví všechno. Když podnikal, chodil po lidech, to je lepší než zprávy.

- Kočky jak se tu vyvalují, viď?

- Ne, Žofinka šla ven. A Mour tady bude do půlnoci. A ráno v pět už na mě čeká.

- A kolik mu, Peťuš, tak dáváš? Je hrozně tlustý.

- Jenom asi tři kousky. Ne, aby se nažral, jenom aby měl. Ty mu pak dáš. On se rozvalí na horkoou dlažbu a tam pochrapuje. Hele, Mour, přišel!

- Moure, co tu děláš?

- Mourku, chceš ven?

Petroušek ho jde pustit.

- Nechce jít ven. On jenom přišel k nám do holportu.

Poslouchám, jak nějaká paní ze sídliště ďafe do telefonu, že jí je zima. Přitom ze zákona se topí při jistých stupních po třech dnech opakování. Energetika se dohodla, že přesto zatopí lidem na sídlišti, protože je zima. Není člověk ten, který se zavděčí lidem všem. Ano, paní, jděte si stěžovat. Nebo jděte třeba, že jo?

Petrouškovi dnes končí hotovost. Vyžívá se v hlídání technologie. Všichni musí být spokojeni. Stejně se najde škarohlíd. Linda v domě už topila. Jsou v horách. My ne. My tu máme zatím naakumulované teplo.

Kočeny se vyvalují. K večeru jsou v pozoru. Pé´ta krájí maso na malinkaté kostičky. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-29-klid-mir-laska-pohoda-relax

Jak to, že obě kočky vědí, že nahoře na stole se jim chystá večeře z prvotřídního hovězího... 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-29-jedny-z-poslednich-plodu

Za oknem se šeří. Jdu očesat rajčata na záhonech. Aby mi nepomrzla. 

Mihlo se mi kolem uší, že učitelů ubývá. Ročně jich odchází asi – kolik to bylo – asi čtyři tisíce do důchodu. Fakulty chrlí asi okolo dvou tisíc. Plus mínus. Nepamatuji si to. Prý malé platy. Průměr 48 tisíc. V tom jsou platy ředitelů. Učitel může mít tak okolo pětatřiceti. Plus osobní odhodnocen. Když jsem ředitelovala, starosta mi vyměřil se vším všudy třiatřicet tisíc. Jenže na malé škole nemáš zástupce. Všechno je na tobě. Pracuješ i o víkendech. Kontroluješ školu. Neměla jsem na osobní ohodnocení moc peněz. Bylo to moc málo. Prý zaskakují nekvalifikovaní. A podle toho bude vypadat vzdělanost potomků. Na Moravě je asi sto škol mimo provoz. Nejdůležitější – první třída. Jak se správně sedí, jak se správně drží tužka – tohle všechno si neponesou do života. No nic. Společenský mixér zrychluje obrátky. Musím se smát. Kolik že to dají lidem? Čtyřicet tisíc? Když jim voda vzala dům? Třeba úplně nový! Ještě ho nestihnul pojistit. To by bylo asi první, co bych pro jistotu udělala. Tak to jim teda těch čtyřicet tisíc pomůže. A ještě to budou rozdělovat starostové. Podle jakého klíče? Slzy se derou do očí, když lidé někde ještě nedostali ze skladů nic. Naopak někde dostali ledničku, pračku. Smutné. V tanku holt nevypereš. Stihačka ti dům nevysuší. Děkujeme všem pomocníkům, všem rukám, které tam vyvážejí bláto, ruiny. Tady jen pršelo. Do toho svítilo slunce. Já byla tak lehkovážná. Přece varovali, že bude pršet. Nic o povodních. Taky bonbonek. Prý padesát miliard pro nás na povodně z EU. Padesát miliard pro nás na povodně? Češi, zapomeňte!  To je fakt cirkus.

Ať se všem lidem tam v těch mokrých místech pomůže. Vojáci prý začali. A svou velkou práci dali hasiči. A mnoho mnoho dobrovolníků. To je potěšující! Každý pomáhá, jak může. Nebo spíš každý může pomoci. Já naposílala peníze. Pro letošek už dost. Dala jsem na své poměry hodně.

Mour tu pochrupuje. Žofie spí na gauči. Už se vrátila z rajzu. Jdu spát. 

Dobrou noc!