Potkala jsem hledající světlo. Moudrou

14.02.2020

Naproti nám přes ulici je stará vechtrovna. Strážní domek. Památkově chráněný. Tady odpočívaly stráže z korunkových hradeb. Tady kousek. Bydlíme v zasypaném hradebním příkopu
Naproti nám přes ulici je stará vechtrovna. Strážní domek. Památkově chráněný. Tady odpočívaly stráže z korunkových hradeb. Tady kousek. Bydlíme v zasypaném hradebním příkopu

Když si jdu ve tři lehnout, nemohu v osm vstávat s chutí. Navíc - v sedm vzhůru. Beru ntb. Poslouchám. Usínám. Skyp. Lindě se ukazuji jako zelená. Jenže u toho spím. :-)

- Tady se spí.

 Budík před půl devátou... Auf! Na devátou chci přivítat novou paní. Zapaluji svíce.

- Je tu někdo vzhůru. Nesu ti kytku.

Petroušek se tu objevil. Nádherná orchidea. Koupil pro ni krásný květináč. Prý to prodávají v plastovém kelímku. No jo, to jo. Jen místo Valentýna dnes vzpomínám na mrtvé po americkém běsnění. Kobercový řízený nálet na Phu. Zničili nám lidské životy, domy, majetky... Cíleně. Pak opakovaně znovu. Dcera Josefa Lady Eva se narodila 18. prosince 1928; nadaná klavíristka; zahynula v 16 letech při leteckém bombardování u Emauzského kláštera 14. února 1945. On se z její smrti nikdy nevzpamatoval.

Přichází malé tiché droboučké stvoření. Paní tři roky v důchodu. Poukaz na sedm set korun!! To je moje velkorysost!!! Upřímně:

- On ho nikdo nechtěl. Manžel by ho potřeboval. Je tlustý. Po rakovině. Dcera tlustá. Taky nechtěla. Tak jedu já.

Říká omluvně. Dívám se na ni. Pozorně. Naciťuji ji.

- Jste vnitřně nesmírně smutná.

- Jsem.

- Neradujete se z života.

- Neraduji.

Postupně se otevírá. Fabrička - by se řeklo. Tak moc moudrá. MOUDRÁ!! Hledá světýlka, ale zdá se jí, že nenachází. NACHÁZÍ! Jen nevidí. 

Posledních deset let se dřela. Přebírala těžké součástky. Kontrolovala je pod lupou. Oči vydržely. Šla do předčasného. Zhubla prý na svalech. Sama si toho všimla, jak jí odtekla svalovina. Narostlo bříško. Tři roky se věnuje józe. Skvělý začátek. Cítím její moudrost. Ne ze školy. Zevnitř člověka. 

- Víte, bydlíme na samotě; na tu jógu jezdím autobusem ráno tam. Pak zas autobusem zpátky. Taky chodím na přednášky. Organizuje je město. I šamana jsme měli. Taky chodím do ženského kruhu. To se mi líbí. Jenže neumím to říci. Co chci vyjádřit. Už to začnu ze sebe dostávat a nemohu dál. Jsem jak v ulitě. Zavřená. 

Lépe by to člověk nevyjádřil. Paní je podvyživená. Krásně se dívá. Nádherný člověk. Překrásný. Čisťounký. Křišťálový. Jsme okouzlena.

Děkuje mi za posilu. Děkuje za informace. Odchází se stravovacím plánem. Ve zkratce - potkala jsem čistou duši.

Volá vrchní sestřička. Domlouváme schůzku s Mengelkou. UI (umělá inteligence) si mě hlídá. Podstrkuje mi info o škodlivosti, jedovatosti a neúčinnosti psychofarmak. OK. Jdu do diáře. Najdu si v ten den hodinku... To zas bude... To dám! Žádné jedy!

Oběd. Mrkev, brokolici, křen, kysané zelí, klíčený hrách, brambor. Děsně syté. Jo a skyr. To se nedá. Dvě tři lžíce. Nemohu.

- Mami, nejede mi auto.

Zajíká se.

- To nic! Jsi vyděšená, žes ho chtěla použít. Jsi na to sama. To se mi stává tak třikrát do roka. Mám od toho Péťu. Koupí mi novou baterii. Přijeď. Nabije ti ji. Než ji zreklamuješ.

Má super drahé auto. Všechno nej. VŠECHNO!! Na dálku ji hlídají, kontrolují... A tady něco prošustrovali.

Za maminkou. Irenka anděl. Moji zlatí andělé v DD... Všechny... Všichni. Neumím vyjádřit poděkování. Zastihuji maminku v koupelně s pečovatelkou Ivetou. Sedí na záchodě. Paní Iveta mi ukazuje rozervané kožíškové bačkory. Dárek z Vánoc. Volám Ivě.

- Zreklamuj je.

- V Polsku, jo? Vezmu režnou niť. Zítra je zašiju.

OK. Jedeme na konec chodby.

- Mami, pojď! 

Upozorňuji maminku ne vkusnou výzdobu. 

Prý: To už jsi mi ukazovala... 

Proč si to pamatuje!? 

Luštíme. Dovezla jsem tvaroh s vanilkou.

Už toho nech. Nebaví mě to.

- Mami, co bylo v životě nejkrásnější?

Očekávala jsem život s taťkou, narození Ivy, mě.

- Nejkrásnější pro mě bylo dětství. To po mně nikdo nic nechtěl.

- Měli tě rádi?

Vím, že měli. Mamka byla inteligentní, šikovná, pracovitá. Byla oblíbená. 

- Měli radši Zdeňku.

Vím,že babička s maminkou bydlely u tetky Syrůčkové. Tu neměla mamka ráda. Prý byla zlá. Babiččina sestra. Bydlela tam ještě na stejné pavlači teta Jarošová. To zas byl anděl. Tu si pamatuji jako stařičkou. To je babička mého vzdáleného bratrance, kterého jsem objevila loni v létě přes FB.

- Myslíš dceru tetky Syrůčkové?

- Jo.

- Ty seš unavená, viď?

Myslím životem. Hladím ji po vlasech. Hladím, hladím, hladím. Pěšinku jí učesali u ucha. Vracím jí vlásky tak, aby jí to slušelo.

- Mami, hlavně buď spokojená. Chodím za tebou jak často?

Hloupá věta - přikazovat někomu radost, štěstí, spojenost.  

- Každý týden?

- Mami, každý den.

- Ale to já vím. Dneska jsem něco dělala. Nešlo mi to. Říkala jsem si, že počkám, až přijdeš. Že mi s tím pomůžeš.

- Mami, hlavně nebreč. Když odejdu, zas se vrátím. Jak budeš smutná, hned to využijí. Budou ti cpát lék na dobrou náladu!!!

- Jo, tak já budu kvůli nim mít dobrou náladu?

Posloucháme Jana Rosáka. Držím ji za ruku. Jako host hráč na banjo v Greenhorns. Slaví 80. Říká:

- Osmdesát je hnusná číslovka.

- Mami, a co máš říkat ty, když tam máš 93, viď?

- No, tak to už bude brzo konec trápení.

- Ty se trápíš?

Vykulila na mě oči:

- No tohle není k životu!

- Mami, chápu. Nemůžeš si sednout do auta, dojet si, kam chceš. Ale mami, už bys neuměla ani otevřít dvířka.

- To bych ještě uměla.

Těžký rozhovor. Hladím po vlasech, držím za ruku. Pusinkuji. Vždycky, jako by to bylo naposledy.

Linda.

- Mami, baterie.

- Jak to, po roce?

- Řekli, ať jedu auto projet. Tak mám jen klíče, peníze, jedu k vám.

Spěchám domů. Mají přijet manželé. 37 a 61. Zácpa. Objíždím, předjíždím. Závory. Vždycky mi spadnou před nosem. Volám sousedce. Ještě že ji mám. Zlatou. Složila jsem si k ní na podzim biokuřata. Vjíždím do ulice. Nese mi prsa, droby. U vrat nikde nikdo. Už podruhé přeobjednaní. Volám. Mladá paní se omlouvá. Upadla jim babička ze schodů.

- Mám taky svůj život! Pátky nepracuji. Kvůli vám jsem opustila maminku. Spěchala jsem.

Omlouvá se. Přeobjednávám. Raději nekomentuji. Volám klientovi. Nemám termín na měření. Je spokojen. Začal běhat. Nechce mě obtěžovat o víkendu. Je vytížen.

- Zítra je tu masopust, ale večer můžete přijet.

- A kdybych dnes jel na Trutnov...

- Jo, tak domluveno. Zavolejte.

Linda je tu.

Otipera otiperuje v kuchyni. Jako za dob studií... Vždy přijela z Olomouce. Zkoumala pokličky... Vysunula chobot, ochutnávala.

Volám vedoucí dopravního odboru. Proč se cítím jak potížista!

- Chtěla jsem tě informovat. Byla jsem ve středu pro OP. Vše OK. Přemístila jsme se na poštu pro ŘP. Jen z plezíru jsem si cvakla na strojek s čísly. Nikde nikdo. Vzala jsem za kliku. Vešla do místnosti s přepážkami. Vyrušila jsem z družného hovoru dvě za přepážkou. Jedna seděla na topení. Chystaly se na oběd. Na chodbě vonělo rybí filé.

- Paní Hrobská, máme tu vyvolávací systém!

- Ještě že mě nevrátila jako malého žáčka... Byla bych ráda, kdybys dámám vysvětlila, že jsem občan, že mi je 64 let a cvičit se nenechám. Zapomínají na to, kdo jsou! Úředníci města!!! Fakt mě mohla vrátit na chodbu. Tak takhle ne. Ano? Mohla bys ji poučit, že ona tam sedí za mé daně? Ona je tam pro mě. Kdyby tam byla fronta, pochopím. Respektuji. Ale nikde nikdo.

- Já s ní promluvím...

- Ptala jsem se, odkud mě zná. Neodpověděla. Nevychovanost.

- Ona bydlela ve druhém vchodu.

- Aha, takže jsem asi otravovala s ochranou trávníku, stromů. Uhájila jsem vám tam přírodu pod oknem dodnes, viď? Byla jsem protivná. Nechtěla jsem, aby trávník vydupali. Už mi jsou trávník u paneláku i ty nádherné borovice ukradeny. Starám se o svou zeleň. Tak to jsem ji asi hodně vadila, když jsem napomínala její nezvedené děti!

Přeju hezký víkend. Loučím se. Linda:

- Oni úředníci často zapomínají!!!  - Aha, lívanec. Tak ten jsem si říkala, že bych chtěla ochutnat.

- Upeču čerstvý. Už je oschlý.

- Ne, to mně stačí. Jdu si umýt auto.

- Jo, Péťa říkal, že mám v autě hnůj. Abych si ti řekla.

- Já nejdu luxovat. Jdu si ho umýt.

- Jo? Tak to já bych se jela mrknout.

- Tak šup, vstávej. Jedem.

Jedeme. Pozoruji, jak se to dělá. Jednoduché. Hodíš desetikorunu, nebo dvaceti... Opláchnout - desetikorunu.

Jdu na to. Sprcha mi div nevyletěla  z ruky. Natlakovaná. Hm, studuj, studuj, hlavně na nic nesahej. Motám se do hadice. Zvládám, ale... Jdu přihodit minci na omytí. Umyto. Už se nebudu špinit o autíčko... Jedeme večerním městem do Kauflandu... Kapsičky pro kočky. Telefon. 

- Tak já tedy jedu. Za půl hodiny jsem u vás.

- Super. Přijíždím ke Kauflandu, za půl hodiny jsem doma.

- Kdyžtak počkám.

Tulipány, růže. Prohlížím tu krásu.

- Mami, pojď, u pokladny budou levné.

Vykupuji kytice z Etiopie, Konga, amsterodamské burzy květin... I dnes. Jsou smutné, povadlé. Narcisy, tulipány, růže.

- Lindi, tady máš narcisy pro radost.

Na parkovišti se objímáme. Loučíme se. Jede na Phu. Já domů.

Pán je tu. Syn mé dávné, dávné známé. Z dětství. Vlastně kamarádka mé sestry. Pán omládl, odpálil tuky atd. Zkrátka - zlepšen stravou. Povídáme. Už nikam nespěchám. Vyprávím o mamince, její svéprávnosti. O machinacích na staříky - s léky. Nelíbí se mi to.

- No mamka říkala, že taky nenechá babičku znesvéprávnit. Že by ji hanba fackovala. Představte si. Babičce jeden člověk tady odsud, nebudu ho jmenovat, něco dělal v domě, nějakou starožitnost... Vnutil ji vizitku taxi služby. Prý kdybyste někdy potřebovala třeba k lékaři... Určitě k lékaři pojede taxíkem. Vozí ji mamka. Jezdí s ní všude. Babička ji pomlouvá po městě, že jí mamka bere peníze.

- Babičku jsem viděla asi před třemi čtyřmi lety v Penny. Už to měla v hlavě pomotané. Naše mamka nás taky tahala po policii. Taky jsme jí kradli peníze. Pak jsme je našli pod ubrusem, v šuplíku. Schovala si je a ihned zapomněla... Obvinila mě, že jsem jí ukradla zavařené jahody. Pak volala, že je našla ve sklepě na okénku. Zapomněla je dát do regálu. Stáří...

- Mamce volá paní pokladní ze spořitelny. Je tam babička, chce vybrat 600 tisíc! Prý pro vnuka. Je jí divné, že je tam babička s cizím člověkem. Mamka mi volá. Okamžitě volám policii.

- To muselo být na půl hodiny.

- Ne, to bylo do deseti minut. Bohužel místní policejní stanice... Prý co jako já s tím, nemám lidi. Pošle tam MP.

- Vždyť to byl pokus o trestný čin!

- Ještě že si pokladní všimla! Rychle jsem zavolal spolužačku z gymplu, její manžel je šéf kriminálky... Volala mi městská policie. Varoval jsem je, že před spořkou sedí v taxíku žena, která s tím má něco společného. Tak ať ji zajistí. Vtrhli do spořky. Babička tam stála s taxikářkou. Nechali babičku zkásnout... Taxík v klidu ujel. Babičku stáhli na služebnu. Řekli jí, aby nikomu nic neříkala...Že to budou vyšetřovat, ale ať nedává informace. Ona druhý den zavolala tomu s tou vizitkou. Omlouvala se, že ho udala na policii...

- Varovala ho. Tak aspoň jste zachránili těch 600 tisíc.

- Karta byla někde z ciziny... 

Tak už i v našem městě pokus o zneužití důchodce... Odjíždí do tmy. Cestu dalekou. Věnuji se Petrouškovi. Přinesl mi Chardonay... Máte také zlaté milované partnery?

Dík za štěstí. Potkala jsem dnes nádherné lidi... Děkuji. A stejně je většina lidí dobrých! Pokud nejsou, konejme! Veďme je! Někdo neví... 

Dobrou noc!