Povidlový, sázecí, kočičí, jablečný, slunečný

03.10.2021

Půl osmé. Vstávám zkontrolovat, abych nepropásla Lindu. Ustrojená.

- Ty už jedeš?!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-03_Rano_a_poledne_s_cicinami/

Ještě si povídáme. Muzláme Zrzku. Mourek dnes nocoval na uzavřené terase. Vyčůral se na záchůdek. Šikovný.

- Včera jsme měli být na Hubertově jízdě.

- Neměli to vzdát.

- Když brod je ještě poměrně daleko.

- Ještě by to normálně prošlo. Mamko, ty pneumatiky.

Má u nás složené - jak by řekla ona jako dítě - plojmatiky. Ještě bych je prodala. Ale jsou staré, prý nebezpečné.

- Hele, Péťa je takový pečlivý. Napíšu mu to do kalendáře. Ten se bude divit, kdo mu to sem píše.

Do pondělí vkládám úhledným tiskacím P L O J M A T I K Y, aby nenápadný zápis splynul s jeho "papír", "komunál", "plasty", Č. Skalice B... To podle toho, kterou popelnici má zrovna vystrčit. :-) Nebo kde, kdy hrajou. Vracím mu list zas zpátky. Na neděli. Ještě obracím, co tam má na příští sobotu.

- Mami!

Řehtáme se.

Co to je? BTM nebo BTH? Vpisuji mu do příštího víkendu tady pod ta tři tiskací písmena:

CO TO JE? JEDEME LYŽOVAT. NEŽ TO ZAKÁŽOU!

- Jsou puštěné vleky, že jo? Myslím od dubna. To oni to zas stihnou zavřít.

Mám ve zvyku lyžovat až po Štědrém dni. Chci mít advent s koncerty, trhy, výstavami, přednáškami o zvycích. Kdyby něco. Ale letos, jak napadne, jedu. Než sestaví vládu, bude leden. A jsme zas v háprdepu. Tedy zavření. 

Linda odjíždí. Petroušek je v Kolbence s bandaskou. A já si jdu umýt kopýtka, běžela jsem pro zbytek starých ořechů trávou. Linda je vylouská. A šup - šipka. Kam? Kam asi? Proč jsem si myla kopýtka?! Asi!

Nahlížím do ntb. Spím. Za chviličku mě budí zvonění.

- Mami, tak už jsem na Černém Mostě.

Nevěřím uchu. Tak rychle? Ne, jen jsem si na dlouho schrupla. :-)

Počkám, až zavolá Petroušek a pak frr. Vzhůru k výškám. Jak jsem pomyslela, tak jsem udělala. Jdu připravit stůl. Letos málo sedíme u velkého krásného týkového. Vybíhám k malému. Náš bývalý z kuchyně. Slouží u bazénu, u vchodu z domu, přeneseme ho na sluníčko, jak je třeba. Je to stůl movitý, tedy pohyblivý. Utírám ubrus. Dřív jsme sedávali pod ořechem, ale s mamkou jsem ráda seděla tady před vchodem. Na sluníčku. V to léto, než si zlomila noženku, to byly teď v srpnu čtyři roky, jsem jí pouštěla Mirai. Když nemůžeš, přidej víc.

- Mamko, slovo nejde neexistuje! Mami! Stále chodíme...

Šourala se. Už jsme těžko obcházely zahradu. Nechtělo se jí chodit. Bolely jí tlapky. Tahala jsem za ní lavičku. Stále jsem ji motivovala k chůzi. V tu neděli tu zapomněla košilku. Bylo vedro. Péťa ji odvážel do Grand parku v Hradci, přechodného ročního pobytu v době rekonstrukce DD tady u nás. To byla vždycky štrapáce. Víc jak dvacet kiláků na druhý konec města tam, zpátky a večer to samé znovu. Únavné. Ó, jak ráda bych si to zopakovala. Ve středu za ní jela Iva. V ten den si maminka zlomila nohu už nadosmrti.

Chystám oběd. Ukrajuji z krůtích prsou kousíčky masíčka pro naše mazlíčky. Stelu na lavici v zahradě. Obě kočky inteligentní. Stačí jen ukázat, že něco mám a říci na.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-03_Pracuji_a_tvorim_-/

Krmím, krmím číčany kousky masa. Péťa je tu. Světlo mého žití. Obědváme. Mám naloupanou misku scvrklých švestek. Scvrklé, nevzhledné, ale plné sluníčka a cukru. Někdo by je určitě vyhodil. Ne tak já. Po obědě se vyhřívám na slunci; loupu u toho  a vykrajuji jablíčka. Zkusím povidla. Namelu do nich mističku švestek. O staré ořechy mám postaráno. Jablka hotová. Pokračování příště.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-03_Nove_fcni_triko_-/

Napadlo mě, ozkoušet si fční triko od Lindušky. Mám jich několik. Ale ani u jednoho jsem nepochopila, proč je fční. Co je na něm fčního. Má odvádět pot. Jsou z různých materiálů. Prý ho musím mít přesně na tělo. Aha. I tak jsem z jízdy na kole nebo z běžek vždycky splavená jak kůň. Letos asi nebudu. Mám totiž nové fční triko. :-) Má jednu fci: Aby mě bylo všude na stezce dobře vidět. Tedy fční bude jen v létě. :-) A jestli rychle vysychá, o tom se přesvědčím, až pojedu zas po nějakém strništi. Možná bude fční i v zimě na lyžích, dovolí-li fašistický systém.

Na vedlejší zahradě vyprknován obvod domu. Včera nám poškodili sloupek, který vyráběl tatínek. A nahrnuli hlínu pod plotem. Sousedé přicházejí s kočárkem a známými. Zdraví. Oslovuji ho a vysvětluji, že takhle to opravdu nepůjde. Pod naším plotem mají nálety stromů. A navíc...

- Já vám tu hlínu rozhrnu.

- Rozhrnu si ji sama, ale vy vykopejte ty nálety. Podívejte se. Stále chodím s krumpáčkem.

Slíbil, že vše vykope. A dá si pozor. No, to je dobré - dát si pozor. Hlavně na mě. Včera začal a hned... Takhle ne!

Jdu osadit truhlíky. Stmívá se. Ještě zalít rajčata. Rozhlížím se. Kam bych asi tak mohla vsadit platíčko levandulí? Letos jsem jim ani nestříhala květy. Staré suché ostříhám bez užitku. Vlastně - budu jimi celou zimu vykuřovat dům.

Hraju si s kameny. Cvičím jemnocit v prstech. Jo!! Poprvé se mi povedlo pět kamenů na sobě. A z křemenů! Ty kloužou! Jsem šikovná! Ale neříkám to doma. Někdy je výhoda mít pověst nešiky. A to, že jsem šika, si jen tak tutli tutli...

Petroušek se přišel podívat, co tu tvořím.

- Tady jsi!

- Peťuš, ještě zasadím tady ty tři stromečky. Tady ke plotu. Vidíš, už jich bude pět! Tady ty dva jak se tu probojovávají na navážce k životu. 

Péťa mi bere krumpáč a rýč. Kope. Nechávám květináčky nasáknout vodou. Vysápám jamky koňským hnojem. Navážka, kameny. Kořeny smrku. Snad se koniferky ujmou. Zasýpám černozemí. Péťa utlapává, uhemovává. Používá ještě někdo sloveso hemovat? :-)

Počítám, že za pár let vyrostou. Vytvoří zelenou hradbu, abych se nemusela dívat do zdi... Jdeme domů.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-03_Stmivalo_se_u_sazeni_stromku..._A_sypali/

Setmělo se. Mourek trpělivě čeká na večeři. Lákám ho do zimní zarhady. Nebojí se. Zhltnul kapsičku. Zrzečka totéž doma. Nechávám otevřené dveře. On ví, že nesmí. Zrzka se přišla mrknout na terasu, co má k večeři on. Strká hlavu do konývky s vodou. I Mourek nahlíží. Běžím pro mističku s vodou. Mají venku pítko u vodovodu. Mourek se zdráhal, ale nakonec se napil. Nabízím mu hop na křesílko. Poslechl. Jenže Zrzka sedí u sítě. Odsouvám překážku. Zrzečka si šla zkontrolovat revír. Posadila se do trávy. Přehlížela noční zahradu. Mourek se rozběhl, skočil na ni. Váleli se v trávě. Zmizeli ve tmě.

Ještě jdu namlet jablka. Misku švestek. Rozpeču je. Zítra je namelu na jemno. Okořením...

Odbila půlnoc. Jdu se podívat, jestli Mourek hlídá venkovní terasu. Donesu mu nějakou dobrůtku. Ať mu noc lépe ubíhá. Zrzečka si hoví vedle mě. Všichni spí. Poslouchám krásné semaforské písničky... Mé dětství, maminčino mládí. Mami...

https://dvojka.rozhlas.cz/co-vsechno-prines-cas-aneb-devadesatiny-jiriho-sucheho-8587996

Dobou noc!