Požehnaný den

Požehnaný den. Děkuji za něj. Hned ráno jsem ho naprogramovala. A dobře. Afirmace pronesené s enrgií, s otevřenou myslí, s důvěrou pomáhají. 

Dnes druhý zmrzlík. Zima. Strašná. Včera Pankrác přitáhnul zimu. Ale dnes se Servác snažil od něco víc. Uvidíme, co zítřejší Bonifác. Protože v pozdním odpoledni se maličko oteplilo. Jen trošku. Déšť skrápěl krajinu. Voda není teplo. I tak děkujeme a klaníme se. Studený máj, v stodole ráj. Nestěžuji si. K těm třem se faří ještě jejich kuchařka uplakaná Žofie. Tahle partička představuje jarní mrazy, které v posledních letech chodí, kdykoli začnou kvést stromy. I mimo zrmzlíky. Pranostika ještě připomíná malé ledové muže. Někdy se tak označují Urban (25.5.), Filip (26.5.) a Beda (27.5.).

Vůbec bych se nedivila, kdyby se tu ukázali. Zásada – všechno jim zničíme. Všechno jim zmrazíme. Plán uvrhneme je do doby ledové. Zresetujeme je. Jenže lidi se nenechají. Už je pryč čas, kdy lidstvo bezmocně přihlíží. Večer jsem na Šalingradu poslouchala bezva vysílání o orgonitech, o ochraně člověka před temnou energií z 5G vysílačů. Dávám orgonity před monitory. Má jich být v místnosti víc. Mají se dávat do rohu. Vevnitř má být pryskyřice a kov.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-13-tygri

Jak někdy Žofka otravuje s jídlem, dnes obě kočky jak tygři hupsly do domu a rovnou k miskám. Vrhly se na maso a pak se láskyplně obíraly. Žofinka se vždycky lísne do přízně Mourka. Ten ji poctivě trpělivě jako táta omyje celou, vykouše, co nemá mít v kožíšku. Pak mu Žofka jednu vytne a tratí se na páníčkovo křesílko. Tam prospí den.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-13-konvalinkova-zahrada

Jdu si na pampelišky a kopřivy. Maličko jsem se zdržela v konvalinkách. Plela jsem bršlici. A pásla se na ní. Je to nesmírně léčivá bylina. Ale urputný plevel. Konvalinky voní omamně zahradou. Doma si mixuji zelené do zeleného koktejlu máta – čokoláda. Ještě asi dva dny kopřivy. Pak konec. Pak už jen pampeliška. Jaro se bude sunout k létu. Kouzelná síla bylinek poslábne. Krev vyčištěna. Játra taky. Slinivka povzbuzena. 

Děda měl přání – mít hospodu. Po válce si koupili nádherný statek po Němcích nad lázněmi Velichovky. Dnes už zbyla jen ruina. Velká škoda. V sále na malých stolečcích na jedné noze stály na kostkovaných ubrusech růžové vázičky. Jednu z nich mám. Památka na babičku a hospodu. Vázičku používám jen a jen na konvalinky. Mám zásadu – na naší zahradě netrhám žádné rostliny do vázy. Žádné tulipány, hyacinty, narcisy, růže. Výjimkou jsou konvalinky. Několikrát si za jejich květení natrhám malou kytičku. Vložím ji do růžové vázičky. Květy provoní dům. I konvalinkové políčko vydává vůni do celé zahrady.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-13-pro-balicek-prirodou

Dnes mají studenti na mém gymnáziu majáles. Stavím se. Nejdřív utíkám pro balíček. Oklikou. Do svého krpálu. Po promenádě ke škole. Za ní vlevo do polí. Našlapala jsem svou normu. Vcházím do pevnosti. Strejčínek volá.

-  Včera jsem si na tebe vzpomněla. Říkala jsem si, že ti zavolám, jak se ti daří.

- Na tvůj svátek jsem si namočil do slivovice marihuanu. Každý den jsem si dal malou štamprličku. Okamžitě mě přestala bolet záda. Včera jsem si panáčka nedal. Léky vůbec nezabírají. 

- Jé, proto nám bylinky zakazují. Vydali asi před třemi lety seznam zakázaných. Patří tam podběl!!

- Irenko, tak jsem ti poslal…

- Já vím, už si pro něj jdu.

- Já jsem nemohl, a taky jsem byl zaneprázdněn.

Strejčínek mi vypráví, jak opravoval trámoví ve štítě. Jak mu prasklo okno v autě. Je už hodně starý. Na všechno si už zřizuje lidi. Jsem moc ráda, že ho slyším.

Vstupuji do obchůdku. Dřív ho vlastnili Vietnamci. Teď ve skladišti hadrů, věcí sedí mladá paní. Vydává mi balíček, ale chce kód. Nemám.

- Moment, počkejte, v mobilu v mailu.

Ano, tam je. Do SMS nic nepřišlo. 

- A vy jste Vietnamci?

- Ne, mám tu bazárek. A když zrušili poštu, nabídli mi výdej balíků. 

- A máte z toho něco?

- Osmdesát halířů z balíku. 

- Prosím? Snad osm korun. 

- Ne, haléřů. A když si lidi pro to nepřijdou, tak ještě balíčky vypravuji zpět... 

Tradá domů.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-13-rekognosckace-co-jeste-privezt

Okukuji květináče. V hlavě si rovnám, co mi ještě chybí. Pojedu do Světí. Vím, že chci skalník a Santolínu.

Nejprve se stavuji na gymnáziu. Majáles jede od rána. Školní dvůr je komerčně využit. Za nás to bylo strohé, přísné přírodní prostředí. Chodilo se jen po hlavní cestě. Maximálně jsme tu při tělocviku hrabali listí. Na trávníku mají improvizované podium. Někdo tam zpívá. Mně už anglické kvílení nebaví. Zpívají moc hezky. Krásné hlasy. Všechna čest. Ale já už jsem na Neckářovo Šalali. Chválím. Senzační akce, kde se mohou studenti předvést. Šikovní.

Sedám do auta. Mířím do Světí. Vezu jim bedýnku, květináče, gumičku na svazky pórků. Tady jsou hodní.

Personál děkuje za květináčky. Dávají do nich lidem sazeničky salátů, svazečky pórků.  Nikdo na mě nevykřikuje:

- Tady je můj pracovní prostor!

To mě tehdy tak vyděsilo, rozcitlivělo, že už se do jistého zahradnictví nevydám. Ve Světí ti mile poradí, jsou prozákazničtí. Sháním skalník. Ten bohužel ne. Usmívám se:

- Tak já mu nedala příležitost. Nějak zmrznul nebo co. Mám tam díru.

Jdu po pultech, vybírám si kytky. Znovu se ptám, co mám dát do dvou malých květináčů, aby v létě nezvadly.

Paní se ptá, jak malých. Pak mě vede k japonské myrtě. Cuphea. Beru lila a levandulovou. Venku se setmělo a do střechy buší liják. Jsem ráda, že jsem schovaná.

https://www.ireceptar.cz/zdravi/santolina-ucinky-30000719.html

Hledám svatolinu. Tuhle na mě vyběhla na FB. Pán ji chválil jako bylinku. Stříbřité lístečky, voňavá. Čistí střeva, dochucuje pokrmy. 

AI:

Svatolína

(Santolina) je rod rostlin patřící do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae). Obsahuje zhruba 24 druhů rozšířených převážně v západním Středomoří.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-13-koupila-zasadila

Vybírám krásný květináč. Oborovský. Ale zas ne, abych ho neunesla. Cena odpovídá kvalitě. Tisíc dvě stě. A podmiska. Tři sta. Ubezpečuji se, že květináč v zimě nepraskne. Při placení se usmívejte. Ještě se sem letos vrátím. Je tu oáza klidu. Nádherná energie. Lidi ohleduplní. Nikdo nepředbíhá. Nikdo nespěchá. Cítím se tu bezpečně. 

Cestou domů lije. 

- Petuš, pojď se podívat na nový květináč. A už jsem nasadila pět salátků. Obložila jsem je ovčí vlnou. A tady to mám pro mamku na hrob. Hezké viď? Věděla jsem, co chci. Do dvou malých na kolečku japonskou myrtu, víš? Taky už sedí na svém místečku na kole.

Péťa mě chválí. Líbí se mu květináč. V něm mám už tři převislé begonie. Miluji oranžové a sluníčkové.

Telefon. Podpora na počítač. Můj dobrodinec.

- Mám ruce od hlíny. Moment. Já na vás zapomněla.

- Tak zajtra?

- Nie. Už!

Vzdáleným přístupem mi obnovuje prohlížeče, FB… To, co jsem nikdy nedělala. A to, co po mně chtějí, než odešlu pomalý počítač k reklamaci. Jede podle návodu v mailu.

- Tak, teď stáhněte test. Pište. 

Diktuje mi krátkou větu - že posílám... Připojuje soubor. 

- Možná, že už se nikdy neuslyšíme.

- Jak to? 

- Mám problém.

- Kvůli mně?

- Nie.

Domlouvám mu, ať neklesá na mysli. Něco se jeví jako zlé, přitom nakonec zjistíme, že to bylo pro nás požehnáním. Za jeho službu v jeho volném čase se mu přece nemůže oplatit zlem. Říkám mu svou formuli na ochranu. Děkuje mně. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-13-od-strejcinka

Teprve večer mám čas rozbalit si balíček od strejčínka. Posvátně obřadně rozbaluji. Strejčínek ze staré školy. Vybral mi pohádkovou krabici. Úhledně zabalil dobroty. Šunku, kvalitní bonboniéru, dvě konzervičky pro kočky...

Ta krabice! Ta je hezoučká. S jemňoučkým vzorkem. Asociuje mně dětství. Zítra mu zavolám. Udělal mi radost. On balíček posílá vždycky tak, abych ho dostala v den svého svátku. Letos ležel v nemocnici. Na vrchu balíčku ležel dopis. Pod jemným ubrouskem. Vždycky mi dává na dárky kytičku. Na Vánoce větvičku se slaměnkou. Dnes? Nacházím jemnou stopínku babiččiných srdíček. Z toho mám velkou radost. Položil na balíček kytičku srdíček a i tu něžnou stopku převázal zlatou mašličkou.

U rozbalování poslouchám TV Šalingrad. Přezajímavé povídání o tom, jak se trošku můžeme bránit černé energii 5 G.

Krásný den. Pod ochranou Boží s afirmacemi hojnosti, zdraví a dobrých energií.

Opakuj po mně… Moje tělo je silné a zdravé. Každá buňka mého těla se obnovuje. Cítím se plný energie. Moje tělo ví, jak se uzdravovat. Děkuji svému tělu za jeho moudrost.

Každé přání je živé už v momentě, kdy mu uvěříš. Nemusíš vědět jak - stačí cítit, že je to možné. Vesmír vždy odpoví na víru, ne na pochybnost.

Dobrou noc!