Pozorovala jsem, naslouchala, oči dokořán u toho měla

Vstávám podle starého času. Vlastně nevím, kolik to je. Ale připočetla jsem si hodinu… Ještě si chvilenku počtu. Stejně mě zas vzbudí telefon.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-03-27_Rano_dopoledne/

Telefon? Ne. Mour. Mour převzal Zrzeččiny móresy. Nechodí na kočkolit. Chodí někam. Nevím kam. Okřikla jsem ho. Viděla jsem jen proutek jeho vztyčeného ocasu jak zdánlivě opouští ložnici. Jen předstíral, hérec.  

Zmizel. Ale jen na vteřinu. Naučil se mňaukat. Všiml si toho i Petroušek. Jo, prý mňaucá u dveří. Vždycky byl němý. Ferda jeden. Několikrát jeho ocas plul ve výši mých očí. Vždycky jsem naznačila, že po něm hodím. Tuhle hru nechtěl hrát. Chtěl, abych vstala. A já metáním polštářku jsem se dokonale probrala. Byla jsem donucena. Mour - jak Péťa. Ten taky docílí svého. Touhle kocouří metodou.

Sněží. Regulérně chumelí. Říká se – březen, za kamna vlezem.´  

Dnes pranostika měla navrch. Do odpoledne sluníčko sníh rozpustilo.

Jdu mezi lidi. Nahoru do pevnosti. Koupit ptákům slunečnici, poslat strejčínkovi dárek k osmdesátinám, potkat lidi, předat vejdunky do Umělecké kolonie Bastionu IV, nakouknout do obchodů, stejně tam nic nemají, poslední místo květinka. Kdybych nevezla krabici vejdunků a nešla koupit maso pro ptáky, vyběhla bych pěšky. Rozuměj slunečnici, samozřejmě.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-03-27_Prochazka_pevnosti/

Na to, že jsem se chystala od čtvrt na dvanáct, ve čtvrt na tři se dívám na věž kostela. Výborně. Parkuji u neorenesanční radnice. Tam nahoře jsme proběhli ze školní budovy takovou spojkou a už jsme byli "na radnici". Na radnici měl kabinet zeměpisu pan učitel Brzek. Chodili jsme tam do třídy na zeměpis, a vedle na výtvarku. A vedle měl pan učitel Václav Keler kabinet výtvarné výchovy. :Bála jsem se ho. Znal se z pionýrského tábora s naší Ivou. Dělala tam vedoucí. Pak už jsem se ho bála trošku míň. Jednou jsme se učili psát redis perem. Na čtverečkovanou čtvrtku. Pěkně úhledným tiskacím písmem. Zvolil Havlíčkův epigram:

Nechoď , Vašku, s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme. 

Jak ten počítač v hlavě vyhazuje soubory... Kdoví proč zvolil zrovna tenhle epigram...

Když jsme běželi spojovacím prostorem mezi dvěma budovami, míjeli jsme ředitelnu. Linul se odtud cigaretový dým. Charakteristická vůně i z chodby z druhé strany. Tam se vcházelo do sborovny. Ve sborovně se hulilo. A voněla káva. Ráda jsem ty vůně nasávala. V ředitelně seděla ředitelka Marta Lindrová. Učila mě na dějepis. Rozvážná. Měla jsem ji ráda. Poctivá učitelka. Její manžel pánský krejčí mi ušil z šedého tesilenu kalhotový kostým s vestičkou. Mami, děkuji... V roce 1968 jsme měli na první stránce dějepisného sešitu vlaječku s trnovou korunou a nápisem Jsme s vámi, buďte s námi. V září jsme při výtvarce slyšeli hřmot. Utíkali jsme k oknům. Po náměstí jely polské tanky. Naše matematikářka a výtvarnice Marcelka Fapšová poznamenala něco – už nevím, jako že tu nemají co dělat. Marcelku jsem milovala celý život. Ona ještě žije. Měla manžela Pepíka. Myslím malíř? Nebo natěrač ? Marcelka, když už jsme se pak v mé dospělosti jako kolegyně kamarádily, mě učila životním úskokům.

- Koupím si šaty. Pepovi řeknu, že mi je koupila maminka.

On jí to buď vždycky zblajznul. Nebo možná byl jako Petroušek. Drzoun asi před dvěma pěti lety povídal, že ho vždycky dostanu, kam potřebuji. Ale to je omyl. Protože tohle mu často říkám já. Dnes jsem si třeba sedla, že něco budu psát. Už tu byl.

- Prosím tě, a pojedeme teda ve čtvrtek na tu Krákorku?

- Teď jsem si sedla. Nemám tu diář.

Stál; opřený o křeslo.

- Vlastně tu mám diář, ale koukám že ve čtvrtek mám obsazeno.

On zkrátka vždycky docílí svého. A ani u toho nemusí mluvit. Jen stál a čekal. A já abych měla klid, operativně jsem vyřídila odpověď na jeho dotaz.

Macík Fapšů takhle Pepu cvičila celý život. Mám dojem, že se taky na chvilku rozvedli a znovu se dali dokupy. Měla bych za Marcelkou zajít a zeptat se. Jestli nebludím. Macíka už jsem dlouho nepotkala. Dobrý nápad. Najdu si ji.

Když odešla na věčnost její maminka, paní Procházková - dělala správkyni sokolovny. Bydlela hned naproti škole, takže Macíkovi hlídala při nemoci děti. Tak když Marcelku maminka opustila, stejně Pepovi tvrdila, že jí ty šaty koupila maminka.

- To ti to posílá ze záhrobí?

- Ne, to mi koupila ještě přede smrtí. Já je nenosila. Až dneska jsem si je vzala. Deset let po maminčině smrti pořád měla "šaty od maminky".

Její rafinovanost se mi moc líbila. Moc. Macík se vždycky usmíval. Myslím, že mě měla ráda. Když někdo neuměl, jako že my jsme byli nesmírně chytrá třída – do devítky nás moc nezbylo ostatní nás opouštěli v nižších ročnících. To se ještě propadalo a tak bylo těm pomalejším třeba udělat pápá. Šli na zedníka. Troufám si říci, že i tihle naši spolužáci by dnes s přehledem odmaturovali. Tak když někdo neuměl, odeslala ho od tabule: 

- Šupn Sie šup! Za pět. 

Až za tou Marcelkou půjdu, řeknu jí o té vzpomínce na tanky:

- Maci, víš, já už tu okupaci nazývám intervencí. Vojenskou pomocí, víš?

Ona asi zdvihne oči, jestli jsem se nezbláznila. A já budu pokračovat.

- Maciku, oni nás na dvacet let ještě zachránili před marastem. Vždyť nás ti dravci rozervali na cucky. Jsme vyžraní jak zub. 

A dnes jsem jednomu povídala, že jdeme do lepšího tady z té fašizace.

- Z jaké fašizace? Co máš na mysli?

- Myslím tím vytetované hlavy AH na tělech, hákové kříže…

- Putin je fašista! Ten nás ohrožuje. 

Šla jsem od toho pryč. To nemá cenu. To vůbec nemá cenu. TO NEMÁ SMYSL. Viz dnešní zprávy. Výtržnictví? Za pět let? Ireno, dívej se z okna. Je pravda, že jsme fa? To ne. Právo a spravedlnost tu pevně drží váhy. Oči poctivě zavázané šátkem. Soudí se podle zákonů. Starosta Řeporyjí chce podřezávat Čechy, shazovat je ze skály. No. Tak to je. Co měla udělat jeho máma? No?

Jedna paní mi dnes povídala, že se vláda jede schovat do Jeseníků.

- A před čím?

- Bojí se.

- Aha.

Štěstí, že to není pravda. To si lidi jen tak povídají. Naši vládu všichni milujeme, podporujeme ji v jejím úsilí. My důchodci jsme rádi, že nás nerozmazlují nějakým dodržováním valorizace. Peníze kazí charakter.

Projíždím městem. Znám tu každou cihlu. To, co jsem nepoznala v dětství, přísně střežené vojenské prostory, to už jsem poznala na stará kolena. Píšu už, ale bylo to teprve. To už má jiný význam. 

Divné, procházet při Brutalu nebo při Masopustu a jiných slávách kasematy, chodbami, zjišťovat, jak tu máme všechno propojeno. Dřív jsme to obíhali po povrchu. Dnes se můžeš dostat z konce města ke kostelu za pár minut. Mezi šancemi. To jsem byla právě loni udivena…

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-03-27_Kvetinka/

V květince kupuji zbytečnosti, velikonoční dekorace. A sadbu salátu. Ty vorle, 64 korun! V květince nešlo topení. Přišel pán.

- Vy jste zlatý!

- Co blbneš, vždyť je celý v modrém.

Pán něco pošteloval. Pustil topení.

- Zažádejte si o revizi. Plamínek hoří nakřivo.

Říkám.

- Asi trošku zlatý budete…

- Neučila jste na klavír?

Váhám. Co má na mysli. Pokusila jsem se učit své holky. Ale přizabila bych je. Svého učit nemohu. (Velký obdiv – vzpomínka na včerejšího trumpetistu. Dědeček by měl dostat metál. Naučit vnuka tak nádherně foukat melodie. Se smyslem pro rytmus… )

- Nemáte dceru Lindu?

- Mám.

- Vy jste nás učila s Luckou na klavír.

- Vy jste byl ten malý neukázněný.

- Celý život jsem.

- Moment. Vy jste byla dvojčata. Co dělá maminka?

- To byla babička.

- Pravda, pravda. A co dělá babička?

- Loni umřela na rakovinu.

- Ta byla hodná. Vy jste bydleli někde…

Upřesňuje část velké vesnice. Koupil v maminčině rodné vesnici dům. V Neznášově. 

- Tam se narodila moje mamka. A na rozcestí v hospodě paní Krušinové se jako holčička učila šít. Měli tam dvě Vendulky. Jenže ta druhá sebrala nastraženou minci. To prý pak povídali:

- Máme tu dvě Vendulky. Ale ta jedna nekrade.

Jeho sestra vystudovala to, co babička. Pobabila se. Speciální pedagogiku. Učí hluchoněmé. Hned jsem mu řekla o jiném podobném ústavu na Hořičkách, kde jsme byli v deváté třídě před prázdninami na exkurzi. Jak jsme zrovna přišli do výuky znělého a neznělého b a p pomocí nafukovacího míče. Jak přemýšlím nad osudem toho hošíčka, který si tak přál odejít se mnou…

- Nad tím nepřemýšlejte. Každý tu máme něco odžít.

Loučíme se. Milé setkání. Ráda jsem hocha viděla.

K večeru zabíhám do skleníku. Realizuji se. Tak uvidíme, jak ti to, Ireno, půjde. Hned salátek vpichuji do země ve skleníku. Není tak ledová, jako v zahradě. Sluníčko ji vyhřálo. A abych neremcala, že je to drahé, pán Bůh mi dovolil hned jednu sazeničku urvat bez kořínků. A máš to! Neměla sis stěžovat. Koupila jsem si šalotku. Pod stromy ve stínu nemá šanci. Těch pár cibulek jsem píchla ke zdi do skleníku. Děj se vůle boží. Bude mít slunce, teplo. Jen ji nesmím přelévat.

Večer čtu v mailu zprávu z Tvořivé školy. Stále mi posílají pozvánky a nabídky. Tuhle jsem se z mailingu odhlásila. Bylo mi hloupé se nerozloučit. Ve fci ředitelky jsem zvolila jejich učebnice do výuky. Jmenovali se původně Nová škola. Perfektní sešity, učební pomůcky i výukové postupy.

To: Tvořivá škola, z.s. <info@tvorivaskola.cz>
Subject: Re: Pozvánka na dubnové webináře

Moc děkuji za Vaše pozvánky, ale já už nejsem ředitelkou, už jsem dávno v důchodu. Pročetla jsem si témata. Ano, stále jsem s Vámi. Ale už nerozhoduji. Mějte se moc a moc hezky. Držte linii vzdělávání na normální úrovni, nezařazujte módní nesmysly. Děkuji. Hodně zdraví a úspěchů!! No, a také spokojené žáky, učitele a rodiče!

Mgr. Hrobská

Jana Procházková - Tvořivá škola

16:10 (před 6 hodinami)

komu: mně

Hezký den, paní Hrobská.

Děkujeme za moc milou zprávu a přání.

Snažíme se džet stále vysokou kvalitu a školit smyslupně. Novinky sice zařazujeme, ale pořád děláme "to své". Stále se zaměřujeme na didaktiku, kde volíme osvědčené činnostní postupy a ukazujeme si vše prakticky. Teď chystáme něco k nové informatice, abychom kolegy/ně uklidnili, že spoustu postupů již používají, jenom neví, že tím rozvíjí také digitální kompetence (činnostní postupy je obsahují ve velké míře). Přidáváme také sem tam nějaká témata k osobnostnímu rozvoji.

Doba se mění a aktuálně je velká poptávka po webinářích. Do nich jsme se snažili přenést maximum názornosti, o kterou jsme kurzy vždy opírali. Věřím, že se nám to v rámci technických možností podařilo.

I my posílme přání všeho dobrého. Užívejte si novou životní etapu ve zdraví a otimismu, pokud možno po boku svých blízkých. <3

Přeji příjemný zbytek dne.

Ing. Jana Procházková
---------------------------------
kancelář Tvořivé školy, z.s.
Hlavní 9, 664 91 Neslovice
tel.: 548 220 002, 774 191 813
www.tvorivaskola.cz
https://www.facebook.com/tvorivaskola.cz

To potěší. Už tam jsou jiná jména. Mám pocit, že zakladatelka byla žena, předala pak žezlo synovi. Oba učitelé. Věděli, co mají tisknout a nabízet. A taky věděli, jak učit. 

A to je konec dnešního dne.

Dobrou noc!