Pracovala jsem víc než jindy

Přehloupli jsme do druhé půli týdne. Kolikrát už za můj život? A kolikrát se ještě budu těšit na víkend?

Osm a já už vstávám? Touhle dobou jsme včera uháněli k Trutnovu. Petroušek dnes včerejšek hodnotil kladně. Tak to se v auditoriu rozhostilo radostné světlo na tvářích posluchačů. :-)

Teď večer si šel něco hledat do chaloupky. Vzal si krk světla, která dostal od Ježíška. Koupila jsem si je taky. Jsem nesmírně spokojená. V noci si s nimi svítím na čtení. Neruším.

- Jdu od zahrady.

- Peťuš, tak světla mají ale intenzitu. A to máš jen na první stupeň.

- Kdybych se nevracel, unesli mě.

To vždycky totiž hlásím já, když jdu v létě věšet prádlo na šňůru do zahrady. Vlastně sama nejdu. Vždycky čekám, až ho uslyším, že se štrachá kouřit.

- Peťuš, jdu s tebou! Na šňůru.

Vrátil se.

- Tam je mlha.

- Já to viděla, když se rozsvítila fotobuňka. Včera jsme to viděli z výšky. Mraky naplněné chemií. Nepřirozené.

- Včera to nemělo chybu. Krásně tvrdé sjezdovky. Modro. Slunce. Lidi se rozložili po kopcích. Dobřes´ to vymyslela.

Hm, no konečně. Tak pro velký úspěch budu chtít reprízu. Nemám ráda takové ty březnové, nebo dokonce dubnové derniéry. Kdy nad sjezdovkou lítá včela. Na okrajích už voní hnědozem jarem. Miluji, když je bílo, zamrzlo, jedeš až k autu na lyžích. Nezašpiníš si boty.

Na zítra jsem si na dopoledne do diáře zapsala Yves Rocher. Nakonec proč nejet dnes?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-16_Po_machani

Rychle vymáchnout prádlo. Vylézt na půdu. Sebrat suché ze šňůr. Přemýšlím, kolik lidí, většina, bere prádlo nasáklé pracím práškem a rovnou suší. Hospodyně nevymáchá aspoň maličko; nebo pořádně. Na dno vany vlažnou vodu, ocet, pár kapek vonného oleje. Po vypuštění zůstává na dně černá špína. Pračka nikdy nevymáchá. Všechny jedy, nota bene, pokud někdo používá aviváž - smrtelně jedovaté látky - nosí přímo na těle. Nejhorší, když lidé spí v povlečení nasáklém jedy. Krevní řečiště chrochtá blahem. Každý svého štěstí strůjcem.

A co se vydat do HK dnes? Hledám spoj. Jedu. Prohlížím krajinu, kterou velmi dobře znám. Loni touhle dobou jsem se ještě bála vlakem. Jet bez roušky rovnalo se nebezpečí vysazení.

Mířím do Au parku. Divný název. Myslím spojeno s pastevními lukami v Rakousku. Už nevím. V obchodě úplně nové prodavačky. Jedna - studentka sociálních patologických jevů. Ó, tak to by mě mohla prokouknout. Stařena, která chorobně ráda na kupuje. Očuhuji vůně.

- Tady tyhle už končí.

N-ěco vybírám. Platím.

- Co ty body?

- Můžete si je tu rok nechat, až pak by propadly. Tady je účtenka. Máte tam, i kolik jste ušetřila.

- A kolik jsem ušetřila?

- Dva tisíce pět se sedmdesát.

- Ó, tak to bude mít manžel radost. Vždycky, když jsem tu učívala na gymnáziu, hlásila jsem:

- Peťuš, dnes jsem ušetřila. Tak jsem si koupila nový kabát, šaty

- A za co jsi ušetřila?

- Imaginárně. Jela jsem trošku rychleji. Nedostala jsem pokutu... Tak jsem to využila.

Holky se smějí. Odcházím. Vodafon. Zamířím k nudícímu se klukovi s dotazem, jestli těch deset giga mega vega platí až od konce února...

- Už to využíváte. Už vám to jede. 

- Fajn, už je spotřebovávám.

https://www.rajce.idnes.cz/upload/video?albumID=18340781

Na šestnáctou přijede nová paní. Mám pro ni vše připraveno. Naskakuji na vlak. Za okny pole pokrytá šedivcem. Nízká obloha. Fruta. Tam nahoře jsme podávaly ty sklenice na pás. A támhle vrátnice. Správní budova. Někdy mě posadili do závodního hlášení. To se mi moc líbilo.

- Soudruh Rákosník, soudruh Rákosník, dostaví se do marmeládky.

Bezelstně jsem hlásila, co mi kdosi zatelefonoval.

Soudruh rákosník se tak vůbec nejmenoval. Chlapi z nádvorní party si udělali legraci z pána, který měl úplně jiné jméno. Továrna dnes opuštěná. Zpracovávala veškerou úrodu v kraji. Brigádnice ze Slovenska. Viera Matejovová, studentka VŠE v Nitre - ta jediná pracovala i v září. Když už všechna děvčata odjela domů, nastoupila do škol. Vierka jezdívala s panem Samkem a jeho trambusem. Sváželi po vesnicích bedny vyloupaných broskví. Broskyň. Ó, to byla vůně! Měla sestru Evu. Ta studovala střední knihovnickou. Holky jsem navštívila v Bánovciach nad Bebravou s prvním mužem... Eva se tu zjevila asi před třemi lety... Prý mě hledala už rok před tím. Šla pěšky od maminčina opuštěného domečku do Černožic. To je asi šest kiláčků. Našla prázdnou továrnu našeho mládí. Eva.

U nádraží mám auto. Jsem v cukuletu na obrátku doma. Bez starostí, kde zaparkuji, jak to stihnu... Vlak jako příměstská doprava. :-) 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-16_Stravnici/

Kočky mě vítají. Nejprve oběd chlupáčkům. Pak sobě.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-16_Dilema_na_hrbitove/

Napadá mě, že bych mohla zajet na hrob. Jak vypadají narcisy? To stihnu. Vezu nové posly jara. Ó, narcisky ve váze sklopené hlavy. Umrzly. Tak co? Mám tu nechat i ty nové? Přilévám na ledový křís vodu z láhve. Děj se vůle boží. Než všechny lampy rozsvítím... Čas běží. Trvá mi to. Do prčic, co ten Ivin vánoční stromek! Copak sem nechodí? 

- Tak já letím! Zas přijdu.

Mám dvacet minut do šestnácti.

- Peťuš, teď na mě nemluv. Jdu si umýt hlavu. Prosím, najdi mi pantofle. Nikde je nemohu nalézt.

Smáčím vlasy. Petroušek hledá, hledá, hledá. Zapomněla jsem je na terase. Dík. Hotovo. Jdu fénovat.

- U branky je paní.

- Ne.

- Asi ještě jela dál. Tady máš telefon, kdyby volala.

Fénuji jak zběsilá. Ano. Volá.

- Už jsme asi tady.

- Dobrý den! Prosíííím, dejte mi pět minut!

Ve čtyři vycházím uvítat novou paní. Z daleka. Manžel ji přivezl. Na doporučení. To je ta, která už o Velikonocích hovořila s bývalým mišelínem panem účetním... Zhubl a dnes běhá maratony. Neuvěřitelné!

- Tak vás hezky vítám. Vy jste ta, co už letos měla ty Velikonoce.

Měřím. Hanebné výsledky. No, však proto přišla. Hezká. Kdysi už měla koučku. Ale pak se sobě holky ztratily.

Odjíždí. Ještě ji dávám na jednadvacetidenní kurz. Druhou paní až z Chebu taky. Té dojde balíček zítra.

- Prosím tě, zítra se vyspi odpočívej.

 - Peťuš, zítra spím! Bylo to všechno náročné. Jenže mi vypadla korunka. Tak nevím, jak to zvládnu.

Sedám do křesla. V kamnech plameny olizují poleno. Koukám - ČT dává Volyňské. Znala jsem jedny. Klejšmídovy. Měli statek pod babiččinou hospodou. Maminku jsem ještě tak před šesti lety vozívala k paní Klejšmídové na pokec. Na běžkách z polí míjím jejich super nádhernou vilu. Už je prodaná. Nový majitel ji přenádherně opravil. Postavil dle původních sloupků krytých taškami nové. To je dětství. Poslouchám vyprávění potomků.

Co si myslet? Banderovci chtěli samostatnou Ukrajinu? Aha. Přibili ženu na vrata. Rozřízli břicho, smáli se, že parchant ještě žije, když ona už je mrtvá... Za živa upalovaní lidé. Děti napíchli na bodák a hodili je zpět do ohně. Prasata na spáleništi chodila a žrala zbytky spálených lidí...Jo takhle, to udělali Němci. Aha.

Naši tam vybudovali průmysl. Tamní nekydali hnůj. Nechávali v chlévě, až už byl tak vysoko, že strop byl dost nízko. Smáli se našim, když kydali, vozili hnůj a močůvku na pole. Divili se úrodě. No jo, maličko jinak to asi bylo.

ČT 2 Volyňští    https://www.ceskatelevize.cz/porady/10490914163-volynsti/

https://edu.ceskatelevize.cz/video/11319-vypaleni-ceskeho-malina

Český Malín. Židé hodnotili: Češi - hodní lidé. Ostrov lidskosti...

Tak nepřemýšlej, nepřežvykuj. Přijímej, co ti ČT a další sračkomety kydají na talíř.

Dobrou noc!