Pracovní

Zdá se mi, že se energie hodně pohnuly. Stojaté vody se dostaly do přílivu. Cítím nárazy příbojových vln. Není to nepříjemné, strašidelné. Ne, ne. Voda posílá vagonky úkolů, práce. Energie se hnuly až tak v minulém měsíci. Po roce vlády černé Luny. Co mi dřív trvalo dlouho, nechtělo se mi do akce, to nyní přichází v zástupu dějů a událostí. O co jsem dřív usilovala, zvládala jsem s velkou usilovností. Jako by bylo ucpané potrubí. Neviditelný vír prošťouchl trubky a věci se dějí. S lehkostí. S překvapivým úspěchem. Bez nějakého boxování. Jako bych překročila nějakou čáru. Připadá mi, že jsem tajnými dvířky vstoupila do jiného prostoru. Co úkolů - přesto zvládám. A ještě mám čas na sebe. 

Ráno. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-01_Ranko/

První sedí v zahradě Mourek. Rentgenuje prostor za sklem. Jakmile zjistí pohyb, je ve střehu. Tloustne. Jak na něj? Sežere, na co přijde. Má systém. Lehá u Zrzčiny misky. Hlídám, aby ji nevytlačil. V posledních dnech jako by si usurpoval moc nad územím. Honí ji; ta hora sádla kouše naši Zrzečku za krkem. Možná žárlí; Zrzka střízlík dostane vždycky plnou misku, nedojídá. Mourek dostane odměřeno. Vyluxuje všechno. Jen se Zrzka někde zakouká, jídlo mizí rychlostí blesku. Když zakřičím Moure!, odcupitá od misek své kočičí kamarádky. Dělá, že právě prochází. Jen jde kolem. Ale miska s kapsičkou už je v něm.

V diáři sloupek úkolů. Počká. 

Kočky nakrmeny. Teď jsem na řadě já. Dám si do nosu. Začínám skleničkou dvou miliard hodných bakterií až do tenkého střeva. Microbiotic MAX. Udržuje zdravé trávení. Další sklenička lahodný Immune booster. C, D, Se, Zn. Příchuť černý rybíz. Ten nápoj miluji. Lahodný, navíc chrání imunitu. Ještě odměrku Collagen SKIN booster. Pružnost pleti. Patentovaná látka Verisol P. Účinek patrný do čtyř až pěti dnů. Pominulo období kopřiv, pampeliškových kořínků. Vybírám příchuť. Jakou? Jahodovou. Dvě odměrky jahody. Jednu odměrku Beta Heartu - na udržení cholesterolu na normální úrovni. Lžičku čistého sojového proteinu. Výživa hlavně pro svaly. 

Zuzka nájemnice volá.

- Nevzbudila jsem vás? Neruším?

- Teď jsem vylezla.

- Já jsem počkala, až bude na FB zelená.

- Hm, takhle pozná Linda, že jsem se vzbudila.

Dohadujeme si, kdy se někdo přijde podívat na nový nábytek... Večer poslala obrázek vnitřku skříňky s kazy.

Petroušek:

- Už jsi tam volala?

- Nemám číslo. Zuzka mi ho pošle.

- A nezapomeň zavolat...

Volám nábytek. Pan majitel odjel do Polska. Ne, není tu. Kdy přijede - to se neví. Jak neví - podle toho, co bude na dálnici. Dostanu z něj to číslo nebo ne?

Petrouškovi.

- Peťuš, takové to Tak si zavolejte mez třetí a pátou, to na mě není.

Vím, že je kouzelník. On umí všechno. Zařídí i nemožné. Za těch třicet let se u mě vyučil. Předali jsme si vzájemně dovednosti.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-01_Mourek_pozoruje_betonovani_zakladu/

Volá. Poškozeniny jsou prý pro panty. Kdyby něco bylo, majitel obchodu se k tomu staví čelem.

Tak houby zle. Diář sám plní úkoly. Jen odškrtávám.

Tři týdny se hotovím umýt terasu. Dnes jsem si řekla - teď!  Takhle to mám. Neplánovat - až přijde chuť, nálada, jde se na to. V poledne se rozhodnu - vymaluji chodbu. Každý maluje od rána. Já ne. Dnes ještě s malováním klid. Až v létě. 

Vynáším s terasy bedny s ořechy - ty budu louskat na sluníčku. Čistím obrovské tabule skla zevnitř. Už se to začíná rýsovat. Tady jsme někdy sedaly s maminkou.

Telefon. Vezou plynovou lampu. Klušu otevřít. Volám:

- Peťuš, až přijdeš, jen upozornění, že je tu ta lampa.

- Nejdřív základy. Tamto dělám z auta.

- To se uvidí!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-01_Obed/

Ohřívám si oběd. Uvelebuji se v křesle pod slunečníkem. Siesta.

Petroušek je tu. Nese nějaké kovové žebříčky. Ukládá je do výkopu základů skleníku. Už je tu Honzík .

- Kde je taťka?

- Koncertuje v zahradě.

Smějeme se. Dnes bude ten včera slibovaný koncert.

- Hlavně aby si Mourek nebo Zrzečka nevlezli do maltou zalitých skleníkových základů.

Myju, cídím, čistím, pigluju. Nerada čistím skla. Moc nerada. Mám pomocníka. Elektrický čistič. Ale stejně vidím ještě tamhle a tady ďubky. Vzal je čert. Až se sluníčko opře do tabulí, uvidím zajisté čmouhy. Dnes jsem zvládla dvanáct obrovských auslágů.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-01_Lampa_prisla/

Kluci mají hotovo. Já ne. Jdou sešroubovat tu sličnou krásku. Vybrali jsme mezi bílou, stříbrnou tu černou. Péťa vybral. Mně to bylo fuk.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-01_-06_Na_zimni_zahrade_jsme_letos_ani_jednou_neobedvali/

Už mám hotovo i já. Jdu se podívat, jak jim jde sestavení lampy. Křešou, nic. Znovu - nic. To už jsme zažila v sobotu na grilování. Už! Už tam dolezl plyn! Hurá. Slavnostní zahájení :-) Vypalujeme cylindr. Už se těším na chladný večer.

Terasa připravena na obědy v dešti. Jdu zalít rajčata, okurky.

- Soused povídal, že ta fotovoltaika je skvělá věc.

Jdu přes plot zavolat souseda Lukáše. Prý by taky chtěl. Jenže před kolaudací mu nikdo dotaci na fotovoltaiku nedá. Protismyslné. Zakrátko budou panely povinnou součástí každé novostavby. Svět postavený na hlavu. Už letos by měl žádat, aby do roka vyráběl. Nemůže.

- Lukáši, ale váš dům nám bude stínit. Povídali, že panely nacvakají co nejvýš..

- Ne, stíní vám ten strom.

- Jenže jen chvilku. Kdežto vaše střecha stíní celý den; až bude nízké slunce, připraví nás o výrobu elektřiny. Tedy celý podzim a jaro.

Uznal.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-01_Varim_dzem,_kocky_pomahaji/

Hovořím s klienty. V osm prezidentské školení pro supervizory.

Je čas jít spát. Ne pro mě. 

Házím zablácené jahody do sítka. Všichni jdou spát. Já si vyseknu ne z půl, ale rovnou z kila pár skleniček jahodového džemu na zlé časy. :-)  Děláte to taky tak? Vždycky beru loňské. Ty letošní přijdou na řadu za rok. Nelogické. Ty loňské mohou přijít na řadu až za rok a ty letošní se mohou sníst. Jenže zvyk je železná košile.

Končíme. Hlava mi klimbá. Víčka na skleničkách lupou do noci.

- Moure! Zas trápíš Zrzku? Dostaneš pár přes tu svou chlupatou zadel.

Oběhl obývák. Zas ji skolil.

- Moure!!

Sedám na dlažbu, hlídám Zrzku a misku. Mourek spořádaně čeká, co kdyby něco káplo.

- Moure, dnes už nedostaneš! 

Tak jsem se, mami, pochlubila, co jsem stihla. Normálně bys mi řekla:

- Ty seš šikovná. Máš to dobré. Máš to pěkné. Povedlo se ti to.

To už nikdy neuslyším. Musím se pochválit sama. Už rok jsem velká holka. Už druhý rok! Dokud nebude vše ukončeno, pořád to v srdci bude otevřeno. Přeju si, aby vše skončilo smírem.

Dobou noc!